Juda (Ježíšův bratr)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nezaměňovat se: Jidášem Iškariotským

Juda (případně Judas nebo Jidáš; řecky Ἰούδας) je podle Nového zákona jeden z Ježíšových bratrů (řecky ἀδελφοί, romanizováno: adelfoi, doslova „bratři“).[1][2] Tradičně je označován za autora Judova listu, krátkého listu, který je počítán mezi sedm katolických listů Nového zákona – je řazen za Pavlovy listy a před knihu Zjevení – a křesťané jej považují za kanonický.[3][4] Katolíci a východní pravoslavní křesťané se domnívají, že tento Juda je totožný s Judou Apoštolem a že Juda byl možná Ježíšovým bratrancem, ale ne doslova bratrem, nebo snad synem svatého Josefa z předchozího manželství.[5]

Nový zákon[editovat | editovat zdroj]

Viz též: Jakub Spravedlivý

Marek – Mk 6, 3 (Kral, ČEP) a Matouš – Mt 13, 55 (Kral, ČEP) píší, že lidé z Nazareta o Ježíšovi říkají: „Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?“. Někteří protestanti, včetně R. V. Taskera[6] a D. Hilla,[7] tyto bratry a sestry obecně spojují s údajem v Mt 1, 25 (Kral, ČEP), že Josef „ji nepoznal, dokud neporodila svého prvorozeného Syna“, a z toho plyne, že Josef a Marie měli poté obvyklé manželské vztahy. K. Beyer však upozorňuje, že řecké ἕως οὗ („dokud“) po záporu „často vůbec neimplikuje, co se stalo po dosažení hranice ,dokudʻ“.[8]

Mnozí křesťané (římští katolíci, pravoslavní a někteří protestanti) věří, že „Ježíšovi bratři“ nejsou biologickými dětmi Marie, ale nevlastními bratry nebo bratranci, což je součástí učení o věčném panenství Marie.

Připisování jménu Juda[editovat | editovat zdroj]

Judův list mu byl připsán na základě nadpisu „Juda, služebník Ježíše Krista a bratr Jakubův“ – Jud 1, 1 (Kral, ČEP), kde „bratr Jakubův“ je chápán jako bratr Jakuba, bratra Ježíšova.

Klement Alexandrijský, který žil asi v letech 150-215 n. l., ve svém díle „Komentáře k Judovu listu“ napsal, že Juda, autor Judova listu, byl synem Josefa a bratrem Páně (aniž by upřesnil, zda jde o syna Josefa z předchozího manželství nebo Josefa a Marie).

Juda, který napsal katolický list, bratr synů Josefových a velmi zbožný člověk, sice věděl o blízkém příbuzenství s Pánem, ale neřekl, že on sám je jeho bratrem. Co však řekl? „Juda, služebník Ježíše Krista“ – o něm jako o Pánu, ale „bratr Jakubův“. To je totiž pravda: byl to jeho bratr, (syn) Josefův.[9]

Podle dochovaných zlomků díla Výklad výroků Páně apoštolského otce Papiáše z Hierapolisu, který žil asi v letech 70–163 n. l., by Marie, manželka Kleofáše nebo Alfea, měla být matkou Judy, Ježíšova bratra, kterého Papiáš ztotožňuje s Tadeášem:

Marie, manželka Kleofáše nebo Alfea, která byla matkou biskupa a apoštola Jakuba, Šimona a Tadeáše a jednoho Josefa... (Fragment X).[10]

Salamínský biskup Epifanius ve svém díle Panarion (374–375 n. l.) napsal, že Josef se stal otcem Jakuba a jeho tří bratrů („Joses“, „Šimon“, „Juda“) a dvou sester („Salome“ a „Maria“) nebo („Salome“ a „Anna“),[11] přičemž Jakub byl starším ze sourozenců. Jakub a jeho sourozenci nebyli Mariiny děti, ale Josefovy děti z předchozího manželství. Po smrti Josefovy první ženy, o mnoho let později, když mu bylo osmdesát let, „si vzal Marii (Ježíšovu matku)“.[12][13]

Alternativní připisování[editovat | editovat zdroj]

Jak „Judas“, tak „Juda“ jsou české překlady řeckého jména Ἰούδας, které bylo v 1. století velmi rozšířené. V průběhu let byla Judova identita zpochybňována a mezi biblisty přetrvávají nejasnosti. Není jasné, zda Juda, bratr Ježíšův, je také Juda, bratr Jakubův, nebo Juda Apoštol, syn Marie, matky Jakuba Menšího a Judy.

V některých seznamech Dvanácti je uveden apoštol Juda, ale v jiných ne. Je nazýván Juda Jakubův. Jméno „Juda Jakubův“, jak je uvedeno v Lk 6, 16 (Kral, ČEP), se někdy vykládá jako „Juda, bratr Jakubův“, ačkoli taková konstrukce běžně označuje vztah otce a syna. Jiné seznamy Dvanácti obsahují jméno Tadeáš, což může být přezdívka téhož apoštola. Jeho přezdívka mohla vzniknout kvůli podobnosti s Ježíšem nebo aby se zabránilo záměně Judy s Jidášem Iškariotským.14][15][16] Místní tradice z východní Sýrie ztotožňuje apoštola Judu s apoštolem Tomášem, známým také jako Juda Tomáš nebo Juda Didymus Tomáš, jak je znám ve Skutcích Tomášových a v Tomášově evangeliu (Tomáš znamená v aramejštině „dvojče“, stejně jako Didymus v řečtině).

