Tenisová sezóna Rogera Federera 2000

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Federerova sezóna 2000
Přehled
TrenérPeter Lundgren
Pierre Paganini (kondiční)
Výdělek623 782 USD
154 808 USD (podíl čtyřhry)
Tenisová raketaWilson
Osobní životod konce září ve vztahu
s Mirkou Vavrinecovou
Dvouhra
Poměr zápasů36–30 (54,55 %)
Tituly0 ATP
Nejvyšší umístění24. místo (6. listopadu)
Nejnižší umístění67. místo (7. února)
Konečné umístění29. místo (▲+35)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo
French Open4. kolo
Wimbledon1. kolo
US Open3. kolo
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry4. místo
Čtyřhra
Poměr zápasů25–20 (55,56 %)
Tituly0 ATP
Nejvyšší umístění30. místo (13. listopadu)
Nejnižší umístění159. místo (30. března)
Konečné umístění32. místo (▲+134)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo
French Open1. kolo
Wimbledončtvrtfinále
US Open2. kolo
Týmové soutěže
Davis Cup1. kolo Světové skupiny
Sezóny
< 1999
2001 >

Tenisová sezóna Rogera Federera 2000 znamenala pro švýcarského tenistu účast v prvních dvou finále turnajů ATP Tour. Na únorovém Open 13 hraném v Marseille jej v utkání o titul porazil krajan Marc Rosset až v tiebreaku rozhodující sady 6–2, 3–6, 6–7, a na říjnovém Swiss Indoors v rodné Basileji neuspěl se Švédem Thomasem Enqvistem po pětisetové bitvě 2–6, 6–4, 6–7, 6–1 a 1–6. Poprvé si zahrál hlavní soutěže Australian Open, kde vypadl ve třetím kole s Arnaudem Clémentem, a také na US Open, kde byl ve stejné fázi nad jeho síly Španěl Juan Carlos Ferrero. Z grandslamových turnajů nejdále došel na French Open, když jej v osmifinále vyřadil španělský antukář Àlex Corretja. Naopak, po prohře v úvodním kole s Jevgenijem Kafelnikovem, předvedl nejhorší výsledek ve Wimbledonu.

V polovině září reprezentoval Švýcarsko na Hrách XXVII. olympiády v Sydney. Výrazněji na sebe upozornil, když se probojoval až do semifinále. V něm podlehl německému olympionikovi Tommymu Haasovi a v následném zápasu o bronz neuspěl s Francouzem Arnaudem di Pasqualem po vyrovnaném průběhu 6–7, 7–6 a 3–6. V olympijské vesnici došlo k jeho seznámení se švýcarskou tenistkou slovenského původu Mirkou Vavrinecovou a poslední den sydneyské olympiády spolu navázali partnerský vztah. V tajnosti byl udržován až do léta 2001.[1]

Dne 30. prosince byl zahájen na Hopmanův pohár. Partnerkou ve švýcarském družstvu se mu při premiérovém startu stala Martina Hingisová. Soutěž smíšených družstev byla dohrána až v lednu 2001 a Federer s Hingisovou získali pro zemi helvétského kříže druhý titul, když ve finále porazili Spojené státy.

Na říjnovém basilejském turnaji se spolu s Dominikem Hrbatým probojoval do svého premiérového finále čtyřhry na okruhu ATP Tour. V něm však nestačili na americko-jihoafrickou dvojici Donald Johnson a Piet Norval.

V dubnu se Federer rozhodl opustit tréninkové zázemí švýcarského svazu Swiss Tennis a následně se jeho novým osobním trenérem stal Švéd Peter Lundgren, který s hráčem spolupracoval až do konce sezóny 2003. Kondičním koučem byl v prosinci jmenován Pierre Paganini.[1]

Přehled sezóny[editovat | editovat zdroj]

Zimní sezóna na tvrdém povrchu[editovat | editovat zdroj]

Sezónu rozehrál první lednový týden na adelaidském AAPT Championships, kde po výhře nad Němcem Jensem Knippschildem, skončil ve druhém kole na raketě favorizovaného Thomase Enqvista po nezvládnutých koncovkách obou sad. Poslední přípravou před melbournským grandslamem se stal novozélandský turnaj Heineken Open, na němž odehrál jediné utkání se Španělem Juanem Carlosem Ferrerem. Prohra 4–6 a 4–6 znamenala přesun do Melbourne Parku, kde jej čekal první start na Australian Open v kariéře. Předešlý rok se na něm neprobil z kvalifikace. V úvodním kole probíhajícího ročníku si jako 62. muž klasifikace poradil s americkým šampiónem z French Open 1989 Michaelem Changem ve třech setech 6–4, 6–4, 7–6. Jednalo se o jeho první singlovou výhru na Grand Slamu vůbec. Následně zdolal bez zaváhání slovenského hráče z druhé stovky Jána Krošláka. Ve třetí fázi jeho cestu turnajem zastavil 54. hráč světa Arnaud Clément z Francie. Za hodinu a čtyřicet jedna minut mu podlehl 1–6, 4–6, 3–6. Přestože soupeře přestřílel 7:2 na esa, vyrobil šest dvojchyb, když Francouz byl v této charakteristice bezchybný. V duelu proměnil pouze jediný breakbol ze čtyř nabídek, zatímco Clément prolomil soupeři podání šestkrát s 50 % úspěšnosti konverze breakových šancí.[2][3]

