Arnošt Chotek z Chotkova
| Arnošt hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína | |
|---|---|
 Portrét hraběte Arnošta Chotka v uniformě c. k. generála jízdy (Jan Vochoč, 1919, zámek Veltrusy) | |
| 6. majitel chotkovského majorátu Veltrusy[pozn. 1] | |
| Ve funkci: 1911 – 1927 (v Československu byly rodinné fideikomisy zrušeny v roce 1924) | |
| Předchůdce | Emerich Chotek |
| Nástupce | Karel Chotek |
| Dědičný člen rakouské Panské sněmovny | |
| Ve funkci: 1911 (?) – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Předchůdce | Emerich Chotek z Chotkova |
| Nástupce | zánik monarchie |
| Tajný rada | |
| Ve funkci: 1895 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Nejvyšší hofmistr arcivévodkyně Alžběty | |
| Ve funkci: 1895 – 1903 | |
| Nástupce | arcivévodkyně zemřela |
| Pobočník arcivévody Albrechta Rakousko-Těšínského | |
| Ve funkci: 1890 – ? | |
| Člen tělesné gardy císaře Františka Josefa I. | |
| Ve funkci: ? – ? | |
| C. k. komoří | |
| Ve funkci: 1874 – 1918 | |
| Nástupce | zánik monarchie |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakouské císařství a  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | plukovník (1897), generálmajor (1903) |
| Narození | 13. března 1844 Praha Rakouské císařství |
| Úmrtí | 24. ledna 1927 (ve věku 82 let) Veltrusy  Československo |
| Místo pohřbení | Chotkovská hrobka v Nových Dvorech |
| Rodiče | Jindřich Chotek z Chotkova (1802–1864) a Karolína z Eltzu (1810–1862) |
| Příbuzní | bratr: Emerich Chotek (1833–1911) bratr: Ferdinand Chotek (1838–1913) bratr: Rudolf Chotek (1832–1894) |
| Profese | voják a politik |
| Náboženství | římskokatolické |
| Ocenění | Řád železné koruny |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Arnošt hrabě Chotek z Chotkova (Arnošt Antonín Karel Boromeus Jan Nepomuk Nicephorus říšský hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína; 13. března 1844 Praha – 24. ledna 1927 Veltrusy) byl český šlechtic a rakouský generál ze starého rodu Chotků. Od mládí sloužil v rakouské armádě a dosáhl hodnosti generálmajora, souběžně působil ve vysokých dvorských hodnostech u různých členů habsburské dynastie. Do roku 1918 byl dědičným členem Panské sněmovny a předposledním soukromým majitelem zámku ve Veltrusech.
Kariéra v armádě a u dvora[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Chotků, narodil se v Chotkovském paláci v Praze na Malé Straně jako čtvrtý a nejmladší syn hraběte Jindřicha Chotka (1802–1864) a jeho manželky Karolíny, rozené hraběnky von und zu Eltz (1810–1862). Dětství trávil střídavě na rodových sídlech v Kačině a ve Veltrusech. Stejně jako další členové rodu Chotků vynikal v kresbě a jeho dětské kresby i práce z pozdějšího věku jsou dnes uloženy ve sbírkách Národní galerie. Základní vzdělání získal v Kutné Hoře (poblíž hlavního rodového sídla v Kačině), poté dálkově studoval gymnázium v Praze a odmaturoval v roce 1866. I když byl jako příslušník vlivného šlechtického rodu v roce 1864 zproštěn vojenské služby (po zaplacení předepsané taxy), za prusko-rakouské války v roce 1866 vstoupil jako dobrovolník do armády. I když se po maturitě zapsal na právnickou fakultu Univerzity Karlovy, po válce již jako podporučík zůstal v armádě.
