Tenisová sezóna Rogera Federera 2001

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Federerova sezóna 2001
Přehled
TrenérPeter Lundgren
Výdělek865 425 USD
   91 834 USD (podíl čtyřhry)
Tenisová raketaWilson
Zraněníporanění přitahovačů stehna
zánět okostice (VII–VIII/2001)
Dvouhra
Poměr zápasů49–21 (70,0 %)
Tituly1 ATP
Nejvyšší umístění12. místo (10. září)
Nejnižší umístění30. místo (8. ledna)
Konečné umístění13. místo (▲+16)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo
French Openčtvrtfinále
Wimbledončtvrtfinále
US Open4. kolo
Čtyřhra
Poměr zápasů15–8 (65,22 %)
Tituly2 ATP
Nejvyšší umístění29. místo (26. února)
Nejnižší umístění67. místo (12. listopadu)
Konečné umístění66. místo (▼–34)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo
Wimbledon3. kolo
Týmové soutěže
Davis Cupčtvrtfinále Světové skupiny
Hopman Cupvítěz
Sezóny
< 2000
2002 >

Tenisová sezóna Rogera Federera 2001 znamenala pro švýcarského tenistu zisk tří premiérových titulů na okruhu ATP Tour, jednoho singlového a dvou deblových. V únorovém finále turnaje Milan Indoor zdolal francouzského hráče Juliena Bouttera 6–4, 6–7 a 6–4. V témže měsíci vyhrál po boku Jonase Björkmana nizozemský Rotterdam Open. V červenci si pak společně s Maratem Safinem připsal druhou deblovou trofej z gstaadského UBS Open.

Na turnajích Grand Slamu se poprvé probojoval do čtvrtfinále. Nejdříve na French Open, kde nestačil na španělského antukáře Àlexe Corretju. Podruhé mezi poslední osmičkou skončil ve Wimbledonu na raketě Brita Tima Henmana. O kolo dříve sehrál na londýnské trávě památné utkání vysoké kvality proti Petu Samprasovi, které získal po pětisetové bitvě ve svůj prospěch. Duel tak představoval symbolické předání „wimbledonského žezla“ mezi odcházejícím a nastupujícím šampiónem.

Z finále poražen odešel poprvé na Rotterdam Open, kde jej přehrál Francouz Nicolas Escudé, a podruhé na Davidoff Swiss Indoors, když nezvládl zápas s Timem Henmanem.

Debutový start ve švýcarském týmu na Hopmanově poháru proměnil ve vítězství. Spolu s partnerkou, světovou jedničkou Martinou Hingisovou, vyhráli všechny čtyři mezistátní utkání a ve finále si poradili se Spojenými státy. V Davisově poháru plnil roli švýcarské jedničky. Zástupci země helvetského kříže se probojovali do čtvrtfinále Světové skupiny.

Na žebříčku ATP sezónu zakončil jako singlová třináctka a deblová šedesát šestka.

Přehled sezóny[editovat | editovat zdroj]

Zimní a jarní sezóna na tvrdém povrchu[editovat | editovat zdroj]

Hopmanův pohár[editovat | editovat zdroj]

Na přelomu roku debutoval ve švýcarském družstvu mistrovství smíšených týmů ITF – Hopmanově poháru. Jeho partnerkou na krytém dvorci v dómu Burswood se stala úřadující světová jednička Martina Hingisová. Soutěž smíšených družstev byla rozehrána 30. prosince 2000. V základní skupině zdolali jako nejvýše nasazení Austrálii 3:0, Jihoafrickou republiku 2:1 a také Thajsko 3:0. Federer vyhrál úvodní dvouhru s Richardem Frombergem, poté podlehl Waynu Ferreirovi a porazil Paradorna Srichaphana. V mixu Švýcaři nenašli přemožitele. Jako vítězové skupiny postoupili do finále, hraného 6. ledna 2001, proti Spojeným státům. K vítězství Hingisové nad Selešovou přidal Federer rozhodující druhý bod, když si poradil s Janem-Michaelem Gambillem. Za rozhodnutého stavu švýcarský pár podlehl Američanům ve třech setech. Reprezentanti helvetského kříže tak z Hopman Cupu odváželi druhý titul.

International Sydney a Australian Open[editovat | editovat zdroj]

Oficiální sezónu mužského okruhu otevřel druhý lednový týden na jihoaustralském turnaji Adidas International v Sydney, kam přijížděl jako světová třicítka. V úvodním kole vyřadil ve dvou setech třetího nasazeného a 13. muže žebříčku Wayna Ferreiru z Jihoafrické republiky. Poté nepřipustil žádné drama se sousedem ve světové klasifikaci Marcem Rossetem, kterému dovolil uhrát pouze tři gamy. Ve čtvrtfinále však nenalezl recept na Francouze Sébastiena Grosjeana, který figuroval o jedenáct míst výše.

Ve druhé polovině ledna následoval úvodní grandslam roku Australian Open, na němž odehrál všechny tři zápasy proti francouzským soupeřům. V prvním z nich vrátil olympijskou porážku Arnaudovi Di Pasqualemu ve čtyřech sadách. Poté bez zaváhání vyřadil Nicolase Escuda, aby ve třetí fázi podlehl světové osmnáctce Arnaudu Clémentovi poměrem 6–7, 4–6 a 4–6.[1] Ve střetnutí trvajícím dvě hodiny a osm minut dokázal sice zahrát třináct es na tři soupeřova, ale také se dopustil deseti dvojchyb oproti čtyřem Francouze. V utkání proměnil tři z osmi breakbolů, zatímco Clément využil pět z jedenácti šancí na prolomení podání.[2] Opakoval se tak scénář z Australian Open 2000, kde s Clémentem vypadl také bez zisku sady ve třetím kole. Do mužské čtyřhry nastoupil po boku Slováka Dominika Hrbatého. V úvodním kole však byli vyřazeni japonsko-jihoafrickým párem Thomas Šimada a Myles Wakefield.[3]

Milan Indoor[editovat | editovat zdroj]

Po příletu do Evropy, na přelomu ledna a února, nastoupil do halového turnaje Milan Indoor, který se pro něj stal historicky první událostí ATP Tour, z níž si odvezl turnajový titul.