Davis Cup[editovat | editovat zdroj]

První únorový víkend byl členem švýcarského týmu, který na curyšském koberci přivítal v 1. kole Světové skupiny Davis Cupu favorizované družstvo Austrálie. V první dvouhře zdolal světovou sedmnáctku Marka Philippoussise 6–4, 7–6, 4–6 a 6–4. V sobotu přidal spolu s Lorenzem Mantou bod ze čtyřhry, když si ve čtyřech sadách poradili s dvojicí Wayne Arthurs a Sandon Stolle.[4] Nedělní singl proti patnáctému hráči žebříčku Lleytonu Hewittovi však nezvládl, když s ním prohrál 2–6, 6–3, 6–7 a 1–6. Švýcaři tak pozdějším finalistům soutěže podlehli 2:3 na zápasy.

Evropská a americká úvodní část[editovat | editovat zdroj]

V týdnu po daviscupové vložce poprvé na okruhu ATP Tour zakusil finálovou účast. Marseillský Open 13 s dotací půl milionu dolarů odstartoval vítězstvím nad Francouzem Antonym Dupuisem ve dvou setech. Druhé kolo znamenalo postup přes Švéda Thomase Johanssona, figurujícího na 41. příčce. Seveřan nenašel recept na hru basilejského rodáka a odešel poražen 3–6 a 2–6. O Federerově čtvrtfinálové výhře nad sousedem ve světové klasifikaci Ivanem Ljubičićem rozhodl až tiebreak závěrečné sady, který zvládl poměrem míčů 7:5. Žebříčkově nejvýše postavený soupeř na turnaji, kterého porazil, na něj čekal v semifinále. Byl jím 38. muž světa Fabrice Santoro, který však nezvládl ani jednu ze dvou koncovek setu. Výhra 7–6 a 7–5 znamenala premiérovou účast v utkání o titul. V něm se Federer střetl s krajanem Marcem Rossetem, o deset míst hůře postaveným 77. hráčem světové klasifikace, přesto výrazně zkušenějším olympijským vítězem. Po zisku prvního setu 6–2, ztratil druhý poměrem 3–6 a o šampiónu rozhodla až zkrácená hra třetího dějství. V ní Federer prohrál poměrem míčů 5:7. V duelu hraném bez dvou minut dvě hodiny vyzněl poměr es 10:5 pro Rosseta, jenž se ale také dopustil více dvojchyb při bilanci 9:2. Starší z obou Švýcarů proměnil dva brejkboly z pěti, mladší pak tři ze šesti. Vyrovnaná byla statistika celkové počtu vítězných míčů, když jich Rosset získal 91 proti 89 soupeře.[5][3]

Na okruhu se poté Federer objevil ve druhé polovině února, když odehrál londýnský AXA Cup ze série International Gold. V úvodním kole porazil nejvýše postaveného hráče žebříčku, proti kterému dosud nastoupil. Německé světové čtyřce Nicolasi Kieferovi dovolil uhrát jen pět gamů. Po postupu přes Chorvata Goran Ivaniseviće skončil ve třetí fázi na raketě Marca Rosseta, a to na druhém turnaji v řadě. Navazující Copenhagen Open, probíhající na tvrdém povrchu v hale, znamenal postup do semifinále. Na cestě mezi nejlepší čtyřku hráčů vyhrál nad hůře postavenými tenisty. Postupně vyřadil Belgičana Filipa Dewulfa z třetí stovky, Švéda Fredrika Jonssona z druhé stovky a Itala Gianlucu Pozziho z konce první stovky žebříčku. V semifinále však odešel poražen, když nestačil na švédského 48. hráče světa Magnuse Larssona poměrem 3–6 a 6–7.[3]

Okruh pokračoval na americkém kontinentu, kde nastoupil do druhého z březnových Mastersů Ericsson Open v Key Biscayne. Úvodní výhra nad Justinem Gimelstobem, hrajícím na divokou kartu, byla poslední. V dalším střetnutí prohrál s dvacátým třetím nasazeným Argentincem Marianem Zabaletou 4–6 a 6–7. Na předchozím Indian Wells Masters skončil již v kvalifikaci na raketě Inda Leandera Paese. Přesto jej na tomto kalifornském turnaji porazil ve čtyřhře, do níž nastoupil spolu s Dominikem Hrbatým. Paes byl úřadující deblovou světovou jedničkou a v páru s Waynem Arthursem ve druhém kole nestačili na švýcarsko-slovenskou dvojici. Ta postoupila až do semifinále, kde ji vyřadil pár Paul Haarhuis a Sandon Stolle.[4]

Antuková sezóna[editovat | editovat zdroj]

