Berounka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Berounka
Pohled z Tetína směrem k Srbsku
Pohled z Tetína směrem k Srbsku
Základní informace
Délka toku139,1 km
Plocha povodí8 855,47 km²
Průměrný průtoku ústí 36 m³/s
SvětadílEvropa
Hydrologické pořadí1-10-04-002
Zdrojnice
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Plzeňský krajPlzeň, Středočeský krajBeroun, Řevnice, Dobřichovice, Černošice, Praha)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Vltava
Geodata
OpenStreetMapOSM, WMF
Trasa
138,9 soutok Radbuzy a Mže
138,9 Plzeň
137,2 Trať 160
137,1 Masarykův most Plzeň
137 Silnice II/231
136,8 Bolevecký potoklevý přítok
136,3 most
136 Úslavapravý přítok
135,3 Hrádecký potokpravý přítok
135,2 Plzeň-Doubravka
135,2 lávka Plzeň-Doubravka
128,8 Plzeň-Bukovec
128,8 Bukovecký mlýn
125,7 Drahotínský potoklevý přítok
125 Dolanský mlýn
124,8 Silnice II/180 Dolanský most
121,7 Klabavapravý přítok
121,7 Točínský potoklevý přítok
119,2 Lužnicepravý přítok
119 Korečnický potokpravý přítok
118,9 Valentovský mlýn
118 Nadryby
117 Dírecký potokpravý přítok
115,2 Darovský potoklevý přítok
114,3 Darová
112,5 Planá
112,4 Malá Radnápravý přítok
112,3 Velká Radnápravý přítok
111,2 Třemošnálevý přítok
111,2 Kaceřovský mlýn
109,8 Olešenský potokpravý přítok
108,9 Podžikovský mlýn
108,8 ostrov
105,5 Libštejnský mlýn
105,4 ostrov
102,7 Střelalevý přítok
101,5 Liblín
101,5 Silnice II/232 Liblínský most
100,3 Liblínský mlýn
99,5 Rožský potoklevý přítok
96 Radnický potokpravý přítok
93,3 Podkrašovský mlýn
91,1 Brodeslavský potoklevý přítok
90,4 Všehrdský potoklevý přítok
87,9 Lejskův mlýn
87,9 Radubicepravý přítok
85,3 Dolanský potoklevý přítok
83 Sečpravý přítok
82,8 Chříčský potoklevý přítok
81,8 Zvíkovec
81,6 Silnice II/233 Kalinova Ves
81,6 Lubnápravý přítok
81,4 Podmokelský p.pravý přítok
81,3 Javornicelevý přítok
80,6 Kočkův mlýn
80,2 Modřejovický potoklevý přítok
79,3 Slabecký potoklevý přítok
77,4 Zbirožský potokpravý přítok
77,3 Čechův mlýn
77,3 ostrov
75,1 Skryje
75,1 most Skryje
74,9 Skryjský potokpravý přítok
74 Úpořský potoklevý přítok
68,7 Tyterský potokpravý přítok
66,8 Nezabudický mlýn
64,3 Klučnápravý přítok
62,7 Silnice II/236 Roztocký most
62,6 Roztoky
62,4 Trať 174
62,4 Rakovnický potoklevý přítok
54,3 Štíhlicelevý přítok
53,7 Klíčavalevý přítok
53,4 Masarykův most Zbečno
53,4 Zbečno
52,7 lávka Zbečno
51 Valentův mlýn
50,6 Račice
48,9 Žloukavapravý přítok
47,2 Žloukovice
47,2 Trať 174 Žloukovický most
44,9 Vůznicelevý přítok
43,2 Nižbor
43,2 Novohuťský most Nižbor
43 Habrový potokpravý přítok
42,1 Žlubinecký potoklevý přítok
41,4 Stradonice
41,4 lávka Stradonice
39,6 Hýskov
39,4 lávka Hýskov
36,5 lávka Beroun
35,2 Silnice II/605 Beroun. most
34,9 Beroun
34,9 lávka Beroun
34,4 Litavkapravý přítok
34,4 ostrov
34,3 D5
34,2 Trať 173 a 174
30,6 Loděnicelevý přítok
29,1 Bubovický potoklevý přítok
29,2 lávka Srbsko
29,2 Srbsko
25,3 most Karlštejn
25,3 Karlštejn
25,1 Budňanský potoklevý přítok
22 Hlásná Třebaň
22 lávka
22 Zadní Třebaň
19,3 ostrov
19,5 lávka Řevnice
19,5 Řevnice
19,3 ostrov
18,1 Silnice II/115 Letský most
18,1 Lety
16,1 Karlický potoklevý přítok
15,8 most Dobřichovice
15,8 Dobřichovice
15,2 lávka prof. Karla Lewita
13,8 Všenory
12,9 Klučeklevý přítok
11,8 Trať 171 Mokropský most
11,8 Kadečkův mlýn
8,3 Černošice
8,3 lávka Černošice
8,3 Blukský mlýn, jez
8,2 Švarcavalevý přítok
3,8 Radotín
3,8 lávka Radotín
3,8 Radotínský potoklevý přítok
1,3 D0 Radotínský most
0,5 D4 Lahovický most
0 soutok s Vltavou v Praze-Lahovicích
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Berounka (německy Beraun) je významná česká řeka v západní části republiky (Plzeňský, Středočeský kraj a Praha) a největší levostranný přítok Vltavy. Vzniká v Plzni soutokem Mže a Radbuzy, je dlouhá 139,1 km, s nejdelší zdrojnicí (Radbuza-Úhlava) 252 km. Povodí má rozlohu 8 855,47 km²[1], z čehož se 35,96 km² (29,23 km² Mže a 6,73 km² Úhlava) nachází na území Bavorska.[2] Prameny zdrojnic se nacházejí v pohořích Český lesŠumava. Nejvyšších průtoků dosahuje řeka na jaře. Ústí do Vltavy na území Prahy u Lahovic.

