Go-Nidžó

Go-Nidžó
Narození	9. března 1285
Úmrtí	10. září 1308 (ve věku 23 let); Heian-kjó
Potomci	Kuniyoshi-shinnō, Haamachi-no-miya Kunimi-shinnō a Benshi-naishinnō
Otec	Go-Uda
Matka	Motoko Horikawa
Podpis
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Go-Nidžó (japonsky 後二条天皇, Go-Nidžó-tennó, 9. března 1285 – 10. září 1308) byl devadesátý čtvrtý císař Japonska^[1] v souladu s tradičním pořadím posloupnosti.^[2] Vládl od 2. března 1301 do své smrti 10. září 1308.^[3]

Princ, jehož osobní jméno (imina) před nástupem na Chryzantémový trůn znělo Kuniharu (邦治親王),^[3] byl nejstarším synem císaře Go-Udy z císařské linie Daikakudži. Tento panovník ze 14. století byl pojmenován po císaři Nidžóovi, který vládl ve 12. století. Výraz go- (後) se doslovně překládá jako „pozdější“. Go-Nidžó tedy může být označován jako „pozdější císař Nidžó“. Jelikož se japonské go v některých starších pramenech rovněž překládalo ve významu „ten druhý“, mohl by tento císař být také označován jako Nidžó druhý či Nidžó II.

Události za Go-Nidžóova života[editovat | editovat zdroj]

V roce 1286 byl princ Kuniharu prohlášen za císařského prince a roku 1296 se stal korunním princem a dědicem císařské linie Džimjóin-tó po svém bratranci z druhého kolena císaři Go-Fušimim.

V pátém roce své vlády byl císař Go-Fušimi přinucen 2. března 1301 k abdikaci. Nástupnictví (sensó) připadlo jeho bratranci princi Kuniharuovi. Krátce nato prý budoucí císař Go-Nidžó usedl na trůn.^[4] ^{[pozn. 1]}

Císař Go-Uda vládl během panování svého syna jako klášterní císař. Spor o nástupnictví mezi císařskými liniemi Daikakudži a Džimjóin-tó pokračoval i za Go-Nidžóovy vlády.

Císař Go-Nidžó zemřel 10. září 1308, kdy podlehl nemoci. Je pohřben v mauzoleu Kitaširakawa no misasagi v kjótské čtvrti Sakjó-ku. ^[2]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Císařský princ Kuniharu neboli císař Go-Nidžó měl 8 manželek, s nimiž zplodil 10 dětí, 5 synů a 5 dcer.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

↑ Odlišné převzetí nástupnictví (senso) nebylo v dobách před vládou císaře Tendžiho uznáváno a všichni panovníci kromě císařovny Džitó a císařů Józeie, Go-Toby a Fušimiho přebírali nástupnictví a usedali na Chryzantémový trůn (sokui) v tomtéž roce. Bylo tomu tak až do vlády císaře Go-Murakamiho.^[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emperor Go-Fushimi na anglické Wikipedii.

↑ Emperor Kōnin, Tahara no Higashi Imperial Mausoleum, Imperial Household Agency
↑ ^a ^b Ponsonby-Fane, Richard Arthur Brabazon. (1959). The Imperial House of Japan. Kyoto: Ponsonby Memorial Society. OCLC 194887
↑ ^a ^b Isaac Titsingh. (1834). [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran (Annales des empereurs du Japon). Paris: Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland
↑ ^a ^b Varley, H. Paul. (1980). Jinnō Shōtōki: A Chronicle of Gods and Sovereigns. New York: Columbia University Press. ISBN 978-0-231-04940-5; OCLC 5914584

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Go-Nidžó na Wikimedia Commons

Japonští císaři
Předchůdce: Go-Fušimi	1301–1308 Go-Nidžó	Nástupce: Hanazono

[5] Odlišné převzetí nástupnictví (senso) nebylo v dobách před vládou císaře Tendžiho uznáváno a všichni panovníci kromě císařovny Džitó a císařů Józeie, Go-Toby a Fušimiho přebírali nástupnictví a usedali na Chryzantémový trůn (sokui) v tomtéž roce. Bylo tomu tak až do vlády císaře Go-Murakamiho.^[4]

[kunaichō-1] Emperor Kōnin, Tahara no Higashi Imperial Mausoleum, Imperial Household Agency

[PF-2] Ponsonby-Fane, Richard Arthur Brabazon. (1959). The Imperial House of Japan. Kyoto: Ponsonby Memorial Society. OCLC 194887

[IT-3] Isaac Titsingh. (1834). [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran (Annales des empereurs du Japon). Paris: Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland

[Varley-4] Varley, H. Paul. (1980). Jinnō Shōtōki: A Chronicle of Gods and Sovereigns. New York: Columbia University Press. ISBN 978-0-231-04940-5; OCLC 5914584

[1]

[2]

[3]

[4]

[pozn. 1]