Antukovou část roku otevřel ve druhé polovině dubna na svém druhém Mastersu – Monte Carlo Open, na nějž přijížděl poprvé v kariéře jako hráč nejlepší padesátky žebříčku, když figuroval na 49. místě. Krátké singlové působení na dvorcích francouzské obce Roquebrune-Cap-Martin však ukončil porážkou 1–6, 6–2, 5–7 od světové třicet sedmičky Jiřího Nováka, který ho již přehrál ve Wimbledonu 1999. Ve čtyřhře však podruhé v sezóně došel do semifinále, kde s Nicolasem Éscudem nestačili na Haarhuise a Stoleho. Tento pár ukončil jeho cestu i na předešlém Indian Wells Masters, a nikoli naposledy.[4] První kolo dvouhry neprolomil ani na barcelonském Torneo Godó ze zlaté série, kde jej deklasoval Španěl Sergi Bruguera, tehdy až 249. hráč žebříčku, poměrem 1–6 a 1–6.[3]

Šňůra porážek v prvních kolech antukových turnajů pokračovala i na dalších třech květnových událostech. První z nich utržil na římském Italian Open od ukrajinského hráče Andreje Medveděva ve třech sadách, druhou na hamburském German Open, kde se jeho přemožitelem stal Rumun Andrei Pavel a konečně třetí přišla na Internationaler Raiffeisen Grand Prix probíhajícím v rakouském Sankt Pöltenu. Zde jej vyřadil německý tenista z konce první stovky Markus Hantschk, když mu dovolil uhrát jen tři gamy.[3]

Před druhým grandslamem French Open nedokázal vyhrát žádné utkání na pěti předchozích turnajích. Tento výkon se mu podařil, z pozice 54. muže světa, až na pařížském majoru, kde v prvním kole zdolal Australana Waynea Arthurse ve čtyřech setech. Po vítězství nad Američanem Janem-Michaelem Gambillem svedl ve třetí fázi pětisetovou bitvu s krajanem Michelem Kratochvilem. Nejlepší grandslamový výsledek v dosavadní krátké kariéře završil v osmifinále, kde mu stopku vystavila favorizovaná světová desítka Àlex Corretja poměrem 5–7, 6–7 a 2–6. V duelu trvajícím dvě hodiny a třicet šest minut Španěl získal vyšší procento míčů po prvním (86 % ku 71 % Federera) i druhém servisu (50 % ku 34 %), zaznamenal vyšší úspěšnost míčů na příjmu, a dokázal proměnit pět ze čtrnácti breakbolů, oproti dvěma využitým Švýcarem, jenž další tři šance nevyužil. Federer naopak vévodil ve statistice es, když jich zahrál devět ku pěti protivníka, stejně tak ale vyrobil šest dvojchyb, tedy o tři více než Corretja.[6]

Sezóna na trávě[editovat | editovat zdroj]

Letní travnatý díl roku zahájil premiérovou účastí na německém Gerry Weber Open v Halle. Turnaj se v následujících letech stal jeho pravidelnou wimbledonskou přípravou, na němž dokázal získat rekordní počet titulů. Představoval také první událost, do níž zasáhl již jako hráč elitní čtyřicítky světa, když mu patřila 38. příčka. Po dvousetových výhrách nad Arnaudem Clémentem a Magnusem Larssonem mu ve čtvrtfinále vrátil porážku z úvodního grandslamu 28. hráč světa Michael Chang, na kterého nestačil 5–7 a 2–6. Jednalo se o jediné vítězství Američana z pěti vzájemných střetnutí.[3]

Po krátkém účinkování na Nottingham Open, kde byl vyřazen v prvním kole Australanem Richardem Frombergem, přiletěl do Londýna na svůj druhý Wimbledon. Na první výhru si však musel počkat další rok, když předvedl nejhorší grandslamový výsledek sezóny. V otevíracím zápase nestačil na ruskou světovou pětku Jevgenije Kafelnikova po třísetovém průběhu 5–7, 5–7 a 6–7. Stále málo zkušený Švýcar nezvládl koncovky všech sad. Za dvě hodiny a osm minut vyprodukoval deset es a dvě dvojchyby. Zaznamenal nižší účinnost konverze breakových příležitostí, když využil tři míče z osmi proti pěti prolomeným podáním ze sedmi šancí ruského tenisty.[7][3]

Do mužské wimbledonské čtyřhry nastoupil společně s Australanem Andrewem Kratzmannem. Po třech vítězstvích skončili ve čtvrtfinále. Federera, kterému patřilo 51. místo deblového žebříčku, potřetí v roce zastavil pár složený ze světové trojky Haarhuise a čtyřky Stolleho.[4]

Červencové intermezzo[editovat | editovat zdroj]

Červencové intermezzo kopírovalo scénář z předešlého roku. Opět se zúčastnil turnaje UBS Open Gstaad, aby následně nastoupil za daviscupový tým. Na gstaadské antuce podlehl v prvním kole, stejně jako při své poslední antukové prohře, světové desítce Àlexu Corretjovi, tentokrát po vyrovnaném boji 4–6, 6–4 a 4–6. V St. Gallenu pak Švýcaři přivítali v baráži o udržení ve Světové skupině Davis Cupu družstvo Běloruska. V páteční dvouhře na kobercovém povrchu si poradil s níže postaveným Vladimirem Volčkovem až po pětisetovém dramatu 4–6, 7–5, 7–6, 5–7 a 6–2. Za rozhodnutého stavu již do nedělního singlu nenastoupil a hráči helvetského kříže se v elitní úrovni soutěže udrželi po jednoznačném výsledku 5:0 na zápasy.[3]

