MacNevenův palác
| MacNevenův (MacNevenovský) palác | |
|---|---|
 MacNevenův palác | |
| Účel stavby | |
Městské sídlo | |
| Základní informace | |
| Architekt | Ignác Palliardi |
| Výstavba | původně 14. století |
| Přestavba | kolem 1770 |
| Materiály | Kámen, dřevo, zdivo |
| Další majitelé | Mac Nevenové rodina Palackého rodina Riegerova |
| Poloha | |
| Adresa | Palackého 719/7 Praha 1, Nové Město 110 00 Praha 1,  Česko |
| Ulice | Palackého |
| Souřadnice | 50°4′52″ s. š., 14°25′24″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 39932/1-1118 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
MacNevenův, též MacNavenův, či MacNevenovský palác, jinak zvaný Palackého dům je historická budova v Palackého ulici č. 7, čp. 719/II na Novém Městě v Praze 1, která spojuje ulice Vodičkovu a Jungmannovu, poblíž Václavského náměstí. Objekt je chráněn jako kulturní památka.[1]
Dějiny paláce[editovat | editovat zdroj]
Na místě paláce stávaly dva gotické domy, postavené po roce 1370, které patřily ke klášteru při chrámu Panny Marie Sněžné.
Zřejmě na počátku 15. století byly domy spojeny. Dům byl označován U Smetanů.[2] Rozsáhlé renesanční přestavby se budova dočkala před rokem 1613, kdy palác patřil komorníkovi zemských desk, Janu Třeboňskému z Kružnova. Dalším majitelem koncem byl soudce komorního soudu a vrchní nad královskými statky Vilém Jindřich Odkolek.[2]
Dnešní podoba paláce je dílem Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho z přestavby, provedené pro barona Viléma MacNevena kolem roku 1770. V roce 1790 palác koupil advokát Ferdinand Hirsch ze Sternfeldu. Jeho dcera palác postoupila své sestřenici Marii Lankischové z Hornic, která se vdala za advokáta Jana Měchuru.[2] Jeho dcera Terezie Měchurová později palác přinesla věnem Františkovi Palackému, který zde žil a v roce 1876 také zemřel. V roce 1853 se s jejich dcerou Marií oženil František Ladislav Rieger, který tu pak rovněž žil a roku 1903 zemřel. Po jeho smrti dům zdědil jeho syn Bohuslav Rieger.[2]
V 19. století proběhly ještě některé přestavby a v roce 1908 bylo vystavěno nové dvorní trojpatrové křídlo podle projektu Matěje Blechy.[3]
Původní životní a pracovní prostředí obou výrazných osobností 19. století je v domě uchováno jako Památník Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra. Památník je jednou z dlouhodobých expozic Národního muzea a je na požádání přístupný.[4] Oba připomíná i Palackého busta od Josefa Václava Myslbeka z roku 1885 nad portálem, a vedle portálu umístěná Riegrova pamětní deska.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Uliční průčelí budovy je dvoupatrové, šestiosé. Obě krajní osy ohraničují pilastry s kompozitními hlavicemi. Nad korunní římsou je nízký segmentový štít s rokokovým štukem. Fasáda přízemí je pásovaná, nad ním je profilovaná římsa. Uprostřed parteru je edikulový portál a po jeho stranách jsou nově upravené krámcové vchody.
V interiéru se dochovaly některé pozůstatky gotických a renesančních prostor.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu MacNevenův palác na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-07-01]. Identifikátor záznamu 151978 : Palác. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Vyd. 2.. vyd. Praha: Lidové noviny 3 volumes (1,244 pages) s. ISBN 80-7106-130-1, ISBN 978-80-7106-130-4. OCLC 34361534
- ↑ POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 470 s. S. 252.
- ↑ Památník Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra. Národní muzeum [online]. [cit. 2021-02-26]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BAŤKOVÁ, Růžena, et al. Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1). 1. vyd. Praha: Academia, 1998. 839 s. ISBN 80-200-0627-3. S. 418.