Z pozice 27. hráče žebříčku a sedmého nasazeného přehrál v úvodním klání Němce Rainera Schüttlera. Poté si poradil se zástupcem francouzského tenisu Cyrilem Saulnierem a ve čtvrtfinále se zkušeným Chorvatem Goranem Ivaniševićem, jenž o pět měsíců později vyhrál Wimbledon. V semifinále narazil na favorizovanou turnajovou dvojku a sedmého tenistu světa Jevgenije Kafelnikova. Za hodinu a padesát minut nastřílel čtrnáct es na pět soupeřových. Byl také lepším ve statistikách dvojchyb a v úspěšnost prvního i druhého servisu. Z devíti breakbolových možností dokázal prolomit podání pětkrát, proti dvěma využitým šancím protivníka. Duel bývalé a budoucí světové jedničky tak vyzněl pro Federera v poměru 6–2, 6–7 a 6–3.[4] Své třetí singlové finále v nejvyšší úrovni tenisu proměnil v titul, když zdolal francouzské překvapení turnaje, 67. muže klasifikace Juliena Bouttera, po třísetové bitvě 6–4, 6–7, 6–4. Pro Francouze se jednalo také o premiérový finálový zápas ve dvouhře. Ze sezóny 2000 již vlastnil dvě deblové trofeje. Na milánském koberci oba aktéři zahráli během dvou hodin a dvaceti minut po sedmi esech. Basilejský rodák se dopustil čtyř dvojchyb v porovnání s jedenácti protihráče a proměnil sedm breaků ze čtrnácti. Boutter dokázal prolomit podání pětkrát ze sedmi šancí.[5] Z turnaje kategorie International Series, jehož rozpočet činil 400 000 dolarů, si Federer odvezl prémii 54 000 dolarů. Zisk 175 bodů jej posunul o sedm příček výše, na dosavadní maximum, 22. místo.[1]

1. kolo Davis Cupu[editovat | editovat zdroj]

Druhý únorový víkend se zúčastnil v roli jedničky švýcarského týmu prvního kola Světové skupiny. V basilejské St. Jakobs Halle nastoupil ke dvěma dvouhrám a čtyřhře proti hráčům Spojených států. V pátek otevřel mezistátní zápas čtyřsetovou výhrou nad zkušeným Toddem Martinem. Do sobotní čtyřhry nastoupil po boku Lorenza Manty. Společně bez zaváhání přehráli pár Jan-Michael Gambill a Justin Gimelstob. V nedělní zahajovací dvouhře pak přidal klíčový třetí bod, když zdolal Jana-Michaela Gambilla 7–5, 6–2, 4–6 a 6–2.[1] Tenisté helvetského kříže tak postoupili do dubnového čtvrtfinále výsledkem 3:2 na zápasy.

Open 13 a Rotterdam Open[editovat | editovat zdroj]

V týdnu po Davisově poháru obhajoval finálovou účast na marseillském Open 13. Jako turnajová šestka na cestě do semifinále neztratil žádný set. Na jeho raketě postupně zůstali žebříčkově níže postavení Cyril Saulnier, Bob Bryan a ve čtvrtfinále daviscupový spoluhráč Michel Kratochvil. V semifinále mu však oplatila čerstvou porážku z milánského koberce světová sedmička Jevgenij Kafelnikov po těsné třísetové bitvě 6–7, 6–4 a 6–4. Rus následně získal 44. titul kariéry.

Po přesunu na nizozemský turnaj zlaté série ABN AMRO World Tennis Tournament postoupil do čtvrtfinále přes Sébastiena Grosjeana. V něm úspěšně změřil síly s osmým tenistou světa Àlexem Corretjou. V semifinále otočil vývoj utkání proti Rumunu Andreji Pavlovi, když po ztrátě úvodní sady převzal otěže zápasu a v rozhodujícím dějství soupeři nadělil svého prvního „kanára“ roku. Postoupil tak do svého druhého finále sezóny, které prohrál s kvalifikantem a 60. hráčem světa Nicolasem Escudém.[1] Francouzi tak dovolil získat jediný titul v roce 2001. Ve čtyřhře však na premiérový titul z této soutěže ATP Tour dosáhl. Federerovým spoluhráčem se stal švédský tenista Jonas Björkman. Po semifinálové výhře nad zimbabwskou dvojicí Wayne Black a Kevin Ullyett, hladce porazili další deblové specialisty. Českému páru Petr Pála a Pavel Vízner dovolili ve finále uhrát pouze tři gamy a po setech 6–3 a 6–0, získali rotterdamský titul.[3]

Americké březnové Mastersy[editovat | editovat zdroj]

Následně se objevil až v polovině března na prvním ze dvou tradičních amerických Mastersů odehrávajících se v jarním období. Rychlý konec pavoukem mu na Indian Wells Masters vystavil 43. muž žebříčku Nicolas Kiefer, jemuž basilejský rodák podlehl po setech 6–3, 5–7 a 1–6. Do úvodního kola navazujícího Ericsson Open, konaného v Key Biscayne, obdržel volný los. Ve druhé fázi dovolil Maročanovi Júnisi Al Ajnávímu uhrát pouze čtyři hry. Po výhře nad výše postaveným Australanem s dělovým sevisem Markem Philippoussisem se probojoval do čtvrté fáze, kde na něj nestačil Švéd Thomas Johansson. Ve vyrovnaném klání trvajícím téměř dvě a půl hodiny Federer zvítězil 7–6, 5–7 a 7–6. O postupujícím rozhodl až tiebreak závěrečné sady v poměru míčů 9:7. Ve čtvrtfinále mu však stopku vystavila australská světová osmička Patrick Rafter, který jej vyřadil po jednoznačném průběhu 3–6 a 1–6.[1]

