Fotografie je proces získávání a uchování obrazu za pomocí specifických reakcí na světlo, a také výsledek tohoto procesu. Zahrnuje získání záznamu světla tak, jak jej odrážejí objekty, na světlocitlivé médium pomocí časově omezené expozice. Proces je uskutečněn mechanickými, chemickými nebo digitálními přístroji – fotoaparáty.
Slovo fotografie pochází z řeckých slov φως (fós – světlo) a γραφις (grafis – štětec, psací hrot) nebo γραφη (grafé), což dohromady dává „kreslení světlem“ nebo „zprostředkování pomocí obrysů“ nebo zkrátka „kreslení“. Fotografie se už od svých počátků těší velkému zájmu vědců i umělců. Brzy ji začala využívat také armáda, policie a bezpečnostní složky. Fotografie je dnes přístupná široké veřejnosti a je nepřehlédnutelně zastoupena téměř ve všech hromadných sdělovacích prostředcích.
André-Adolphe-Eugène Disdéri (28. března1819, Paříž – 4. října1889, Paříž) byl francouzský fotograf, který začal svou kariéru jako daguerrotypista, ale později se proslavil patentováním nového typu portrétů, takzvaných carte de visite, které ulehčily mnoha lidem přístup k levným portrétům. Disdéri pro tento účel vyrobil rotační fotoaparát, který uměl udělat osm různých obrázků na jedno políčko negativu o velikosti 63×95 mm. Fotoaparát, který se inspiroval stereoskopickými kamerami, byl opatřen čtyřmi objektivy a snímal na pohyblivou fotografickou desku. Po vytištění na albuminový papír byly obrázky rozstřiženy na malé portréty, nalepeny na karton a používány jako navštívenky. Na snímku zobrazil většinou celou postavu od hlavy k patě v umělém prostředí ateliéru a v obyčejné póze. Tak uvedl do fotografie její schopnost poskytnout levně a každému jeho podobiznu. Při velkolepé reklamě a nízkých cenách dosáhl toho, že do jeho portrétního ateliéru v Paříži přicházelo pro vlastní podobiznu mnoho lidí. Velmi brzy se ateliér stal chrámem fotografie – denně prodal 300 až 400 portrétů. Vizitky ovládly svět během 60. a 70. let 19. století a značně tak přispěly rozšíření a popularizaci fotografie. Vizitky bylo relativně snadné i levné kopírovat ve větším počtu – na rozdíl od drahých a velkých daguerrotypií. Přátelé si je mohli vyměňovat mezi sebou a díky standardnímu formátu sbírat a umísťovat do rodinných alb. Vizitky se staly populární ještě více poté, když v květnu 1859 Disdéri vyfotografoval ve svém ateliéru Napoleona III., který kvůli tomu přerušil svou cestu do války. Ještě větší popularitu získaly vizitky poté, když se nechala vyfotografovat celá královská rodina v Londýně. Během tří měsíců se prodalo 70 000 fotografických vizitek a údajně jich bylo vyrobeno ještě 200 000 dalších.
… fotografie Maxe DupainaSunbaker z roku 1937 byla v Austrálii označována jako „pravděpodobně nejslavnější a nejobdivovanější“?
… od konce 60. let 19. století dánský fotograf Kristen Feilberg zachytil řadu průkopnických snímků krajin a portrétů obyvatel Bornea, Sumatry a Singapuru?
… před sedmdesáti lety, dne 1. října 1940, byl na snímku zachycen malý „Whitey“ Bernard jak běží za svým otcem, který pochodoval do války?
Z článků týkajících se obsahu portálu můžete na tento portál odkázat šablonou {{Portály|Fotografie}} umístěnou na konci článku těsně nad kategoriemi, resp. {{DEFAULTSORT:}}. V případě, že již článek odkazuje na jiný portál, přidejte odkaz abecedně do již vložené šablony {{Portály}}, vizte návod.
