Wikipedista:Tereza Strmisková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Divadelní lektor[editovat | editovat zdroj]

Divadelní lektor je divadelní profese, jejímž úkolem je přibližovat scénická umění rozličným sociálním skupinám, pečovat o diváckou komunitu konkrétní divadelní scény, vytvářet a realizovat umělecko – vzdělávací programy pro veřejnost.

Divadelní lektor se pohybuje mezi světem divadla a diváků, zajišťuje vzájemnou výměnu podnětů, prohlubuje jejich kontakt, zvědavost a respekt. Pestrými metodami rozvíjí témata inscenací, podněcuje diskusi. Pomáhá divadelní umění zpřístupnit méně zkušeným divákům, buduje jejich vztah k dramatickému umění i konkrétnímu divadlu. Zásadním způsobem přispívá k rozšiřování současné i budoucí divácké základny.

Práce divadelního lektora je úzce provázána s mnoha oblastmi divadelní provozu, divadelní lektor je nejen pedagogem a umělcem, ale také částečně produkčním, náborářem, tajemníkem, zabývá se fundraisingem, žádostmi o granty a PR strategiemi.

V současné době se divadelní lektoři mají možnost vzdělávat na Katedře výchovné dramatiky DAMU a v Ateliéru Divadlo a výchova Divadelní fakulty JAMU. Obě katedry nabízejí komplexní vzdělání v oblasti divadla, výchovy i samotné lektorské práce. Lektory se také mohou stát divadelníci jiných profesí: dramaturgové, herci, režiséři, pracovníci marketingu.

Podoby práce divadelního lektora s publikem[editovat | editovat zdroj]

Divadelní lektor komunikuje se školami a věnuje se jak tvořivé výchově dětského a mladého diváka, tak metodické spolupráci s učiteli. Spolu s dramaturgy je to právě divadelní lektor, kdo přináší formáty komunikace s veřejností, které vhodným způsobem reflektují aktuální společenskou situaci a problémy.

Konkrétní formáty, které česká divadla svým divákům nabízejí jsou:

  1. Doprovodné workshopy k divadelním inscenacím jsou nejčasteji určeny školním kolektivům, ale je možné je nabídnout široké divácké veřejnosti. Praktická tvůrčí práce může probíhat ve zkušebně, ve foyeru divadla nebo ve školní třídě. Kromě divadelního lektora se do vedení workshopů zapojují např. herci nebo dramaturgové ze souboru. Pokud workshop probíhá před představením, zaměřuje se na přípravu diváka na zhlédnutí vybraného kusu z repertoáru a může se týkat tematické roviny inscenace, dobového kontextu, užitého divadelního jazyka, ale také divadelní teorie nebo historie. Workshop po představení se zaměřuje na diváckou reflexi viděného jevištního tvaru, rozvíjí nastolená témata, dává prostor pro navazující aktivity inspirované např. režijním stylem, inscenačním klíčem, postavami hry. Rozvíjí schopnost recepce a reflexe dramatického umění, schopnost vnímat divadelní jazyk.
  2. Dramaturgické úvody k představení se odehrávají bezprostředně před začátkem představení. Z úst lektora či dramaturga získají diváci zajímavé a doplňující informace o inscenaci, jejím vzniku, autorovi, režijně-dramaturgickém pojetí, současném kontextu apod.
  3. Diskuse a setkání zapojují veřejnost do dialogu na nejrůznější témata: divadlo, nové inscenace, aktuální kulturní či společenské problémy.
  4. Pracovní listy pro žáky a rodiny s dětmi či metodické materiály pro učitele s nabídkou aktivit před i po představení jsou cestou k oslovení velkého počtu diváků bez nároku na prostor a čas.
  5. Workshopy a kurzy vedené divadelními lektory či umělci pomáhají budovat dovednosti a znalosti (nejen) z oblasti divadelního umění, vedou k vnímání divadla jako možnosti sebevyjádření, rozvíjejí kreativitu účastníků a pomáhají nahlížet svět umění skrze vlastní prožitek a osobní účast. Typy workshopů a kurzů: k rozvoji divadelních dovedností: herectví, rétorika, tanec, scénografie, práce s hlasem, práce s loutkou, pantomima, akrobacie, nový cirkus, divadelní maska, kostým, tvůrčí psaní, kritický seminář. na vybrané téma: jak napsat divadelní hru, historie divadla, téma divadelní sezóny, konkrétní drama, svátky a významná výročí, svoboda, demokracie. na míru konkrétní skupině: školní třídě, klubu seniorů, zaměstnancům jedné firmy, návštěvníkům mateřského centra apod. Téma i aktivity workshopu lze přizpůsobit počtu, zaměření, vztahům i konkrétním potřebám a požadavkům dané skupiny.
  6. Akce pro veřejnost, které nabízí atraktivní program a otevírají divadlo jako kulturně-společenskou instituci, přitáhnou do divadla i návštěvníky, kteří nepatří k tradičnímu publiku. Jde například o interaktivní prohlídky divadel, Noc divadel, oslavu Dne dětí, festivaly, představení nové sezóny, ale také diskuse na společenská témata.
  7. Prohlídky divadla s lektory, řediteli, technickými šéfy, umělci, architekty, s tabletem, sluchátky, naživo, on-line, po tmě, s příběhem, bojovkou, překvapením či občerstvením. Příležitost poznat prostory divadla, kam běžný divák nevstoupí.
  8. Studio zastřešuje inscenační práci se stálou skupinou dětí či dospělých, zaměřenou na sebevyjádření jazykem umění. Výsledná inscenace může být provázána s dramaturgií divadla a prezentována jeho divákům, nebo přímo zařazena do programu.

