Bordeaux

Bordeaux ; Burdigala
	most přes řeku Garonnu
	; znak
Poloha
Souřadnice	44°50′16″ s. š., 0°34′46″ z. d.
Nadmořská výška	1–42 m n. m.
Stát	Francie
Region	Nová Akvitánie
Departement	Gironde
Arrondissement	Bordeaux
Kanton	chef-lieu 8 kantonů
	Bordeaux
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	49,4 km²
Počet obyvatel	261 804 (2021)
Hustota zalidnění	5 304 obyv./km²
Správa
Starosta	Pierre Hurmic (od 2020)
Vznik	5. století př. n. l.
Oficiální web	www.bordeaux.fr
PSČ	33000–33300, 33800
INSEE	33063
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bordeaux (vysl. [bordó] okcit. Bordèu vysl. [burdeu], latinsky Burdigala) je přístavní město na jihozápadě Francie, při ústí řeky Garonny do Atlantského oceánu. Živé obchodní a univerzitní město s bohatou historií je hlavním městem departementu Gironde a regionu Nová Akvitánie. Oblast Bordeaux je jednou z nejznámějších vinařských oblastí na světě s objemem asi 14,5 miliardy EUR. V oblasti je ale i významný průmysl, zejména letecký, technologický a informatický. Žije zde přibližně 262 tisíc^[1] obyvatel.

Historická část města se starým přístavem byla v červnu 2007 zařazena na seznam světového dědictví UNESCO.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Bordeaux je vzdáleno asi 500 km jihozápadně od Paříže, sousední obce jsou Mérignac, Cenon, Talence a Bègles. Město leží na obou březích řeky Garonny, která zde tvoří oblouk. Na levém (západním) břehu, kde je koryto hlubší, je historicky významnější část s přístavem, kam mohou vplouvat i oceánské lodi. Pravý (východní) břeh je plochý a místy bažinatý.

Město má oceánské klima, ovšem v létě teplejší a v zimě mírnější. Vydatnými dešti v létě se odlišuje od středozemního klimatu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ve 3. století př. n. l. zde bylo město Burdigala, sídlo keltského kmene Biturges Vivisci, kteří zde razili zlaté mince. Roku 107 př. n. l. bylo v bitvě u Burdigaly poraženo římské vojsko, které bránilo své spojence Allobrogy, a jeho velitel, konsul Lucius Cassius Longinus v bitvě padl. Kolem roku 60 př. n. l. město ovládli Římané, kteří z přístavu dováželi olovo a cín. Stalo se hlavním městem Římské Akvitánie a vzkvétalo zejména ve 3. stol. Během 5. století bylo několikrát vypleněno a koncem 6. století se stalo sídlem hrabství a arcibiskupství v rámci merovejského království. V 8. století je vyplenili Arabové a po jejich porážce připadlo karolinské říši, muselo se však bránit nájezdům Vikingů a vzpourám Basků.

Město získalo na významu za vévodkyně Eleonory Akvitánské, která se stala francouzskou královnou a roku 1152 se po druhé provdala za Jindřicha Plantageneta, pozdějšího anglického krále. Za krále Eduarda, „Černého prince“ bylo hlavním městem nezávislého vévodství a 1453 bylo opět připojeno k Francii. Roku 1462 dostalo samosprávu a v 16. století k obchodu s vínem přibyl i zámořský obchod s cukrem a s otroky.

Roku 1653 je dobyl král Ludvík XIV. a v 18. století neobyčejně rozkvetlo. Velkolepá náměstí a asi 5 000 budov dnešního Bordeaux pochází z této doby. Baron Haussmann, dříve prefekt v Bordeaux, se inspiroval zdejším urbanismem při velkorysé přestavbě Paříže v 60. letech 19. století. Za Velké francouzské revoluce hráli liberální poslanci za Gironde – girondisté – významnou úlohu, než je radikálové začal pronásledovat. Za Napoleonských válek se začal stavět první kamenný most přes Garonnu, dokončený 1822. Roku 1858 bylo Bordeaux připojeno na dvojí železnici, severní a jižní, které se o dva roky později propojily mostem.

Za války v roce 1870 se sem uchýlila francouzská vláda, stejně jako za obou světových válek, za druhé války se však brzy přestěhovala do Vichy. V Bordeaux vznikla důležitá základna italského a německého ponorkového loďstva, které odtud operovalo v Atlantiku.^[2] Po roce 1940 se vyznamenal portugalský konsul v Bordeaux, Aristides de Sousa Mendes, který vydal tisíce portugalských víz uprchlíkům před nacisty. Za války byla oblast Gironde jedním ze středisek odporu, koncem války se však jeho představitelé dohodli s místním velením Wehrmacht, že přístav a most nebudou vyhozeny do povětří, jak zněl Hitlerův rozkaz. Němečtí vojáci tak mohli bez překážek odejít, město však nebylo válkou téměř vůbec poškozeno.