Letní sezóna na amerických betonech[editovat | editovat zdroj]

Na počátku srpna rozehrál první turnaj letní části na amerických betonech, když na Tennis Masters Series–Canada probíhajícím daný rok v Torontu, nepřešel přes první kolo a vypadl s desátým tenistou žebříčku Lleytonem Hewittem 6–3, 3–6 a 2–6. První fázi nepřekonal ani na turnaji Tennis Masters Series–Cincinnati, hraném další týden, když jej vyřadil 43. muž světa Francisco Clavet ze Španělska. Třetí prohru během tří týdnů v řadě utržil na RCA Championships v Indianapolisu, kde se jeho přemožitelem stal o 151 míst níže postavený australský hráč James Sekulov, když oba sety získal rozdílem dvou gamů.[3]

První letní výhry na americkém kontinentu se dočkal až v závěru srpna, když přijel na newyorský grandslam US Open. Přesto se nejednalo o vítězství završené mečbolem, protože Nizozemec Peter Wessels zápas v páté sadě skrečoval. Duel nedokázal za stavu 2:0 na sety dovést do vítězného konce. Po téměř třech hodinách a výsledku 4–6, 4–6, 6–3, 7–5 a 3–4, nemohl dále pokračovat pro podvrtnutý kotník.[8] Ve druhém kole pak Švýcar bez problémů porazil, tehdy až 307. kanadského tenistu klasifikace Daniela Nestora, a ve třetí fázi byl nad jeho síly dvanáctý muž světa Juan Carlos Ferrero, jemuž podlehl ve čtyřech setech. V utkání trvajícím tři hodiny a třináct minut Federer zahrál čtrnáct es a sedm dvojchyb oproti čtyřem esům a deseti dvojchybám Španěla. Zaznamenal také vyšší úspěšnost získaných míčů po prvním servisu a celkově si připsal o čtrnáct míčů více. Proměnil šest breakbolů z devíti šancí, kdežto soupeř prolomil jeho podání čtyřikrát z dvanácti nabízených možností. Ve vyrovnaném střetnutí tak rozhodly dvě zkrácené hry, které si vždy připsal soupeř.[9] Pancho Segura, bývalý trenér Jimmyho Connorse, jenž utkání přihlížel, výkon švýcarského mladíka „prorocky“ shrnul: „Tohle děcko, Federer, by mohlo klidně mít kariéru jako Pete Sampras.“[8][3]

Letní olympijské hry[editovat | editovat zdroj]

Ve druhé polovině září se Federer stal olympionikem, když reprezentoval Švýcarsko na svých prvních Letních olympijských hrách v Sydney. Z pozice 36. hráče světa rozehrál soutěž dvouhry hladkou výhrou nad Němcem Davidem Prinosilem. Další dvousetová vítězství získal nad Slovákem Karolem Kučerou, Švédem Mikaelem Tillströmem, jemuž dovolil uhrát pouze tři gamy, a konečně ve čtvrtfinále si poradil se světovou třicet čtyřkou Karimem Alamim z Maroka 7–6 a 6–1.[3]

Medaili však na Hrách XXVII. olympiády nezískal, když ani jeden ze zbylých zápasů nevyhrál. V semifinále nenašel recept na žebříčkově níže postaveného Němce Tommyho Haase, jemuž podlehl hladce 3–6 a 2–6. Bronzový olympijský kov mu pak nedovolil zavěsit na krk 62. muž světa Arnaud Di Pasquale z Francie, když jej po vyrovnaném průběhu porazil 7–6, 6–7 a 6–3.[3]

Podzimní halová sezóna[editovat | editovat zdroj]

Druhý říjnový týden otevřel halovou sezónu na vídeňském CA-TennisTrophy ze zlaté série, třetí nejvyšší kategorie okruhu. Zisk 155 bodů z olympiády mu pomohlo k postupu o pět příček výše a ve Vídni nastoupil jako 31. hráč světové klasifikace. Počtvrté v sezóně se probojoval do semifinále. Na této cestě přehrál podruhé v kariéře světovou čtyřku, tentokrát v úvodním duelu ztělesněnou ve Švédu Magnusi Normanovi poměrem 4–6, 7–6, 6–4. Poté přešel přes Maxe Mirného a bývalého wimbledonského vítěze Richarda Krajiceka. Mezi poslední čtyřkou hráčů jej však zastavila světová desítka Tim Henman, který následně zaznamenal premiérový titul sezóny.[3]

