Wikipedista:Ondrej Sterly/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Chrást (německy Chrast) je obec nacházející se zhruba deset kilometrů severovýchodně od centra Plzně, v okrese Plzeň-město v Plzeňském kraji. Žije v ní obyvatel. Leží při soutoku řek Berounky a Klabavy, které tvoří hranici obce ze západu, severu a částečně východu.

Prvně je obec připomínána roku 1242, kdy je společně s blízkým hradem Věžkou v majetku pánů z Chrástu. Od 16. století patřila městu Plzni. Během druhé světové války zde byl aktivní protinacistický odboj. V obci se ze služeb nachází základní a mateřská škola, základní umělecká škola, zdravotní středisko, poštovní úřad a knihovna.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky osídlení v okolí[editovat | editovat zdroj]

Oblast při soutoku Berounky a Klabavy byla osídlena již v mladší době kamenné. V okolí byly nalezeny pozůstatky dvou pravěkých sídlišť – starší při východním okraji Dýšiny a mladší v okolí zříceniny hradu Věžka.[1] Přímo v katastru obce byly ohlášeny z této doby dva nálezy – kamenný mlat se sekerkou a pazourková čepel.[1]

Více nálezů je z doby bronzové. Velké mohylové pohřebiště bylo zničeno těžbou železné rudy mezi Horomyslicemi a Ejpovicemi. Na hranici Chrástu a Nové Huti se nachází menší pohřebiště z této doby, které čítá 125 mohyl.[1] Nálezy z této lokality jsou umístěny v Západočeském muzeu v Plzni. Obdobné pohřebiště se nachází v Zábělé v lokalitě Černá mýť. Naproti soutoku Berounky a Klabavy bylo odkryto velké hradiště Kozel z pozdní doby bronzové. Přímo v Chrástu bylo hlášeno několik nálezů, např. bronzová sekerka, mohyla v lokalitě Závrtek a při stavbě stadionu odhalen hrob milavečské kultury.[1][2] Z doby halštatské se poblíž obce dochovalo mohylové pohřebiště v Zábělé na Holém vrchu, které bylo později překryto slovanským hradištěm.[2]

Až do příchodu Slovanů nejsou vyjma několika římských mincí známy žádné nálezy.[3] Slovanské hroby byly odkryty jednak v Zábělé, jednak mezi Chrástem a Dýšinou. Při kopání v Dýšině byly objeveny střepy datované do 8. století, které jsou jediným důkazem existence slovanské osady v této oblasti.[3]

Středověk a páni z Chrástu[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší historie obce je spjata s rodem Dobrohostů z nichž později vzešli páni z Chrástu, kteří založili nejprve dvorec, okolo nějž postupně rostla vesnice a následně i tvrz.[4] První písemná zmínka o obci pochází z roku 1242, kdy na dvorci hospodařil dle královské listiny Adam, ačkoliv dvorec je zřejmě již z doby okolo roku 1200.[5] Touto listinou král Václav I. daroval vesnici chotěšovskému klášteru za účelem většího zalidnění okolí. Vesnice se rozšiřovala jižním směrem, kde se dodnes nacházejí nejstarší budovy. Na severním prudkém svahu si páni z Chrástu vybudovali tvrz, prvně připomínanou roku 1283.[6] Vesnice dlouho klášteru nepatřila, ale byla přičleněna právě ke zmiňované tvrzi. Moc rodu v okolí postupně rostla, v roce 1318 je pánem tvrze Beneda z Chrástu a v roce 1336 Lipolt z Chrástu.[6] Jeho syn Otík z Chrástu se stává roku 1340 sudím kraje plzeňského a později královským místosudím.[6] V roce 1377 mu patří hrad Věžka, jeho bratr Beneš v této době drží tvrz Zvíkovec. Moc rodu dosáhla vrcholu za Otíkova syna Petra z Chrástu, který získal zpět Věžku, ztracenou při konfliktu s králem Václavem IV., v roce 1415 připojuje k panství Třemošnou a v roce 1420 získává od krále Zikmunda Nynice.[6] Rod je zván Žďárští z Chrástu a z jejich znaku vychází dnešní znak obce. S Petrem z Chrástu přichází také úpadek rodu, protože krátce po získání Nynic se přidává ke kališníkům, králem Zikmundem mu jsou statky zabaveny a dány městu Plzni.[6] Nároků se ovšem Petr z Chrástu nevzdal a zřejmě své majetky získal zpět, protože roku 1434 přechází vlastnictví hradu i tvrze od něj na Přibíka z Klenové. Rod Žďárských z Chrástu poté ještě drží některé majetky (Horomyslice, Osek, Lipkovice), ale v roce 1567 z historie mizí.[7]

Samotná tvrz byla v roce 1434 zřejmě již poškozena a dále chátrala. Ačkoliv o ní bylo v pozdějších zápisech referováno jako o "hrádku" či dokonce "starém hradu", na jejím místě postupně rostly jiné stavby. Podle plzeňských zápisů tvrz stávala v místech dnešních čísel popisných 52 a 53.[5][7]

