Heřman Chotek

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Heřman hrabě Chotek
Erb rodu Chotků
Erb rodu Chotků
Narození28. září 1786
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí25. dubna 1822 (ve věku 35 let)
Milán
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Choť(1813) Henrietta Brunswiková z Korompy (1789–1857)
DětiOtto Chotek
Rudolf II. Chotek z Chotkova a Vojnína
Hermine Chotková
RodičeJan Rudolf Chotek z Chotkova a Marie Sidonie z Clary-Aldringenu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heřman říšský hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína (Hermann Reichsgraf Chotek von Chotkow und Wognin; 28. června 1786 Vídeň – 25. dubna 1822 Milán) byl český šlechtic, důstojník rakouské císařské armády a zakladatel uherské větve rodu Chotků.[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Zámek Dolná Krupá, hlavní sídlo uherské větve Chotků v 19. a 20. století

Pocházel ze staré české šlechtické rodiny Chotků, narodil se ve Vídni jako nejmladší syn hraběte Jana Rudolfa Chotka (1749–1824) a jeho manželky Marie Sidonie, rozené hraběnky Clary-Aldringenové (1748–1824),[2] pokřtěn byl jako Heřman Václav Jan Nepomuk Vincent. Studoval ve Vídni a od roku 1805 sloužil v armádě, byl též císařským komořím. Bojů napoleonských válek se aktivně nezúčastnil, sloužil v okrajových posádkách habsburské monarchie. Jeho působištěm byl nejprve Krakov (1807–1808), poté Budín (1811–1820) a nakonec Milán (1820–1822).[3] Dosáhl hodnosti plukovníka, vojenská služba mu ale nevyhovovala, navíc měl konflikty s nadřízenými (Josef Václav Radecký) a usiloval o přechod do diplomatických služeb. Zemřel náhle v Miláně následkem těžkého nachlazení ve věku 35 let.[4] I když nebyl přímým účastníkem napoleonských válek, jako příslušník vlivného rodu získal několik vyznamenání od zahraničních panovníků, byl nositelem ruského Řádu sv. Anny, španělského Řádu Karla III. a bavorského Řádu Maxe Josefa.[5]

V roce 1813 se v Budíně oženil s hraběnkou Henriettou Brunswikovou z Korompy (1789–1857), dámou Řádu hvězdového kříže. Henrietta byla jednou ze tří dědiček majetku Brunswiků v Horních Uhrách a Vojvodině (Dolná Krupá, Futog),[6] po ovdovění navíc skoupila v letech 1822–1838 majetkové podíly na panství Ratměřice-Jankov ve středních Čechách.[7][8] Trvale žila na zámku Dolná Krupá.[9] V roce 1853 předala majetek svým synům.[10]

Potomstvo:[11]

Z Heřmanových starších bratrů vynikli olomoucký arcibiskup Ferdinand Maria Chotek (1781–1836) a český nejvyšší purkrabí Karel Chotek (1783–1868).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Uherská linie Chotků dostupné online Archivováno 3. 7. 2022 na Wayback Machine.
  2. ↑ Rodokmen rodu Chotků dostupné online
  3. ↑ RISTOVSKÁ, Radoslava: Druhá polovica 19. storočia v hospodráských dejinách dolnokrupského velkostatku; Trnavská univerzita, Trnava, 2019; s. 12 ISBN 978-83-8111-153-9
  4. ↑ CERMAN, Ivo: Chotkové. Příběh úřednické šlechty, NLN, Praha, 2008; s. 422–424 ISBN 978-80-7106-977-5
  5. ↑ Ottův slovník naučný, díl XII., Praha, 1897 (reprint 1998); s. 373 (heslo Chotek z Chotkova a z Vojnína) ISBN 80-7185-157-4
  6. ↑ Uherská větev Chotků na oficiálním webu Zámku Veltrusy dostupné online
  7. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha 1989; s. 416
  8. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II.; Praha, 1997; s. 558 ISBN 80-85983-14-1
  9. ↑ Kolektiv: Zahrady a parky hraběcího rodu Chotků; Národní zemědělské muzeum, Praha, 2017; s. 55–56 ISBN 978-80-86874-92-0 dostupné online Archivováno 2. 3. 2022 na Wayback Machine.
  10. ↑ RISTOVSKÁ, Radoslava: Druhá polovica 19. storočia v hospodráských dejinách dolnokrupského velkostatku; Trnavská univerzita, Trnava, 2019; s. 13 ISBN 978-83-8111-153-9
  11. ↑ Rod Chotků in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1861, Gotha, 1861; s. 169 dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Chotkové z Chotkova a Vojnína
Rodový erb
Rodový erb
1. generace
Otto († po 1400)
2. generace
Jan († po 1474)
3. generace
Jindřich († před 1500)
4. generace
Jakub († po 1500)
5. generace
Petr († před 1537)
6. generace
Mikuláš • Václav († před 1568)
7. generace
Kryštof († asi 1589) • Jan (1519–1591) • Jiří (po 1520 – po 1589) • Zikmund (po 1521–1603)
8. generace
Adam (před 1553–1592) • Václav (1554–1612) • Adam
9. generace
Jiří († 1620) • Karel († 1638)
10. generace
Adam Jiří († po 1623) • Jan Václav (před 1627–1638) • Jiří Rudolf (1628–1673) • Vilém (po 1628–1674)
11. generace
Ignác Rudolf († po 1683) • Václav Antonín (1674–1754)
12. generace
Václav (1703–1725) • Jan Karel (1704–1787) • Rudolf (1706–1771)
13. generace
Marie Quidobaldina Brigita (1738–1810) • Jan Rudolf (1748–1824)
14. generace
Jan Nepomuk (1773–1824) • Josef (1776–1809) • Marie Aloisie (1777–11864) • Ferdinand Maria (1781–1836) • Karel* (1783–1868) • Terezie (1785–1872) • Heřman** (1786–1822)
15. generace
Jindřich (1802–1864) • Sidonie (1805–1890) • Hermína** (1815–1882) • Otto** (1816–1889) • Rudolf** (1822–1903) • Antonín* (1822–1883) • Emanuel* (1823–1843) • Bohuslav* (1829–1896)
16. generace
Rudolf Karel (1832–1894) • Emerich (1833–1911) • Ferdinand (1838–1913) • Isabella (1842–1857) • Arnošt (1844–1927) • Karolina (1846–1933) • Karel* (1853–1926) • Marie* (1855–1943) • Olga* (1860–1934) • Wolfgang* (1860–1926) • Zdenka* (1861–1946) • Marie Pia* (1863–1935) • Henrietta** (1863–1946) • Karolina* (1865–1919) • Anna** (1865–1882) • Žofie* (1868–1914) • Gabriela** (1868–1933) • Rudolf Otto** (1870–1921) • Oktavie* (1873–1946) • Marie Antonie* (1874–1930) • Marie Henrieta* (1880–1964)
17. generace
Jan Nepomuk Rudolf (1865–1884) • Karel (Cary)* (1887–1970) • Antoinetta* (1888–1910) • Ada* (1890–1939)
Sídla
Pohřebiště
* velkobřezenská větev, ** uherská větev, tučně jsou vyznačeni Václav Antonín Chotek a majitelé majorátu (později velkostatku) Veltrusy
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Heřman_Chotek&oldid=23823904“