Šťavnatka vonná
 Šťavnatka vonná | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Třída | stopkovýtrusé (Agaricomycetes) |
| Podtřída | houby rouškaté (Agaricomycetidae) |
| Řád | pečárkotvaré (Agaricales) |
| Čeleď | šťavnatkovité (Hygrophoraceae) |
| Rod | šťavnatka (Hygrophorus) |
| Binomické jméno | |
| Hygrophorus agathosmus Fr.; 1838 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šťavnatka vonná (Hygrophorus agathosmus) je druh houby z čeledi šťavnatkovité (Hygrophoraceae).
Znaky[editovat | editovat zdroj]
Zpočátku klenutý klobouk se postupně rozkládá do plochy, přičemž v jeho středu vyniká nízký hrbol. V průměru dorůstá 4–8 cm. Pokožka je slizká, hladká, její barva je buďto bílá, nebo se pohybuje v odstínech šedi. Okraje bývají často i v dospělosti lehce zavinuté.
Lupeny bílé až bleděšedé, tlusté, u třeně sbíhavé, na klobouku řídce uspořádané. Výtrusný prach je bílý.
Třeň je bílý, ve spodní části lehce ztloustlý, 5-10 cm dlouhý, povrch je pokrytý bílými šupinkami.
Dužnina bílá, šťavnatá, křehká, typická je silná vůně po marcipánu či hořkých mandlích, bez výrazné chuti.
Užití[editovat | editovat zdroj]
Jedlá houba, neměla by se ale konzumovat ve větších dávkách, hrozí žaludeční potíže (z tohoto důvodu někde uváděna i jako nejedlá).[1]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Tato šťavnatka je po celý podzim k nalezení v smíšených a jehličnatých lesích, ze stromů preferuje smrky a borovice.[2][4]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Druh byl pozorován v Evropě, Sev. Americe, Africe a Indii.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Možnost záměny[editovat | editovat zdroj]
- Šťavnatka hyacintová (Hygrophorus hyacinthinus) – liší se menšími plodnicemi a vůní po hyacintech [4](někdy je vůně popisována i jako podobná kyselým cucacím bonbonům)[2]
- Šťavnatka tečkovaná (Hygrophorus pustulatus) – liší se absencí vůně a bradavčitým třeněm[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Hygrophorus agathosmus - šťavnatka vonná - myko.cz. www.myko.cz [online]. [cit. 2023-07-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c GRÜNERT, Helmut a Renate. Houby. Praha: Knižní klub, 1995. ISBN 80-717-6183-4.
- ↑ Šťavnatka vonná - Hygrophorus agathosmus (Fr.) Fr. | www.ohoubach.cz. ohoubach.cz [online]. [cit. 2023-07-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c Hygrophorus agathosmus s. l. (Šťavnatka vonná). mykologie.net [online]. [cit. 2023-07-18]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- GRÜNERT, Helmut a Renate GRÜNERT. Houby. Praha: Knižní klub, 1995. Průvodce přírodou (Knižní klub). ISBN 80-717-6183-4 (str. 52)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu šťavnatka vonná na Wikimedia Commons