Po válce prošlo město velkými změnami. Přístav byl přeložen blíže k moři, kam mohou vplouvat i kontejnerové lodi a tankery a poblíž vznikla nová rafinerie. Na pravém břehu vznikl nový průmysl (Ford, IBM, Siemens, Aérospatiale aj.), univerzita dostala nový kampus za městem, byly postaveny čtyři nové mosty a kolem města vznikla okružní dálnice. Od 80. let začala rekonstrukce starého města s omezením automobilového provozu a s podporou pěších, cyklistů i zeleně. Roku 1994 vznikl nový plán rozvoje města a od roku 2004 byla obnovena tramvajová doprava.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Město je především mimořádně dobře zachovaný celek s dlouhými ulicemi měšťanských domů i veřejných budov, z velké části z 18. století. Významné je zejména nábřeží Garonny, ulice jako Allée de Tourny a náměstí jako Place des Quinconces, Place de la Bourse, Place du Parlement a Place de la Victoire. Obraz města dotvářejí četné kostely, věže a brány.

Palais Gallien, zřícenina římského amfiteátru pro 15 tisíc diváků ze 3. století
Románský kostel Sainte-Croix z 12. století, v 19. století obnovený
Románský kostel Saint-Bruno
Katedrála Saint-André, jednolodní románská stavba se dvěma věžemi, v gotice rozšířená. Délkou lodi 127 m patří mezi největší románské stavby.
Kostel Saint-Seurin ze 13. století a galo-románskou kryptou
Porte Caillhau, městská brána z konce 15. století
Gotická basilika Saint-Michel z 15.–16. století s volně stojící věží o výšce 114 m
La grosse cloche, věž s obrovským zvonem o váze téměř 8 tun
Barokní dominikánský kostel Notre-Dame z konce 17. století
Velké divadlo v klasicistickém slohu z roku 1780
Palais Rohan z roku 1783, od roku 1835 radnice
Velká synagoga z konce 19. století
Justiční palác, historická budova s moderní přístavbou z roku 1998, architekt Richard Rogers

Muzea[editovat | editovat zdroj]

Musée d’Aquitaine, historické muzeum oblasti s expozicemi obchodu, mořeplavby a cla
Gallerie des Beaux-Arts a Musée des Beaux-Arts, galerie klasického uměni v křídlech radnice
Musée des Arts Décoratifs v blízkém barokním paláci, sbírky nábytku a vnitřního zařízení
Musée de l’art contemporain, sbírky moderního umění ve staré celnici
Entrepot Lainé, výstavní galerie v historickém skladu vlny

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Antický amfiteátr
Klášter des Annonciades
Kostel Saint-Seurin
Věž Pey-Berland
Kostel Saint Bruno
Náměstí s burzou
Radnice
Burza

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Univerzita v Bordeaux byla založena roku 1441, v současné době je rozdělena na čtyři více méně samostatné univerzity s různými obory (Bordeaux 1 až 4), na nichž studuje asi 70 tisíc studentů.
Osm technických vysokých škol a tří ekonomické
EPITECH – zpracování dat
ESME Sudria – inženýr
Institut d’études politiques – politologie
Kedge Business School – management
Santé Navale – vysoká škola námořního zdravotnictví
ENM – vysoká škola pro soudce a prokurátory

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Bordeaux je od starověku významný přístav a dopravní křižovatka, včetně pozemní dopravy ze Španělska a Portugalska, která dnes probíhá převážně po silnici

Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]

V Bordeaux se křižuje několik dálnic:

A 10 z Paříže, která pokračuje jako N 10 do Španělska
A 62 do Toulouse a Narbonne
A 63 do Arcachonu k moři
A 89 do Lyonu

Železnice[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1858 mělo Bordeaux dvě nádraží na obou stranách řeky, od roku 1860 propojená jednokolejným mostem, na jehož stavbě se podílel mladý Gustave Eiffel. Pravobřežní nádraží pak ztrácelo na významu a roku 1898 bylo otevřeno současné nádraží Saint-Jean s jedinou prosklenou ocelovou halou.

V současnosti má přímé spojení TGV s Paříží (jízdní doba 2 hodiny 4 minuty), se španělským Irunem, a přes Toulouse do Středomoří. Další trať je spojuje s Chartres.

Letecká doprava[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní letiště Bordeaux (zkratka BOD) leží západně od města v obci Mérignac a s městem je spojeno autobusy.

