Bohuslav Chotek z Chotkova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bohuslav hrabě Chotek z Chotkova
Bohuslav Chotek, portrét z roku 1895 od Philipa de László
Bohuslav Chotek, portrét z roku 1895
od Philipa de László
7. český místodržitel
Ve funkci:
1871 – 1871
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceAlexandr Mensdorff-Pouilly
NástupceAlexander von Koller
Rakousko-uherský vyslanec v Sasku
Ve funkci:
1888 – 1895
PředchůdceGabriel Herbert
NástupceJindřich Lützow
Rakousko-uherský vyslanec v Belgii
Ve funkci:
1872 – 1888
PředchůdceKarl Vitzthum
NástupceRudolf Khevenhüller-Metsch
Rakousko-uherský velvyslanec ve Španělsku
Ve funkci:
1871 – 1872
PředchůdceLadislaus Karnicki
NástupceEmanuel Ludolf
Rakousko-uherský velvyslanec v Rusku
Ve funkci:
1869 – 1871
PředchůdceFriedrich Revertera
NástupceFerdinand Langenau
Rakousko-uherský vyslanec ve Württembersku
Ve funkci:
1866 – 1869
PředchůdceMaximilian Handel
NástupceOtto Walterskirchen
Stranická příslušnost
ČlenstvíFederalist Party

Narození4. července 1829
Praha Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí11. října 1896 (ve věku 67 let)
Zhořelec Pruské královstvíPruské království Pruské království
Místo pohřbeníChotkovská hrobka ve Valtířově
Choť(1859) Vilelmína Kinská z Vchynic a Tetova (1838–1886)
RodičeKarel Chotek (1783–1868) a Marie Berchtoldová z Uherčic (1794–1878)
Děti1. Volfgang (1860–1926)
2. Zdenka (1861–1946)
3. Marie Pia (1863–1936)
4. Karolína (1865–1919)
5. Žofie (1868–1914)
6. Terezie (1871–1871)
7. Oktávie (1873–1946)
8. Marie Antonie (1874–1930)
9. Marie Henrietta (1880–1964)
Příbuzníbratr: Antonín Chotek z Chotkova (1822–1883)
vnučka: Žofie z Hohenbergu (1901–1990)
vnuk: Maxmilián z Hohenbergu (1902–1962)
vnuk: Arnošt z Hohenbergu (1904–1954)
švagr: Bedřich Karel Kinský (1834–1899)
děd: Jan Nepomuk Rudolf Chotek z Chotkova (1749–1824)
babička: Maria Zdenka z Clary-Aldringenu (1748–1824)
strýc: Jan Nepomuk Chotek z Chotkova (1773–1824)
strýc: Ferdinand Maria Chotek z Chotkova (1781–1836)
Profesediplomat a politik
Náboženstvíkatolická církev
CommonsBoguslaw Chotek von Chotkow
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohuslav hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína (německy Bohuslaw Chotek von Chotkow; 4. července 1829 Praha-Hradčany[1]11. října 1896 Zhořelec) byl rakousko-uherský diplomat ze staré české šlechtické rodiny Chotků. Od roku 1849 působil v diplomatických službách a zastával funkce vyslance a velvyslance v několika evropských zemích (Rusko, Španělsko, Belgie). V roce 1871 byl krátce místodržitelem v Čechách. Z jeho početného potomstva je známá Žofie Chotková (1868–1914), manželka rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze staré české šlechtické rodiny Chotků, narodil se v Praze jako šestý a nejmladší syn nejvyššího purkrabího Českého království hraběte Karla Chotka (1783–1868), Bohuslavovi čtyři starší bratři František, Karel, Emanuel a Ferdinand zemřeli v dětství. Vyrůstal střídavě v Praze a na zámku Velké Březno, vystudoval Karlovu univerzitu. Po otcově nesouhlasu přehodnotil svůj záměr vstoupit do armády a po složení diplomatických zkoušek nastoupil kariéru ve službách ministerstva zahraničí. Pod patronátem ministra zahraničí Felixe Schwarzenberga nastoupil jako atašé ve Stuttgartu (1849), v letech 1853–1859 byl vyslaneckým radou v Londýně, mezitím byl v roce 1856 vyslán na korunovaci ruského cara Alexandra II.. Od roku 1859 byl vyslaneckým radou v Berlíně, kde jeho mise skončila v roce 1866 za prusko-rakouské války. Po konsolidaci poměrů ve vztahu k německým zemím byl v prosinci 1866 jmenován vyslancem ve Württembersku (1866-1869).