Čtvrtfinále Davis Cupu[editovat | editovat zdroj]

V úvodní části dubna reprezentoval Švýcarsko ve čtvrtfinále Světové skupiny Davisova poháru proti Francii. Na koberec neuchâtelské haly Patinoires du Littoral nastupoval do páteční dvouhry za stavu 0:1. Podruhé v řadě byl nad jeho síly Nicolas Escudé, který zvítězil ve čtyřech setech. V sobotní čtyřhře spolu s Lorenzem Mantou udrželi pětisetovou výhrou nad párem Cédric Pioline a Fabrice Santoro naději, když o vítězi rozhodl až závěr pátého dějství poměrem 9–7 pro domácí. Srovnání stavu na 2:2 znamenala Federerova nedělní výhra nad Arnaudem Clémentem 6–4, 3–6, 7–6 a 6–4.[1] O postupu Francouzů však rozhodlo pětisetové drama mezi Escudém a Georgem Bastlem, který vyrovnaný závěr duelu nezvládl.

Antuková sezóna[editovat | editovat zdroj]

Monte-Carlo Masters[editovat | editovat zdroj]

Antukovou část roku rozehrál ve druhé polovině dubna na Monte-Carlo Masters, kam přijížděl jako turnajová patnáctka. Prvními třemi koly prošel bez ztráty setu, když na jeho raketě postupně zůstali americký veterán Michael Chang, Ital Davide Sanguinetti a francouzský bronzový olympijský medailista Arnaud Di Pasquale, který uhrál pouze tři gamy. Únorové vyřazení z rotterdamské události mu ve čtvrtfinále oplatila světová patnáctka Sébastien Grosjean výsledkem 4–6 a 3–6.[1]

Rome Masters a Hamburg Masters[editovat | editovat zdroj]

Květnové Rome Masters se v jeho kariéře stalo prvním turnajem, na němž startoval jako hráč elitní světové dvacítky, když mu patřila 18. příčka. Přestože si jako nenasazený ve druhém kole poradil se světovou dvojkou Maratem Safinem poté, co se štěstím zvládl zkrácenou hru rozhodujícího setu poměrem 7:5, ve třetí fázi jej vyřadil devatenáctý tenista žebříčku Wayne Ferreira. Z navazující velké událostí Hamburg Masters se rozloučil prohrou již v úvodním klání. Proti antukovému specialistovi a světové devatenáctce Francovi Squillarimu z Argentiny odešel poražen po setech 3–6, 4–6.[1]

French Open[editovat | editovat zdroj]

Vrcholem se na přelomu května a června stal pařížský grandslam French Open, kde startoval jako 18. muž pořadí ATP. Tento fakt při systému šestnácti nasazených hráčů znamenal, že nezískal jistotu vyhnutí se výše postavenému hráči v úvodní fázi. Na úvod porazil italského kvalifikanta z třetí stovky Stefana Galvaniho. Poté měl nečekané problémy až se 115. hráčem klasifikace Sargisem Sargsianem z Arménie, s nímž musel obracet vývoj utkání ze stavu 0:2 na sety. Zápas získal ve svůj prospěch po dramatické koncovce 4–6, 3–6, 6–2, 6–4 a 9–7. V další kariéře se Švýcarovi podařilo na Roland Garros zvrátit nepříznivý stav 0:2 na sety ještě dvakrát. Poprvé při svém jediném pařížském titulu z roku 2009 proti Tommymu Haasovi  podruhé ve čtvrtfinále ročníku 2012 proti neoblíbenému soupeři Juanu Martínovi del Potrovi.[6] Třetí a čtvrté kolo znamenalo čtyřsetové výhry, když nejdříve přešel přes Španěla David Sánchez a poté vyřadil Jihoafričana Wayna Arthurse. Grandslam opustil po čtvrtfinálové porážce od světové třináctky Àlexe Corretji, na kterého nestačil po třech hodinách hry 5–7, 4–6 a 5–7.[7] Ve své dosavadní kariéře tak zaznamenal svůj nejlepší grandslamový výsledek.

Sezóna na trávě[editovat | editovat zdroj]

Gerry Weber Open a Heineken Trophy[editovat | editovat zdroj]

Tradiční předwimbledonskou přípravu rozehrál na halleském Gerry Weber Openu, kde startoval v roli šestého nasazeného. Na žebříčku ATP mu patřila čtrnáctá pozice, což bylo dosavadní maximum. Po výhře nad obhájcem titulu Davidem Prinosilem z Německa, jej ve čtvrtfinále zastavila světová desítka a turnajová dvojka Patrick Rafter ve třech vyrovnaných sadách 6–4, 6–7 a 6–7.[1] Ve stejné fázi Australan vyhrál již na březnovém Miami Masters. V tiebreaku druhé sady měl přitom Švýcar za stavu 6:5 mečbol, jenž soupeř odvrátil esem. Úřadující wimbledonský finalista Rafter po utkání prohlásil: „Roger byl lepší než já, a to po více než jeden a půl setu. Utkání rozhodly možná dva nebo tři míče – a já zvítězil.“[8]

Druhou přípravu odehrál na nizozemském Heineken Trophy v 's-Hertogenboschi, kde jako čtvrtý nasazený v úvodním klání vyřadil Francouze Antonyho Dupuise. Následně zdolal nizozemské hráče z druhé světové stovky, nejdříve Johna van Lottuma a poté Raemona Sluitera. V semifinále však narazil na světovou šestku Lleytona Hewitta, kterému za sedmdesát pět minut podlehl 4–6 a 2–6. V duelu zužitkoval dva breakboly ze šesti a naopak pětkrát ztratil podání. Australský pozdější vítěz turnaje si připsal 55 % všech vítězných míčů a dosáhl také lepší hodnoty v hlavních parametrech – úspěšnosti na servisu i příjmu.[9]