Na druhou finálovou účast v kariéře dosáhl na koberci hraném Davidoff Swiss Indoors v rodné Basileji. V otevíracím duelu turnaje s rozpočtem jednoho milionu dolarů oplatil čerstvou olympijskou porážku Tommymu Haasovi, který startoval na divokou kartu. Ve druhém kole zůstal na jeho raketě Andrei Pavel a ve čtvrtfinále francouzský hráč z konce druhé stovky Nicolas Thomann. Těžký boj svedl v semifinále s devátým tenistou světa Lleytonem Hewittem, když o postupujícím rozhodl až tiebreak rozhodují sady ve prospěch Švýcara 8:6. Ani ve druhé bitvě o titul na okruhu ATP Tour však neuspěl, když jej zdolal šestý hráč Thomas Enqvist po dramatickém průběhu 2–6, 6–4, 6–7, 6–1 a 1–6. V utkání trvajícím tři hodiny a šestnáct minut vzal basilejský rodák soupeři čtyřikrát podání a pětkrát jej ztratil. Byl úspěšnější v počtu patnácti es ku deseti Švéda, ale zahrál pět dvojchyb na tři Seveřana.[10] Zisk 81 000 dolarů a 175 bodů jej poprvé v kariéře posunul do elitní třicítky tenistů, když po turnaji figuroval na 25. místě žebříčku. Ve čtyřhře se po boku Slováka Dominika Hrbatého probojoval do premiérového deblového finále na okruhu. Stejně jako ve dvouhře však odešel poražen, když pár nestačil na americko-jihoafrickou dvojici Donald Johnson a Piet Norval těsným výsledkem 6–7, 6–4 a 6–7.[4] Sezónu pak zakončil na 32. místě deblového žebříčku.[3]

Na tvrdém povrchu Mastersu ve Stuttgartu se probojoval do druhé fáze, v níž vypadl se světovou pětkou Jevgenijem Kafelnikovem.[3]

Na první ze dvou listopadových událostí konaných na francouzské půdě – Grand Prix de Tennis de Lyon, skončil ve druhém kole se Slovákem Karolem Kučerou a na Tennis Masters Series–Paris v hale Bercy, mu stopku v úvodním zápasu vystavil Kučerův krajan a deblový spoluhráč Dominik Hrbatý. Závěrečnou akcí roku se pro něj stal švédský turnaj Scania Stockholm Open hraný v týdnu od 20. lisltopadu, na němž postoupil opět pouze do druhé fáze. Po výhře nad Michailem Južným jeho sezónu uzavřel švédský hráč Andreas Vinciguerra, jemuž patřilo 55. místo žebříčku.[3]

Sezónu zakončil na 29. místě žebříčku ATP pro dvouhru.

Přehled utkání[editovat | editovat zdroj]

Grand Slam[editovat | editovat zdroj]

turnaj fáze stav soupeř výsledek
Australian Open 1. kolo výhra USA Michael Chang 6–4, 6–4, 7–6(7–5)
2. kolo výhra Slovensko Ján Krošlák 7–6(7–1), 6–2, 6–3
3. kolo prohra Francie Arnaud Clément 6–1, 6–4, 6–3
French Open 1. kolo výhra Austrálie Wayne Arthurs 7–6(7–4), 6–3, 1–6, 6–3
2. kolo výhra USA Jan-Michael Gambill 7–6(7–5), 6–3, 6–3
3. kolo výhra Švýcarsko Michel Kratochvil 7–6(7–5), 6–4, 2–6, 6–7(4–7), 8–6
4. kolo prohra Španělsko Àlex Corretja 7–5, 7–6(9–7), 6–2
Wimbledon 1. kolo prohra Rusko Jevgenij Kafelnikov 7–5, 7–5, 7–6(8–6)
US Open 1. kolo výhra Nizozemsko Peter Wessels 4–6, 4–6, 6–3, 7–5, 6–4
2. kolo výhra Kanada Daniel Nestor 6–1, 7–6(7–5), 6–1
3. kolo prohra Španělsko Juan Carlos Ferrero 7–5, 7–6(8–6), 1–6, 7–6(8–6)

ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 66 (36–30)[editovat | editovat zdroj]

