Wimmerův palác
| Wimmerův palác (U Zlatého kola) | |
|---|---|
 Průčelí do Rytířské ulice | |
| Základní informace | |
| Sloh | klasicismus |
| Výstavba | původní dům ze 13. století, nahrazen palácem koncem 18. století |
| Materiály | kámen (opuka), cihly, železobeton |
| Další majitelé | Jakub Wimmer |
| Současný majitel | Sluneční chrám MAITREA a.s. |
| Poloha | |
| Adresa | Rytířská 402/18 Praha 1, Staré Město 110 00 Praha 1,  Česko |
| Ulice | Rytířská a Provaznická |
| Souřadnice | 50°5′6,72″ s. š., 14°25′22,8″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 38470/1-197 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Wimmerův palác nebo také dům U Zlatého kola je klasicistní palác, který se nachází na adrese Rytířská 402/18 na Starém Městě v městské části Praha 1 a sousedí s palácem Hrobčických (Rytířská čp. 401/20), s nímž má společného majitele. Je od roku 1964 chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]
Vinou nepovolených stavebních úprav v letech 2004–2005 je tento palác zejména v interiérech závažně poškozen a zůstává od té doby prázdný, nevyužívaný.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Wimmerův palác a sousední, funkčně propojený palác Hrobčických (čp. 401, také dům U Tobolky) vznikly na místě původních objektů, postavených krátce po založení tzv. Havelského města ve 13. století. Dům U Zlatého kola koupil v roce 1779 Jakub Wimmer, který nechal krátce poté realizovat raně klasicistní přestavbu, při které vzniklo i hlavní uliční průčelí; autorství je někdy připisováno Ignáci Janu Nepomuku Palliardimu.[2] Zadní budova s průčelím v Provaznické ulici 402/5 vznikla pravděpodobně po roce 1810 jako jednopatrová, v roce 1826 ji Karel Pollak zvýšil o další patro a zadní fasádu upravil. V roce 1908 byly původní ozdobné vázy na atice hlavního průčelí nahrazeny novodobými.[3] Poslední přestavby proběhly ve 30. letech 20. století, kdy bylo vybouráno přízemí, nově vybetonováno a přeměněno na velikou prodejnu.
Po roce 1989 byly oba objekty, Wimmerův palác i palác Hrobčických, privatizovány.
Zničující rekonstrukce[editovat | editovat zdroj]
Obě budovy byly od roku 1992 ve vlastnictví společností T.V.B. spol. s r.o. a CVTB spol. s r.o. V létě roku 2004 do nich vstoupil italský investor Cesare Belliti, vzápětí byly zahájeny rozsáhlé bourací práce a provedena půdní vestavba, ačkoliv bylo třikrát majiteli ze strany NPÚ i Odboru památkové péče Magistrátu hl. města Prahy nařízeno, aby nepovolené úpravy okamžitě zastavil. Teprve trestní oznámení podané ze strany obou úřadů i Klubu Za starou Prahu vedlo v březnu 2005 k přerušení „rekonstrukčních“ prací. Výsledkem bourání interiérů, jež dle slov italského architekta Martiniho bylo pouhými „přípravnými prácemi, které byly nezbytné, aby se neztrácel čas při čekání na vyřešení byrokratických průtahů“,[4] je architektonicko-umělecké znehodnocení obou paláců a nevratná ztráta archeologických nálezových situací. Ve většině prostor paláců jsou zbourány vnitřní dělicí zdi, otlučeny historické omítky (včetně středověkých fresek a raně novověkých přemaleb), zcela nebo částečně rozebrány stropy a v cihelné gotické dělicí zdi mezi oběma domy jsou proraženy průchody. Pod podlahou bývalé prodejny byly vykopány a odvezeny zásypy kleneb goticko-renesančních sklepů (měly být později zcela odstraněny za účelem výstavby podzemních garáží), v prvním patře paláce byly poškozeny pozdně barokní interiéry. Staré okenice, vestavěné skříně a dveře s deštěním dveřních nik byly neodborně zbaveny původních nátěrů.
V roce 2007 byl vydán trestní příkaz proti jednateli tehdejšího vlastníka za poškození nemovitých kulturních památek. Následně objekt zůstával bez údržby, od roku 2014 je stav stabilizován.[2]
Současnost[editovat | editovat zdroj]
Dům spolu se sousedním palácem Hrobčických vlastní společnost Sluneční chrám MAITREA a.s. kontroverzního podnikatele Antonína Koláčka.[5] Záměrem dalšího využití objektů č.p. 401 (palác Hrobčických), č.p. 402 (Wimmerův palác) a také č.p. 403 (dům U Modré růže) je vytvoření lázeňského zařízení včetně rehabilitačních, seminárních a restauračních provozů.[6] Součástí rekonstrukce má být restaurování některých hodnotných prostor, uměleckých děl (včetně nástěnných maleb) i uměleckořemeslných děl (truhlářských, kamenných, kovových, štukových a sádrových). Stav objektů je ale havarijní;[1] stavební práce ještě (v roce 2021) nebyly zahájeny.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-09-04]. Identifikátor záznamu 150457 : Wimmerův palác. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b Seznam ohrožených nemovitých památek. www.npu.cz [online]. [cit. 2021-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-01.
- ↑ Vlček (1996), s. 284
- ↑ VESELÝ, Jan. Jak ustupuje gotická Praha hotelovým hostům: aneb „labutí píseň“ Wimmerova paláce a paláce Hrobčických v Rytířské ulici. Věstník Klubu za starou Prahu. 2005, čís. 2. Dostupné online. ISSN 1213-4228.
- ↑ Výpis z katastru nemovitostí, LV 373, Staré Město
- ↑ Palác Hrobčických (Odbor památkové péče). pamatky.praha.eu [online]. [cit. 2021-05-12]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam ke Státnímu seznamu nemovitých kulturních památek. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 34.
- POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 472 s. S. 153.
- VLČEK, Pavel, et al. Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 640 s. Dostupné online. ISBN 80-200-0563-3. S. 284–285.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Wimmerův palác na Wikimedia Commons - NEUMANNOVÁ, Jana. Jak Praha přichází o poklady. Respekt. 2005, čís. 14. Dostupné online. ISSN 0862-6545.