Novověk[editovat | editovat zdroj]

Map
Rozsah vsi okolo roku 1600, zakreslené jsou jednotlivé dvory, bývalá tvrz a mlýn

Další zmínka o obci pochází z 19. srpna roku 1476, kdy vnuk Přibíka z Klenové Jan dává svůj dvůr zákupním právem v dědičné užívání obyvatelům Chrástu.[5] Tím byly také stanoveny jejich povinnosti vzhledem k majiteli obce a králi. Krátce nato se Chrást stává majetkem pánů z Kolovrat, kterým v té době patřil také hrad Libštejn u Liblína. V roce 1510 Albrecht z Kolovrat umírá a odkazuje vesnici bratrům Janovi a Bernardovi z Valdštejna, svým nevlastním synům, kteří ji roku 1514 zastavují a roku 1517 prodávají městu Plzni.[8]

Rozsah obce[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1592 máme podrobnější a přesnější zprávy ze dvoudílné knihy Vesnice města Plzně. Podle těchto zápisů je kolem roku 1600 v Chrástu 13 dvorů, mlýn a 4 chalupy u "starého hradu", tedy chrástecké tvrze.[9] Na severu vesnice končila Štěnětovským dvorem, což je nynější č. p. 31 (spolu s čísly 32 a 143) naproti obecnímu úřadu.[9] Dále podél cesty Šulíkovský dvůr, Duchkovský dvůr, Kurojedský dvůr a poslední Pietkovský dvůr, později zvaný U Lantichů[10], na jehož místě stojí dnes zdravotní středisko.[11] Na druhé straně cesty, naproti posledně jmenovaným stavením stojí Hrabětovský dvůr a Králův dvůr.[11] Posledních šest dvorů bylo umístěno podél silnice do Dolejšího Chrástu, nejvýše stál Kučerovský dvůr, pod ním dnes již zbořený Ševcovic dvůr, Chudobovský dvůr, Malíkův dvůr, Polákovský nebo také Hříchovský dvůr (č. p. 12) a poslední Chudáčkovský dvůr.[11] Všechny chalupy se nacházely u bývalé tvrze. Tím je poprvé vyznačen rozsah vesnice. V této době k Chrástu již patřil mlýn na Klabavě, zvaný později Kouřimský, dnes známý jako Martínkovský.[11]

Z doby třicetileté války není o obci mnoho známo. Jisté je, že nebyla zničena vojskem, nicméně nepříznivé válečné poměry se na obyvatelstvu podepsaly, jak dokládají zprávy o nepravidelných platbách městu Plzni z této doby.[12] Po třicetileté válce byl proveden soupis obyvatel a byly vyměřeny nové zemské daně. Obyvatelstvo se věnovalo až do konce 17. století zejména zemědělství a pastevectví – pěstováno bylo zejména žito a pšenice, chovány ovce a koně.[13][14] Dělení dvorů mezi potomky sedláka nebylo dovoleno, proto zůstával počet stavení až do roku 1690 stejný.[14]

Založení hamru a rozvoj obce[editovat | editovat zdroj]

Okolo roku 1680[15] byly založeny městem Plzní v Chrástu železné hutě, mezi obyvateli zvané "verky", a byla povolena stavba nových chalup, což nastartovalo rozvoj obce. V oblasti Dolního Chrástu, na pravém břehu Klabavy naproti bývalé tvrzi, byly vystavěny pece a hutě, a také dům pro správce – šichtmistra, známý jako šichtamt.[14] Dále byl pro účely hutí postaven mezi Kouřimským mlýnem a obcí jez, od kterého byl vyhlouben asi kilometr dlouhý náhon, dosud funkční, který se připojuje zpět k řece až u Jílkova mlýna. Správci hutí svým původem vynikali nad ostatní obyvatele obce. Správce hutí od roku 1721, Jan Lantich, dal u řeky vztyčit sochu sv. Jana Nepomuckého, která se však nedochovala.[16]

Se založením hutí se do obce přistěhovali zcela nové rodiny a došlo k rozvoji řemesel. Původně čistě zemědělská obec se pomalu stávala průmyslovou. V 18. století se podle Chudáčka v obci nacházeli dva krejčí, švec, zedník, dva tesaři a tři uhlíři.[16] Nová stavení vznikala jak v Dolním Chrástu u hutí, ale také v Horním Chrástu, kde bylo umožněno oddělovat pozemky od dosavadních dvorů.

