Chrám svatých Apoštolů (Konstantinopol)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Chrám svatých Apoštolů
Chrám svatých Apoštolů, Homilie Jakuba Kokkinobafa, Francouzská národní knihovna, Paříž
Chrám svatých Apoštolů, Homilie Jakuba Kokkinobafa, Francouzská národní knihovna, Paříž
Místo
StátByzantská říšeByzantská říše Byzantská říše
ObecKonstantinopol
Souřadnice41°1′11″ s. š., 28°56′59″ v. d.
Map
Základní informace
Církevpravoslavná
Zasvěcenídvanáct Ježíšových apoštolů
Datum posvěcení28. červen 550
Zánik1461
Architektonický popis
ArchitektAnthémios z Trallu; Isidor z Milétu
Stavební slohByzantská architektura
Typ stavbybazilika
Výstavba330
Další informace
AdresaKonstantinopol, Byzantská říšeByzantská říše Byzantská říše
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chrám svatých Apoštolů – (řec. Ἅγιοι Ἀπόστολοι, Agioi Apostoloi; tur. Havariyyun Kilisesi) byl pravoslavný chrám v Konstantinopoli a Imperial Polyándreion (císařské pohřebiště).

Po pádu Konstantinopole v roce 1453 se chrám stal na krátkou dobu sídlem pravoslavného ekumenického patriarchy. O tři roky později byla zchátralá stavba opuštěna a patriarchát byl přemístěn do chrámu Theotokos Pammakaristos. Osmané v roce 1461 chrám zbořili a na jeho místě postavili mešitu Mehmed II.Fatih.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původní chrám byl vysvěcen kolem roku 330 Konstantinem Velikým, zakladatelem Konstantinopole, nového hlavního města Římské říše, avšak nebyl zcela dokončen. Po jeho smrti v roce 337 se úkolu dokončit výstavbu chrámu ujal jeho syn a nástupce Konstantin II., který zde pohřbil ostatky svého otce. Chrám byl zasvěcen Ježíšovým dvanácti apoštolům a císařovým záměrem bylo v chrámu shromáždit všechny jejich relikvie. Povedlo se však pořídit pouze relikvie svatého Ondřeje, svatého Lukáše a svatého Timoteje (poslední dva jmenovaní patří do skupiny sedmdesáti apoštolů).

Za vlády císaře Justiniána I. byl chrám přestavěn na nový, tvar kříže zůstal zachován a bylo přidáno druhé mauzoleum. Obě mauzolea sloužila jako císařské pohřebiště až do roku 1028.[1] Nový chrám navrhli a postavili slavní architekti Anthémios z Trallu a Isidor z Milétu,[2] kteří stáli i za přestavbou ústředního chrámu Hagia Sofia, a byl vysvěcen 28. června 550. Chrám svatých Apoštolů stál na velké dopravní tepně zvané Mese Odós (Hlavní ulice), a stal se nejrušnějším chrámem ve městě, kde byla pohřbena většina císařů, mnoho patriarchů a biskupů, jejichž ostatky byly po staletí uctívány věřícími.

Nejcennějším majetkem chrámu byly lebky svatých Ondřeje, Lukáše a Timoteje, ale také část „bičovacího sloupu“, ke kterému byl Ježíš přivázán a zbičován. V chrámové pokladnici se nacházely relikvie svatého Jana Zlatoústého a dalších církevních otců, světců a mučedníků. V průběhu let se v chrámu nakupilo obrovské množství zlata, stříbra a drahokamů – darů od věrných křesťanů.

Císař Basileios I. chrám obnovil a pravděpodobně rozšířil a v roce 874 byly ostatky historika a konstantinopolského patriarchy Nikefora I., který zemřel na počátku století, znovu uloženy v obnoveném chrámu, kde se staly místem každoroční císařské pobožnosti. V 10. století Konstantin z Rhodu sepsal veršovaný Popis stavby apoštolů, který věnoval Konstantinovi VII.

