Murmansk
| Murmansk Мурманск | |
|---|---|
 Murmanský přístav | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 68°58′ s. š., 33°5′ v. d. |
| Nadmořská výška | 0–305 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+3[1] |
| Stát |  Rusko |
| Federální okruh | Severozápadní |
| Oblast | Murmanská |
| Administrativní dělení | 3 městské rajóny: Leninskij, Pervomajskij, Okťabrskij |
 Murmanská oblast na mapě Ruska | |
  Murmansk | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 154,4 km² |
| Počet obyvatel | 267 422▼ (2023) |
| Etnické složení | Rusové (89 %) Ukrajinci (4,6 %) Bělorusové (1,6 %) Tataři (0,8 %) Sámové (0,2 %) |
| Náboženské složení | převážně pravoslavné křesťanství |
| Správa | |
| Starosta | Igor Morar |
| Vznik | 1916 |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | +7 8152 |
| PSČ | 183000-183099 |
| Označení vozidel | 51 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Murmansk (rusky Мурманск, sámsky: Murmanska) je přístavní město na severozápadě Ruska, na poloostrově Kola, blízko hranic s Norskem a Finskem. Murmansk je správním střediskem Murmanské oblasti. Žije zde přibližně 267 tis. obyvatel (2023) a je tak největším sídlem za polárním kruhem. Městu se přezdívá Brána Arktidy.[2]
Etymologie[editovat | editovat zdroj]
Murmani nebo Urmani tak Rusové nazývali Nory a Normany. Později se tento název přenesl i na zemi, kde se tito cizinci objevovali buď za účelem obchodu a nebo loupení. Jako Murman bylo nazýváno pobřeží Barentsova moře (nazývaného dříve Murmanské moře), sousední Norsko a také celý poloostrov Kola. Podle této teorie tedy Murmansk znamená „město na Murmanu“
Jiná teorie se domnívá, že Murman vzniklo prostým spojením sámských slov mur - moře a ma - země).[2]
Poloha a klima[editovat | editovat zdroj]
Murmansk je největší město za severním polárním kruhem (68°58’ s. š.) – roku 2011 zde žilo 307 257 obyvatel.[3] Vzdálenost od Petrohradu po železnici je 1445 km. Město je důležitým přístavem, jediným ruským v Barentsově moři, který po celý rok nezamrzá, za což vděčí teplému Golfskému proudu. Ještě v březnu 1918 odsud vyplul poslední transport československých legionářů tzv. "Severní cestou" na bojiště do Francie, další již odjížděly po magistrále do Vladivostoku. [4]
Město leží v subarktickém podnebném pásu. Průměrné roční srážky jsou poměrně nízké (376 mm), nejdeštivějším měsícem je srpen. Průměrná roční teplota činí 0,1 °C (12,8 °C v červenci, -9,9 °C v lednu).
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Založení[editovat | editovat zdroj]
V roce 1822 navštívil Kolský záliv, kde se dnes rozkládá Murmansk, ruský geograf Fjodor Litke a popsal ji jako zemi s panenskou přírodou, kde jsou jen břízy a smrkové háje.[5] V 70. letech 19. století se objevily první plány na založení přístavního města za polárním kruhem. V 90. letech 19. století gubernátor Archangelské gubernie Alexandr Platonovič Engelhart aktivně prosazoval myšlenku výstavby železnice na severní část poloostrova Koly. Ale v té době bylo rozhodnuto, že vybudování nových dvou železnic Vologda-Archangelsk (1895-1898) a Perm-Vjatka-Kotlas (1896-1899) pro Archangelskou gubernii postačuje.
V roce 1903 na Mezinárodním rybářském kongresu v Petrohradě vyzval profesor Vsevolod J. Timonov k vybudování ruského rybářského přístavu za polárním kruhem. Toto téma bylo na stejném kongresu předneseno ještě v roce 1908. Ale zatím zůstávalo jen u slov.
V roce 1912 se na Murmanském pobřeží začalo hledat vhodné místo pro založení nového města. Neexistoval jednotný názor, kde město založit. V červnu 1914 dorazil na pobřeží Valerian Ljachnickij, aby vybral vhodná místa pro budoucí přístavy a osady. Na základě jeho výzkumu bylo vybráno místo budoucího města. Toto místo vybral Ljachnickij v prvních měsících první světové války, aby Rusko bylo schopno nepřetržitě dostávat vojenské zásoby od Dohodových spojenců, protože Černé a Baltské moře byly zablokovány nepřítelem.
