Otto Walterskirchen
| Otto hrabě von Walterskirchen | |
|---|---|
 Erb rodu Walterskirchenů | |
| Rakousko-uherský vyslanec v Nizozemí | |
| Ve funkci: 1888 – 1894 | |
| Předchůdce | Rudolf Mülinen |
| Nástupce | Alexander Okolicsányi |
| Rakousko-uherský vyslanec ve Švédsku | |
| Ve funkci: 1872 – 1874 | |
| Předchůdce | Rudolf Mülinen |
| Nástupce | Nikolaus Zulauf |
| Rakousko-uherský vyslanec ve Württembersku | |
| Ve funkci: 1869 – 1872 | |
| Předchůdce | Bohuslav Chotek z Chotkova |
| Nástupce | Karl Pfusterschmid-Hardtenstein |
| Narození | 19. června 1833 Wolfsthal |
| Úmrtí | 16. listopadu 1912 (ve věku 79 let) Vídeň |
| Choť | Karoline Gräfin Hunyady |
| Rodiče | Georg Wilhelm von Walterskirchen |
| Profese | historik a diplomat |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Otto Vilém svobodný pán (od roku 1907 hrabě) von Walterskirchen (Otto Wilhelm Freiherr / Graf von Walterskirchen zu Wolsthal) (19. června 1833, Wolfsthal, Dolní Rakousy – 16. listopadu 1912, Vídeň) byl rakousko-uherský diplomat ze staré šlechtické rodiny. Od roku 1853 v diplomatických službách, později byl rakousko-uherským vyslancem v několika evropských zemích, naposledy v Nizozemí (1888–1894). V roce 1907 byl povýšen do hraběcího stavu.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Pocházel ze starého rakouského šlechtického rodu (stav svobodných pánů od roku 1643), kterému patřily statky v Dolním Rakousku nedaleko od Bratislavy. Narodil se na rodovém sídle Wolfsthal jako třetí syn c.k. tajného rady a komořího Georga Walterskirchena (1796–1865) a Idy, rozené hraběnky Friesové (1811–1868).[1] Otto studoval na Orientální akademii ve Vídni a do diplomatických služeb vstoupil v roce 1853. Začínal na nižších postech v Istanbulu, Kasselu a Stuttgartu, poté byl legačním sekretářem v Paříži, Petrohradě a Berlíně, od roku 1868 byl velvyslaneckým tajemníkem v Římě. V letech 1869–1872 byl rakousko-uherským vyslancem ve Württemberském království, pak ve Švédsku (1872–1874). V roce 1874 byl uveden do stavu disponibility a nakonec v roce 1876 penzionován. V roce 1883 byl znovu uveden do aktivní služby a nakonec byl rakousko-uherským vyslancem v Nizozemí (1888–1894). Byl též c.k. komořím (1858) a tajným radou (1886), za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy (1894). V roce 1907 byl povýšen do hraběcího stavu.
V roce 1871 se v Ischlu oženil s hraběnkou Karolínou Hunyadyovou de Kéthely (1836–1907), dcerou nejvyššího hofmistra císařovny Alžběty hraběte Josefa Hunyadyho (1801-1869). Karolína byla od roku 1854 oblíbenou dvorní dámou císařovny Alžběty, tohoto postavení se ale po sňatku musela vzdát. Později užívala čestné tituly c.k. palácové dámy a dámy Řádu hvězdového kříže. Z jejich manželství pocházely dvě děti, dcera Ida a syn Josef Vilém.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Wien, 2017; s. 675–676 ISBN 978-3-205-20493-0
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Rodokmen Walterskirchenů, II. část dostupné online
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Rodokmen Walterskirchenů, I. část dostupné online
