Davout (1889)
 Davout | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | chráněný křižník |
| Uživatelé | Francouzské námořnictvo |
| Jméno podle | Louis-Nicolas Davout |
| Zahájení stavby | září 1887 |
| Spuštěna na vodu | říjen 1889 |
| Uvedena do služby | 1891 |
| Osud | vyřazen 1910 |
| Předchůdce | Amiral Cécille |
| Následovník | Suchet |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 3031 t (standardní) |
| Délka | 88 m (mezi svislicemi) |
| Šířka | 12 m |
| Ponor | 6,58 m (max.) |
| Pohon | 8 cylindrických kotlů, 2 parní stroj 2 lodní šrouby 9000 hp |
| Palivo | 840 t uhlí |
| Rychlost | 20,7 uzlu |
| Dosah | 4000 nám. mil při 10 uzlech |
| Posádka | 329 |
| Pancíř | 50mm paluba se 100mm konci 70mm můstek |
| Výzbroj | 6× 165mm kanón (6×1) 4× 65mm kanón (4×1) 4× 47mm kanón (4×1) 2× 37mm kanón (2×1) 6× 350mm torpédomet |
Davout byl chráněný křižník druhé třídy francouzského námořnictva. Ve službě ve francouzském námořnictvu byl v letech 1891–1910.[1]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Křižník postavila loděnice Arsenal de Toulon v Toulonu. Stavba byla zahájena v září 1887. V říjnu 1889 byl křižník spuštěn na vodu a roku 1891 byl přijat do služby.[2]
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Příď byla opatřena klounem. Pancéřování bylo ocelové. Paluba měla sílu 50 mm s konci silnými 100 mm. Chráněna byla velitelská věž. Oba stožáry byly osazeny marsy. Hlavní výzbroj tvořilo šest 165mm/30 kanónů M1884. Dva byly lafetovány na přídi a na zádi, přičemž zbývající čtyři se nacházely na sponsonech. Doplňovaly je čtyři 65mm kanóny M1888, čtyři 47mm kanóny Hotchkiss, dva 37mm kanóny Hotchkiss a šest 350mm torpédometů. Torpédomety se nacházely v trupu nad čárou ponoru. Jeden mířil dopředu, po dvou do každého boku a poslední byl na zádi. Pohonný systém tvořilo osm cylindrických kotlů a dva parní stroje o výkonu 9000 hp, roztáčející dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 20,7 uzlu. Dosah byl 4000 námořních mil při rychlosti deset uzlů.[2]
Modifikace[editovat | editovat zdroj]
Roku 1901 instalováno deset nových kotlů Niclausse. Odstraněny dva torpédomety. Později odstraněny další dva torpédomety.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 309. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86.