Rudolf z Kounic
| Rudolf z Kounic | |
|---|---|
 | |
| Nejvyšší lovčí Českého království | |
| Ve funkci: 1659 – 1664 | |
| Panovník | Leopold I. |
| Předchůdce | František Vilém z Lobkovic |
| Nástupce | Jan Adam Hrzán z Harasova |
| Narození | 1617 Slavkov u Brna  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 21. dubna 1664 (ve věku 46–47 let) |
| Choť | (1645) Marie Alžběta z Valdštejna (1625–1662) |
| Rodiče | Bedřich z Kounic a Marie Eusebie Sezimová z Ústí |
| Děti | Jan Vilém z Kounic Arnošt František Karel z Kounic Rudolf Maxmilián Vilém z Kounic Albrecht Bedřich z Kounic |
| Příbuzní | Jan Adolf I. z Kounic (vnuk) |
| Profese | lovčí a voják |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rudolf hrabě z Kounic (též německy jako Rudolph von Kaunitz; 1617[1], 1625[2] nebo 1628, Slavkov u Brna – 21. dubna 1664) byl český šlechtic z rodu Kouniců. Oženil se s jedinou dcerou a dědičkou Albrechta z Valdštejna a získal majetkové zázemí v severních Čechách, později zakoupil také statky na jižní Moravě (Velké Meziříčí, Miroslav). Byl povýšen do hraběcího stavu a nakonec zastával funkci nejvyššího lovčího v Českém království (1659–1664).[3] Byl zakladatelem české větve Kouniců, která vymřela v roce 1919.[4][5]
Život[editovat | editovat zdroj]
.svg)
Narodil se jako syn Bedřicha z Kounic (1597–1649) a jeho manželky Marie Eusebie Sezimové z Ústí (* 1604). Vzhledem k aktivitám svých příbuzných v době stavovského povstání vyrůstal v ústraní ve Slavkově, kde byl vychováván pod osobním dohledem kardinála Františka z Ditrichštejna, který se stal patronem nového vzestupu Kouniců v pobělohorském období. Rudolf byl původně vychováván v bratrské víře, později konvertoval ke katolictví. Absolvoval kavalírskou cestu a krátce studoval na univerzitě v Leidenu (1629).[6][7] Díky patronátu Ditrichštejnů byl spolu se svým strýcem Lvem Vilémem povýšen v roce 1642 do hraběcího stavu (titul platil pouze pro České království, říšský hraběcí stav byl české větvi Kouniců udělen až v roce 1700). V roce 1646 byl jmenován číšníkem u dvora Ferdinanda III., téhož roku dosáhl hodnosti císařského komorníka.[8] Po nástupu Leopolda I. byl z pozice císařského komořího odvolán, později mu ale funkce obnovena.[9] Nakonec byl jmenován i tajným radou[10] a od roku 1659 zastával úřad nejvyššího lovčího Českého království.
Majetkové poměry[editovat | editovat zdroj]
Po otci byl původně předurčeným dědicem poloviny panství Uherský Brod na jižní Moravě, které se ale vzdal ve prospěch nevlastního strýce Lva Viléma z Kounic.[11] Sňatkem s Marií Alžbětou z Valdštejna, jedinou dcerou zavražděného generalissima Albrechta z Valdštejna získal podíl na severočeských panstvích Nový zámek a Česká Lípa.[12] I když šlo jen o zlomek zaniklého Frýdlantského vévodství, jednalo se o velké panství s jedním městem, dvěma městečky a 32 vesnicemi, které jako své věno obhájila Valdštejnova vdova Alžběta Kateřina z Harrachu.[13] Ta nesouhlasila se sňatkem dcery, protože Kounice nepovažovala za dobrou partii, Rudolf s Marií Alžbětou nicméně převzal správu panství a aktivně se podílel na obnovení hospodářství, zakládal nové hospodářské dvory, ovčíny a ovocné sady. S městskou radou České Lípy se dostal do dlouholetého konfliktu v otázce městských privilegií, spor byl vyřešen smírem v roce 1660. V roce 1649 koupil Rudolf panství Velké Meziříčí, z předepsané kupní ceny 80 000 zlatých ale zaplatil jen část, protože se jednalo o uznání pohledávek kardinála Arnošta Vojtěcha z Harrachu, který byl strýcem Rudolfovy manželky a novým patronem Kouniců.[14] Také ve Velkém Meziříčí se Rudolf snažil o obnovu hospodářství po třicetileté válce, v roce 1650 zřídil nový panský pivovar v budově bývalého luteránské gymnázia.[15] V roce 1661 koupil panství Miroslav na Znojemsku,[16] vlastnil také další menší statky na jižní Moravě, trvale ale s manželkou pobýval na Novém zámku v severních Čechách, který od doby Albrechta z Valdštejna poskytoval dostatečný komfort.[17]