Wimbledon[editovat | editovat zdroj]

Na wimbledonský pažit, třetí grandslam sezóny, přijížděl v roli turnajové patnáctky. Na cestě do čtvrtfinále musel svést dvě pětisetové boje. Po jasné výhře nad Belgičanem Christophem Rochusem, zvládl ve druhém kole první z bitev, když vyřadil Xaviera Malisse. Tři sety mu pak stačily na Švéda Jonase Björkmana.[1]

V osmifinále sehrál jedno z památných střetnutí celé wimbledonské historie. Utkali se v něm světová šestka, čtyřnásobný obhájce titulu a držitel sedmi wimbledonských trofejí Pete Sampras, který symbolicky předal „žezlo kralování“ nad londýnským grandslamem do rukou 19letého Švýcara. Druhé pondělí turnaje, 2. července, tak skončila Američanova šňůra 36 vítězství ve Wimbledonu. Z posledních 58 odehraných duelů v Londýně, utržil Sampras teprve druhou porážku poměrem 7–6, 5–7, 6–4, 6–7 a 7–5. Naposledy předtím jej zdolal Richard Krajicek ve čtvrtfinále Wimbledonu 1996. Duel proti Federerovi představoval jejich jediné vzájemné střetnutí ve Wimbledonu. Pro basilejského rodáka se zároveň jednalo o debutové utkání na centrálním dvorci. Sampras po prohře ocenil hru stále ještě teenagera slovy: „Prohrál jsem se skutečně, skutečně výborným hráčem. Hrál úžasně … Existuje řada mladých kluků, kteří se derou nahoru, ale Roger je tak trochu výjimečný – má výbornou celodvorcovou hru, stejně jako já nedává průchod mnoha emocím, a je vynikajícím sportovcem.“[10][11] Ve dvanácté hře páté rozhodující sady přišla Švýcarova šance, když si vypracoval dva mečboly. Po úspěšném forhendu završil své největší vítězství počáteční kariéry, poklekl na kolena a zvedl ruce k nebi.[11] V utkání trvajícím tři hodiny a čtyřicet jedna minut nastřílel basilejský rodák dvacet pět es na dvacet šest Američana a dopustil se šesti dvojchyb proti devíti soupeře. Federer, který získal sto devadesát vítězných míčů, využil tři ze čtrnácti breakbolů. Sampras měl na svém kontě sto osmdesát winnerů a dvakrát dokázal prolomit podání z celkového počtu jedenácti příležitostí.[12] Ve čtvrtfinále však Švýcar skončil na raketě britské světové jedenáctky Tima Henmana poměrem 5–7, 6–7, 6–2a 6–7, když nezvládl koncovky tří ze čtyř setů.[1]

Ve wimbledonské čtyřhře se stal jeho spoluhráčem Jihoafričan Wayne Ferreira. Třísetová výhra ve druhém kole nad izraleskými deblovými specialisty Jonatanem Erlichem a Andym Ramem byla však poslední. Před zápasem třetího kola, s pozdějšími wimbledonskými vítězi Donaldem Johnsonem a Jaredem Palmem, z turnaje odstoupili. Důvodem bylo Federerovo rozhodnutí plně se koncentrovat pouze na soutěž dvouhry.[13][3]

Červencové intermezzo[editovat | editovat zdroj]

Swiss Open[editovat | editovat zdroj]

V týdnu po londýnském grandslamu nastoupil do antukového turnaje UBS Open ve švýcarském Gstaadu. Unavený z předešlého programu jej v úvodním kole vyřadil 70. hráč žebříčku Ivan Ljubičić z Chorvatska. Po hladkém průběhu 2–6 a 1–6 se tak mohl zaměřit na méně fyzicky náročnou čtyřhru.

Přes singlový neúspěch dosáhl na turnajový titul. Po boku Marata Safina získal druhou trofej z deblové soutěže okruhu ATP Tour. Švýcarsko-ruský pár si ve čtvrtfinále poradil s českou dvojicí Tomáš Cibulec a Leoš Friedl poměrem 6–7, 6–4 a 6–4. Mezi poslední čtyřkou párů zdolali Jihoafričana Mariuse Barnarda hrajícího s Čechem Cyrilem Sukem 7–6 a 7–6. V utkání o titul pak byl odehrán jediný game, když australsko-americký pár Michael Hill a Jeff Tarango zápas skrečoval.[1][3]

Letní sezóna na amerických betonech[editovat | editovat zdroj]

Od první poloviny července nehrál několik týdnů až do konce srpna, kdy se na dvorce vrátil čtvrtým grandslamem sezóny US Open. Vůbec poprvé přerušil profesionální tenisovou kariéru na takto dlouhý časový úsek. Příčinou se staly problémy s přitahovači stehna a zánět okostice.[14]

US Open[editovat | editovat zdroj]

Na newyorském US Open startoval z pozice nasazené třináctky. V prvních třech zápasech neztratil žádný set, když postupně přehrál Němce Larse Burgsmüllera, amerického hráče z třetí stovky Robbyna Ginepriho a Nizozemce Sjenga Schalkena. V osmifinále jej však bez potíží porazil druhý hráč světa Andre Agassi po třísetovém průběhu 1–6, 2–6 a 4–6.[1] Ve střetnutí trvajícím pouze jednu hodinu a dvacet tři minut vévodil zkušený Američan všem hlavním statistikám. Zahrál šest es proti jednomu Švýcara. Zaznamenal stoprocentní úspěšnost konverze breakbolů, když z devíti šancí prolomil podání devětkrát. Naproti tomu Federer si dokázal připsat jediný servis soupeře z celkové nabídky šesti příležitostí.[15]

V následné pondělní klasifikaci ATP z 10. září se posunul na své dosavadní kariérní maximum, když mu patřila 12. příčka.