Pojmenování řeky[editovat | editovat zdroj]

Pojmenování řeky historicky[editovat | editovat zdroj]

Zákruta Berounky u Zbečna
(řkm 53)

Dle historických studií o geografii Čech se v mapě od Cirigingerově z r. 1568 vyskytuje název pro spojený tok čtyř řek, které se sbíhají v plzeňské pánvi jméno »Watto« nebo »Watta« (možná záměna s Otavou). Původně se celý tok řeky nazýval Mže. Název Berounka je doložen od 17. století, kdy byl úsek řeky na berounském panství nazýván tehdy obvyklým způsobem jako řeka berounských. Podle Ottova slovníku naučného se na konci 17. století začal užívat název Berounka pro dolní tok, poprvé je uváděna plzeňským kronikářem J. Tanerem jako tok za městem Berounem. V 18. století používali někteří autoři název Berounky i pro střední tok od Plzně. Za počátek Berounky byl postupně považován soutok Mže a Rakovnického potoka, později se začátek Berounky posunul na soutok se Střelou a ještě později na soutok s Úslavou. Ottův slovník z roku 1901 přesto ještě uváděl Mži jako řeku ústící do Vltavy.

Dříve se tento název uváděl až po soutoku s Úslavou u kostela sv. Jiří v Doubravce, ale v současnosti je tento název posunut do centra Plzně v sousedství pivovaru po soutoku s Radbuzou. Není bez zajímavosti, že na název Mže poukazuje také zkomolený německý název hradu Nižbor-Mies/en/burg, tedy hrad nade Mží. Ten byl vybudován ve 13. století za vlády Přemysla Otakara II. a tím potvrzuje informaci o tom, že název Berounka vznikl mnohem později.[3]

Pojmenování řeky v současnosti[editovat | editovat zdroj]

V současnosti (2013) podle vodoprávních předpisů začíná Berounka soutokem Mže s Radbuzou v centru Plzně. Její jméno je standardizováno zákonem stanovenou autoritou od toho soutoku až po její zaústění do Vltavy.[4]

Plzeňští zastupitelé z iniciativy historika Jana Anderleho rozhodli 7. září 2006 o přejmenování Berounky na území města zpět na původní název (podle ustanovení zákona o obcíchpojmenovávání veřejných prostranství).[5] Zároveň chtěli jednat s vedením Plzeňského kraje o jejím přejmenování na celém území kraje a  o naprostém vymazání Berounky z map. Rozhodnutí však nic nezměnilo na oficiálním názvu a vymezení řeky, jak jsou stanoveny vyhláškou ministerstva zemědělství. V červnu 2011 město Plzeň své usnesení z roku 2006 zrušilo kvůli nepříznivému postoji některých obcí a státních úřadů.[6][7]

Od roku 2013 nese jméno Berounka i pár rychlíků Českých drah, a.s. jezdících mezi Prahou a Plzní.

