Karel Vavřinec ze Schwarzenbergu
| Princ Karel Vavřinec ze Schwarzenbergu | |
|---|---|
 Portrét z pobytu v Berlíně 1895–1897 | |
| Narození | 10. srpna 1871 Libějovice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 1. dubna 1902 (ve věku 30 let) Šanghaj .svg){kind=small} Čína |
| Místo pohřbení | Schwarzenberská hrobka v Domaníně |
| Rodiče | Adolf Josef ze Schwarzenbergu a Ida Marie z Lichtenštejna |
| Příbuzní | Jan Nepomuk II. ze Schwarzenbergu, Alois ze Schwarzenbergu, Františka de Paula ze Schwarzenbergu, Tereza Marie ze Schwarzenbergu, Jiří ze Schwarzenbergu, Benedikta ze Schwarzenbergu, Felix Medard ze Schwarzenbergu a Eleonora ze Schwarzenbergu (sourozenci) |
| Alma mater | Právnická fakulta Německé univerzity v Praze |
| Profese | diplomat a důstojník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel Vavřinec princ ze Schwarzenbergu (německy Karl Pantaleon Maria Hubert Prinz von und zu Schwarzenberg; 10. srpna 1871 Libějovice – 1. dubna 1902 Šanghaj) byl český šlechtic z rodu Schwarzenbergů a rakousko-uherský diplomat. Jako absolvent právnické fakulty Karlovy univerzity vstoupil do diplomatických služeb, zastával nižší funkce na velvyslanectvích v Německu, Rusku a Japonsku. Zemřel ve věku třiceti let na Dálném východě.[1]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze šlechtické rodiny Schwarzenbergů, patřil k hlubocké primogenituře[2] a narodil se na zámku v Libějovicích, který byl v době dlouholeté přestavby Hluboké oblíbeným rodinným sídlem. Byl pátým a nejmladším synem knížete Adolfa Josefa (1832–1914) a jeho manželky Idy, rozené princezny z Lichtenštejna (1839–1921).[3][4] Vyrůstal v jižních Čechách na rodových sídlech Hluboká a Český Krumlov, od dětství jevil zájem o cestování a měl nadání ke studiu jazyků. Vystudoval práva na Univerzitě Karlově, diplomovou práci s tématem rakouského domovského práva obhájil v češtině a doktorem práv byl promován v roce 1896. Ještě během studií absolvoval stáž na rakousko-uherském ministerstvu zahraničí a na velvyslanectví v Berlíně,[5] absolvoval také krátkou službu v armádě a do zálohy byl převeden v hodnosti poručíka.[6] Po absolutoriu pobýval v Petrohradě (1898–1901), kde na rakousko-uherské ambasádě dosáhl postu legačního sekretáře.[7] Svou zálibu v cestování uplatnil výlety na Kavkaz a pobřeží Černého moře.
Po krátkém diplomatickém pobytu v Římě a dovolené v Čechách byl v roce 1901 přeložen jako legační sekretář do Japonska. Cestou přes severní Ameriku navštívil New York, Niagarské vodopády a Yellowstonský národní park, během plavby přes Atlantik a Tichý oceán se také intenzivně učil japonsky. Po příjezdu do Tokia absolvoval několik dalších cest, mimo jiné do Siamu nebo Hongkongu, setkával se se zahraničními diplomaty, ale byl také pozorovatelem života nejnižších vrstev. Během plánované cesty do Číny měl za úkol sondovat možnosti rakousko-uherské obchodní expanze na Dálný východ po porážce boxerského povstání.[8][9]
Během pobytu v Šanghaji se nakazil spálou a po rychlém průběhu nemoci zemřel 1. dubna 1902 ve věku třiceti let.[10] Rakev s jeho tělem oblečeným do vojenské uniformy byla přepravena z Hongkongu do Rijeky a odtud vlakem do Třeboně.[11] V červnu 1902 byl pohřben v rodové hrobce v Domaníně.[12]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XXIII.; Praha, 1905 (reprint 2000); s. 90 (heslo ze Schwarzenberka) ISBN 80-7185-338-0
- ↑ Almanach českých šlechtických rodů; Brandýs nad Labem, 2010; s. 387–390 ISBN 978-80-85955-39-2
- ↑ Rodokmen Schwarzenbergů dostupné online
- ↑ Karel Vavřinec ze Schwarzenbergu na webu geni.com dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1897; Vídeň, 1897; s. 212 dostupné online
- ↑ Gothaischer genealogischer Hofkalender 1893; Gotha, 1893; s. 220 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats Handbuch der österreichischen-ungarischen Monarchie 1899; Vídeň, 1899; s. 234 dostupné online
- ↑ KOČVAR, Jan: Rakousko-uherské aktivity v Číně 1894–1914; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Praha, 2012 (disertační práce); 286 s. dostupné online
- ↑ SKŘIVAN, Aleš a kolektiv: Zdvořilý nezájem. Ekonomické a politické zájmy Rakousko-Uherska na Dálném Východě 1900–1914; Praha, 2014; s. 63-65 ISBN 978-80-86781-23-5
- ↑ Matrika zemřelých Třeboň 1902 dostupné online
- ↑ GRUBHOFFER, Václav: Pod závojem smrti. Poslední věci Schwarzenbergů v letech 1732–1914; Pelhřimov, 2013; s. 138–140 ISBN 978-80-905264-2-6
- ↑ Pohřeb Karla Vavřince Schwarzenberga dostupné online
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HLAVNIČKOVÁ, Kateřina: Nadějná, ale krátká diplomatická kariéra Karla Vavřince ze Schwarzenbergu in: Ve znamení Merkura. Šlechta českých zemí v evropské diplomacii; Národní památkový ústav České Budějovice, 2020; s. 571–575 ISBN 978-80-87890-31-8
- JUŘÍK, Pavel: Schwarzenbergové. Nic než rovně; Praha, 2018; 168 s. ISBN 978-80-242-6010-5
