Jan Adolf z Kounic
| Jan Adolf hrabě z Kounic | |
|---|---|
.svg) Erb rodu Kouniců | |
| Hejtman litoměřického kraje | |
| Ve funkci: 1738 – 1746 | |
| Předchůdce | Josef Arnošt z Klebelsbergu |
| Nástupce | Karel Maxmilián Steinbach z Kranichsteina |
| Hejtman berounského kraje | |
| Ve funkci: 1733 – 1737 | |
| Předchůdce | Jan Václav z Oppersdorfu |
| Nástupce | Jan Josef Vratislav z Mitrovic |
| Narození | 26. listopadu 1696 |
| Úmrtí | 30. června 1771 (ve věku 74 let) Česká Lípa |
| Choť | Marie Terezie z Ogilvy |
| Rodiče | Jan Vilém z Kounic a Marie Anna Klára ze Šternberka |
| Děti | Marie Josefa z Kounic Marie Viktorie z Kounic Michael Josef z Kounic |
| Příbuzní | Marie Anna z Nostic-Rienecku[1] a Josef z Nostic-Rienecku[1] (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Adolf hrabě z Kounic (Johann Adolf Graf von Kaunitz) (26. listopadu 1696 – 30. června 1771) byl český šlechtic z rodu Kouniců. Vlastnil rozsáhlé statky v různých částech Českého království (Česká Lípa), nechal postavit zámky v Osově a Březně. Zastával nižší funkce v zemské správě, byl hejtmanem berounského a litoměřického kraje.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze starého šlechtického rodu Kouniců, patřil k české větvi.[2][3] Narodil se jako mladší syn Jana Viléma z Kounic (1656–1721) a jeho manželky Marie Anny Kláry ze Šternberka (1666–1724).[4] Jako mladší syn zdědil na Berounsku panství Osov, k němuž patřilo dvanáct vesnic.[5] V Osově nechal v letech 1728–1737 postavit velký barokní zámek[6] obklopený francouzským parkem.[7] V letech 1733–1738 byl hejtmanem berounského kraje.[8] Krátce po dokončení osovského zámku zdědil po starším bratru Janu Josefovi (1692–1738) hlavní rodový majetek v severních Čechách. Jednalo se o fideikomis Česká Lípa-Nový zámek-Houska. K tomuto panství patřilo město Česká Lípa, tři městečka a čtyřicet vesnic. I když byl majetek značně zadlužený, vysoké výnosy přinášelo rybníkářství (Holanské rybníky), tři pivovary a osm mlýnů. Jan Adolf jako nájemce vstupoval do správy novozámeckého panství již od roku 1730. Kvůli složitým majetkoprávním poměrům se o podíl na dědictví přihlásil také vzdálený příbuzný kníže Václav Antonín Kounic z moravské větve a došlo k soudnímu sporu. Ačkoliv měl Václav Antonín díky svému postavení u dvora výrazně výhodnější pozici před soudem, spor nakonec vyhrál Jan Adolf a dědictví fyzicky převzal.[9] Přesídlil na Nový zámek a v letech 1738–1746 byl hejtmanem litoměřického kraje.[10] Byl též císařským komořím, tajným radou a přísedícím dvorského a komorního soudu.
Rodový majetek rozšířil v roce 1751 zakoupením zadluženého panství Březno.[11] Zdejší zámek vyhořel v roce 1765 a ještě za Jana Adolfa byl v roce 1770 zahájena výstavba nového sídla.[12] V roce 1762 koupil palác v Praze na Malé Straně (přestavba do současné podoby proběhla až za nástupce Michaela Karla z Kounic).[13] Byl také mecenášem církve a barokního umění. V obci Zahrádky nechal postavit sochu sv. Michaela Archanděla (1750), v Dražejově financoval výstavbu kaple sv. Jana Nepomuckého (1767).[14]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
V roce 1739 se oženil s hraběnkou Marií Terezií Ogilvyovou (1718–1775), nejstarší dcerou císařského polního maršála Heřmana Karla Ogilvyho. Z jejich manželství pocházelo devět dětí, z nichž dva synové zemřeli v dětství. Dědicem fideikomisu Nový zámek se stal syn Michael Karel (1745–1820), mladší syn Jan Adolf II. (1750–1826) zdědil Osov. Z dcer se Marie Terezie (1742–1787) provdala za Jana Kristiána Swéerts-Sporcka, nejmladší z potomstva byla Marie Viktorie (1751–1796) první manželka hraběte Jana Prokopa Hartmanna z Klarsteina, pozdějšího nejvyššího maršálka Českého království.
Díky sňatkům sester své manželky měl příbuzenské vazby na několik významných osobností, jeho švagry byli například polní maršál Leopold Pálffy-Daun nebo český nejvyšší sudí Prokop Krakovský z Kolovrat.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XIV.; Praha, 1899 (reprint 1998); s. 1001 (heslo z Kounic) ISBN 80-7185-200-7
- ↑ Rodokmen české linie Kouniců in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 574
- ↑ Rodokmen české větve Kouniců
- ↑ SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze Království Českého; Praha, 1889 (svazek VI. Podbrdsko); s. 220–221 dostupné online
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 244
- ↑ HIEKE, Karel: České zámecké parky a jejich dřeviny; Praha, 1984; s. 294–295
- ↑ SEDLÁČKOVÁ, Helena: Krajští hejtmané v Čechách (1623) 1641–1849; Národní archiv, Praha, 2021; s. 100, 228 ISBN 978-80-7469-103-4
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 354
- ↑ SEDLÁČKOVÁ, Helena: Krajští hejtmané v Čechách (1623) 1641–1849; Národní archiv, Praha, 2021; s. 119, 238 ISBN 978-80-7469-103-4
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 376 ISBN 80-85983-13-3
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 55
- ↑ VLČEK, Pavel: Umělecké památky Prahy. Malá Strana; Academia, Praha, 1999; s. 288–298 ISBN 80-200-0771-7
- ↑ Kaple sv. Jana Nepomuckého v Dražejově na webu Národního památkového ústavu dostupné online
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ASCHENBRENNER, Martin: Zámky okresu Česká Lípa; Česká Lípa, 2022; 316 s. (kapitola Zahrádky-Nový zámek, s. 56–82) ISBN 978-80-908430-0-4