Mariko Mori

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mariko Mori
Narození1967 (56–57 let)
Tokio
JaponskoJaponsko Japonsko
NárodnostJaponci
Alma materChelsea College of Art and Design
Bunka Fashion College
Povolánífotografka, televizní producentka, konceptuální umělkyně, video umělkyně, instalační umělkyně, performerka, sochařka a umělec nových médií
RodičeKei Mori a Yōko Mori
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mariko Mori je japonské jméno, v němž Mori je rodové jméno.

Mariko Mori (森 万里子, Mori Mariko; * 21. února 1967 Tokio) je japonská multimediální umělkyně pracující s videem, fotografií, počítačovými technologiemi, sochařstvím a instalacemi. Ve svých dílech spojuje počítačovou grafiku v reálném čase, technologii mozkových vln, zvuky a nejmodernější architektonické inženýrství k vytvoření dynamického interaktivního zážitku. Hledá průsečík mezi uměním a vědou, antikou a modernou, Východem a Západem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mariko Mori se narodila v Tokiu do dobře situované rodiny. Otec byl technik, matka historička evropského umění.

Při studiu módního návrhářství na Bunka Fashion College na konci 80. let působila jako modelka. To výrazně ovlivnilo její raná díla, jako jsou Hraj si se mnou, ve kterých přebírá kontrolu sama nad svou rolí. Vznikají obrazy exotické, s neznámou bytostí v každodenních výjevech. V roce 1989 se přestěhovala do Londýna studovat umění na Byam Shaw a poté na Chelsea College of Art and Design. Po promoci se Mori v roce 1992 odjela do New Yorku, kde se zúčastnila jednoletého studijního programu Whitney Museum.

Žije a pracuje v New Yorku a Tokiu. Je vdaná za skladatele Kena Ikedu, který složil hudební doprovod k některým jejím dílům.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Celá její tvorba je ovlivněna zájmem o technologie a spiritualitu, které používá jako prostředek k překonání sebe sama a svého vědomí. Běžné téma v její tvorbě je srovnávání východní mytologie se západní kulturou, často využívá vrstvení fotografie klasické a digitální, jako například v roce 1995 v instalaci Zrození hvězdy. Od té doby se na výrobě jejích instalací, videoprodukcí a performancí podílí tým spolupracovníků i četní sponzoři. [1]

Pozdnější práce, jako například Nirvana ji ukazují jako bohyni, přesahující své rané role prostřednictvím technologie a image, opouští reálné městské scény a představuje více exotické krajiny.

Další díla:

  • Hraj si se mnou (Play With Me), 1994: Obléká se jako sexy kyborg se světle modrými vlasy, dlouhými copy, kovově modré erotické části těla, stříbrné plastové rukavice a oblečení.[2][3]
  • Subway (1994): Mori stojí v tokijském metru oblečená jako kdyby právě přistála z vesmíru. Oblečená v kostýmu ze stříbrné metalízy s headsetem, mikrofonem a tlačítky na svém předloktí. Tato transformace prozkoumává různé identity.[3]
    Mariko Mori: Tom Na H-iu (objekt na jezeře v Hidě, Japonsko)
  • Empty Dream (1995): Mori manipuluje s fotografiemi skutečného veřejného koupaliště, když do něj na několik míst vkládá mořskou vílu z modrého plastu. Reaguje tak mimo jiné na rozvíjející se technologie a filozofie kolem stvoření člověka pomocí biotechnologie.[3] Pětipanelová instalace se zabývá fantazií, autenticitou versus padělkem a populární kulturou. Zobrazuje prázdnotu konzumní kultury, která je částečně důsledkem rychlého technologického a ekonomického úspěchu.
  • Tea Ceremony (1995) Mariko Mori pózuje jako kreslená postavička z kosmického věku a tokijská úřednice servírující čaj na chodníku.
  • Dream Temple (1999) kombinace architektury, počítačové grafiky, 3-D efektů a virtuální reality se záměrem prozkoumat povahu lidského vědomí. Inspirace japonským chrámem z 8. století jako místem meditace. [1][4]
  • Oneness (2002): představuje rozměry spirituality, fotografie a módy. Autorka využívá v technologiích zcela nové trendy. Zabývá se mystikou a tématem UFO.[5]
  • Wave UFO (1999–2003) sochařský objekt a instalace s účastí diváka jsou výrazem zkoumání vztahu mezi jednotlivcem a propojeným vesmírem [6] Objekt ve tvaru kapsle, připomínající vesmírnou loď, byl vystaven na Bienále v Benátkách v roce 2005.
  • Tom Na H-iu (2006) skleněný objekt stojící uprostřed jezírka obklopeného bambusovým hájem je propojen počítačem s observatoří Kamioka v Hidě v Japonsku a září, když obdrží data o neutrinech generovaných výbuchy supernov. Symbolizuje život a smrt v naší době.

