Lichas ze Sparty
| Lichas ze Sparty | |
|---|---|
| Povolání | sportovec a diplomat |
| Ocenění | vítěz Olympijských her v závodě vozatajů (420 př. n. l.) |
| Rodiče | Arkesilaos zo Sparty |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Lichas (starořecky Λίχας–Lichas) byl olympijský vítěz v tethrippu v roce 420 př. n. l.[1][2]
Na 90. olympijských hrách v roce 420 před Kr. byla Sparta pro porušení ekecheirie vyloučena z her, a tak se Sparťan Lichas, vysoce postavený hodnostář a příbuzný krále, přihlásil na závody v tethrippu (v Olympii se tethrippon zavedl v roce 680 př. n. l.[3]) jako občan Théb a zvítězil. Při udílení cen ho ale hellanodikové poznali, za podvod ho nechali zbičovat a za vítěze vyhlásili "thébský lid". Potupný trest, který musel Lichas vytrpět, se stal nakonec jednou z příčin vpádu Sparťanů do Olympie na podzim téhož roku.[4][5]
Dle starověkého historika Thúkydida olympijské hry následně pokračovaly a skončily bez rušivých momentů. Thukydides popsal tyto události takto: "Všech účastníků slavností se zmocnil obrovský strach, že Lakedaimoňané mohou ozbrojeni zaútočit, když Lakedaimonce Licha, syna Arkesiláa, na hippodromu napadli a zbili udržovatelé pořádku při hrách. Jeho dvojspřeží zvítězilo, ale za vítěze byl vyhlášen občan z Boiótie; Lichas, Lakedaimoňan, neměl právo závodit. Tehdy Lichas, aby dokázal, že koně patří jemu, vjel na závodním voze do arény a korunoval vozataje. Pak se všichni ještě víc začali bát, co bude. Lakedaimoňané se však chovali klidně, a tak slavnost pokračovala. "[1]
Starověký cestovatel a spisovatel Pausaniás uvádí, že Sparťané vedli výpravu proti Olympii za krále Agise II. Když se válka přerušila, Lichas si dal svou sochu dopravit do olympijské Altidy (Pausaniás ji viděl). Stála u sochy olympionika Thrasybula. i když podle élidských záznamů o olympijských vítězích, nezvítězil on, ale thébský lid.[6]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lichas zo Sparty na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b THUKYDIDES. Dejiny peloponézskej vojny, V,50. Martin: THETIS, 2010. ISBN 978-80-970115-4-3. S. 108.
- ↑ ZAMAROVSKÝ, Vojtech. Vzkriesenie Olympie. Bratislava: Šport, 1986. 77-043-86. S. 249.
- ↑ Eusebios, Kronika 2,193.[1]
- ↑ Pausanias, Periégésis TES Hellados, 6,2,2-3.
- ↑ ZAMAROVSKÝ, Vojtech. Vzkriesenie Olympie. Bratislava: Šport, 1986. 77-043-86. S. 123.
- ↑ Pausaniás, Periégésis TES Hellados, 6,2,3.