Jako důstojník sloužil v 60. a 70. letech nejprve v Pardubicích, poté strávil několik let v Horních Uhrách a následně působil u několika posádek na různých místech v Čechách. V roce 1874 byl jmenován c. k. komořím, v té době byl též členem tělesné gardy císaře Františka Josefa I. Souběžně postupoval v hodnostech a od roku 1890 byl jako major pobočníkem arcivévody Albrechta. V letech 1895–1903 byl nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Alžběty a v roce 1895 získal titul tajného rady. Arcivévodkyni Alžbětu doprovázel na cestách za jejími potomky a pobýval díky tomu mimo jiné v Bavorsku, Itálii nebo Španělsku. V roce 1897 byl povýšen na plukovníka, při pobytech ve Vídni měl k dispozici vlastní byt. Z titulu hofmistrovské funkce organizoval ještě pohřeb arcivévodkyně Alžběty a především pobyt její dcery, španělské královny Marie Kristiny ve Vídni. Při odchodu na penzi byl povýšen na generálmajora,[2] obdržel Řád železné koruny a byla mu přiznána penze ve výši 6 600 korun ročně (1903). Ve výslužbě žil nadále ve Vídni a byl členem řady spolků a institucí. Řadu let si vedl pečlivé deníkové záznamy, díky nimž je podrobně zmapován jeho soukromý život i profesní kariéra.[3]
Rodinné a majetkové poměry[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
V roce 1911 po smrti staršího bratra Emericha (1833–1911) zdědil velkostatek Veltrusy, kam se hned nastěhoval. K veltruskému velkostatku v té době patřilo 2 064 hektarů půdy[4]. Druhou část Emerichova dědictví (Kačina, Nové Dvory) převzali spříznění Thun-Hohensteinové, s nimiž Arnošt Chotek vedl několikaletý spor o finanční vyrovnání. Po bratru Emerichovi převzal Arnošt také dědičné místo v rakouské Panské sněmovně a příležitostně zajížděl do Vídně, převážně ale pobýval ve Veltrusech. Měl zájem na vyrovnaném hospodaření velkostatku, realizoval také četné stavební úpravy zámku. V červenci 1914 se zúčastnil pohřbu své vzdálené sestřenice Žofie Chotkové zavražděné při atentátu v Sarajevu, za první světové války poskytl část veltruského zámku pro potřeby Červeného kříže. I když byl věrným stoupencem Habsburků, překvapivě dobře se vyrovnal se zánikem monarchie a vznikem Československa. Se zapojením do veřejného života ve Veltrusech mu mimo jiné pomohla dobrá znalost češtiny, kterou ovládal již od dětství (a také z českého jazyka maturoval). Do chodu veltruského velkostatku zasáhla pozemková reforma, ale Pozemkový úřad přihlédl k uměleckým hodnotám komplexu veltruského parku a zámku. Bylo ve veřejném zájmu, aby ochranu kulturních památek mohli Chotkové nadále financovat z výnosů velkostaku. Od roku 1921 žil ve Veltrusech Arnoštův předurčený dědic Karel Chotek (1887–1970) z velkobřezenské větve rodu, který později částečně převzal i správu velkostatku.
Arnošt Chotek zemřel na zámku Veltrusy 24. ledna 1927 ve věku 82 let. Čistá hodnota jeho majetku byla v dědickém řízení vyčíslena na necelých šest miliónů korun. Univerzálním dědicem se stal poslední potomek rodu Chotků Karel Chotek (1887–1970), který již v předešlém roce zdědil také Velké Březno.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Fideikomis byl zřízen hrabětem Rudolfem Chotkem (1706–1771), který neměl mužského potomka, dne 1. března 1770 na základě císařského povolení z 11. května 1755 a 13. února 1770 pro prvorozené svého rodu. Svěřenství tvořily statky Jeviněves, Ouholice č. Ostrova, Všestudy, Dušníky, Vepřek, Vojkovice, Kozomín a Chlumín (Klomín), dále pak dvůr Lhota s pozemky u Dědibab (Jedibab), dům U Zlatého melounu a k němu přistavený Kaplanovský dům na Starém Městě v Praze. V době vzniku byl fideikomis oceněn na 296 600 zlatých.[1] Nové Dvory byly alodiálním statkem.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ LEDR, Josef. Hrabata Chotkové z Chotkova a Vojnína. Studie rodopisná. Kutná Hora: Josef Ledr (vlastním nákladem), 1886. S. 43.
- ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generälitat; Vídeň, 2007; s. 27 dostupné online
- ↑ HRADECKÁ, Vladimíra: Poklidné dny venkovského šlechtice v neklidné době. Z deníkových záznamů Arnošta hraběte Chotka in: Chotkové a Kutnohorsko; Státní oblastní archiv v Praze, Praha, 2015 s. 65–70 ISBN 978-80-86772-92-9 dostupné online
- ↑ PROCHÁZKA, J. F.: Topographisch-Statistischer Schematismus des Grossgrunbesitzes in Königreiche Böhmen; Praha, 1894 s. 79–82 dostupné online
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CERMAN, Ivo: Chotkové. Příběh úřednické šlechty; NLN, Praha, 2008 756 s. ISBN 978-80-7106-977-5
- NAČERADSKÁ, Petra: Poslední Chotkové ve Veltrusech; Národní památkový ústav, Praha, 2015 144 s. ISBN 978-80-7480-044-3