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Horní Berounka je zimovištěm vodních ptáků (řkm 136)

Berounka protéká Plzeňskou kotlinou a následně přírodním parkem Horní Berounka (od soutoku s Úslavou, řkm 136, k soutoku s Radnickým potokem, řkm 96,0). Na jeho území se do ní vlévá ještě Klabava (zprava) a vůbec největší přítok (mimo zdrojnic) Střela (zleva). Níže v Křivoklátské vrchovině přijímá zleva Rakovnický potok a dále v Berounské kotlině (přímo v Berouně) zprava Litavku. Pod městem BerounČeském krasu vytváří Berounka ve vápencích Karlštejnské vrchoviny kaňon se skalními stěnami. U Lahovic se vlévá do Vltavy. Berounka je řekou se silně kolísavými vodními stavy, téměř celý tok je splavný i pro otevřené sportovní lodě a využívaný ke koupání. Nejnavštěvovanější jsou úseky v CHKO Křivoklátsko a úsek v Českém krasu, zejména Vodácká naučná stezka Berounka.

Závěrečný úsek před soutokem s Vltavou spadá do vzdutí Modřanského jezu a je v něm vybudován Radotínský přístav. Tok řeky v nivě mezi Kazínem a  soutokem s Vltavou procházel mnohými proměnami. Původně řeka tekla přes dnešní Lipence a těsně pod Zbraslaví. Někdy mezi 12.–14. století řeka rozdělila dnešní Horní a Dolní Černošice, zpočátku toto rameno fungovalo jen jako občasný tok při povodních. Roku 1523 je doložen mlýn u Bluku (dnešní Dolní Černošice), tvrz Bluk je doložena od roku 1404. Někdy před 12. století si řeka našla cestu kolem Radotína (doloženo 1115, roku 1158 doložen přívoz u Radotína, za Radotínem však meandrovala směrem ke Zbraslavi (tzv. Šárovo kolo). Pobočné rameno ústící do Vltavy u Lahovic a vytvářející Lahovický ostrov je zaznamenáno již v Müllerově mapě z  1720, toto koryto bylo dále prohloubeno zimní povodní roku 1797 (tzv. lahovická elevace, nakupenina sedimentů vzniklá z tehdejších ledových zátaras). Při povodni v roce 1829 se k Lahovicím přemístil hlavní tok, ten byl roku 1830 uměle stavebně upraven. Pravděpodobně po povodni roku 1845 Berounka rameno u Zbraslavi víceméně opustila, při povodni roku 1872 se staré koryto částečně zaneslo a vzniklo z něj slepé rameno „Krňák“. Roku 1873 byla Vltava v přilehlém úseku zregulována, tím zanikl i Lahovický a Modřanský ostrov.

Údolí na dolním toku Berounky[editovat | editovat zdroj]

Hluboké údolí na dolním toku Berounky zřejmě utvořila v miocénu jiná řeka, která protékala stejným údolím, ale obráceným směrem. Tato, tehdy největší řeka na území dnešních Čech, sbírala vody v oblasti Českomoravské vrchoviny a nejprve sledovala zhruba dnešní tok Sázavy. Poté, co překřížila jižně od Prahy dnešní údolí Vltavy (které v té době ještě neexistovalo), pokračovala pravděpodobně dnešní Všenorskou branou do prostoru na sever od Brdských hřebenů a přes oblast Českého krasu a Křivoklátska dále na severozápad směrem do severočeských pánví.[8]

Krajina a zajímavosti podél toku[editovat | editovat zdroj]

Po opuštění Plzně protéká Berounka v hlubokém zalesněném kaňonu venkovskou, spoře osídlenou krajinou přírodního parku Horní Berounka. Při řece se nachází řada tvrzišť a zřícenin (Libštejn, Krašov, Týřov aj.). Úsek pod Týřovem je spjat s dílem Oty Pavla, který zde rád pobýval a v domku u řeky při vsi Branov má památník a muzeum. Počínaje Roztoky pod Křivoklátem, kde se k Berounce přimyká železniční trať Beroun–Rakovník, je údolí více civilizováno, přibývá chatových osad a kempů. Po obcích Zbečno, Nižbor a Hýskov následuje okresní město Beroun, kde řeka opouští Křivoklátskou vrchovinu a vstupuje do otevřenější krajiny Českého krasu. Podél tohoto posledního úseku vede frekventovaná železniční trať Praha–Beroun a silnice II/116 (posléze II/115) a jedná se (i díky blízkosti Prahy) o turisticky a rekreačně velmi vytíženou oblast (hrad Karlštejn, letoviska Srbsko, Hlásná Třebaň, Řevnice, Dobřichovice, Všenory, Černošice). Na území Prahy protéká Berounka podél Radotína, je přemostěna estakádou Radotínského mostu a těsně před ústím do Vltavy ještě Strakonickou radiálou (silnice I/4).

