Eusebios z Kaisareie

Svatý; Eusebios z Kaisareie
biskup
Svátek	21. června
Období	Pozdní antika
Státní občanství	starověký Řím
Vyznání	pravoslaví
Úřady	biskup z Kaisareii
Uctíván církvemi	syrská pravoslavná církev,; římskokatolická církev a církve v jejím společenství (kult potlačen)
Atributy	biskupská roucha
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eusebios z Kaisareie
Eusebios z Kaisareie
Narození	265 ; Caesarea Maritima
Úmrtí	340 (ve věku 74–75 let) ; Caesarea Maritima
Povolání	teolog, kněz, spisovatel a historik
Témata	teologie, legenda a church history
Významná díla	Církevní dějiny; Onomasticon (Eusebius); Life of Pamphilus; Collection of ancient martyrs; Chronicon; … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eusebios z Kaisareie (asi 265 Palestina – 30. května 339 Kaisarea), nazýván též Eusebius Pamphili (žák Pamfilův), byl kněz, teolog a církevní historik. Stal se biskupem v palestinské Kaisareii a je považován za otce církevních dějin. Ve svých Církevních dějinách (Historia ecclesiastica) se zabývá dějinami rané církve. Využil starší nedochované dílo Hegesippovo; Eusebios v Církevních dějinách cituje mnoho jinde nedochovaných pramenů. Pravoslavnou církví je uctíván jako světec.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v palestinské Kaisareii, nebo v jejím okolí, a v tomto městě také nabyl vzdělání. Studoval zde na škole, kterou po svém odchodu z Alexandrie založil v Kaisareii Órigenés. Pod vedením učitele Pamfila (z úcty k němu přijal jeho jméno) se věnoval s pomocí Órigenovy Hexaply studiu biblických knih. Roku 296 v Palestině zahlédl Konstantina, který tam cestoval spolu s Diocletianem. Roku 307 byl uvězněn, avšak nadále pracoval na přípravě nové edice bible. Za Diocletianova pronásledování byl Pamfilos 6. února 310 usmrcen a Eusebius uprchl do Tyru a posléze do egyptské pouště.

Biskupem v Kaisareii se stal kolem roku 313, v úřadu vystřídal Agapia. Od počátku se angažoval ve sporu o Areiovu nauku. Areia podpořil dvěma dopisy (Eufratiónovi a Alexandrovi) a svoláním palestinské místní synody, která Areiovi umožnila působit v palestinské diecézi, ale zároveň žádala, aby se Areios snažil o smíření s alexandrijským biskupem Alexandrem. Synoda v Antiochii (324/325) obvinila Eusebia, že souhlasí z Areiovou naukou, a podmínečně ho vyloučila z církve^[1].

Eusebios z Kaisareie zasáhl do jednání Prvního nikajského koncilu (325). Jak informuje v dopise obci v Kaisareii, Eusebios koncilu předložil své vyznání víry, které biskupové i císař Konstantin označili za pravověrné (tímto snad Eusebia rehabilitovali). Je možné, že se toto vyznání pak stalo předlohou k novému vyznání víry, schválenému v Nikaii, které je dnes známé jako Nicejské vyznání. Eusebios s novým vyznáním souhlasil, snad aby potvrdil svou pravověrnost, s jeho zněním ale spokojen nebyl. V dopise kaisarejské obci proto interpretuje nové pojmy Nicejského vyznání ve smyslu své nauky („Syn je soupodstatný s Otcem“, Syn byl zrozen „z podstaty Otce“ a je „zrozený, ne stvořený“). Byl ovlivněn Órigenovou školou a jejím subordinacionismem, který však nepřijímal bez výhrad.