19. století[editovat | editovat zdroj]

Počátek století je v Chrástu spojen s dlouholetým rychtářem Jiřím Martínkem, jehož zásluhou byla v roce 1802 vystavěna kaple Panny Marie, v roce 1805 založena škola a vystavěna obecní kovárna.[17][18] Původní školní budova byla postavena v roce 1808 a stála na témže místě, kde stojí budova současná.[18] Kvůli výstavbě byla zbořena obecní pastuška.[18] V prvním desetiletí 19. století postihla obec řada požárů. Nejničivější nastal v červenci 1811, kdy vyhořela většina Horního Chrástu včetně školy a kovárny.[19] Škola byla neprodleně obnovena na výlohy plzeňského magistrátu, nicméně obec následně musela náklady splácet.[19] Požár byl využit pro přestavbu obce – dříve natěsno postavené chalupy lehly popelem a nově byly postaveny za vesnicí, na obecním pastvišti kde se říkalo Na průhonu, tedy severně od bývalé tvrze.[20][21]

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel obce od roku 1848 do roku 1930 setrvale stoupal. Ve 20. letech započalo rozšiřování obce směrem na severozápad k Berounce a vznikla čtvrť Benátky, což se významně projevilo na počtu obyvatel i domů. V roce 1930 dosáhl počet obyvatel obce svého maxima. Následuje propad vlivem druhé světové války a v průběhu druhé poloviny dvacátého století kolísání. Vývoj počtu obyvatel a počtu domů uvádí tabulka:[22][23][24][25]

Rok 1779 1818 1848 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel – – 593 742 817 949 1 185 1 489 1 557 2 000 1 751 1 950 1 864 1 825 1 680 1 677 1 868 1 886
Rozdíl počtu obyvatel – – – +149 +75 +132 +236 +304 +68 +443 −249 +199 −86 −39 −145 −3 +191 +18
Počet domů 55 76 84 112 133 127 140 170 197 364 444 458 469 472 538 581 623 656
Rozdíl počtu domů – +21 +8 +28 +21 −6 +13 +30 +27 +167 +80 +14 +11 +3 +66 +43 +42 +33
Věková struktura obyvatel obce v roce 2021[26]

Složení obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání lidu v roce 2021 žilo v obci Chrást 1 886 obyvatel, z toho 942 žen.[26] Celkem 1 257 (asi 68,5 %) obyvatel se přihlásilo k české národnosti, dále jsou zastoupeni Ukrajinci (asi 1,6 %), Slováci (asi 1 %), Vietnamci či Němci. Asi 29 % obyvatel svou národnost ovšem neuvedlo.[27]

Obyvatelstvo se většinově (asi 86 %) nehlásí k žádnému náboženství, nebo víra nebyla uvedena. Za věřící se označilo 144 (asi 7,6 %) obyvatel, nejčastěji se ovšem nehlásí k žádné církvi či náboženskému směru. Z organizovaných věřících jsou nejčastěji zastoupeni katolíci (37,5 % ze všech věřících, asi 2,9 % ze všech obyvatel), dále evangelíci a husité.[28]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BLAHETA, Zbyněk. Ze zápisníku kronikáře. Chrást: Obec Chrást, 2014. 148 s. ISBN 978-80-260-6067-3. [dále jen Blaheta (2014)]. 
  • CHUDÁČEK, Václav. Hrad Věžka, tvrz Chrást a osada. Plzeň: Lábek, 1928. 34 s. [dále jen Chudáček (1928)]. 
  • Pamětní kniha školy v Chrástu u Plzně. Příprava vydání Václav Chudáček. Plzeň: Národopisné muzeum Plzeňska, 1928. 47 s. [dále jen Pamětní kniha]. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d Blaheta (2014), s. 14
  2. ↑ a b Blaheta (2014), s. 15
  3. ↑ a b Blaheta (2014), s. 16
  4. ↑ Chudáček (1928), s. 11
  5. ↑ a b c Chudáček (1928), s. 14
  6. ↑ a b c d e Chudáček (1928), s. 12
  7. ↑ a b Chudáček (1928), s. 13
  8. ↑ Chudáček (1928), s. 15
  9. ↑ a b Chudáček (1928), s. 16
  10. ↑ Blaheta (2014), s. 26
  11. ↑ a b c d Chudáček (1928), s. 17
  12. ↑ Chudáček (1928), s. 18
  13. ↑ Chudáček (1928), s. 19
  14. ↑ a b c Chudáček (1928), s. 20
  15. ↑ Blaheta (2014), s. 80
  16. ↑ a b Chudáček (1928), s. 21
  17. ↑ Chudáček (1928), s. 23
  18. ↑ a b c Pamětní kniha, s. 6
  19. ↑ a b Pamětní kniha, s. 7, 8
  20. ↑ Pamětní kniha, s. 9
  21. ↑ Chudáček (1928), s. 24
  22. ↑ RŮŽKOVÁ, Jiřina; ŠKRABAL, Josef. Historický lexikon obcí české republiky (1869–2001), I. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. 759 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 314, 315. 
  23. ↑ Počet domů podle obydlenosti a podle obcí vybraného okresu [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. 
  24. ↑ Domovní fond v obci [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. 
  25. ↑ Chudáček (1928), s. 26
  26. ↑ a b Obyvatelstvo podle pětiletých věkových skupin a pohlaví [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. 
  27. ↑ Obyvatelstvo podle vybraných národností a obcí vybraného okresu [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. 
  28. ↑ Obyvatelstvo podle náboženské víry a obcí vybraného okresu [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Ondrej_Sterly/Pískoviště&oldid=22423010“