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Hegesippos, křesťanský spisovatel z 2. století, zmiňuje Judovy potomky žijící za vlády Domiciána (81–96). Eusebius ve své knize Historia Ecclesiae (kniha III, kap. 19–20) uvádí:

Když však tentýž Domicián přikázal, aby byli Davidovi potomci vyvražděni, podle starobylé tradice někteří kacíři vznesli obvinění proti potomkům Judy (údajně bratra Spasitele podle těla) s odůvodněním, že pocházejí z Davidova rodu a jsou spřízněni se samotným Kristem. Hegesippos tyto skutečnosti líčí následujícími slovy.
„Z Pánovy rodiny žili ještě vnuci Judy, o němž se říká, že byl Pánovým bratrem podle těla.“
„Byly podány zprávy, že patří k rodu Davidovu a že je k císaři Domiciánovi přivedl Evocatus. Domicián se totiž obával Kristova příchodu, stejně jako se ho obával i Herodes. Zeptal se jich, zda jsou Davidovými potomky, a oni přiznali, že ano. Pak se jich zeptal, kolik mají majetku nebo kolik peněz vlastní. Oba mu odpověděli, že mají jen devět tisíc denárů, z nichž každému patřila polovina; a tento majetek se neskládal ze stříbra, ale z pozemku o rozloze pouhých třiceti devíti akrů, z něhož vybírali daně a živili se vlastní prací.“
Pak ukázali své ruce a předvedli tvrdost svých těl a necitelnost, která se na jejich rukou vytvořila neustálou prací jako důkaz jejich vlastní práce. A když se jich ptali na Krista a jeho království, jaké je a kde a kdy se objeví, odpověděli, že to není království časné ani pozemské, ale nebeské a andělské, které se objeví na konci světa, až přijde ve slávě soudit živé i mrtvé a dát každému podle jeho skutků. Když to Domicián uslyšel, nevynesl nad nimi rozsudek, ale opovrhl jimi jako bezvýznamnými, propustil je a dekretem ukončil pronásledování církve.
Když však byli propuštěni, řídili církve, protože byli svědky a také příbuznými Pána. A protože byl nastolen mír, žili až do Trajánovy doby. O těchto věcech vypráví Hegesippos.[14]

Eusebius také vypráví (ve III. knize, kap. 32,5n.), že podstoupili mučednickou smrt za císaře Trajána.

Epifan ze Salaminy se ve svém Panarionu zmiňuje o jistém Judovi Kyriakovi, Judově pravnukovi, jako o posledním židovském biskupovi Jeruzaléma, který žil ještě po Bar Kochbově povstání.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jude, brother of Jesus na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Řecký Nový zákon, Matoušovo evangelium – Mt 13, 55 (Kral, ČEP): οὐχ οὖτός ἐστιν ὁ τοῦ τέκτονος υἱός; οὐχ ἡ μήτηρ αὐτοῦ λέγεται μαριὰμ καὶ οἱ ἀδελφοὶ αὐτοῦ ἰάκωβος καὶ ἰωσὴφ καὶ σίμων καὶ ἰούδας;"
  2. ↑ Mk 6, 3 (Kral, ČEP)
  3. ↑ HALTON, Thomas Patrick. On Illustrious Men, Volume 100 of Fathers of the Church: a new translation. [s.l.]: CUA Press, 1999. S. 11. (angličtina) 
  4. ↑ Viz Richard Bauckham, Jerome a Early Church Fathers (anglicky)
  5. ↑ BECHTEL, F. The Brethren of the Lord. In: The Catholic Encyclopedia. New York: Robert Appleton Company, 1907. Dostupné online. (angličtina)
  6. ↑ TASKER, R. V. The Gospel according to Saint Matthew. [s.l.]: InterVarsity Press, 1961. S. 36. (angličtina) 
  7. ↑ HILL D, D. The Gospel of Matthew. Londýn: Marshall, Morgan and Scott, 1972. S. 80. (angličtina) 
  8. ↑ BROWN, Raymond E. The Birth of the Messiah. [s.l.]: Doubleday, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-385-49447-2. S. 132. (angličtina) 
  9. ↑ CLEMENT, of Alexandria. Comments on the Epistle of Jude [online]. newadvent.org, rev. 2015-09-24 [cit. 2023-01-10]. Dostupné online. (angličtina) 
  10. ↑ PAPIAS, of Hierapolis. Exposition of the Sayings of the Lord. Fragment X [online]. earlychristianwritings.com, rev. 2015-09-10 [cit. 2023-01-10]. Dostupné online. (angličtina) 
  11. ↑ COLLEGE. St. Epiphanius of Cyprus, Ancoratus 60:1. Překlad Young Richard Kim, Calvin. Washington, D.C: Catholic University of America Press, 2014. Dostupné online. ISBN 978-0-8132-2591-3. S. 144. (angličtina) 
  12. ↑ The Panarion of Epiphanius of Salamis : Books II and III (Sects 47-80, De Fide) in Sect 78:9:6. Překlad Williams, Frank. Leiden: E.J. Brill, 1994. Dostupné online. ISBN 9789004098985. S. 607. (angličtina) 
  13. ↑ The Panarion of Epiphanius of Salamis. Překlad Williams, Frank. 2. revidované. vyd. Leiden: Brill, 2013. Dostupné online. ISBN 9789004228412. S. 36. (angličtina) 
  14. ↑ EUSEBIUS, of Caesarea. CHURCH FATHERS: Church History, Book III (Eusebius) [online]. newadvent.org, rev. 2021-01-15 [cit. 2023-01-11]. Dostupné online. (angličtina) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Juda_(Ježíšův_bratr)&oldid=22327318“