Městský hřbitov v Litoměřicích

Městský hřbitov Litoměřice
	Hrob Msgr. Augustina Fibigera
Lokalita
Stát	Česko
Kraj	Ústecký
Okres	Litoměřice
Obec	Litoměřice
Zeměpisné souřadnice	50°32′0,05″ s. š., 14°7′5,59″ v. d.
Specifikace
Výstavba	1790
Světitel	Ferdinand Kindermann
Datum posvěcení	1791
Odkazy
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Městský hřbitov v Litoměřicích je hlavní městský hřbitov v Litoměřicích. Nachází se na západním okraji města, v ulici Žernosecká, nedaleko řeky Labe.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Hřbitov byl zřízen v roce 1790 na velkém pozemku za městem jako nový městský hřbitov náhradou za rušená pohřebiště v centru města fungující od dob založení. Vysvětil jej roku 1791 biskup Ferdinand Kindermann. Založení bylo podníceno zákazem pohřbívání uprostřed sídel z roku 1784 vydaným císařem Josefem II.

Vstup tvoří později dostavěná neogotická brána s přilehlými přízemními budovami, které tvoří zázemí hřbitovní správy a obřadní síň. U zdí hřbitova jsou umístěny hrobky významných obyvatel města. V severovýchodní části hřbitova se nachází městský židovský hřbitov zřízený roku 1876. Na hřbitově jsou také lokality, kde se pohřbívalo během epidemií.

Převoz ostatků K. H. Máchy[editovat | editovat zdroj]

Roku 1836 byl na hřbitově pohřben básník Karel Hynek Mácha. Když po uzavření Mnichovské dohody hrozilo zabrání českého pohraničí, byly 1. října 1938 z iniciativy tehdejšího guvernéra Národní banky Československé Karla Engliše Máchovy tělesné ostatky exhumovány a převezeny z Litoměřic na Vyšehradský hřbitov do Prahy,^[1] což mělo v dobové atmosféře silně manifestační vyznění.

Pohřbeni jsou zde také vojáci a legionáři bojující v první a druhé světové válce, stejně jako vojáci Rudé armády padlí při osvobozování Československa roku 1945. V těsné blízkosti hřbitova se nachází též krematorium Richard, které během druhé světové války sloužilo ke kremaci těl zemřelých vězňů z koncentračního tábora Terezín a nuceně pracujících dělníků z podzemní továrny Richard.

Po roce 1945[editovat | editovat zdroj]

S odchodem téměř veškerého německého obyvatelstva města v rámci odsunu Sudetských Němců z Československa ve druhé polovině 40. let 20. století zůstalo mnoho hrobů německých rodin opuštěných a bez údržby.

V Litoměřicích se nenachází krematorium, ostatky zemřelých jsou zpopelňovány povětšinou v krematoriích v Ústí nad Labem či Mělníku (válečné krematorium Richard není užíváno).

Hroby nejznámějších osobností[editovat | editovat zdroj]

Štěpán Trochta (1905-1974) - český katolický biskup a kardinál
Felix Holzmann (1921-2002) - český komik
František Chábera (1912-1999) - československý vojenský pilot RAF
Karel Hynek Mácha (1810–1836) – básník (roku 1938 ostatky převezeny do Prahy)
Augustin Fibiger (1868–1936) – katolický duchovní, monsignore
Josef Seifert (1822–1904) – katolický prelát, děkan litoměřické kapituly
František Jakub Jindřich Kreibich (1759–1833) – katolický kněz a kartograf
Martin Marek Krupica (1965-2018) - pravoslavný kněz a vysokoškolský pedagog
Eugen Ledebur-Wicheln (1873-1945) - český šlechtic a politik

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Letecký pohled
Pomník Rudoarmějcům s plastikou pokrytou mozaikou od J. Tůmy, 1967
Detail pomníku
Pomník zhůry

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha: Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6. S. 211.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

DOSKOČIL, Oldřich; LOLO, Pavel; RÝVA, Pavel. Významné osobnosti Litoměřic : významné osobnosti Litoměřic pochované na litoměřických hřbitovech. Praha: A-Communication, s.r.o., 2017. 141 s. ISBN 978-80-906903-0-1.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu městský hřbitov Litoměřice na Wikimedia Commons
Neobsazená místa na hřbitově
Historie hrobu K. H. Máchy
Máchův náhrobek
Oznámení na webu města Archivováno 7. 7. 2020 na Wayback Machine.

[1] MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha: Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6. S. 211.

[1]