Emil Lischka

Emil Lischka von Hartring
Erb Emila Lischky při povýšení do šlechtického stavu (1916)
Velitel 10. pěchotní divize
Ve funkci: 1916 – 1917
Předchůdce	Artur von Mecenseffy
Nástupce	Emil von Gologórski
Velitel 26. pěchotní divize c. k. zeměbrany
Ve funkci: 1914 – 1916
Předchůdce	Karel Křítek
Nástupce	Heinrich Wieden von Alpenbach
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní podmaršál (1914), generálmajor (1911)
Narození	18. června 1859 Česká Lípa
Úmrtí	15. září 1929 (ve věku 70 let) Česká Lípa
Ocenění	Řád železné koruny, Leopoldův řád, Železný kříž
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emil Lischka von Hartring (18. června 1859 Česká Lípa – 15. září 1929 Česká Lípa) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1878, jako štábní důstojník působil u různých jednotek a uplatnil se také jako pedagog. Za první světové války bojoval na východní frontě a v roce 1914 dosáhl hodnosti polního podmaršála. V roce 1917 byl penzionován a zbytek života strávil v rodné České Lípě.

Životopis

Pocházel z České Lípy, do armády vstoupil v roce 1878 a již o rok později byl povýšen na poručíka u 43. pěšího pluku. Později si doplníl vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v roce 1888 byl jako nadporučík zařazen do sboru důstojníků generálního štábu, sloužil u 43. pěšího pluku v Temešváru. Poté působil u štábu zemského velitelství v Zadaru a ve vojenské kanceláři velení 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci. V roce 1893 byl povýšen na kapitána a působil jako pedagog na jezdecké kadetní škole v Karlovaci, později sloužil u 39. pěšího pluku v Debrecínu. V roce 1899 byl povýšen na majora a stal se šéfem štábu 15. pěší divize v Miskolci. Krátce poté přešel k c. k. zeměbraně a začal vyučovat na důstojnické zeměbranecké škole ve Vídni, kde byl v roce 1901 povýšen na podplukovníka. V roce 1906 dosáhl hodnosti plukovníka a převzal velení 36. pěšího pluku zeměbrany v Kolomyji, kde strávil pět let.

V roce 1911 byl povýšen do hodnosti generálmajora a v hodnosti velitele 26. zeměbranecké pěší brigády byl přeložen do Brna. S touto jednotkou byl na začátku první světové války odvelen na východní frontu, kde se zúčastnil prvních bojů v Haliči. Po počátečních úspěších byl k datu 1. listopadu 1914 povýšen do hodnosti polního podmaršála a převzal velení 26. zeměbranecké pěší divize. V roce 1916 přešel od zeměbrany zpět k c. k. armádě a stal se velitelem 10. pěší divize. Velitelem této jednotky zůstal do května 1917, poté byl penzionován.

Na penzi se vrátil do rodné České Lípy a žil ve vile v dnešní Nawkově ulici č.p. 321. Po jeho smrti darovala rodina jeho generálskou uniformu muzeu v České Lípě.

Tituly a ocenění

Během vojenské služby obdržel několik vyznamenání, během první světové války získal i ocenění ve spojeneckém Německu. V červnu 1916 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem a predikátem Edler von Hartring, majestát byl vyhotoven až za vlády Karla I. v roce 1917. V erbu měl nijak překvapivě lišku.

• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1905)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Řád železné koruny III. třídy (1911)
• rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1914)
• Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1915)
• Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1915)

• Železný kříž II. třídy (Německo)
• Železný kříž I. třídy (Německo)

Odkazy

Literatura

• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2021; Praha, 2014; s. 312–313 (heslo Lischka) ISBN 978-80-905324-3-4