I po sněmu v Nikaii se Eusebios účastnil sporu o Areiovu nauku (srov. ariánství). Vystupoval proti Athanasiovi z Alexandrie, kterého předvolal roku 334 před synodu, na kterou se Athanasios nedostavil. Následujícího roku předsedal synodě v Týru, na niž se Athanasios opět nedostavil. Posléze předložil celou záležitost císaři, který Athanasia poslal do exilu. Proti Eusebiovi vystoupil též Markellos z Ankýry, který takéž protestoval proti Ariově rehabilitaci (roku 336). Eusebios zemřel pravděpodobně roku 339 nebo 340, nedlouho po Konstantinově smrti.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv byl Eusebios autorem řady apologetických spisů (dochovaly se pouze ve fragmentech), v nichž se projevila jeho mimořádná učenost a znalost dobové řecké a židovské literatury, jeho význam je odvozován především z jeho autorství Církevních dějin. Napsal je v apologetickém duchu a ačkoliv z hlediska moderní kritiky obsahují řadu nedoložených, mylných, nebo zavádějících informací, nelze upřít jejich přínos, neboť poskytují velké množství údajů, které by jinak byly ztraceny. Například jako první líčí historii o Tadeášovi z Edessy, který přinesl králi Abgarovi zázračnou ikonu - otisk Kristovy tváře na roušce, zvaný Mandylion. Jeho biblické práce, které se také dochovaly jen ve zlomcích, odrážejí vliv alexandrijské školy, známé alegorickým výkladem Písma svatého.

Díla dějepisná[editovat | editovat zdroj]

Kronika
Církevní dějiny, přel. J. J. Novák
Palestinští mučedníci – často částí Církevních dějin. Vypráví o pronásledování křesťanů v Palestině v letech 303-311.

Chvalořeči na Konstantina[editovat | editovat zdroj]

Život Konstantinův – obsáhlý životopis císaře, jeho matky Heleny a tří synů, má přes 1000 stran v 75 kapitolách, vysokou dokumentární hodnotu mají dobové reálie římské říše a charakteristiky jejích osobností; popisuje rovněž vlastní spor s císařem^[2]
Chvála Konstantinova – druhá část spisu je okázalou chválou císaře, kterého připodobňuje k novému Mojžíšovi.

Díla apologetická[editovat | editovat zdroj]

Základní a obecný úvod, z nějž se nám zachovaly pouze fragmenty, známé pod názvem Eclogae Propheticae. Jde o popis starozákonních proroctví, vztahujících se k Mesiáši.
Praeparatio evangelica – Příprava evangelia – polemika s pohanstvím
Demonstratio evangelica – Důkaz evangelia – zabývá se zde osobou Ježíše Krista, polemika s židovstvím
Peri theofaneias – O Božím zjevení
Proti Porfyriovi – ztracené dílo. Mělo jít o polemiku s novoplatónským filosofem Porfyriem.
Proti Hieroklovi
Refutatio et apologia – ztracené dílo.

Díla biblická a exegetická[editovat | editovat zdroj]

synoptická tabulka k evangeliím
Onomasticon – soupis biblických míst
Otázky a řešení ohledně evangelií – dochováno jen ve zlomcích
Komentáře k žalmům – rozsáhlé dílo.
Komentář k Izaiášovi
O Velikonocích (Περι της του πασχα εορτης) – o významu židovských Velikonoc, mystický výklad křesťanských a datum Velikonoc.

Díla dogmatická[editovat | editovat zdroj]

Apologie Órigena – dochovaná jen první část v upraveném překladu Rufinově. Vypracováno spolu s Pamfiliem.
Proti Markellovi – polemika o ariánství
O církevní teologii

Pokračovatelé Eusebiových církevních dějin[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Srov. Quasten J., Patrologia II., Casale Monferrato 1980, 313.
↑ https://www.documentacatholicaomnia.eu/03d/0265-0339,_Eusebius_Caesariensis,_Vita_Constantini_[Schaff],_EN.pdf/ Komentovaný anglický překlad online

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Eusebios z Kaisareie na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Eusebios z Kaisareie
(anglicky) Onomasticon
Opera omnia (svazky 19-24): [1]

[1] Srov. Quasten J., Patrologia II., Casale Monferrato 1980, 313.

[2] ttps://www.documentacatholicaomnia.eu/03d/0265-0339,_Eusebius_Caesariensis,_Vita_Constantini_[Schaff],_EN.pdf/ Komentovaný anglický překlad online

[1]

[2]