Galerie průběhu toku[editovat | editovat zdroj]

Pohled na údolí Berounky u Rakolusk
Pohled na údolí Berounky u Rakolusk

Přítoky[editovat | editovat zdroj]

levý/pravý, k ústí

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

Hlásné profily:[9]

místo říční km plocha povodí průměrný průtok stoletá voda
Bílá Hora 136,90 4 016,55 km² 20,0 m³/s 790 m³/s
Liblín 101,30 6 454,88 km² 30,1 m³/s 1 270 m³/s
Zbečno 53,40 7 518,96 km² 32,8 m³/s 1 440 m³/s
Beroun 34,20 8 284,70 km² 35,6 m³/s 1 560 m³/s

Jezy[editovat | editovat zdroj]

Jez na Berounce
  • řkm 134,4 jez v Plzni u papíren, náhon vpravo
  • řkm 128,8 jez Bukovec, propust vpravo
  • řkm 125,0 poškozený jez, vlevo Dolanský mlýn
  • řkm 119,9 jez u Telína (provalený)
  • řkm 118,9 jez Valentovský mlýn (u Nadryb)
  • řkm 115,2 jez Darová
  • řkm 111,2 jez Kaceřovský mlýn (jez poškozený)
  • řkm 108,9 jez Žíkovský mlýn, Čívice
  • řkm 105,5 jez Libštejnský mlýn, Robčice
  • řkm 101,4 jez Liblín
  • řkm 100,3 jez Liblínský mlýn (poškozený)
  • řkm 93,3 jez Krašovský mlýn, Bohy
  • řkm 87,9 jez Lejskův mlýn
  • řkm 81,8 jez Zvíkovec
  • řkm 80,6 jez Kočkův mlýn
  • řkm 77,4 jez pod Čilou, nad Zbirožským potokem
  • řkm 66,8 jez Nezabudický mlýn
  • řkm 63,1 jez Roztoky (dlouhý náhon vede souběžně po pravé straně kolem celých Roztok)
Jez Roztoky.

Mosty a lávky[editovat | editovat zdroj]

Plzeň[editovat | editovat zdroj]

  • řkm 137,0 železniční most na trati 160 u stanice Plzeň-Bílá Hora
  • řkm 137,0 silniční most na silnici II/231 (Jateční ulice)
  • řkm 136,3 most spojující objekty čističky
  • řkm 135,2 pěší lávka Doubravka – Bílá Hora
  • řkm 133,0 pěší lávka k papírnám

Pod Plzní[editovat | editovat zdroj]

Dolanský most

Beroun[editovat | editovat zdroj]

Dálniční most v Berouně.
  • řkm 35,2 silnice II/605 (ul. Politických vězňů – Pražská)
  • řkm 34,9 lávka v Berouně (Václavské náměstí – ostrov)
  • mosty na Berounském náhonu:
    • lávka u jezu
    • most na ul. Politických vězňů (sil. II/605)
    • most navazující na ul. V Pražské bráně
    • most navazující na ul. Na Parkáně
    • lávka za nemocnicí
  • řkm 34,4 most dálnice D5 přes Berounku a Litavku
  • řkm 34,2 železniční most, tratě 173174 (Beroun – Beroun-Závodí)

Pod Berounem[editovat | editovat zdroj]

Vodácká tábořiště[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. voda.chmi.cz [online]. [cit. 08-07-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-02-2014. 
  2. (česky) Povodí Berounky v rámci povodí Labe Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine.
  3. MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady. Praha: Odeon, 1972. 
  4. Standardizace jako zeměměřická činnost
  5. Usnesení Zastupitelstva města Plzně č. 407. aplikace.plzen.eu [online]. [cit. 2010-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  6. Berounka zůstane Berounkou. Plzeň vzdala snahu řeku přejmenovat, iDnes.cz, 16. 6. 2011, alt (Aleš Tolar)
  7. Lada Pešková, Plzeň se už nebude snažit přejmenovat Berounku zase na Mži, Enviweb.cz, 18. 6. 2011, ČTK
  8. http://casopis.vesmir.cz/clanek/z-minulosti-ceskych-rek
  9. Hlásné profily [online]. [cit. 2010-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-06. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]