I jako diplomat často zajížděl do Čech a začal se angažovat jako politik v otázce česko-rakouského vyrovnání. Díky tomu byl v roce 1871 povolán do funkce místodržitele Českého království, kterou vykonával krátce na podzim v roce 1871. Naděje na česko-rakouské vyrovnání s příslibem korunovace Františka Josefa českým králem skončily s pádem Hohenwartovy vlády v říjnu 1871, Bohuslav Chotek následně rezignoval na funkci českého místodržitele 4. listopadu 1871. Poté se vrátil do diplomatických služeb a v letech 1871-1872 byl rakousko-uherským velvyslancem ve Španělsku, kvůli vysokým finančním nárokům na reprezentaci požádal o přeložení na méně významný post. Řadu let pak strávil jako vyslanec v Belgii (1872–1888), kde měl důležitou úlohu otázce vyjednávání sňatku korunního prince Rudolfa s belgickou princeznou Štěpánkou.[2] V závěru své diplomatické kariéry byl rakousko-uherským vyslancem v Sasku (1888–1895). V prosinci 1895 byl penzionován a zemřel o necelý rok později.

Byl c. k. tajným radou (1869) a komořím (1854). Za zásluhy byl nositelem velkokříže Řádu Františka Josefa (1867) a Řádu železné koruny I. třídy (1878). Při příležitosti sňatku korunního prince Rudolfa s belgickou princeznou Štěpánkou obdržel velkokříž Leopoldova řádu (1881). V roce 1884 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny a po odchodu do penze obdržel u dvora čestnou hodnost nejvyššího stolníka (Oberststabelmeister, 1895). Během dlouholeté diplomatické dráhy získal také několik vyznamenání v zahraničí, byl nositelem ruského Řádu sv. Anny a Řádu sv. Stanislava, španělského Řádu Karla III., belgického Leopoldova řádu, saského Albrechtova řádu a pruského Řádu koruny. V Čechách vlastnil statek Staré Čívice (dnes součást Pardubic). [3]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V Kostelci nad Orlicí se 30. října 1859 oženil s hraběnkou Vilemínou Kinskou (1838–1886), která pocházela z knížecí větve Kinských, byla dcerou hraběte Josefa Kinského (1806–1862) a sestrou poslance českého zemského sněmu Bedřicha Kinského. Vilemína se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[4] Z manželství pocházelo devět dětí, z toho jediný syn.

  • 1. Volfgang (15. srpna 1860, Berlín – 10. prosince 1926, Linec ), státní úředník, dvorní rada, manželka 1896 Anna Alžběta von Künell (12. dubna 1871 – 26. posince 1922)
  • 2. Zdenka (10. prosince 1861, Berlín – 15. března 1946, Riedenburg, Bavorsko), dvorní dáma korunní princezny Štěpánky, později jeptiška
  • 3. Marie Pia (11. července 1863, Berlín – 21. června 1936, Jílové), manžel 1887 kníže Jaroslav Thun-Hohenstein (23. května 1864, Děčín – 5. března 1929, tamtéž), c. k. tajný rada, komoří, poslanec českého zemského sněmu, člen Panské sněmovny
  • 4. Karolína (19. listopadu 1865, Berlín – 29. listopadu 1919, Chlumek), manžel 1886 hrabě Leopold Nostic-Rhieneck (8. července 1865, Štiřín – 5. října 1945, Chlumek), c. k. komoří, nadporučík, po smrti Karolíny se oženil s její nejmladší sestrou Marií Henriettou
  • 5. Žofie (1. března 1868, Stuttgart – 28. června 1914, Sarajevo), manžel 1900 arcivévoda František Ferdinand d'Este (18. prosince 1863, Graz – 28. června 1914, Sarajevo), následník rakousko-uherského trůnu
  • 6. Terezie (22. května 1871 – 19. září 1871)
  • 7. Oktavie (5. května 1873, Brusel – 29. listopadu 1946, Bad Waldsee, Bádensko-Württembersko), manžel 1898 hrabě Joachim Schönburg-Glauchau (20. července 1873, Wechselburg, Sasko – 3. července 1943, Lipsko), důstojník saské armády, rytíř Maltézského řádu
  • 8. Marie Antonie (12. května 1874, Kostelec nad Orlicí – 13. června 1930), manžel 1893 Karl Adam von Wuthenau (26. června 1863, Drážďany – 13. listopadu 1946, Halle), c. k. generálmajor
  • 9. Marie Henrietta (9. července 1880, Kostelec nad Orlicí – 19. března 1964), manžel 1921 hrabě Leopold Nostic-Rhieneck (1865–1931)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. HAMANNOVÁ, Brigitte: Rudolf. Korunní princ a rebel.; Odeon, Praha, 1993; s. 126–127 ISBN 80-207-0433-7
  3. PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 76–77 dostupné online
  4. Ottův slovník naučný, díl 12.; Praha, 1898 (reprint 1998); s. 373 ISBN 80-7185-057-8

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]