Manželství a rodina[editovat | editovat zdroj]
Dne 15. října 1645 se oženil s Marií Alžbětou z Valdštejna (1625–1662), jedinou dcerou a dědičkou zavražděného generalissima Albrechta z Valdštejna. Manželé měli sedm dětí, dospělého věku se dožili tři synové. Po předčasné smrti obou rodičů byl jejich poručníkem prastrýc Arnošt Vojtěch z Harrachu. Rudolfovými nástupci byli tři synové:
- 1. Arnošt František (1646–1680), důstojník císařské armády, dědic panství Nový zámek
- 2. Ferdinand Ignác (1655–1687), císařský komorník, dědic panství Velké Meziříčí
- 3. Jan Vilém (1656–1721), císařský komorník, dědic panství Nový zámek
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rudolph von Kaunitz na německé Wikipedii.
- ↑ Rudolf von Kaunitz. id.oclc.org [online]. [cit. 2023-04-03]. Dostupné online.
- ↑ BIOGRAPHIE, Deutsche. Kaunitz, Rudolph Graf - Deutsche Biographie. www.deutsche-biographie.de [online]. [cit. 2023-04-03]. Dostupné online. (německy)
- ↑ PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 393.
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XIV.; Praha, 1899 (reprint 1998); s. 1000–1001 (heslo z Kounic) ISBN 80-7185-200-7
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 574 (Rodokmen Kouniců)
- ↑ KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 136–137 ISBN 978-80-7415-071-5
- ↑ PILÁTOVÁ, Jana: Kounicové a sňatková politika v raném novověku.; Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno, 2016 (bakalářská práce); s. 32 dostupné online
- ↑ Rudolf z Kounic na webu kaiserhof-geschichte dostupné online
- ↑ KUBEŠ, Jiří: Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou (1657–1658); České Budějovice, 2009; s. 85, 191 ISBN 978-80-86829-43-2
- ↑ HENGERER, Mark: Kaiserhof und Adel in der Mitte des 17. Jahrhunderts; Kostnice, 2004; s. 394 ISBN 3-89669-694-7 dostupné online
- ↑ TOMEČEK, Radek: Uherský Brod. Putování historií královského města; Uherský Brod, 2005; s. 96–97 ISBN 80-903006-7-7
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 81, 354
- ↑ BÍLEK, Tomáš Václav: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618; Praha, 1882–1883 (reprint Brno, 2021); s. 830–831 ISBN 978-80-87542-36-1
- ↑ ŠTINDL, Martin: Velká Mezeříč Františka Ignáce Konteka. Městská kronika barokní Moravy 1401–1723; Tišnov, 2004; s. 85 ISBN 80-7323-069-0
- ↑ Historie Velkého Meziříčí na webu města Velké Meziříčí dostupné online
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 3. díl; Praha, 1998; s. 929 ISBN 80-85983-15-X
- ↑ ASCHENBRENNER, Martin: Zámky okresu Česká Lípa; Česká Lípa, 2022; s. 60–61
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Constantin von Wurzbach: Kaunitz, Rudolph Graf. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 11. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1864, S. 67.
- Historisch-Genealogischer Atlas, 1858, S. 424
- Johann Eduard Hess, Biographien und Autographen zu Schiller's Wallenstein, S. 347f
- Johann Diesbach, Genealogische Tabellen des durchlauchtigen Hauses der Fürsten und Grafen von Kaunitz, 1770, 3. Tafel
