Dům Elefant
| Dům Elefant /původně Goldener Elephant/ | |
|---|---|
.jpg) Stav v listopadu 2018 | |
| Účel stavby | |
původně měšťanský dům s ubytováním | |
| Základní informace | |
| Sloh | secese[1] |
| Architekti | Josef Benischek[1] Heinrich Johann Vieth[1] |
| Výstavba | 1760 (po požáru) 1875–1876 (nový dům) 1913–1914 dnešní podoba |
| Stavitel | neznámý[1] |
| Stavebník | Friedrich Meissner[1] |
| Další majitelé | 1771 Katharina Pittrof 1791 Anton Urban mnoho let rodina Stieff 1875?–1900 Friedrich Meissner (1876 nový dům) dědicové Karl a Friedrich Meissner (1914 současný dům) 1920 Ing. Ludwig Stainl 1924 Regina Deutsch 1930–1939 Pensioninstitut banky Union Praha |
| Současný majitel | GORIN & GORIN, s. r. o.[2][3] |
| Poloha | |
| Adresa | Karlovy Vary,  Česko |
| Ulice | Stará louka 343/30 |
| Souřadnice | 50°13′18,46″ s. š., 12°52′51,9″ v. d. |
  Dům Elefant, Karlovy Vary Dům Elefant, Karlovy Vary, Česko | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 46198/4-4553 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dům Elefant, někdy nazýván též Zlatý elefant, původního názvu Goldener Elephant, stojí v centru lázeňské části Karlových Varů v městské památkové zóně na Staré louce č. 343/30. Současný dům byl postaven ve stylu secese v letech 1913–1914.
Byl prohlášen kulturní památkou, památkově chráněn je od 22. května 1991, rejstř. č. ÚSKP 46198/4-4553.[4]
Historie[editovat | editovat zdroj]
V místě dnešního domu Elefant stávaly dva domy: Goldener Elephant (Zlatý slon) a Goldener Phasan (Zlatý bažant). Oba shořely při ničivém požáru 23. května 1759. Hned v následujícím roce byl vybudován z kamene a cihel dům nový a rovněž v témže roce již poskytoval ubytování lázeňským hostům. V domě se pak vystřídala řada majitelů. V roce 1771 patřil Katharině Pittrofové, roku 1791 Antonu Urbanovi a poté po mnoho let byla vlastníkem rodina Stieffových.[1][5]
Majitel obou domů Friedrich Meissner dal pak v letech 1874–1876 na jejich místě vystavět nový, větší dům a nazval jej Goldener Elefant (Zlatý elefant). Návrh na třípatrový dům ve stylu pozdního klasicismu s prvky italské neorenesance vypracoval architekt Josef Benischek. Na průčelí byly doplněny balkony s litinovým zábradlím a nad prvním patrem v ose domu byla na konzole umístěna plastika zlatého slona. Ta je již po staletí charakteristickým znamením objektu. Od roku 1876 byla pak v přízemí provozována proslulá kavárna a cukrárna Elefant. Dům si dlouho zachovával svoji podobu. Dokonce i po povodni roku 1890, kdy voda řeky Teplé vystoupala až do prvního poschodí, jak kdysi dokládala deska umístěná na zdi budovy.[1][5]
Majitel Friedrich Meissner zemřel v lednu roku 1900. Dnešní podoba budovy je z let 1913–1914, kdy dům nechali upravit dědicové Karl a Friedrich Meissnerové. Plány pro úpravu vypracoval Heinrich Johann Vieth. Tehdy bylo také přistavěno mansardové patro. V roce 1920 upravil parter kamenným obkladem Ludwig Stainl, vstupní chodba dostala unikátní obklad ze slámových dlaždic. Majitelkou kavárny byla roce 1924 Regina Deutsch a v letech 1930–1939 byl vlastníkem Pensioninstitut banky Union Praha. V roce 1948 byla budova znárodněna, národním správcem byl určen Svatopluk Vrkoč.[1][5]
Kavárna a cukrárna Elefant patřila k nejpopulárnějším ve městě. Scházeli se zde mladí i senioři, literáti, hudebníci i herci. Mezi známými návštěvníky byli např. František Palacký, František Rieger, Karel Havlíček Borovský, Adolf Maria Pinkas, baron Karel Drahotín Villani, hrabě Friedrich Deym či kníže Kamil Rohan, který v hotelu Elefant při svých častých lázeňských pobytech bydlel. V letech 1840–1884 místo často navštěvoval Heinrich Laube, vídeňský dramatik, žurnalista a prozaik. Děj mnoha jeho povídek se odehrává právě v Elefantu.[1]
Od roku 1952 připadla hotelová část budovy pod lázeňské ředitelství a kavárna s cukrárnou národnímu podniku Restaurace a jídelny. Tehdy zde bylo možné potkat např. Vítězslava Nezvala, Jaroslaav Seiferta, Eduarda Basse, Emila Vachka a později též Adolfa Branalda, Miroslava Ivanova či Vladimíra Párala.[1]
Na jaře roku 2014 byla část kavárny přeměněna na obchod s konfekcí.[1]
V současnosti (červen 2021) je dům evidován jako objekt k bydlení ve vlastnictví společnosti GORIN & GORIN, s. r. o.[2][3]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Budova se nachází v historické části města v ulici Stará louka č. 343/30.