S plánem na vybudování přístavu bylo nutné urychleně postavit železnici, která by nový přístav napojila na zbytek Ruska. O založení města definitivně rozhodl ruský imperátor Mikuláš II. dne 19. července 1916 a rozhodl se ho pojmenovat po svém rodu Romanov na Murmaně.[6] Oficiální datum založení je ale až 4. říjen 1916, kdy byl slavnostně položen základní kámen chrámu Svatého Mikuláše - patrona mořeplavců.[7] Město se stalo posledním založeným městem v Ruské říši. V zimě 1916-1917 zde kotvily spojenecké lodi. Po Únorové revoluci dostalo město svůj současný název - Murmansk.
Revoluce a intervence[editovat | editovat zdroj]
V roce 1917, po Říjnové revoluci, byl v Murmansku vytvořen dočasný revoluční výbor, v jehož čele stáli bolševici. V souvislosti s uzavřením brestlitevského míru došlo v březnu 1918 ve městě k vylodění Dohodových vojsk - to byl začátek tzv. intervence. V roce 1919 přešla moc v Murmansku na bílé a prozatímní vláda severní oblasti uznala moc admirála Kolčaka. Na podzim 1919 byla Dohodová vojska donucena se z města evakuovat. Dne 21. února 1920 vypuklo v Murmansku protibělogardské povstání a dne 13. března byla s příchodem pravidelných jednotek Rudé armády nastolena definitivně sovětská moc.[8]
Meziválečná léta[editovat | editovat zdroj]
Na počátku dvacátých let 20. století měl Murmansk méně než 2 500 obyvatel a procházel úpadkem. Bylo zde jen několik menších průmyslových podniků a rybářství prakticky nefungovalo. Město tvořily jen dvě nebo tři ulice jednopatrových domů, přeplněné dělnické baráky, neuspořádaný shluk chatrčí a vysloužilé železniční vagony upravené pro bydlení. Město několikrát změnilo svůj statut. V roce 1921 se Murmansk stal centrem stejnojmenné provincie.
Ve druhé polovině dvacátých let určil Sovětský svaz rozvoj severního přístavu za svou základní strategii a město se tak začalo rychle rozvíjet. Na ulicích byly položeny dřevěné chodníky, byly budovány nové jednopatrové a dvoupatrové dřevěné domy. V roce 1927 byla v Murmansku postavena první zděná budova, která se zachovala dodnes.[9] Od roku 1937 je Murmansk jednou za zásobovacích a opravárenských základen Severní floty. Ve městě se také rozvíjel murmanský přístav pro civilní účely, především pro rybolov. Ve městě vznikl závod na zpracování ryb a na opravu lodí.
V roce 1934 vznikla v Murmansku autobusová doprava. Ve stejné době začal jezdit po železniční trati speciální rychlovlak Polární šipka do Leningradu. Od roku 1938 je Murmansk centrem Murmanské oblasti.
Velká vlastenecká válka[editovat | editovat zdroj]
Na začátku Velké vlastenecké války bylo v Murmansku již několik desítek cihlových a kamenných budov a počet obyvatel dosáhl 120 tisíc. Během války byl Murmansk opakovaně napadán ze vzduchu, počínaje 22. červnem 1941. K ochraně města, přístavu a železničního uzlu byla vytvořena brigády murmanské protivzdušné obrany. 150 tisíc německých vojáků rozmístěných v Arktidě mělo od Hitlera rozkaz zmocnit se Murmansku, přes který spojenecké konvoje dovážely suroviny, válečný materiál, zboží a zásoby v rámci programu Zákon o půjčce a pronájmu.[10] Podle propočtů německého velení měl být Murmansk dobyt za několik dnů.[11] Dvakrát (v červenci a v září) zahájila německá vojska generální ofenzívu proti Murmansku, ale obě ofenzívy byly odraženy. Na město bylo provedeno 792 náletů a shozeno celkem 185 tisíc bomb.[12] Mezi sovětskými městy byl více bombardován jen Stalingrad.[13][14] V důsledku bombardování byly zničeny tři čtvrtiny budov. Nejtěžší bombardování bylo 18. června 1942, kdy bylo na město svrženo asi 12 tisíc zápalných a asi 60 výbušných bomb. Německá letadla shazovala na převážně dřevěné město především zápalné pumy, aby bylo obtížné bojovat s požáry. Celkem bylo během válečných let nad Murmanskem sestřeleno 103 německých letadel.
Dne 7. října 1944 zahájila sovětská vojska Petsamo-Kirkeneskou ofenzívu a tím byla hrozba pro Murmansk odstraněna.