Podzimní halová sezóna[editovat | editovat zdroj]

Kremlin Cup[editovat | editovat zdroj]

Po zářijovém odpočinku se prvním turnajem halové podzimní sezóny stal moskevský Kremlin Cup. Z události probíhající na koberci, a jejíž rozpočet činil jeden milión dolarů, však rychle vypadl. V úvodním kole nestačil na třicátého devátého tenistu světa Nicolase Kiefera z Německa. O postupujícím rozhodla až zkrácená hra závěrečné sady, která vyzněla ve prospěch Němce 7:4.[1]

CA-TennisTrophy a Stuttgart Masters[editovat | editovat zdroj]

Druhý říjnový týden obhajoval semifinálovou účast na vídeňském CA-TennisTrophy z kategorie International Series Gold. Na cestě do čtvrtfinále si jako čtvrtý nasazený poradil s Chilanem Nicolásem Massúem a španělským antukářem Alberem Costou. Mezi poslední osmičkou tenistů však překvapivě podlehl 6–7 a 5–7 až devadesátému tenistovi žebříčku Stefanu Koubkovi z Rakouska. V navazujícím říjnovém týdnu přijel na předposlední Masters sezóny – Stuttgart Masters. Po volném losu v úvodním kole, jej ve druhé fázi vyřadil Jihoafričan Wayne Ferreira ve třech sadách 6–7, 6–3 a 2–6.[1]

Swiss Indoors a Paris Masters[editovat | editovat zdroj]

Po roce se znovu probojoval do finále Davidoff Swiss Indoors, turnaje probíhajícího v rodné Basileji, a opět odešel poražen. Během postupu pavoukem mu jediný set ve čtvrtfinále odebral šestnáctý hráč klasifikace Andy Roddick, který nezvládl tiebreak třetího setu. V něm se Švýcarem prohrál těsným dvoubodovým rozdílem 5:7. V ostatních případech čtvrtý nasazený Federer nezaváhal a postupně vyřadil Alberta Costu, Xaviera Malisse a v semifinále si poradil s Francouzem Julienem Boutterem.

Do duelu o titul proti světové jedenáctce Timu Henmanovi vstupoval s vědomím vzájemné porážky z wimbledonského čtvrtfinále. Ani v Basileji na Angličana nenašel recept a za hodinu a padesát pět minut opustil dvorec pokořen3 3–6, 4–6 a 2–6. V utkání nedokázal využít ani jednu ze tří šancí na prolomení podání proti Henmanovým čtyřem dokonaným breakům ze sedmi příležitostí.[16][1]

Sezónu, v níž poskočil o šestnáct příček vzhůru, zakončil porážkou ve druhé fázi Paris Masters, turnaje konaného v hale Bercy. Po volném losu mu stopku vystavil čtyřicátý muž světové klasifikace Jiří Novák, když nezvládl dramatickou koncovku třetí sady vyrovnaného duelu 4–6, 7–6 a 6–7.[1] Zimní odpočinek tak strávil na 13. místě žebříčku ATP.

Přehled utkání[editovat | editovat zdroj]

Grand Slam[editovat | editovat zdroj]

turnaj fáze stav soupeř výsledek
Australian Open 1. kolo výhra Francie Arnaud Di Pasquale 6–4, 4–6, 6–1, 6–4
2. kolo výhra Francie Nicolas Escudé 6–1, 6–4, 6–4
3. kolo prohra Francie Arnaud Clément 7–6(7–5), 6–4, 6–4
French Open 1. kolo výhra Itálie Stefano Galvani 6–3, 6–3, 6–3
2. kolo výhra Arménie Sargis Sargsian 4–6, 3–6, 6–2, 6–4, 9–7
3. kolo výhra Španělsko David Sánchez 6–4, 6–4, 1–6, 6–3
4. kolo výhra Austrálie Wayne Arthurs 3–6, 6–3, 6–4, 6–2
čtvrtfinále prohra Španělsko Àlex Corretja 7–5, 6–4, 7–5
Wimbledon 1. kolo výhra Belgie Olivier Rochus 6–2, 6–3, 6–2
1. kolo výhra Belgie Xavier Malisse 6–3, 7–5, 3–6, 4–6, 6–3
3. kolo výhra Švédsko Jonas Björkman 7–6(7–4), 6–3, 7–6(7–2)
4. kolo výhra USA Pete Sampras 7–6(9–7), 5–7, 6–4, 6–7(2–7), 7–5
čtvrtfinále prohra Spojené království Tim Henman 7–5, 7–6(8–6), 2–6, 7–6(8–6)
US Open 1. kolo výhra Německo Lars Burgsmüller 6–4, 6–4, 6–4
2. kolo výhra USA Robby Ginepri 6–2, 7–5, 6–1
3. kolo výhra Nizozemsko Sjeng Schalken 6–4, 7–5, 7–6(7–3)
4. kolo prohra USA Andre Agassi 6–1, 6–2, 6–4

ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 70 (49–21)[editovat | editovat zdroj]

utkání turnaj stát datum kat. místo povrch fáze soupeř stav výsledek
102. Adidas International Sydney Austrálie 1/8/2001 250 venku tvrdý 32 v kole Jižní Afrika Wayne Ferreira výhra 6–3, 6–4
103. Adidas International Sydney Austrálie 1/8/2001 250 venku tvrdý 16 v kole Švýcarsko Marc Rosset výhra 6–1, 6–2
104. Adidas International Sydney Austrálie 1/8/2001 250 venku tvrdý QF Francie Sébastien Grosjean prohra 5–7, 4–6
105. Australian Open Austrálie 1/15/2001 GS venku tvrdý 128 v kole Francie Arnaud Di Pasquale výhra 6–4, 4–6, 6–1, 7–5
106. Australian Open Austrálie 1/15/2001 GS venku tvrdý 64 v kole Francie Nicolas Escudé výhra 6–1, 6–4, 6–4
107. Australian Open Austrálie 1/15/2001 GS venku tvrdý 32 v kole Francie Arnaud Clément prohra 6–7(5–7), 4–6, 4–6
108. Milan Indoor Itálie 1/29/2001 250 hala koberec 32 v kole Německo Rainer Schüttler výhra 6–3, 6–4
109. Milan Indoor Itálie 1/29/2001 250 hala koberec 16 v kole Francie Cyril Saulnier výhra 2–6, 6–3, 6–4
110. Milan Indoor Itálie 1/29/2001 250 hala koberec QF Chorvatsko Goran Ivanišević výhra 6–4, 6–4
111. Milan Indoor Itálie 1/29/2001 250 hala koberec SF Rusko Jevgenij Kafelnikov výhra 6–2, 6–7(4–7), 6–3
112. Milan Indoor Itálie 1/29/2001 250 hala koberec Finále Francie Julien Boutter vítěz 6–4, 6–7(7–9), 6–4
113. SUI v. USA, DC Svět Švýcarsko 2/9/2001 DC hala tvrdý 1. kolo USA Todd Martin výhra 6–4, 7–6(7–3), 4–6, 6–1
114. SUI v. USA, DC Svět Švýcarsko 2/9/2001 DC hala tvrdý 1. kolo USA Jan–Michael Gambill výhra 7–5, 6–2, 4–6, 6–2
115. Open 13 Francie 2/12/2001 250 hala tvrdý 32 v kole Francie Cyril Saulnier výhra 7–6(9–7), 6–4
116. Open 13 Francie 2/12/2001 250 hala tvrdý 16 v kole USA Bob Bryan výhra 7–6(7–1), 6–3
117. Open 13 Francie 2/12/2001 250 hala tvrdý QF Švýcarsko Michel Kratochvil výhra 6–4, 7–6(7–4)
118. Open 13 Francie 2/12/2001 250 hala tvrdý SF Rusko Jevgennij Kafelnikov prohra 7–6(7–4), 4–6, 4–6
119. Rotterdam Open Nizozemsko 2/19/2001 500 hala tvrdý 32 v kole Austrálie Andrew Ilie výhra 7–6(7–5), 6–1
120. Rotterdam Open Nizozemsko 2/19/2001 500 hala tvrdý 16 v kole Francie Sébastien Grosjean výhra 4–6, 6–3, 6–4
121. Rotterdam Open Nizozemsko 2/19/2001 500 hala tvrdý QF Španělsko Àlex Corretja výhra 6–4, 6–2
122. Rotterdam Open Nizozemsko 2/19/2001 500 hala tvrdý SF Rumunsko Andrei Pavel výhra 6–7(4–7), 6–4, 6–0
123. Rotterdam Open Nizozemsko 2/19/2001 500 hala tvrdý Finále Francie Nicolas Escudé prohra 5–7, 6–3, 6–7(5–7)
124. Masters Series Indian Wells Spojené státy 3/12/2001 1000 venku tvrdý 64 v kole Německo Nicolas Kiefer prohra 6–3, 5–7, 1–6
– Masters Series Miami Spojené státy 3/19/2001 1000 venku tvrdý 128 v kole volný los  
125. Masters Series Miami Spojené státy 3/19/2001 1000 venku tvrdý 64 v kole Maroko Júnis AL Ajnáví výhra 6–2, 6–2
126. Masters Series Miami Spojené státy 3/19/2001 1000 venku tvrdý 32 v kole Austrálie Mark Philippoussis výhra 3–6, 7–6(7–4), 6–2
127. Masters Series Miami Spojené státy 3/19/2001 1000 venku tvrdý 16 v kole Švédsko Thomas Johansson výhra 7–6(7–3), 5–7, 7–6(9–7)
128. Masters Series Miami Spojené státy 3/19/2001 1000 venku tvrdý QF Austrálie Patrick Rafter prohra 3–6, 1–6
129. FRA v. SUI, DC Svět Švýcarsko 4/6/2001 DC hala koberec QF Francie Nicolas Escudé prohra 4–6, 7–6(7–1), 3–6, 4–6
130. FRA v. SUI, DC Svět Švýcarsko 4/6/2001 DC hala koberec QF Francie Arnaud Clément výhra 6–4, 3–6, 7–6(7–5), 6–4
131. Masters Series Monte-Carlo Monako 4/16/2001 1000 venku antuka 64 USA Michael Chang výhra 6–4, 6–3
132. Masters Series Monte-Carlo Monako 4/16/2001 1000 venku antuka 32 v kole Itálie Davide Sanguinetti výhra 7–6(7–5), 7–6
133. Masters Series Monte-Carlo Monako 4/16/2001 1000 venku antuka 16 v kole Francie Arnaud Di Pasquale výhra 6–1, 6–2
134. Masters Series Monte-Carlo Monako 4/16/2001 1000 venku antuka QF Francie Sébastien Grosjean prohra 4–6, 3–6
135. Masters Series Rome Itálie 5/7/2001 1000 venku antuka 64 v kole Švédsko Thomas Johansson výhra 7–6(7–3), 4–6, 7–6(7–5)
136. Masters Series Rome Itálie 5/7/2001 1000 venku antuka 32 v kole Rusko Marat Safin výhra 4–6, 6–4, 7–6(7–5)