utkání turnaj stát datum kat. místo povrch fáze soupeř stav výsledek
36. AAPT Championships Austrálie 1/3/2000 250 venku tvrdý 32 v kole Německo Jens Knippschild výhra 6–1, 6–4
37. AAPT Championships Austrálie 1/3/2000 250 venku tvrdý 16 v kole Švédsko Thomas Enqvist prohra 6–7(5–7), 4–6
38. Heineken Open Nový Zéland 1/10/2000 250 venku tvrdý 32 v kole Španělsko Juan Carlos Ferrero prohra 4–6, 4–6
39. Australian Open Austrálie 1/17/2000 GS venku tvrdý 128 v kole USA Michael Chang výhra 6–4, 6–4, 7–6(7–5)
40. Australian Open Austrálie 1/17/2000 GS venku tvrdý 64 v kole Slovensko Ján Krošlák výhra 7–6(7–1), 6–2, 6–3
41. Australian Open Austrálie 1/17/2000 GS venku tvrdý 32 v kole Francie Arnaud Clément prohra 1–6, 4–6, 3–6
42. AUS v. SUI, DC Svět Švýcarsko 2/4/2000 DC hala koberec 1. kolo Austrálie Mark Philippoussis výhra 6–4, 7–6(7–3), 4–6, 6–4
43. AUS v. SUI, DC Svět Švýcarsko 2/4/2000 DC hala koberec 1. kolo Austrálie Lleyton Hewitt prohra 2–6, 6–3, 6–7(2–7), 1–6
44. Open 13 Marseille Francie 2/7/2000 250 hala tvrdý 32 v kole Francie Antony Dupuis výhra 6–4, 6–4
45. Open 13 Marseille Francie 2/7/2000 250 hala tvrdý 16 v kole Švédsko Thomas Johansson výhra 6–3, 6–2
46. Open 13 Marseille Francie 2/7/2000 250 hala tvrdý QF Chorvatsko Ivan Ljubičić výhra 6–2, 3–6, 7–6(7–5)
47. Open 13 Marseille Francie 2/7/2000 250 hala tvrdý SF Francie Fabrice Santoro výhra 7–6(7–4), 7–5
48. Open 13 Marseille Francie 2/7/2000 250 hala tvrdý Finále Švýcarsko Marc Rosset prohta 6–2, 3–6, 6–7(5–7)
49. AXA Cup V. Británie 2/21/2000 500 hala tvrdý 32 v kole Německo Nicolas Kiefer výhra 6–2, 6–3
50. AXA Cup V. Británie 2/21/2000 500 hala tvrdý 16 v kole Chorvatsko Goran Ivanišević výhra 7–5, 6–3
51. AXA Cup V. Británie 2/21/2000 500 hala tvrdý QF Švýcarsko Marc Rosset prohra 6–3, 4–6, 4–6
52. Copenhagen Open Dánsko 2/28/2000 250 hala tvrdý 32 v kole Belgie Filip Dewulf výhra 6–4, 4–6, 6–3
53. Copenhagen Open Dánsko 2/28/2000 250 hala tvrdý 16 v kole Švédsko Fredrik Jonsson výhra 6–4, 6–4
54. Copenhagen Open Dánsko 2/28/2000 250 hala tvrdý QF Itálie Gianluca Pozzi výhra 4–6, 6–1, 6–3
55. Copenhagen Open Dánsko 2/28/2000 250 hala tvrdý SF Švédsko Magnus Larsson prohra 3–6, 6–7(6–8)
– ATP Masters Series Indian Wells Spojené státy 3/11/2000 1000 venku tvrdý 32 kval. Indie Leander Paes prohra 7–5, 1–6, 4–6
56. ATP Masters Series Miami Spojené státy 3/20/2000 1000 venku tvrdý 128 v kole USA Justin Gimelstob výhra 7–5, 6–3
57. ATP Masters Series Miami Spojené státy 3/20/2000 1000 venku tvrdý 64 v kole Argentina Mariano Zabaleta prohra 4–6, 6–7(7–9)
58. ATP Masters Series Monte Carlo Monako 4/17/2000 1000 venku antuka 64 v kole Česko Jiří Novák prohra 1–6, 6–2, 5–7
59. Torneo Godó Španělsko 4/24/2000 500 venku antuka 64 v kole Španělsko Sergi Bruguera prohra 1–6, 1–6
60. ATP Masters Series Rome Itálie 5/8/2000 1000 venku antuka 64 v kole Ukrajina Andrej Medveděv prohra 6–3, 3–6, 5–7
61. ATP Masters Series Hamburg Německo 5/15/2000 1000 venku antuka 64 v kole Rumunsko Andrei Pavel prohra 4–6, 3–6
62. Int. Raiffeisen Grand Prix Rakousko 5/22/2000 250 venku antuka 32 v kole Německo Markus Hantschk prohta 2–6, 1–6
63. Roland Garros Francie 5/29/2000 GS venku antuka 128 v kole Austrálie Wayne Arthurs výhra 7–6(7–4), 6–3, 1–6, 6–3
64. Roland Garros Francie 5/29/2000 GS venku antuka 64 v kole USA Jan–Michael Gambill výhra 7–6(7–5), 6–3, 6–3
65. Roland Garros Francie 5/29/2000 GS venku antuka 32 v kole Švýcarsko Michel Kratochvil výhra 7–6(7–5), 6–4, 2–6, 6–7(4–7), 8–6
66. Roland Garros Francie 5/29/2000 GS venku antuka 16 v kole Španělsko Àlex Corretja prohra 5–7, 6–7(7–9), 2–6
67. Gerry Weber Open Německo 6/12/2000 250 venku tráva 32 v kole Francie Arnaud Clément výhra 6–4, 6–2
68. Gerry Weber Open Německo 6/12/2000 250 venku tráva 16 v kole Švédsko Magnus Larsson výhra 6–2, 6–3
69. Gerry Weber Open Německo 6/12/2000 250 venku tráva QF USA Michael Chang prohra 5–7, 2–6