Poválečná léta[editovat | editovat zdroj]
Na konci druhé světové války bylo město téměř úplně vypáleno. Zůstalo pouze přístavní zařízení a centrální část města, která byla tvořena převážně kamennými domy. V listopadu 1945 byl rozhodnutím sovětské vlády Murmansk zařazen mezi patnáct měst země (například spolu s Moskvou, Leningradem a Minskem), jejichž obnova byla prohlášena za prioritu. Na obnovu a rozvoj města bylo přiděleno 100 milionů rublů.[15] V prvních poválečných letech byly vybudovány průmyslové podniky, kotviště, zařízení sociální infrastruktury a televizní komplex. Město bylo na počátku 50. let 20. století kompletně znovuvybudováno a přestavěno.
Do roku 1952 dosáhl objem obytné plochy v Murmansku předválečné úrovně a do roku 1962 se bytový fond ztrojnásobil. Od roku 1962 se ve městě místo zděných obytných budov začaly stavět panelové domy. K významnému rozšíření města došlo především v 70. letech a začátkem 80. let.
Současnost[editovat | editovat zdroj]
Murmansk je konečnou stanicí Murmanské (Kirovské) železnice z Petrohradu (délka 1445 km; elektrifikovaná, z větší části dvoukolejná), která je hlavní spojnicí s ostatními části Ruska; denně tudy jezdí rychlíky do Petrohradu, Moskvy, Vologdy, sezónně i do dalších destinací. Končí zde také federální silnice M18 „Kola“. V Murmansku se nachází střední a vyšší námořnická škola (Murmanská státní technická univerzita) a několik výzkumných středisek. Z průmyslu je významná stavba lodí, železářský a dřevozpracující průmysl, velký rybný kombinát. Městskou dopravu zajišťují trolejbusy (nejsevernější na světě) a autobusy.
Zdrojem dřívější relativní bohatosti města a jedním z důvodů pestrého národnostního složení byla přítomnost základny ruského námořnictva, která smutně proslula katastrofou jaderné ponorky Kursk v roce 2000. Z části ponorky je dnes památník obětem.
Murmansk, největší město v Arktickém kruhu, se postupně vylidňuje.[16] Kolaps řízené ekonomiky byl příčinou odchodu části obyvatelstva na jih do teplejších oblastí a za lepšími pracovními příležitostmi. Někteří zamířili do Skandinávie, jiní do Moskvy a Petrohradu. V době těsně před rozpadem SSSR byl Murmansk domovem téměř 500 000 lidí. Přilákala je sem privilegia jako vyšší mzdy, delší dovolená a nižší penzijní věk. Od roku 1990 opustilo město kolem 200 000 lidí, rozčarovaných ztrátou výhod – a zhroucením centrálního městského systému vytápění. V roce 2019 zde žilo 292 000 obyvatel, z nichž 85 % tvoří Rusové, zbytek zejména ruskojazyční Ukrajinci, Bělorusové a další.
V roce 2007 se Murmansk stal výchozím bodem tzv. Arktického mostu, který by měl propojit evropské, asijské a severoamerické trhy.[17]
V září 2022 bylo rozhodnuto, že v Murmansku bude vybudován nákladní terminál pro překládku potašových hnojiv s kapacitou 5-7 milionů tun ročně vyvážených z Běloruska.[18]
Kultura a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
Na kopci nad Murmanskem ční socha vojáka v notně nadživotní velikosti. Familiárně se mu říká Aljoša. Tuto sochu nechala ruská vláda postavit na památku námořníkům, kteří chránili město a přístav během druhé světové války. Murmansk byl také vyznamenán čestným titulem Město-hrdina.
V přístavu kotví ledoborec Lenin, dnes už na rozdíl od dalších čtyř vyřazen z provozu; slouží k reprezentačním účelům a jako muzeum.
Vždy poslední týden v březnu se v okolí Murmanska koná tradiční Festival Severu. Nedílnou součástí oslav jsou i oblíbené sobí závody a lyžařské maratóny.
V Murmansku sídlí krajská pobočka Všeruské státní televizní a rozhlasové společnosti: stanice Murman.
