Go-Uda
| Go-Uda | |
|---|---|
 | |
| Narození | 17. prosince 1267 |
| Úmrtí | 16. července 1324 (ve věku 56 let) |
| Potomci | Go-Nidžó, Shōshi-naishinnō, Go-Daigo, Baishi-naishinnō a Shōen-hosshinnō |
| Otec | Kamejama |
| Matka | Fujiwara no Saneko |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Go-Uda (japonsky 後宇多天皇, Go-Uda-tennó, 17. listopadu 1267 – 16. července 1324) byl devadesátý první císař Japonska[1] v souladu s tradičním pořadím posloupnosti.[2] Vládl od 6. března 1274 do své abdikace 27. listopadu 1287.[3][4]
Princ, jehož osobní jméno (imina) před nástupem na Chryzantémový trůn znělo Johito (世仁親王),[3] byl druhorozeným synem císaře Kamejamy z linie Daikakudži. Tento panovník z 13. století byl pojmenován po císaři Udovi, který vládl v 9. století. Výraz go- (後) se doslovně překládá jako „pozdější“. Go-Uda tedy může být označován jako „pozdější císař Uda“. Jelikož se japonské go v některých starších pramenech rovněž překládalo ve významu „ten druhý“, mohl by tento císař být také označován jako Uda druhý či Uda II.
Události za Go-Udova života[editovat | editovat zdroj]
Roku 1268 se tehdy dvouletý princ Johito stal korunním princem. Podle podmínek závěti císaře Go-Sagy, který zemřel v roce 1272, se měl roku 1274 stát po abdikaci svého otce císařem. Ten se také 6. března 1274 vzdal v 15. roce své vlády trůnu ve prospěch svého syna.[3] Dne 4. května pak princ Johito usedl na Chryzantémový trůn,[4] aby se posléze stal císařem Go-Udou. Kamejama poté dál uplatňoval moc z pozice klášterního císaře.
Během Go-Udovy vlády se v letech 1274 a 1281 uskutečnily dvě mongolské invaze do Japonska. Přestože se Mongolům podařilo vybudovat u Fukuoky předmostí, byli během krátké doby zahnáni zpět.
Dne 23. listopadu 1275 byl druhý syn bývalého císaře Go-Fukakusy, princ Hirohito (熈仁親王), jmenován korunním princem a dědicem svého bratrance z linie Daikakudži, císaře Go-Udy. Byl to výsledek politického manévrování Hirohitova otce Go-Fukakusy z linie Džimjóin-tó.[3]
Bývalý císař Go-Fukakusa, nespokojený s tím, že jeho vlastní linie Džimjóin-tó (持明院統) neovládá trůn, zatímco linie Daikakudži (大覚寺統) jeho mladšího bratra, bývalého císaře Kamejamy, ano, přinutil v roce 1287 jak šógunátní vládu, tak císařský dvůr v Kjótu, aby donutili císaře Go-Udu abdikovat ve prospěch Go-Fukakusova druhorozeného syna prince Hirohita (熈仁親王), budoucího císaře Fušimiho.
Klášterním císařem se Go-Uda stal za vlády svých synů ─ prvorozeného, prince Kuniharua (邦治親王), známého jako císař Go-Nidžó (1301─1308), a druhorozeného, prince Takaharua (尊治親王), jenž vešel ve známost jako císař Go-Daigo (od roku 1318, kdy Go-Daigo usedl na trůn, do roku 1321, kdy se Go-Daigo sám ujal přímé vlády.
Bývalý císař Go-Uda zemřel 16. července 1324 ve věku 58 let.[4] Jeho císařským mauzoleem je Rengebudži no misasagi (蓮華峯寺陵) v kjótské čtvrti Ukjó-ku. [2]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Císařský princ Johito neboli císař Go-Uda měl 9 manželek, s nimiž zplodil 10 dětí, 6 synů a 4 dcery. Jeho prvorozený syn, císařský princ Kuniharu (邦治親王), se posléze stal císařem Go-Nidžóem a jeho druhorozený syn, císařský princ Takaharu (尊治親王), se pak stal císařem Go-Daigoem.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emperor Go-Uda na anglické Wikipedii.
- ↑ Emperor Kōnin, Tahara no Higashi Imperial Mausoleum, Imperial Household Agency
- ↑ a b Ponsonby-Fane, Richard Arthur Brabazon. (1959). The Imperial House of Japan. Kyoto: Ponsonby Memorial Society. OCLC 194887
- ↑ a b c d Titsingh, Isaac. (1834). Nihon Ōdai Ichiran; ou, Annales des empereurs du Japon. Paris: Royal Asiatic Society, Oriental Translation Fund of Great Britain and Ireland. OCLC 5850691
- ↑ a b c Varley, H. Paul. (1980). Jinnō Shōtōki: A Chronicle of Gods and Sovereigns. New York: Columbia University Press. ISBN 978-0-231-04940-5; OCLC 5914584
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Go-Uda na Wikimedia Commons
| Japonští císaři | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Kamejama |
1274–1287 Go-Uda |
Nástupce: Fušimi |
