Domenichino

Domenichino
Narození	21. října 1581 ; Bologna
Úmrtí	6. dubna 1641 ; Neapol
Povolání	malíř
Hnutí	baroko, klasicismus
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Domenichino (vyslov [domenykino]), vlastním jménem Domenico Zampieri (21. říjen 1581, Bologna, Itálie – 6. duben 1641, Neapol) byl italský malíř raného baroka a klasicismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn ševce v Bologni. Zprvu studoval humanitní vědy, gramatiku a rétoriku. Malířství studoval u Denyse Colaerta, dále se svým starším bratrem nastoupil na malířskou Akademii degli Incamminati, jeho spolužáky byli Guido Reni a Francesco Albani, s nimiž nadále udržoval přátelské styky. Stal se typickým pokračovatelem boloňské školy Annibale Carracciho a jeho bratrů. Zdrobnělinu svého jména Domenico na Domenichino získal od kolegů pro svůj malý vzrůst. Svá stěžejní díla maloval v Římě a po roce 1630 v Neapoli, kam přesídlil.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Byl velmi oblíbeným a všestranným malířem a designérem interiérů. Od počátku kariéry jej v Římě podporoval Giovanni Battista Agucchi, majordomus kardinála Aldebrandiniho, zajišťoval mu prestižní církevní zakázky. Podílel se na výzdobě vil, domů, kostelů a kaplí v Římě a v širším okolí papežského státu Lazio. Do Neapole přesídlil na pozvání k výzdobě tamního dómu. Vymaloval kapli klenotnice a kupoli scénami zázraků ze života sv. Januaria. Jeho figurální předlohy sloužily jeho následovníkům, ale i malířům porcelánu a dalším dekoratérům.

Jeho působení spadá především do období baroka, nejvíce ceněny zůstávají jeho chrámové fresky a portréty. Strnulými postavami na olejomalbách se řadí také k římskému klasicismu.

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Tvorbu malířů boloňské školy tvrdě kritizoval John Ruskin (1840) jako bezduchá schémata eklekticismu, jejichž špatný vzor ovlivnil malíře akademismu 19. století. Jeho teorii vyvrátil historik umění John Pope–Hennessy^[1] .

Portréty – dochovaly se dvě desítky, vyznačuje je carraciovský realismus podání tváří v ostrém osvětlením. Vynikají podobizny jeho přátel (Giovanni Battista Agucchi) a kolegů (Guido Reni, Vincenzo Scamozzi). V Římě portrétoval kardinála Girolama Agucchiho a Lanfranca Margottiho, pro něž navrhl také kamenné epitafy.
Mytologie antické cykly scén, fresky např. Ilias pro Palác Giustiniani-Odescalchi v Bassanu Romanu,
Biblické scény – vrcholem barokního iluzionismu je jeho výzdoba chrámu Sant’Andrea della Valle v Římě a kupole katedrály San Gennaro v Neapoli.
Oltářní obrazy – olejomalby
Kresby – podle jeho návrhových kreseb byla vytvořena řada grafických listů, které byly dlouho kopírovány.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Giovanni Battista Agucchi, 1602
Klanění pastýřů, 1607–1610
Dianin lov, 1617
Smrt sv. Pavla z Verony, 1626
Abrahámova oběť, 1628
Flétnista, 1629
Adam a Eva, 1633
Kupole katedrály v Neapoli

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ John Pope-Hennessy: The Drawings of Domenichino in the Collection of His Majesty the King at Windsor Castle. London 1948

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Anna Coliva: Domenichino. Giunti Editore : Firenze 1996, ISBN 978-8809762251
John Pope-Hennessy: The Drawings of Domenichino in the Collection of His Majesty the King at Windsor Castle. London 1948.
Luigi Serra: Domenico Zampieri detto il Domenichino. Rom 1909.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Domenichino na Wikimedia Commons

[1] John Pope-Hennessy: The Drawings of Domenichino in the Collection of His Majesty the King at Windsor Castle. London 1948

[1]