Jedná se o řadový třípatrový dům o devíti okenních osách, s obytným podkrovím (mansardou). Roku 1913 byl adaptován ve stylu secese. Přízemí je obkládané leštěnou šedou žulou. V ose domu je obdélný vchod, podobný je i na pravém kraji. Dveřnice vchodu je původní.[4]
První patro má všechna okna obdélná, jsou prostá, bez říms. Stěny jsou členěny mělce vystupujícími pilastry. V celé šíři průčelí je obdélný balkon s kovaným zábradlím s motivy oblouků. Nad prostředními třemi okny je umístěn svítící nápis ELEFANT. Mezi okny nad sebou je mělké panelování ve tvaru obdélníka. Druhé a třetí patro má před prostředními třemi okny a dvěma krajními vždy balkon, ve druhém patře o půdorysu obdélníka s obdobným kováním jako je v patře prvním. U prostředního balkonu je na zděném pultíku umístěna zlacená plastika slona. Třetí patro má oba krajní balkony půdorysu segmentového, prostřední balkon je zhotoven ze tří paralelně řazených segmentů. Mříže jsou obdélné.[4]
U mansardového patra je nad korunní římsou balkon opět v celé šíři průčelí, nad ním jsou tři vikýře. Prostřední je v šíři tří okenních os a je zakončen štítem trojlistého tvaru se segmentovým děleným okénkem. Postranní vikýře jsou řešeny obdobně, ale v šíři pouze dvou okenních os s jedním širším oknem. Štíty jsou stejné, pouze okénka v nich jsou nedělená.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i j k HANYKOVÁ, Eva; ZEMAN, Lubomír; ŠPIČKA, Milan. Karlovarské domy – Architekti – Stavitelé. Karlovy Vary: Lázeňské ediční sdružení ve spolupráci se společností Baustav Karlovy Vary, 2015. 183 s. ISBN 978-80-270-0156-9. Kapitola 4. Sanatoria, hotely a lázeňské domy – Elefant, s. 96–97.
- ↑ a b Informace o pozemku [online]. Praha: ČÚZK – nahlížení do katastru nemovitosti, 2021-06-09 [cit. 2021-06-09]. Dostupné online.
- ↑ a b Informace o stavbě: Karlovy Vary [554961], č. p. 343. Nahlížení do katastru nemovitostí [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2021-06-09].
- ↑ a b c d Lázeňský dům Elefant [online]. Národní památkový ústav – Památkový katalog [cit. 2021-06-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c ZEMAN, Lubomír. Průvodce architekturou Karlových Varů. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2012. 511 s. ISBN 978-80-87104-63-7. Kapitola Kavárna Elefant, s. 128.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HANYKOVÁ, Eva; ZEMAN, Lubomír; ŠPIČKA, Milan. Karlovarské domy – Architekti – Stavitelé. 1. vyd. Karlovy Vary: Lázeňské ediční sdružení ve spolupráci se společností Baustav Karlovy Vary, 2015. 183 s. ISBN 978-80-270-0156-9. Kapitola 4. Sanatoria, hotely a lázeňské domy – Elefant, s. 96–97.
- ZEMAN, Lubomír. Průvodce architekturou Karlových Varů. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2012. 511 s. ISBN 978-80-87104-63-7. Kapitola Kavárna Elefant, s. 129.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu lázeňský dům Elefant na Wikimedia Commons
