Emil Lischka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Emil Lischka von Hartring
Erb Emila Lischky při povýšení do šlechtického stavu (1916)
Erb Emila Lischky při povýšení do šlechtického stavu (1916)
Velitel 10. pěchotní divize
Ve funkci:
1916 – 1917
PředchůdceArtur von Mecenseffy
NástupceEmil von Gologórski
Velitel 26. pěchotní divize c. k. zeměbrany
Ve funkci:
1914 – 1916
PředchůdceKarel Křítek
NástupceHeinrich Wieden von Alpenbach
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní podmaršál (1914), generálmajor (1911)

Narození18. června 1859
Česká Lípa
Úmrtí15. září 1929 (ve věku 70 let)
Česká Lípa
OceněníŘád železné koruny, Leopoldův řád, Železný kříž
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emil Lischka von Hartring (18. června 1859 Česká Lípa15. září 1929 Česká Lípa) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1878, jako štábní důstojník působil u různých jednotek a uplatnil se také jako pedagog. Za první světové války bojoval na východní frontě a v roce 1914 dosáhl hodnosti polního podmaršála. V roce 1917 byl penzionován a zbytek života strávil v rodné České Lípě.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z České Lípy, do armády vstoupil v roce 1878 a již o rok později byl povýšen na poručíka u 43. pěšího pluku. Později si doplníl vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v roce 1888 byl jako nadporučík zařazen do sboru důstojníků generálního štábu, sloužil u 43. pěšího pluku v Temešváru[1]. Poté působil u štábu zemského velitelství v Zadaru[2] a ve vojenské kanceláři velení 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci. V roce 1893 byl povýšen na kapitána a působil jako pedagog na jezdecké kadetní škole v Karlovaci,[3] později sloužil u 39. pěšího pluku v Debrecínu.[4] V roce 1899 byl povýšen na majora a stal se šéfem štábu 15. pěší divize v Miskolci.[5] Krátce poté přešel k c. k. zeměbraně a začal vyučovat na důstojnické zeměbranecké škole ve Vídni, kde byl v roce 1901 povýšen na podplukovníka. V roce 1906 dosáhl hodnosti plukovníka[6] a převzal velení 36. pěšího pluku zeměbrany v Kolomyji, kde strávil pět let.[7]

V roce 1911 byl povýšen do hodnosti generálmajora[8] a v hodnosti velitele 26. zeměbranecké pěší brigády byl přeložen do Brna.[9][10] S touto jednotkou byl na začátku první světové války odvelen na východní frontu, kde se zúčastnil prvních bojů v Haliči.[11] Po počátečních úspěších byl k datu 1. listopadu 1914 povýšen do hodnosti polního podmaršála a převzal velení 26. zeměbranecké pěší divize.[12] V roce 1916 přešel od zeměbrany zpět k c. k. armádě a stal se velitelem 10. pěší divize.[13] Velitelem této jednotky zůstal do května 1917, poté byl penzionován.[14]

Na penzi se vrátil do rodné České Lípy a žil ve vile v dnešní Nawkově ulici č.p. 321. Po jeho smrti darovala rodina jeho generálskou uniformu muzeu v České Lípě.[15]

Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Během vojenské služby obdržel několik vyznamenání, během první světové války získal i ocenění ve spojeneckém Německu.[16] V červnu 1916 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem a predikátem Edler von Hartring, majestát byl vyhotoven až za vlády Karla I. v roce 1917. V erbu měl nijak překvapivě lišku.[17]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1889; Vídeň, 1888; s. 358 dostupné online
  2. Anhang zum Schematismus für das k.u.k. Heer 1891; Vídeň, 1891; s. 32 dostupné online
  3. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1896; Vídeň, 1895; s. 172 dostupné online
  4. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1898; Vídeň, 1897; s. 444 dostupné online
  5. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1900; Vídeň, 1899; s. 202 dostupné online
  6. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1907; Vídeň, 1906; s. 290 dostupné online
  7. Schematismus der K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie 1910; Vídeň, 1910; s. 132 dostupné online
  8. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1913; Vídeň, 1912; s. 202 dostupné online
  9. Schematismus der K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie 1914; Vídeň, 1914; s. 49 dostupné online
  10. Generale und Obersten des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 8 dostupné online
  11. Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na východní frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
  12. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1915; Vídeň, 1915; s. 327 dostupné online
  13. Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  14. Služební postup Emila Lischky in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 106 dostupné online
  15. Emil Lischka na webu Vlastivědného muzea v České Lípě dostupné online
  16. Přehled řádů a vyznamenání Emila Lischky in: Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1917; Vídeň, 1917; s. 5 dostupné online
  17. Nobilitační diplom Emila Lischky na webu Rakouského státního archivu dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]