Otto Wegener
| Otto Wegener | |
|---|---|
 | |
| Narození | 20. ledna 1849 Helsingborg |
| Úmrtí | 4. února 1924 (ve věku 75 let) 8. pařížský obvod |
| Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise (1924–2002) kostnice Père-Lachaise (od 2002) |
| Povolání | fotograf |
| Ocenění | rytíř Řádu čestné legie (1914) komandér Řádu slávy |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Otto Wegener (20. ledna 1849, Helsingborg – 4. února 1924, Paříž)[1][2] byl francouzský portrétní fotograf švédského původu.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Když mu bylo osmnáct, přestěhoval se do Paříže, aby si otevřel fotografický ateliér. Kde a jak se fotografii naučil, není známo. Rychle si získal pověst profesionála; specializující se na fotografie kulturních a zábavních osobností. Svá díla podepisoval „OTTO“ zlatými písmeny, aby odpovídal nápisu nad dveřmi jeho studia. Nakonec svým podnikem obsadil čtyři patra budovy.[3]
Fotografii učil prince Evžena Švédského, vévodu z Närke a Edward Steichen byl jedním z jeho asistentů. Nejslavnější jsou jeho portréty Isadory Duncanové, Marcela Prousta, který byl také jeho přítel, a Paula Verlaina, který umělci pózoval v roce 1893 jako součást své přípravy stát se kandidátem na členství ve Francouzské akademii.
Účastnil se mnoha výstav; ve Francii i v zahraničí. Požár v jeho ateliéru v roce 1916 způsobil značné škody.[4] Přestože znal fotografa Eugèna Piroua, nikdy s ním nebyl profesionálně spojen, jak se často mylně předpokládá. K chybě došlo poté, co bratři Georges a Oscar Mascré začali bez jeho svolení používat Pirouovo jméno a později inzerovali jako „Otto-Pirou“, což je zjevný odkaz na Wegenera.[5]
Přestože mu byly uděleny dvě zlaté medaile, ve svých propagačních materiálech se o nich nikdy nezmínil. Většina jeho děl byla ve „kabinetním“ formátu (14,5x10 cm) nebo větším. Jen velmi málo jich je v populárním formátu carte de visite.
Měl tři syny, včetně Maurice Otto Wegenera (1875–1918), začínajícího umělce, který údajně zemřel na fyzické a duševní vyčerpání v důsledku války.[6]
Vybraná díla[editovat | editovat zdroj]
-
-
-
-
-
-
Ida Rubinstein, ruská baletka -
Einar Bjørnson -
Comtesse Elisabeth Greffulhe 1899 -
-
Élisabeth de Caraman-Chimay (1860–1952) -
Edward Steichen, 1906 -
Elegantní dáma v klobouku, 1910 -
Isadora Duncan se svými dětmi, 1913 -
Ida Rubinstein jako Kleopatra, 1909 -
Elegantní dáma na sedačce, asi 1900 -
Pohled na Nice nebo Benátky, asi 1900
_C.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Otto Wegener na anglické Wikipedii.
- ↑ Le Figaro, 6 février 1924
- ↑ Répertoire annuel d'inhumation, 7. února 1924, n03551, s. 14
- ↑ Otto Wegener @ Pär Rittsel: fotohistoriska, Il aurait occupé 4 étages dans cet immeuble. (anglicky) na stránkách Rittsel.weebly.com
- ↑ Le Figaro, 24. února 1916
- ↑ Camille Blot-Wellens, „Eugène Pirou, portraitiste de la Belle Époque “, in Revue de la Bibliothèque nationale de France, n° 50, 24. září 2015, s. 87–93.
- ↑ Cf. Le Temps, 11. dubna 1918, s. 4, Online
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Otto Wegener na Wikimedia Commons
