Kamejama (císař)
| Kamejama | |
|---|---|
 | |
| Narození | 9. července 1249 |
| Úmrtí | 4. října 1305 (ve věku 56 let) |
| Pohřben | Tenrjúdži |
| Potomci | Go-Uda, Tokiwai-no-miya Tsuneaki-shinnō, Jidō-hosshinnō, Gyōen-hosshinnō, Ryōjo-hosshinnō,  Q106641011, Q106642634, Q65268556, Q106689246 a Sončin |
| Otec | Go-Saga |
| Matka | Fujiwara no Kitsushi |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kamejama (japonsky 亀山天皇, Kamejama-tennó, 9. července 1249 – 4. října 1305) byl devadesátý císař Japonska[1] v souladu s tradičním pořadím posloupnosti.[2] Vládl od 9. ledna 1259 do své abdikace 6. března 1274.[3]
Princ, jehož osobní jméno (imina) před nástupem na Chryzantémový trůn znělo Cunehito (恒仁親王),[3] byl sedmým synem císaře Go-Sagy. Posmrtné jméno císaře Kamejamy je odvozeno od místa jeho posledního odpočinku.
Události za Kamejamova života[editovat | editovat zdroj]
Roku 1258 se tehdy devítiletý princ Cunehito stal korunním princem.
V roce 1259 přinutil klášterní císař Go-Saga svého 15letého syna Hisahita (Go-Fukakusu), aby se vzdal trůnu ve prospěch svého mladšího bratra prince Cunehita. Stalo se tak ve 14. roce Go-Fukakusova panování. Nedlouho poté, co císař abdikoval a jeho mladší bratr se stal císařem, usedl Cunehito na Chryzantémový trůn.[3][4]
Roku 1265 dorazili do Japonska vyslanci mongolského vládce Kublaje (Kublaj-chána). Jejich vojenský doprovod cestou do Japonska drancoval ostrovy. Vyslanci přednesli Japoncům výzvu svého vládce, aby se podrobili jeho vládě. Císař a jeho dvůr navrhli kompromis,[5] ale šógun, který představoval výkonnou moc šógunátu Kamakura, je ignoroval. Mongolská delegace byla poslána zpět.
V roce 1266 byl z Kamakury, jež byla sídelním městem šógunátu, odvolán 6. kamakurský šógun princ Munetaka, nejstarší syn císaře Go-Sagy. V úřadu jej nahradil jeho teprve dvouletý syn Korejasu, který se stal 7. kamakurským šógunem. Princ Korejasu v úřadu šóguna vydržel celých 23 let, do roku 1289.
Roku 1274 odstoupil císař Kamejama z trůnu ve prospěch svého syna prince Johita (世仁親王), jenž se posléze stal císařem Go-Udou. Kamejama pak dál uplatňoval moc z pozice klášterního císaře. V témže roce vpadli Mongolové do Japonska podruhé. Kamejama se osobně modlil ve Velké svatyni v Ise a 15. srpna 1281 požádal bohyni Amaterasu jménem Japonska o zásah.
Šógunátní vláda však sledovala Kamejamovo konání s podezřením a v roce 1287 donutila na podnět nespokojeného bývalého císaře Go-Fukakusy císaře Go-Udu k abdikaci. Na uvolněné místo na trůnu nato usedl Go-Fukakusův druhý syn princ Hirohito (熈仁親王), jenž se poté stal císařem Fušimim. Kamejamova klášterní vláda tak byla přerušena.
Roku 1289 se 7. syn bývalého císaře Go-Fukakusy, princ Hisaaki (久明親王), stal 8. kamakurským šógunem, což posílilo pozici Go-Fukakusovy linie Džimjóin-tó. Kamejama nato propadl malomyslnosti a stal se mnichem zenové sekty. Díky tomu začal zenbuddhismus pomalu pronikat i mezi dvorskou šlechtu.
V roce 1291 pomohl Kamejama založit zenbuddhistický chrám Nanzendži v Kjótu.
Roku 1305 bývalý císař Kamejama zemřel. Je pohřben v mauzoleu Kameyama no Misasagi v chrámu Tenrjúdži v Kjótu. O toto císařské mauzoleum pečuje Úřad pro záležitosti japonského císařského dvora.[6]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Císařský princ Cunehito neboli císař Kamejama měl 15 manželek, s nimiž zplodil asi 25 dětí, asi 20 synů a 5 dcer. Jeho druhorozený syn, císařský princ Johito (世仁親王), se posléze stal císařem Go-Udou.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emperor Kameyama na anglické Wikipedii.
- ↑ Emperor Kōnin, Tahara no Higashi Imperial Mausoleum, Imperial Household Agency
- ↑ Ponsonby-Fane, Richard Arthur Brabazon. (1959). The Imperial House of Japan. Kyoto: Ponsonby Memorial Society. OCLC 194887
- ↑ a b c Isaac Titsingh. (1834). [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran (Annales des empereurs du Japon). Paris: Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland
- ↑ VARLEY, H. Paul. Jinnō Shōtōki: A Chronicle of Gods and Sovereigns.. New York: Columbia University Press, 1980. Dostupné online. ISBN 978-0-231-04940-5. OCLC 914584
- ↑ SMITH, Bradley. Japan: A History in Art. New York: Doubleday & Company, Inc., 1964. 295 s. Dostupné online. ISBN 9780385032407. (anglicky)
- ↑ Ponsonby-Fane, Richard. (1959). The Imperial House of Japan, p. 422.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kamejama na Wikimedia Commons
| Japonští císaři | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Go-Fukakusa |
1259–1274 Kamejama (císař) |
Nástupce: Go-Uda |
