Uljanovsk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Uljanovsk
Ульяновск
pohled na město
pohled na město
Uljanovsk – znak
znak
Uljanovsk – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška140 m n. m.
Časové pásmoUTC+3[1]
StátRuskoRusko Rusko
Federální okruhPovolžský
OblastUljanovská
Uljanovsk na mapě
Uljanovská oblast na mapě Ruska
Uljanovsk
Uljanovsk
Město na mapě Uljanovské oblasti
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha316,9 km²
Počet obyvatel613 334 (2023)
Hustota zalidnění1 935,4 obyv./km²
Správa
StarostaDmitrij Alexandrovič Vavilin (od 2021)
Vznik1648
Oficiální webwww.ulmeria.ru
Telefonní předvolba(+7)8422
PSČ432000–433329
Označení vozidel73, 173
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Uljanovsk (rusky Улья́новск; čuvašsky Чĕмпĕр; tatarsky Sember), původně Simbirsk (Симби́рск) je ruské město na řece Volze. Je administrativním centrem Uljanovské oblasti. Žije zde přibližně 613 tisíc obyvatel.

Ve městě sídlí rozsáhlé průmyslové komplexy, mj. automobilka UAZ.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Někdejší Simbirsk (též Sinbirsk) byl založen roku 1648 jako pevnost, roku 1670 ho obsadily jednotky Stěnky Razina. Od konce 18. století byl sídlem Simbirské gubernie. Roku 1864 zde zuřil devítidenní požár, jenž zničil většinu města, avšak po zavedení železnice na konci 19. století zde došlo k velkému rozvoji obchodu. V roce 1918 a 1919 tam také několik měsíců pobývaly jednotky Československých legií [2]. Svůj název Uljanovsk má od roku 1924 díky tomu, že se zde narodil Vladimir Iljič Uljanov (Lenin). Narodili se zde také Alexandr Kerenskij a Ivan Gončarov. Od roku 1943 je město sídlem oblasti.

V roce 2008 navrhl starosta města Sergej Jermakov návrat k původnímu názvu Simbirsk.[3]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Rok Počet obyvatel
1897 41 684
1939 103 779
1959 205 942
1970 351 085
1979 463 964
1989 625 155
2002 635 947
2010 613 786

Zdroj: Sčítání lidu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.25 - 29, 30 - 137, 140 - 148
  3. Archivovaná kopie. www.internovosti.ru [online]. [cit. 2008-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-01-06. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]