Lodní doprava[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli význam lodní dopravy výrazně poklesl, je Bordeaux v několika ohledech druhým nejvýznamnějším přístavem Francie. Nákladní doprava končí za hranicemi města, do městských přístavů vplouvají hlavně turistické lodi, a to i zaoceánské výletní. Směrem proti proudu Garonny je živý turistický provoz do Toulouse, který pak pokračuje po Canal du Midi až do Středozemního moře.

Městská doprava[editovat | editovat zdroj]

Místní dopravu zajišťují četné autobusové linky a od roku 2004 obnovená tramvaj. Její tři linky (A, B, C) celkové délky 44 km užívají v centru systém APS bez troleje, aby dráty nehyzdily obraz města. Třetí kolej je rozdělena na úseky, střídavě po 8 metrech (vodivý) a 3 metrech (izolační) a vůz si sám přívod proudu do právě projížděného úseku zapíná. Trať je sice asi třikrát dražší než běžná tramvajová trať, je však čtyřikrát levnější, než by byla odpovídající trať metra. Po počátečních provozních problémech, hlavně po silném dešti, funguje dnes už spolehlivě.

Sport[editovat | editovat zdroj]

V Bordeaux sídlí fotbalový klub Girondins Bordeaux a ragbyový klub Union Bordeaux Bègles.

Osobnosti narozené v Bordeaux[editovat | editovat zdroj]

Ausonius (310–395), básník
Paulinus z Noly (354–431), biskup
Richard II. (1367–1400), anglický král
Charles Louis Montesquieu (1689–1755), filosof a politik
Joseph Black (1728–1799), fyzik a chemik
François Magendie (1783–1855), fyziolog
Maria Rosalia Bonheur (1822–1899), malířka
Odilon Redon (1840–1916), malíř
Charles Tournemire (1870–1939), hudební skladatel
Albert Marquet (1875–1947), malíř
Jacques Thibaud (1880–1953), violista
André Lhote (1885–1962), malíř, ilustrátor
François Mauriac (1885–1970), spisovatel, básník
Jean Piaubert (1900–2002), malíř
Henri Sauguet (1901–1989), hudební skladatel
Jean Anouilh (1910–1987), dramatik
Jean Cayrol (1911–2005), spisovatel, scenárista, esejista
René Clément (1913–1996), režisér
Danielle Darrieux (* 1917), herečka
Édouard Molinaro (1928–2013), režisér
Jean-Jacques Sempé (1932–2022), kreslíř, karikaturista
Philippe Sollers (1936–2023), spisovatel
Ric Grech (1946–1990), hudebník
Florent Serra (* 1981), tenista

Další osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Papež Klement V. (1260–1314) byl arcibiskupem v Bordeaux
Michel de Montaigne (1533–1592), filosof a starosta Bordeaux
Alain Juppé (* 1945), starosta Bordeaux

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b Populations légales 2021. 28. prosince 2023. Dostupné online.
↑ Slavná doba německých ponorek Archivováno 24. 3. 2014 na Wayback Machine. na panzernet.net

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bordeaux na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Bordeaux ve Wikislovníku
Oficiální stránky města
Turistická kancelář města

[839b19097adb24488a1be41ea6797e9943facde4-1] Populations légales 2021. 28. prosince 2023. Dostupné online.

[2] Slavná doba německých ponorek Archivováno 24. 3. 2014 na Wayback Machine. na panzernet.net

[1]

[2]

Francie – France – (F)

Regiony metropolitní Francie a jejich správní centra	Auvergne-Rhône-Alpes (Lyon) • Burgundsko-Franche-Comté (Dijon) • Bretaň (Rennes) • Centre-Val de Loire (Orléans) • Grand Est (Štrasburk) • Hauts-de-France (Lille) • Île-de-France (Paříž) • Korsika (Ajaccio) • Normandie (Rouen) • Nová Akvitánie (Bordeaux) • Okcitánie (Toulouse) • Pays de la Loire (Nantes) • Provence-Alpes-Côte d'Azur (Marseille)

Zámořské regiony	Guadeloupe (Basse-Terre) • Martinik (Fort-de-France) • Francouzská Guyana (Cayenne) • Réunion (Saint-Denis) • Mayotte (Mamoudzou)

Zámořské společenství	Francouzská Polynésie (Papeete) • Svatý Bartoloměj (Gustavia) • Svatý Martin (Marigot) • Saint Pierre a Miquelon (Saint-Pierre) • Wallis a Futuna (Matāʻutu)

Zvláštní statut	Nová Kaledonie (Nouméa)

Neobydlená území	TAAF (Crozetovy ostrovy • Kergueleny • Ostrovy Svatý Pavel a Amsterdam • Adélina země • Roztroušené ostrovy) • Clippertonův ostrov