Bazilika vyplenili křižáci během čtvrté křížové výpravy v roce 1204. Historik Niketas Choniates uvádí, že křižáci vyplenili císařské hrobky kvůli zlatu a drahokamům. Ani Justiniánova hrobka nebyla ušetřena. Byla otevřena hrobka císaře Herakleia a ukradena jeho zlatá koruna, na níž byly stále připevněny vlasy zesnulého císaře. Některé z těchto pokladů byly převezeny do Benátek, kde jsou k vidění v bazilice svatého Marka, zatímco tělo svatého Řehoře z Nazianzu (Theolog) bylo převezeno do Říma.

Michael VIII. Palaiiologos dobyl město zpět od křižáků a na památku toho nechal u chrámu svatých Apoštolů postavit sochu archanděla Michaela. Chrám byl znovu částečně obnoven císařem Andronikem II Palaeologem na počátku 14. století, ale poté chátral, jak říše upadala a počet obyvatel Konstantinopole klesal. V roce 1420 si chátrající baziliku prohlédl Florenťan Cristoforo Buondelmonti.

Po pádu Konstantinopole do rukou Osmanů byl katedrální chrám Hagia Sofia zabaven a přeměněn na mešitu a sultán Mehmed II. přenechal pravoslavnému patriarchovi Gennadiu Scholariovi chrám svatých Apoštolů jako sídlo patriarchátu. Kvůli nevyhovujícím podmínkám Gennadios přesunul sídlo v roce 1456 do chrámu Theotokos Pammakaristos ve čtvrti Çarşamba.[1][3] Steven Runciman o tom píše:[4]

"Několik měsíců po nastolení požádal sultána (Gennadios), aby mu povolil přestěhovat sídlo z chrámu svatých Apoštolů, jehož okolí osídlili Turci ..."; "Shromáždil tedy všechny svaté ostatky a poklady z chrámu a přestěhoval se do Řeky obydlené čtvrti Fanar. Zde se usadil v klášteře Pammakaristos, přemístiv tamní mnišky do sousedního kláštera sv.Jana v Trullo. Malý, ale překrásný chrám zasvěcený Panně Marii Radostné (Theotokos Pammakaristos) se tak stal patriarším chrámem."

Steven Runciman

Chrám svatých Apoštolů Turci v roce 1462 zbourali a na jeho místě postavili mešitu Mehmed II. Fatih. Několik císařských sarkofágů bylo zachráněno. Chrám svatých Apoštolů se svým půdorysem ve tvaru kříže a pěti kupolemi podobal bazilice svatého Jana v Efezu– stejné schéma bylo později použito v bazilice svatého Marka v Benátkách.[1][2]

Popis a vliv[editovat | editovat zdroj]

Konstantinova budova[editovat | editovat zdroj]

V areálu prvního chrámu svatých Apoštolů se nacházelo rotundové mauzoleum. O vzhledu původního chrámu je známo jen málo, kromě toho, že měl tvar kříže, ale historik Eusebius (asi 263-339) uvádí následující popis chrámu dokončeného císařem Constantiusem II.:

Tuto stavbu vynesl do obrovské výšky a skvěle ji vyzdobil tím, že ji od základů až po střechu obložil mramorovými deskami různých barev. Vnitřní střechu rovněž vytvořil z jemně prolamované práce a celou ji pokryl zlatem. Vnější krytina, která chránila budovu před deštěm, byla místo tašek z mosazi a i ta byla nádherně a bohatě zdobená zlatem a odrážela sluneční paprsky s leskem, který oslňoval vzdálené pozorovatele. Kupole byla celá obklopena jemně vyřezávanou kružbou, tepanou z mosazi a zlata. S takovou nádherou si císař přál tento chrám zkrášlit. Stavba byla obklopena rozsáhlým prostranstvím, jehož čtyři strany byly zakončeny portiky, které uzavíraly prostranství i samotnou baziliku. K těmto portikům přiléhaly řady honosných komnat s lázněmi a promenádami a kromě toho mnoho bytů uzpůsobených k užívání těmi, kdo měli toto místo na starosti.

Eusebios z Kaisareie

Chrám svatých Apoštolů – křížový půdorys, K.Bulcinger

Křížový půdorys byl přelomovým počinem v křesťanské architektuře, protože nahradil půdorys bazilikální půdorysem centralizované svatyně. Desítky církevních staveb křížového půdorysu z konce 4. a počátku 5. století byly hrubými napodobeninami chrámu svatých Apoštolů z doby Konstantinovy vlády, například Ambrožův chrám San Nazaro in Brolo v Miláně, martyrium svatého Babylase v Antiochii a kostel svatého Simeona Stylity v syrském Aleppu.

