Andreas von Fail-Griessler

Andreas von Fail-Griessler
Generál pěchoty Andreas von Fail-Griessler (1916)
Velitel 7. armádního sboru
Ve funkci: září 1914 – říjen 1914
Předchůdce	Otto Meixner von Zweienstamm
Nástupce	arcivévoda Josef August
Velitel 32. pěší divize
Ve funkci: 16. dubna 1910 – září 1914
Předchůdce	Alfred von Ziegler
Nástupce	Ludwig Goiginger
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1914), polní podmaršál (1910), generálmajor (1906)
Narození	25. února 1857 Štýrský Hradec
Úmrtí	6. března 1919 (ve věku 62 let) Štýrský Hradec
Alma mater	Tereziánská vojenská akademie
Profese	důstojník
Ocenění	komandér Císařského řádu Leopoldova
Commons	Andreas von Fail-Griessler
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andreas Franz Karl von Fail-Griessler (rodné příjmení Griessler, od roku 1894 Fail-Griessler) (25. února 1857 Štýrský Hradec – 6. března 1919 Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1875, vystřídal působení u jednotek po celé monarchii, byl také důstojníkem generálního štábu a uplatnil se i jako pedagog. Za první světové války byl jako velitel divize povolán na východní frontu, kde krátce poté převzal velení 7. armádního sboru a dosáhl hodnosti generála pěchoty (1914). Po ústupu před ruskou armádou byl na podzim 1914 z bojiště odvolán a následně odeslán do penze.

Životopis

Andreas Fail-Griessler

Narodil se jako nemanželský potomek statkáře a důstojníka Josefa Andrease Griesslera a Marianne Failové. Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě (1871–1875) a do armády vstoupil v roce 1875 jako poručík u 57. pěšího pluku ve Vídni. V letech 1879–1881 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka byl v roce 1881 zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Krátce sloužil u 4. pěší brigády ve Vídni, v letech 1883–1884 byl štábním důstojníkem u 14. armádního sboru v Innsbrucku, poté vystřídal působení ve Vídni a Budapešti. V letech 1887–1892 byl přidělen k operační kanceláři generálního štábu a v roce 1888 byl povýšen na kapitána. V letech 1892–1894 sloužil u 35. pěšího pluku v Plzni, pak se vrátil do Vídně s přidělením ke štábu 2. armádního sboru a v roce 1894 byl povýšen na majora. V letech 1895–1899 byl pedagogem na Válečné škole a v roce 1896 byl povýšen na podplukovníka. V roce 1900 dosáhl hodnosti plukovníka a v letech 1900–1906 byl šéfem štábu 1. armádního sboru v Krakově.

V roce 1906 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 12. horské brigády v Banja Luce (1906–1909). V roce 1909 byl jmenován zástupcem velitele 5. armádního sboru v Prešpurku a o rok později převzal velení 32. pěší divize v Budapešti. K datu 1. května 1910 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála. Se svou divizí byl na začátku první světové války zařazen do 2. armády generála Böhm-Ermolliho určené pro boje v Srbsku. Začátkem září 1914 byl převelen na východní frontu, kde se jako divizní velitel zúčastnily bitvy u Lvova. K datu 1. října 1914 byl povýšen na generála pěchoty a převzal velení 7. armádního sboru. Po počátečních úspěších v Karpatech a dobytí Užockého průsmyku musel ustoupit před ruskou armádou. V listopadu 1914 byl z velení odvolán oficiálně ze zdravotních důvodů a k datu 1. ledna 1915 byl penzionován.

Tituly a ocenění

V roce 1894 spojil své jméno s příjmením matky a začal se psát jako Fail-Griessler. V roce 1916 byl povýšen do šlechtického a v roce 1917 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání.

• Bronzová vojenská záslužná medaile (1892)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1898)
• Jubilejní pamětní medaile
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1903)
• Řád železné koruny III. třídy (1904)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1912)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1913)
• Mobilizační kříž (1913)
• komandérský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1914)

• rytíř Řádu Albrechtova (Sasko) (1888)

Odkazy

Literatura

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 117–118 (heslo Andreas von Fail-Griessler) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)

Externí odkazy

• Profesní biografie Andrease Fail-Griesslera