70. Nottingham Open V. Británie 6/19/2000 250 venku tráva 32 v kole Austrálie Richard Fromberg prohra 5–7, 1–6
71. Wimbledon V. Británie 6/26/2000 GS venku tráva 128 v kole Rusko Jevgenij Kafelnikov prohra 5–7, 5–7, 6–7(6–8)
72. UBS Open Gstaad Švýcarsko 7/10/2000 250 venku antuka 32 v kole Španělsko Àlex Corretja prohra 4–6, 6–4, 4–6
73. SUI v. BLR, DC Švýcarsko 7/21/2000 DC hala koberec baráž Bělorusko Vladimir Volčkov výhra 4–6, 7–5, 7–6(7–1), 5–7, 6–2
74. ATP Masters Series Canada Kanada 7/31/2000 1000 venku tvrdý 64 v kole Austrálie Lleyton Hewitt prohra 6–3, 3–6, 2–6
75. ATP Masters Series Cincinnati Spojené státy 8/7/2000 1000 venku tvrdý 64 v kole Španělsko Francisco Clavet prohra 6–7(3–7), 6–7(4–7)
76. RCA Championships Spojené státy 8/14/2000 500 venku tvrdý 64 v kole Austrálie James Sekulov prohra 4–6, 5–7
77. US Open Spojené státy 8/28/2000 GS venku tvrdý 128 v kole Nizozemsko Peter Wessels výhra 4–6, 4–6, 6–3, 7–5, 3–4, RET
78. US Open Spojené státy 8/28/2000 GS venku tvrdý 64 v kole Kanada Daniel Nestor výhra 6–1, 7–6(7–5), 6–1
79. US Open Spojené státy 8/28/2000 GS venku tvrdý 32 v kole Španělsko Juan Carlos Ferrero prohra 5–7, 6–7(6–8), 6–1, 6–7(6–8)
80. Olympijské hry – Sydney Austrálie 9/18/2000 OL venku tvrdý 64 v kole Německo David Prinosil výhra 6–2, 6–2
81. Olympijské hry – Sydney Austrálie 9/18/2000 OL venku tvrdý 32 v kole Slovensko Karol Kučera výhra 6–4, 7–6(7–5)
82. Olympijské hry – Sydney Austrálie 9/18/2000 OL venku tvrdý 16 v kole Švédsko Mikael Tillström výhra 6–1, 6–2
83. Olympijské hry – Sydney Austrálie 9/18/2000 OL venku tvrdý QF Maroko Karim Alami výhra 7–6(7–2), 6–1
84. Olympijské hry – Sydney Austrálie 9/18/2000 OL venku tvrdý SF Německo Tommy Haas prohra 3–6, 2–6
85. Olympijské hry – Sydney Austrálie 9/18/2000 OL venku tvrdý o bronz Francie Arnaud Di Pasquale prohra 6–7(5–7), 7–6(9–7), 3–6
86. CA-TennisTrophy Rakousko 10/9/2000 500 hala tvrdý 32 v kole Švédsko Magnus Norman výhra 4–6, 7–6(7–4), 6–4
87. CA-TennisTrophy Rakousko 10/9/2000 500 hala tvrdý 16 v kole Bělorusko Max Mirnyj výhra 6–3, 6–3
88. CA-TennisTrophy Rakousko 10/9/2000 500 hala tvrdý QF Nizozemsko Richard Krajicek výhra 6–4, 6–3
89. CA-TennisTrophy Rakousko 10/9/2000 500 hala tvrdý SF Spojené království Tim Henman prohra 6–2, 6–7(4–7), 3–6
90. Davidoff Swiss Indoors Švýcarsko 10/23/2000 250 hala koberec 32 v kole Německo Tommy Haas výhra 6–3, 6–3
91. Davidoff Swiss Indoors Švýcarsko 10/23/2000 250 hala koberec 16 v kole Rumunsko Andrei Pavel výhra 7–6(7–4), 6–4
92. Davidoff Swiss Indoors Švýcarsko 10/23/2000 250 hala koberec QF Francie Nicolas Thomann výhra 6–4, 6–4
93. Davidoff Swiss Indoors Švýcarsko 10/23/2000 250 hala koberec SF Austrálie Lleyton Hewitt výhra 6–4, 5–7, 7–6(8–6)
94. Davidoff Swiss Indoors Švýcarsko 10/23/2000 250 hala koberec Finále Švédsko Thomas Enqvist prohra 2–6, 6–4, 6–7(4–7), 6–1, 1–6
95. ATP Masters Series Stuttgart Německo 10/30/2000 1000 hala tvrdý 64 v kole USA Jan–Michael Gambill výhra 7–6(7–3), 1–0skreč
96. ATP Masters Series Stuttgart Německo 10/30/2000 1000 hala tvrdý 32 v kole Rusko Jevgenij Kafelnikov prohra 5–7, 3–6
97. GP de Tennis de Lyon Francie 11/6/2000 250 hala koberec 32 v kole Francie Nicolas Escudé výhra 6–3, 7–6(7–3)
98. GP de Tennis de Lyon Francie 11/6/2000 250 hala koberec 16 v kole Slovensko Karol Kučera prohra 6–3, 2–6, 1–6
99. ATP Masters Series Paris Francie 11/13/2000 1000 hala koberec 64 v kole Slovensko Dominik Hrbatý prohra 6–4, 2–6, 2–6
100. Scania Stockholm Open Švédsko 11/20/2000 250 hala tvrdý 32 v kole Rusko Michail Južnyj výhra 5–7, 6–4, 6–3
101. Scania Stockholm Open Švédsko 11/20/2000 250 hala tvrdý 16 v kole Švédsko Andreas Vinciguerra prohra 5–7, 6–7(3–7)
kval. – kvalifikace, QF – čtvrtfinále, SF – semifinále, zs – základní skupina
kategorie: 250 – International Series / 500 – International Series Gold / 1000 – Tennis Masters Series / GS – Grand Slam / DC – Davis Cup / OL – Letní olympijské hry