Justiniánova budova[editovat | editovat zdroj]

Druhý chrám, postavený za Justiniána I., měl zachován tvar kříže, ale byl zakončen pěti kupolemi: jedna nad každým ramenem kříže a jedna nad středovým výklenkem, kde se ramena kříže protínají. Západní rameno kříže se táhlo dále než ostatní a tvořilo atrium. O konstrukčních detailech se vedou spory. Chrám dobře popsal historik Prokopios z Kaisareie.

Chrámy jako bazilika svatého Jana v Efezu, bazilika svatého Marka v Benátkách, katedrála svatého Fronta v Périgueux a bazilika svatého Antonína v Padově byly údajně postaveny podle Justiniánova vzoru chrámu Svatých apoštolů, ale navzájem se výrazně liší.

Pohřebiště[editovat | editovat zdroj]

Porfyrové sarkofágy před Istanbulskými archeologickými muzei.

V obou mauzoleích chrámu odpočívala většina východořímských císařů a členů jejich rodin po sedm století, počínaje Konstantinem I. (zemřel v roce 337) a konče Konstantinem VIII. (zemřel v roce 1028). Protože už nebylo k dispozici více místa, začali být císaři pohřbíváni v jiných chrámech a monastýrech v okolí města. Hroby v chrámu svatých Apoštolů jsou známy pouze ze seznamů v literárních pramenech, z nichž jeden je obsažen v De Ceremoniis.

Konstantinopol 1420, Christophorus Ensenius/Bondelmontius

Přestože sarkofágy císařů byly během čtvrté křížové výpravy v roce 1204 vyloupeny křižáky, některé z nejstarších porfyrových sarkofágů se dochovaly: dva v atriu Hagia Eiréné, čtyři před Istanbulskými archeologickými muzei a fragment sedmého v muzejním pavilonu „Istanbul v průběhu věků“; tento fragment pravděpodobně pochází ze sarkofágu Konstantina I.

V chrámu byli pohřbeni mimo jiné:

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Ostatky císaře Michaela III. jsou přenášeny z Chrysopolis do chrámu svatých Apoštolů; Dějiny Jana Skyllitze
    Ostatky císaře Michaela III. jsou přenášeny z Chrysopolis do chrámu svatých Apoštolů; Dějiny Jana Skyllitze
  • Chrám svatých Apoštolů, Sbírka kázání mnicha Jana z Kokkinobaphosu o Panně Marii, scéna: Nanebevzetí Krista
    Chrám svatých Apoštolů, Sbírka kázání mnicha Jana z Kokkinobaphosu o Panně Marii, scéna: Nanebevzetí Krista
  • Svatý apoštol Timotej – přenesení ostatků do chrámu svatých Apoštolů, Menologium císaře Basileia II.
    Svatý apoštol Timotej – přenesení ostatků do chrámu svatých Apoštolů, Menologium císaře Basileia II.
  • Svatý apoštol Lukáš – přenesení ostatků do chrámu svatých Apoštolů, Menologium císaře Basileia II.
    Svatý apoštol Lukáš – přenesení ostatků do chrámu svatých Apoštolů, Menologium císaře Basileia II.
  • Přenesení ostatků svatého Jana Zlatoústého z Komana do chrámu svatých Apoštolů v Konstantinopoli.
    Přenesení ostatků svatého Jana Zlatoústého z Komana do chrámu svatých Apoštolů v Konstantinopoli.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Church of the Holy Apostles na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c https://www.thebyzantinelegacy.com/holy-apostles
  2. ↑ a b LAINW. Preparatory ground plan of the Holy Apostles complex. Dumbarton Oaks [online]. [cit. 2024-04-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Ozvěna pádu Konstantinopole je slyšet dodnes. Plus [online]. 2014-05-31 [cit. 2024-04-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ RUNCIMAN, Steven. Zajetí velké církve. Překlad Jakub Lev Houdek. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2010. ISBN 978-80-87378-43-4. S. 392. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Chrám_svatých_Apoštolů_(Konstantinopol)&oldid=23896585“