Po městě je pojmenována pražská ulice Murmanská.[19]
Projekt Nový Murmansk[editovat | editovat zdroj]
V roce 2022 měl být zahájen projekt Nový Murmansk, který zahrnuje výstavbu kongresového centra, hotelových a kancelářských komplexů na břehu zátoky Kola, vybavení nábřeží, vybudování Arktického muzea, zóny s restauracemi a kavárnami - to vše o rozloze téměř 38 tis. m2. Projekt také zahrnuje rozvoj území námořního přístavu, železničních a autobusových stanic. Pro tyto účely bylo z ruského federálního rozpočtu vyčleněno 5 miliard rublů.[20][21] Projekt Nový Murmansk má pomoci z chátrajících prostor nevyužívané loděnice vytvořit moderní městský prostor, což má pomoci přilákat do města nové mladé obyvatele.[22] Začátek projektu se zpozdil kvůli soudním sporům s majiteli zkrachovalých firem v chátrajícím přístavu, kteří jsou proti projektu Nový Murmansk.[23]
Slavní rodáci[editovat | editovat zdroj]
- Valentina Guninová (* 1989) - ruská šachová velmistryně
- Vladimir Nikolajevič Konstanstinov (* 1967) - bývalý ruský profesionální hokejista
- Roman Ljašenko (1979–2003) - ruský hokejový útočník
- Zlata Ogněvič (* 1986) - ukrajinská zpěvačka
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Tromsø, Norsko (1972)- Vadsø, Norsko (1973)
Jacksonville, Spojené státy americké (1975)
Groningen, Nizozemsko (1989)
Akureyri, Island (1994)
Do roku 2022 existovalo partnerství s polským Štětínem, finským Rovaniemi a se švédským Luleå[24]. Města ukončila spolupráci s Murmanskem v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
- ↑ a b VÍZDAL, Miroslav. Brána Arktidy. 1. vyd. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1972. 100 s. S. 14.
- ↑ Radioaktivní loď přestala být postrachem Murmansku [online]. Česká televize, 2012-09-16 [cit. 2020-06-19]. Dostupné online.
- ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.12 - 25, 30 - 137, 140 - 148, 169 - 200
- ↑ Литке Ф П. Четырехкратное путешествие в Северный Ледовитый океан на военном бриге "Новая Земля". Глава третья. qwercus.narod.ru [online]. [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
- ↑ РОМАНОВ-НА-МУРМАНЕ — Лексикон КС. lexicon.dobrohot.org [online]. [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
- ↑ Мурманск в старых фотографиях. romanov-murman.narod.ru [online]. [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
- ↑ Звезда Александрова. mvestnik.ru [online]. 2012-05-26 [cit. 2022-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-26.
- ↑ Мурманский областной художественный музей. www.museum.ru [online]. [cit. 2022-02-09]. Dostupné online.
- ↑ Митчем С., Мюллер Д. - Командиры Третьего рейха 4. lib.rin.ru [online]. 2007-12-12 [cit. 2022-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-12-12.
- ↑ Lesbo e-lib - Электронная библиотека » военные » Кузнецов Н.Г. - Курсом к победе. web.archive.org [online]. 2011-11-01 [cit. 2022-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-11-01.
- ↑ КРАЕВА, Инна. Мурманск B-port.com: Вечерний Мурманск. b-port.com [online]. 2008-02-03 [cit. 2022-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-02-03.
- ↑ Мурманску исполняется 90 лет. РИА Новости [online]. 20061004T0202 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Огонь с берегов Волги. b-port.com [online]. 2017-04-09 [cit. 2022-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-09.
- ↑ СУХАРЕВ, М.И. Мурманский Морской Рыбный Порт. portofmurmans.ru [online]. 2007-12-10 [cit. 2022-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-12-10.
- ↑ REFRESHER. Murmansk: Největší město za polárním kruhem vymírá, za posledních 20 let z metropole odešlo 200 000 obyvatel. refresher.cz [online]. [cit. 2020-06-19]. Dostupné online.
- ↑ Churchill port welcomes first-ever Russian shipment. cbc.ca [online]. 2014-02-23 [cit. 2022-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-23.
- ↑ Арктика сегодня. На берегу Кольского залива будет построен терминал для грузов из Беларуси — Новости. goarctic.ru [online]. [cit. 2022-09-17]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ ČAREK, Jiří; HLAVSA, Václav. Ulicemi města Prahy od 14. století do dneška. [s.l.]: Orbis, 1958. 535 s. S. 211.
- ↑ К строительству объектов по проекту Новый Мурманск приступят в 2022 году - губернатор. www.korabel.ru [online]. [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ К строительству объектов по проекту "Новый Мурманск" приступят в 2022 году. ТАСС [online]. [cit. 2021-04-11]. Dostupné online.
- ↑ Проект «Новый Мурманск» будет готов в мае 2021 года. severpost.ru [online]. [cit. 2021-04-11]. Dostupné online.
- ↑ Битва за «Новый Мурманск». severpost.ru [online]. [cit. 2022-12-16]. Dostupné online.
- ↑ ANONYM. The twinning cooperation between Luleå and Murmansk is stopped | tellerreport.com. www.tellerreport.com [online]. [cit. 2022-10-11]. Dostupné online. (anglicky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Murmansk na Wikimedia Commons - Cestopis z Murmansku