Klíčové momenty rozvoje divadelního lektorství v České republice[editovat | editovat zdroj]

Principy práce s divadelním publikem se začínají aplikovat v českém prostředí na základě inspirace zahraniční praxí (Velká Británie, Německo) a výrazně také skrze výzkum vysokoškolských pracovišť, Katedry výchovné dramatiky DAMU a Ateliéru Divadlo a výchova Divadelní fakulty JAMU již od roku 2000. Platforma spolupráce vysokých škol s divadly a nižšími stupni škol poskytla volné pole pro experimentování s formáty práce s publikem a jejich prověřování v tvůrčí praxi zejména s dětským a mladým publikem. Nejdříve formou jednorázových akcí, projektů realizovaných studenty, dobrovolníky či zaměstnanci divadla a postupně nachází pevnější pozici v zakládání tzv. ateliérů či lektorských oddělení divadel. Mezi divadla, která se výrazným způsobem věnují lektorské práci patří:

Švandovo divadlo (2004)

Divadlo Ponec (2004)

Divadlo Polárka (2008)

Národní divadlo Moravskoslezské (2010)

Divadlo Drak(2010)

Divadlo loutek Ostrava (2011)

Divadlo na cucky (2012)

Národní divadlo (2013)

Divadlo Minor (2014)

Jihočeské divadlo (2015)    


Na cestě k propagaci divadelního lektorství v kontextu českého prostředí stály následující události:

2004 Švandovo divadlo - organizace workshopů → 2005 založení Ateliéru Švandova divadla

2010    Národní divadlo Moravskoslezské - Letní divadelní škola pro pedagogy → 2012 založení nezisková organizace Ateliér pro děti a mládež při NDM

2014    Konference Cesty ke spolupráci divadel a škol v českém a německém kontextu

2015/16  Institut umění - Divadelní ústav pořádá sérii diskusí s názvem  Střed zájmu: Divadelní lektor (Nová scéna ND, Divadelní Flóra, Divadlo na Orlí)

2018 Setkání divadelních lektorů 2018 pořádá Národní divadlo, Divadlo Minor, Divadlo Drak

2020 vznik Asociace divadelních lektorů - mezi zakládající instituce patří Národní divadlo, Národní divadlo Moravskoslezské, Divadlo Drak, Katedra výchovné dramatiky DAMU, Ateliér Divadlo a výchova DF JAMU)