Faou Foundation[editovat | editovat zdroj]

Mariko Mori v roce 2010 založila Faou Foundation, uměleckou neziskovou organizaci se sídlem v New Yorku, s cílem zvýšit povědomí o přírodních pokladech naší planety a prostřednictvím stálých veřejných uměleckých instalací a souvisejících komunitních vzdělávacích programů propagovat myšlenku, že lidstvo a příroda mají stejnou hodnotu. Využívá umění jako prostředek k ochraně přírodních zdrojů a oslavě místních kultur. V rámci nadace chce Mori ve spolupráci s týmem inženýrů a spolupracovníků postupně vytvořit šest uměleckých instalací po celém světě, které vzdávají hold a zdůrazňují přírodní prostředí různých oblastí.[7]

Realizovaná díla:

  • Primal Rhythm (2007) monumentální dvoudílná instalace Sluneční sloup a Měsíční kámen v zálivu ostrova Mijako
  • Ring: One with Nature (2016) prsten o průměru 9 stop a 10 palců nad vodopádem ve národním parku Cunhambebe v Muriqui, Mangaratiba, stát Rio de Janeiro
  • Peace Crystal (2024) křišťál o výšce průměrného moderního člověka, který měří 1,60 m, zdůrazňuje tělo jako schránku věčné duše. Po prezentaci na Benátském bienále bude předán instituci v Etiopii.

Výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Mori vystavovala na významných uměleckých akcích po celém světě, například na Singapurském bienále (2006), Benátském bienále (2024, 2005, 1997), bienále v Sydney (2000), Šanghajském bienále (2000) a bienále v São Paulu (2002).

Samostatné výstavy:

  • Rebirth, 2015 Art Gallery of Western Australia, Perth, 2013–2014 Japan Society, New York , 2012  Royal Academy of Arts, Londýn
  • Oneness, 2011 Sao Paolo, Brazilia, Rio de Janeiro v Brazílii, 2008 Kijev, Ukrajina, 2007 Aarhus, Dánsko, Groningen, Holansko, 2003 Deitch Project, New York

Veřejné sbírky (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mariko Mori na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b GROSENICKOVÁ, Uta. Ženy v umění. 20. a 21. století. Praha: Slovart, 2004. ISBN 80-7209-626-5. S. 132-135. 
  2. ↑ NET, Media Art. www.medienkunstnetz.de [online]. www.medienkunstnetz.de, 2016-01-23 [cit. 2016-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c Fineberg, Jonathan. Art Since 1940. Strategies of Being. Second. vyd. Upper Saddle, New Jersey: Prentice Hill Publishers, 2000. ISBN 0-13-183978-0. S. 494–5. 
  4. ↑ Mariko Mori’s Dream temple – Based on a 1,400-year-old building. publicdelivery.org [online]. [cit. 2024-05-21]. Dostupné online. 
  5. ↑ Deitch Projects [1] Archivováno 27. 9. 2011 na Wayback Machine.
  6. ↑ Wave UFO. 21st Century Digital Art [online]. 2016-05-23 [cit. 2024-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Faou Foundation | A Foundation created by Mariko Mori. faou [online]. [cit. 2024-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mariko_Mori&oldid=23942955“