Valmirande (zámek)
| Château de Valmirande | |
|---|---|
.JPG) Châteu de Valmirande | |
| Základní informace | |
| Sloh | Novorenesance |
| Architekt | Louis Garros |
| Výstavba | 1893-1905 |
| Stavebník | Bertrand de Lassus |
| Současný majitel | Rodina de Lassus |
| Poloha | |
| Adresa | Montréjeau,  Francie |
| Souřadnice | 43°5′6″ s. š., 0°32′25,01″ v. d. |
  Montréjeau Montréjeau, Francie | |
| Další informace | |
| Kód památky | PA00094399 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zámek Valmirande (francouzsky Château de Valmirande) se nachází ve Francii v Montréjeau, u silnice do Lannemezan na hranici departementů Haute-Garonne a Hautes-Pyrénées. Byl postaven na konci 19. století podle plánů Louise Garrose, architekta z Bordeaux, pro barona Bertranda de Lassuse (1868–1909). Do roku 2015 byla majitelkou baronka Simone de Lassus[1] a pak její syn, baron Bertrand de Lassus.
Areál je od roku 1992 klasifikován jako historická památka.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
.JPG)
Bertrandovi de Lassusovi bylo pouhých 24 let, když zdědil obrovské jmění své matky, vdovy po Pillet-Willovi, francouzském bankéři, spoluzakladateli a řediteli Caisse d'Epargne a regentovi Banque de France. Dědictví bylo v roce 1871 odhadováno na 23 miliónů franků.
V roce 1892 se Lassus rozhodl postavit v Montréjeau honosnou novorenesanční zámeckou budovu s kaplí, velkými květinovými záhony a parkem.[3] Od prosince 1892 do května 1893 získal deset pozemků poblíž výjezdu z města Montréjeau směrem na Lannemezan, představujících celkem 41 hektarů.[4] Dne 16. října 1893, na den svatého Bertranda,[5] byl položen základní kámen a následně posvěcen arcibiskupem z Toulouse. Výstavba zámku byla zadána bordeauxskému architektovi Louisovi Garrosovi (1833–1911).[6] V roce 1898, tedy jen o pět let později, byl vybudován zámek, ohradní zeď a hospodářské budovy.
Objekt je obydlen od dubna 1899.
Popis stavby[editovat | editovat zdroj]
Zámek je 70 metrů dlouhý a 40 metrů vysoký. Je inspirován zámky na Loiře (Chambord, Chenonceau, Azay). Přístavby jsou v tzv. bigourdanském stylu (specifická architektura mající původ v Bigorre v 18. a 19. století). Základ zámku a kaple tvoří šedé vápencové kameny z Lurd a Arud. Na základ jsou postaveny bílé kameny z Vilhonneur a Sireuil v Angoumois. Střecha je převážně vyrobená z břidlice. Kaple byl přistavěna k východnímu křídlu v letech 1902 až 1905. Byla vysvěcena arcibiskupem z Toulouse 25. března 1905, na den Zvěstování Panny Marie. V kapli lze obdivovat mramorovou výzdobu, vitráže, malby a sochu Krista od Louise-Ernesta Barriase. Napodobenina středověké věže byla postavena více než 40 metrů východně od zámku. Je v ní umístěn parní ohřívač pro vytápění hradu a uhelný sklep. Kotel je umístěn téměř 6 metrů pod terénem. Podzemní tunel propojuje suterén s kaplí a zámkem.[7]
Park a zahrady[editovat | editovat zdroj]
Zámecký park je dílem bratrů Denise a Eugena Bühlerových (autoři parku Tête d'Or v Lyonu a parku Borély v Marseille). Je to arboretum s více než 180 druhy stoletých stromů, včetně liliovníků z Virginie, cedrů z Libanonu, Atlasu nebo Himálají, cypřišů z Louisiany, magnolií a lip. V roce 1912 založil syn zahradníka Eduarda Andrého dvě okrasné a rekreační zahrady. Jedna je situována na severní straně, z druhé na jižní straně zámku se naskýtá pohled na Pyrenejské pohoří za údolími Neste a Saint-Bertrand de Comminges.
Park a zahrady zámku byly klasifikovány v roce 2017 francouzským Ministerstvem kultury jako pozoruhodná zahrada (jardin remarquable). Zámecký park je veřejně přístupný návštěvníkům. Zámek není veřejnosti přístupný, je zařízený a trvale obydlený.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Château de Valmirande na francouzské Wikipedii.
- ↑ Hommage à Simone de Lassus - Société des Études du Comminges. www.comminges.org [online]. [cit. 2023-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-23.
- ↑ Domaine de Valmirande. www.pop.culture.gouv.fr [online]. [cit. 2023-04-25]. Dostupné online.
- ↑ RITTER, Jean. Un gentilhomme aux Pyrénées le baron Bertrand de Lassus (1868-1909). S. 248. Revue de Comminges [online]. Gallica, 1995-04-01 [cit. 2023-04-25]. S. 248. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ FUCHS, Magali; MARTIN, Élisabeth. Commune de Montréjeau - Monographie historique - Site du château de Valmirande. archive.wikiwix.com [online]. 2011 [cit. 2023-04-25]. Pdf. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ sv. Bertrand. catholica.cz [online]. [cit. 2022-08-15]. Dostupné online.
- ↑ DE LASSUS, Simone. Valmirande. Revue de Comminges [online]. Gallica, 1991-04-01 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. (FR)
- ↑ DE LASSUS, Simone. Valmirande. S. 271. Revue de Comminges [online]. Gallica, 1991-04-01 [cit. 2023-04-25]. S. 271. Dostupné online. (FR)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEYRUSSE, Louis. La château de Valmirande. In: Památky v Toulouse a Comminges. Paříž: Francouzská archeologická společnost, 2002. S. 349–352. (francouzsky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Château de Valmirande na Wikimedia Commons - Hrad Valmirande : posvátné dědictví k vidění
- Francouzský výbor pro parky a zahrady