137. Masters Series Rome Itálie 5/7/2001 1000 venku antuka 16 v kole Jižní Afrika Wayne Ferreira prohra 6–7(4–7), 2–6
138. Masters Series Hamburg Itálie 5/14/2001 1000 venku antuka 64 v kole Argentina Franco Squillari prohra 3–6, 4–6
139. Roland Garros Francie 5/28/2001 GS venku antuka 128 v kole Itálie Stefano Galvani výhra 6–3, 6–3, 6–3
140. Roland Garros Francie 5/28/2001 GS venku antuka 64 v kole Arménie Sargis Sargsian výhra 4–6, 3–6, 6–2, 6–4, 9–7
141. Roland Garros Francie 5/28/2001 GS venku antuka 32 v kole Španělsko David Sánchez výhra 6–4, 6–3, 1–6, 6–3
142. Roland Garros Francie 5/28/2001 GS venku antuka 16 v kole Austrálie Wayne Arthurs výhra 3–6, 6–3, 6–4, 6–2
143. Roland Garros Francie 5/28/2001 GS venku antuka QF Španělsko Àlex Corretja prohra 5–7, 4–6, 5–7
144. Gerry Weber Open Německo 6/11/2001 250 venku tráva 32 v kole Španělsko Albert Portas výhra 6–7(4–7), 6–4, 6–2
145. Gerry Weber Open Německo 6/11/2001 250 venku tráva 16 v kole Německo David Prinosil výhra 7–6,(8), 7–5
146. Gerry Weber Open Německo 6/11/2001 250 venku tráva QF Austrálie Patrick Rafter prohra 6–4, 6–7(6–8), 6–7(4–7)
147. Heineken Trophy Nizozemsko 6/18/2001 250 venku tráva 32 v kole Francie Antony Dupuis výhra 7–6(7–3), 6–4
148. Heineken Trophy Nizozemsko 6/18/2001 250 venku tráva 16 v kole Nizozemsko John van Lottum výhra 6–0, 6–1
149. Heineken Trophy Nizozemsko 6/18/2001 250 venku tráva QF Nizozemsko Raemon Sluiter výhra 6–7(4–7), 6–4, 6–4
150. Heineken Trophy Nizozemsko 6/18/2001 250 venku tráva SF Austrálie Lleyton Hewitt prohra 4–6, 2–6
151. Wimbledon V. Británie 6/25/2001 GS venku tráva 128 v kole Belgie Christophe Rochus výhra 6–2, 6–3, 6–2
152. Wimbledon V. Británie 6/25/2001 GS venku tráva 64 v kole Belgie Xavier Malisse výhra 6–3, 7–5, 3–6, 4–6, 6–3
153. Wimbledon V. Británie 6/25/2001 GS venku tráva 32 v kole Švédsko Jonas Björkman výhra 7–6(7–4), 6–3, 7–6(7–2)
154. Wimbledon V. Británie 6/25/2001 GS venku tráva 16 v kole USA Pete Sampras výhra 7–6(9–7), 5–7, 6–4, 6–7(2–7), 7–5
155. Wimbledon V. Británie 6/25/2001 GS venku tráva QF Spojené království Tim Henman prohra 5–7, 6–7(6–8), 6–2, 6–7(6–8)
156. UBS Open Gstaad Švýcarsko 7/9/2001 250 venku antuka 32 v kole Chorvatsko Ivan Ljubičić prohra 2–6, 1–6
157. US Open Spojené státy 8/27/2001 GS venku tvrdý 128 v kole Německo Lars Burgsmüller výhra 6–4, 6–4, 6–4
158. US Open Spojené státy 8/27/2001 GS venku tvrdý 64 v kole USA Robby Ginepri výhra 6–2, 7–5, 6–1
159. US Open Spojené státy 8/27/2001 GS venku tvrdý 32 v kole Nizozemsko Sjeng Schalken výhra 6–4, 7–5, 7–6(7–3)
160. US Open Spojené státy 8/27/2001 GS venku tvrdý 16 v kole USA Andre Agassi prohra 1–6, 2–6, 4–6
161. Kremlin Cup Rusko 10/1/2001 250 hala koberec 32 v kole Německo Nicolas Kiefer prohra 3–6, 6–1, 6–7(4–7)
162. CA-TennisTrophy Rakousko 10/8/2001 500 hala tvrdý 32 v kole Chile Nicolás Massú výhra 4–6, 7–6,(8), 6–4
163 CA-TennisTrophy Rakousko 10/8/2001 500 hala tvrdý 16 v kole Španělsko Albert Costa výhra 7–6(7–1), 6–2
164. CA-TennisTrophy Rakousko 10/8/2001 500 hala tvrdý QF Rakousko Stefan Koubek prohra 6–7(3–7), 5–7
– Masters Series Stuttgart Německo 10/15/2001 1000 hala tvrdý 64 v kole volný los  
165. Masters Series Stuttgart Německo 10/15/2001 1000 hala tvrdý 32 v kole Jižní Afrika Wayne Ferreira prohra 6–7(1–7), 6–3, 2–6
166. Davidoff Swiss Indoors Švýcarsko 10/22/2001 250 hala koberec 32 v kole Španělsko Albert Costa výhra 6–3, 6–3
167. Davidoff Swiss Indoors Švýcarsko 10/22/2001 250 hala koberec 16 v kole Belgie Xavier Malisse výhra 6–3, 6–4
168. Davidoff Swiss Indoors Švýcarsko 10/22/2001 250 hala koberec QF USA Andy Roddick výhra 3–6, 6–3, 7–6(7–5)
169. Davidoff Swiss Indoors Švýcarsko 10/22/2001 250 hala koberec SF Francie Julien Boutter výhra 7–6(7–3), 6–4
170. Davidoff Swiss Indoors Švýcarsko 10/22/2001 250 hala koberec Finále Spojené království Tim Henman prohra 3–6, 4–6, 2–6
– Masters Series Paris Francie 10/29/2001 1000 hala koberec 64 v kole volný los  
171. Masters Series Paris Francie 10/29/2001 1000 hala koberec 32 v kole Česko Jiří Novák prohra 4–6, 7–6(7–4), 6–7(2–7)
QF – čtvrtfinále, SF – semifinále, zs – základní skupina
kategorie: 250 – International Series / 500 – International Series Gold / 1000 – Masters Series / GS – Grand Slam / DC – Davis Cup