Přehled finále[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Grand Slam (0–0)
Tennis Masters Cup (0–0)
ATP Masters Series (0–0)
ATP International Series Gold (0–0)
ATP International Series (0–2 D; 0–1 Č)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Finále dle povrchu
koberec (0–2 D; 0–1 Č)
Finále dle místa
venku (0–0)
hala (0–2 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 2 (0–2)[editovat | editovat zdroj]

stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 20000213a13. února 2000 Francie Marseille, Francie koberec (h) Švýcarsko Marc Rosset 6–2, 3–6, 6–7(5–7)
Finalista 2. 20001029a29. října 2000 Švýcarsko Basilej, Švýcarsko koberec (h) Švédsko Thomas Enqvist 2–6, 6–4, 6–7(4–7), 6–1, 1–6

Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 29. října 2000 Basilej, Švýcarsko koberec (h) Slovensko Dominik Hrbatý USA Donald Johnson
Jižní Afrika Piet Norval 		6–7(11–13), 6–4, 6–7(4–7)

Finanční odměny[editovat | editovat zdroj]

Soutěž turnaj finanční odměna
Dvouhra AAPT Championships $5 500
Heineken Open $3 250
Australian Open $19 588
Open 13 $39 300
AXA Cup $18 970
Copenhagen Open $16 000
Miami Masters $8 700
Monte-Carlo Masters $8 550
Torneo Godó $3 150
Rome Masters $8 550
Hamburg Masters $8 550
Int. Raiffeisen Grand Prix $4 000
French Open $41 814
Gerry Weber Open $27 970
Nottingham Open $3 500
Wimbledon $10 762
UBS Open Gstaad $5 700
Canada Masters $8 550
RCA Championships $2 450
US Open $35 000
CA-TennisTrophy $36 000
Davidoff Swiss Indoors $81 000
Masters Series Stuttgart $17 500
GP de Tennis de Lyon $13 050
BNP Paribas Masters $9 200
Scania Stockholm Open $13 050
Čtyřhra AAPT Championships $1 950
Australian Open $2 241
Copenhagen Open $750
Indian Wells Masters $21 150
Miami Masters $2 440
Monte-Carlo Masters $21 150
Hamburg Masters $11 100
French Open $2 982
Gerry Weber Open $7 100
Nottingham Open $750
Wimbledon $19 585
UBS Open Gstaad $3 970
Canada Masters $11 100
RCA Championships $1 000
US Open $7 500
Davidoff Swiss Indoors $21 650
Masters Series Stuttgart $5 650
GP de Tennis de Lyon $5 590
BNP Paribas Masters $5 650
Další další $770
Přehled výdělek v sezóně $623 782[11]
výdělek v kariéře $876 876

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roger Federer's early career na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Roger Federer: History 2000 [online]. Federer's Official web [cit. 2013-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-31. (angličtina) 
  2. ↑ Match Stats: Federer vs Clement, Australian Open 2000 [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p Roger Federer's Singles ATP Tour Season 2000 0 [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e Roger Federer's Doubles ATP Tour Season 2000 [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Match Stats: Federer vs Rosset, Open 13 2000 [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Match Stats: Federer vs Corretja, French Open 2000 [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Match Stats: Federer vs Kafelnikov, Wimbledon 2000 [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b Joel Drucker. Federer's Pleasure & Pain In New York [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Match Stats: Federer vs Ferrero, US Open 2000 [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Match Stats: Federer vs Enquist, avidoff Swiss Indoors 2000 [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ ATP Prize Money 2000 [online]. stevegtennis.com [cit. 2013-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-08. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Roger Federer
Osoby
rodina
trenéři
soupeři
Sezóny
juniorské
1996 • 1997 • 1998
profesionální
1998 • 1999 • 2000 • 2001 • 2002 • 2003 • 2004 • 2005 • 2006 • 2007 • 2008 • 2009 • 2010 • 2011 • 2012 • 2013 • 2014 • 2015 • 2016 • 2017 • 2018 • 2019 • 2020
Přehledy
Související
Tituly
&    
Finále
Australian Open
2004 • 2006 • 2007 • 2009 • 2010 • 2017 • 2018
French Open
2006 • 2007 • 2008 • 2009 • 2011
Wimbledon
2003 • 2004 • 2005 • 2006 • 2007 • 2008 • 2009 • 2012 • 2014 • 2015 • 2017 • 2019
US Open
2004 • 2005 • 2006 • 2007 • 2008 • 2009 • 2015
Olympijské hry
Turnaj mistrů
2003 • 2004 • 2005 • 2006 • 2007 • 2010 • 2011 • 2012 • 2014 • 2015
Týmové soutěže
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tenisová_sezóna_Rogera_Federera_2000&oldid=22725752“