Go-En'jú
| Go-Enjú | |
|---|---|
 | |
| Narození | 11. ledna 1359 |
| Úmrtí | 6. června 1393 (ve věku 34 let) |
| Potomci | Go Komacu |
| Otec | Go-Kógon |
| Matka | Fujiwara no Nakako |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Go-En'jú (japonsky 後円融天皇, Go-En'jú-tennó, 11. ledna 1359 – 6. června 1393) byl pátý panovník Severního dvora v období Nanbokučó. Vládl od 9. dubna 1371 do 24. května 1382.[1]
Princ, jehož osobní jméno (imina) před nástupem na trůn Severního dvora znělo Ohito (緒仁親王),[1] byl druhým synem 4. císaře Severního dvora Go-Kógona. Byl pojmenován po 64. císaři En'júovi z 10. století, jehož osobní jméno (imina) před nástupem na Chryzantémový trůn znělo Morihira.[1] Výraz go- (後) se doslovně překládá jako „pozdější“. Go-En'jú tedy může být označován jako „pozdější císař En'jú“. Jelikož se japonské go v některých starších pramenech rovněž překládalo ve významu „ten druhý“, mohl by tento císař být také označován jako En'jú druhý či En'jú II.
Události za Go-En'júova života[editovat | editovat zdroj]
Během svého života císař Go-En'jú i jeho okolí věřili, že od 9. dubna 1371 do 24. května 1382 vládl na Chryzantémovém trůnu.
Okamžitě poté, co princ Ohito obdržel v roce 1371 hodnost šinnó (親王) neboli císařský princ, jeho otec, císař Go-Kógon, abdikoval a Ohito se stal císařem. Mezi císařem Go-Kógonem a jeho starším bratrem, bývalým císařem Sukóem, prý došlo k neshodám ohledně korunního prince. Princ Ohito se stal císařem díky podpoře ministra vlády šógunátu Ašikaga Jorijukiho Hosokawy.
Go-Kógon vládl až do roku 1374 jako klášterní císař. V roce 1368 byl Jošimicu Ašikaga jmenován 3. šógunem ašikagského šógunátu. Pod jeho vedením se podařilo císařský dvůr stabilizovat. Dne 24. května 1382 se císař Go-En'jú vzdal trůnu ve prospěch svého syna Motohita (幹仁親王), pozdějšího císaře Go-Komacua. Go-En'jú pak vládl jako klášterní císař až do své smrti v roce 1393.
Roku 1392 byl uzavřen mír s Jižním dvorem. Téhož roku se pověřenci ašikagského šógunátu podařilo přimět „jižního“ císaře Go-Kamejamu, aby postoupil posvátné císařské regálie Go-Komacuovi, čímž přenechal Chryzantémový trůn svému bývalému protivníkovi.[2] Tak skončilo období Nanbokučó neboli období Severního a Jižního dvora.
Císař Go-En'jú zemřel 6. června 1393. Je spolu s dalšími 11 císaři pohřben v mauzoleu Fukakusa no kita no misasagi (深草北陵) v kjótské čtvrti Fušimi-ku.[3]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Císař Go-En'jú měl 5 manželek, s nimiž zplodil 6 dětí, 3 syny a 3 dcery.
Rivalové z Jižního dvora[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emperor Go-En'yū na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Titsingh, Isaac, ed. (1834). [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran; ou, Annales des empereurs du Japon. Paris: Royal Asiatic Society|Oriental Translation Fund of Great Britain and Ireland
- ↑ WILLIAM, Griffis. The Mikado's Empire: book 1. History of Japan from 660 B.C. to 1872 A.D.. [s.l.]: [s.n.], 1913. Dostupné online.
- ↑ Ponsonby-Fane, Richard Arthur Brabazon. (1959). The Imperial House of Japan. Kyoto: Ponsonby Memorial Society. OCLC 194887
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Go-Enjú na Wikimedia Commons
| Japonští císaři | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Go-Kógon |
1371–1382 Go-En'jú |
Nástupce: Go-Komacu |