Přehled finále[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Grand Slam (0–0)
Tennis Masters Cup (0–0)
ATP Masters Series (0–0)
ATP International Series Gold (0–1 D; 1–0 Č)
ATP International Series (1–1 D; 1–0 Č)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Finále dle povrchu
tvrdý (0–1 D; 1–0 Č)
antuka (0–0 D; 1–0 Č)
koberec (1–1 D)
Finále dle místa
venku (0–0 D; 1–0 Č)
hala (1–2 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 3 (1–2)[editovat | editovat zdroj]

stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 20010204a4. února 2001 Milán, Itálie koberec (h) Francie Julien Boutter 6–4, 6–7(7–9), 6–4
Finalista 3. 20010225a25. února 2001 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h) Francie Nicolas Escudé 5–7, 6–3, 6–7(5–7)
Finalista 4. 20011028a28. října 2001 Basilej, Švýcarsko (2) koberec (h) Spojené království Tim Henman 3–6, 4–6, 2–6

Čtyřhra: 2 (2–0)[editovat | editovat zdroj]

stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 25. února 2001 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h) Švédsko Jonas Björkman Česko Petr Pála
Česko Pavel Vízner 		6–3, 6–0
Vítěz 2. 15. července 2001 Gstaad, Švýcarsko antuka Rusko Marat Safin Austrálie Michael Hill
USA Jeff Tarango 		0–1skreč

Finanční odměny[editovat | editovat zdroj]

Soutěž turnaj finanční odměna
Dvouhra[1] Adidas International Sydney $10 800
Australian Open $18 086
Milan Indoor $54 000
Open 13 $23 100
Rotterdam Open $73 300
Indian Wells Masters $8 550
Miami Masters $64 640
Monte-Carlo Masters $58 500
Rome Masters $30 800
Hamburg Masters $8 550
French Open $78 618
Gerry Weber Open $27 970
Heineken Trophy $18 400
Wimbledon $91 807
UBS Open Gstaad $5 700
US Open $56 000
Kremlin Cup $9 800
CA-TennisTrophy $18 970
Masters Series Stuttgart $17 500
Davidoff Swiss Indoors $81 000
BNP Paribas Masters $17 500
Čtyřhra[3] Adidas International Sydney $750
Australian Open $2 069
Rotterdam Open $31 150
Indian Wells Masters $5 000
Miami Masters $5 675
Monte-Carlo Masters $5 000
Rome Masters $1 500
Hamburg Masters $1 500
Gerry Weber Open $750
Wimbledon $10 240
UBS Open Gstaad $21 100
Davidoff Swiss Indoors $7 100
Přehled výdělek v sezóně $865 425[17]
výdělek v kariéře $1 742 301
kurziva – turnajový titul

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roger Federer's early career na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r Roger Federer's 2001 Singles Activity [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Match Stats: Federer vs Clement, Australian Open 2001 [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e Roger Federer's 2001 Doubles Activity [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Match Stats: Federer vs Kafelnikov, Milan Indoor 2001 [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Match Stats: Federer vs Boutter, Milan Indoor 2001 [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Federer Fight Back Stuns Del Potro [online]. ATP World Tour [cit. 2012-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Match Stats: Federer vs Corretja, French Open 2001 [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Rafter saves match point, rallies to beat Federer [online]. CNN Sports Illustrated [cit. 2001-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2001-06-24. (anglicky) 
  9. ↑ Match Stats: Federer vs Hewitt, Heineken Trophy 2001 [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Swiss teen Federer ends Sampras' Wimbledon run [online]. CNN Sports Illustrated [cit. 2001-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b Federer ends Sampras reign [online]. BBC Sport [cit. 2001-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Match Stats: Federer vs Sampras, Wimbledon 2001 [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Christopher Clarey. New Season and Another Record in Federer’s Grasp [online]. The New York Times, 2013-01-1 [cit. 2013-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Roger Federer's 2001 Season [online]. Official web RF [cit. 2013-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-31. (anglicky) 
  15. ↑ Match Stats: Federer vs Agassi, US Open 2001 [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Match Stats: Federer vs Henman, Davidoff Swiss Indoors 2001 [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ ATP Prize Money 2001 [online]. stevegtennis.com [cit. 2013-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-01. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Roger Federer
Osoby
rodina
trenéři
soupeři
Sezóny
juniorské
1996 • 1997 • 1998
profesionální
1998 • 1999 • 2000 • 2001 • 2002 • 2003 • 2004 • 2005 • 2006 • 2007 • 2008 • 2009 • 2010 • 2011 • 2012 • 2013 • 2014 • 2015 • 2016 • 2017 • 2018 • 2019 • 2020
Přehledy
Související
Tituly
&    
Finále
Australian Open
2004 • 2006 • 2007 • 2009 • 2010 • 2017 • 2018
French Open
2006 • 2007 • 2008 • 2009 • 2011
Wimbledon
2003 • 2004 • 2005 • 2006 • 2007 • 2008 • 2009 • 2012 • 2014 • 2015 • 2017 • 2019
US Open
2004 • 2005 • 2006 • 2007 • 2008 • 2009 • 2015
Olympijské hry
Turnaj mistrů
2003 • 2004 • 2005 • 2006 • 2007 • 2010 • 2011 • 2012 • 2014 • 2015
Týmové soutěže
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tenisová_sezóna_Rogera_Federera_2001&oldid=22725737“