Wikipedista:Miru Cílová/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Cílové ze Svojšic je starý rytířský rod pocházející z vesnice Svojšice (něm. Swojschitz)[1], dnes jsou Svojšice součástí obce Petrovice u Sušice. Cílové ze Svojšic jsou později zmiňováni také jako Cílové ze Svojšic a na Dolejším Krušci. Cílové byli významní obchodníci v kraji a také působili na nižších úřadech, nebo ve službách významných šlechtických rodů.[1]

Cílové ze Svojšic
Erb dynastie Přemyslovců
ZeměČeské království 🇵🇱
TitulyRytířský rod
ZakladatelJan Cíl (1401-1440)
Mytický zakladatelBeneš z Čejkovic
Rok založení14. století
Jiné jméno dynastieCílové ze Svojšic a na Dolejším Krušci

Historie[editovat | editovat zdroj]

Praotcem a zakladatelem šlechtického rodu Cílů ze Svojšic, byl Jan řečený Cíl. První zmínky o Janu Cíli pochází již z roku 1401[1], kdy se Jan stal patronem místního kostela a vlastnil "podací hlas" ve Svojšicích. Jan Cíl († asi r. 1440) nechal postavit pravděpodobně mezi léty 1401-1417 pozdně gotickou svojšickou tvrz. Jan Cíl je zmiňovaný také jako syn Beneše z Čejkovic[1][2] a zemřel okolo roku 1440. V roce 1450 již byl v historických záznamech zmiňovaný jiný Jan ze Svojšic, nejspíše syn zakladatele Jana Cíle. [1]V roce 1468 byl Jan jmenován mezi odpovědníky Jana II. z Rožmberka.[2] Kromě Jana působil ve druhé polovině 15. století ve Svojšicích také Chval Cíl (†1491), který byl pochován ve svojšickém kostele. Chval Cíl po sobě zanechal nezletilé syny Jana a Petra (†1554), kterých se jako poručníci ujali Otík ze Stropčič a Vintíř z Vlčkovic.[2] Oba bratři se "jim poručili se všemi svými dědinami, nábytky a svrchníky". Což znamenalo, že Otík ze Stropčic a Vintíř z Vlčkovic spravovali celý majetek nezletilých synů Chvala Cíle. V roce 1505 nejmenovaný Cíl ze Svojšic poslal jednoho pěšího vojáka do vojska.[2] Jan Cíl je připomínán ještě v roce 1539. Významnou osobností svého rodu se stal Petr Cíl (†1554), který nechal v roce 1520 těžit na svých pozemcích drahé kovy, Petr Cíl je v historických záznamech zmiňovaný ještě v letech 1529 a 1539 a 1543. V témže roce vlastnit Petr Cíl tvrz a ves Svojšice a další z okolních vesnic: Odolenov, Jiříčnou, Novou Vísku, Krušec, celé Trpěšice, Čímicích, v Trsicích, Zámyšli a Čeleticích „Co tu má“ a podací právo ve Svojšicích.[1][2]

V roce 1545 přikoupil Petr Cíl ze Svojšic od Jindřicha z Rýzmberka ves Stankovy [2](dnes Dolní a Horní Staňkov) a část vsi Čepice. Petr zemřel v roce 1554 a je pochován ve svojšickém kostele, kde dodnes můžeme vidět jeho náhrobník (náhrobní kámen) s reliéfem cílovského znaku. (Kromě Petra Cíle jsou ve svojšickém kostele pochováni i další členové rodu Cílů). Potomci Petra Cíle se v roce 1555, konkrétně 23. prosince[1]rozdělili o otcův majetek. Jan Cíl dostal statek, který se později nazýval "Jiřičenský", což byly vsi Jiřičná, Trsice, Novou Vísku, Čeletice a Odolenov. [1][2]

Cílové ze Svojšic a na Dolejším Krušci

Beneš Cíl získal Dolejší Krušec, Javoříčko, Čimice, Trpěšice, Myslívo Zadní a Novou Vísku, které jsou později nazývány jako statek "Krušecký". Nezletilý syn Václav Cíl (†1609) zdědil tvrz, dvůr a ves Svojšice a ves Čeletice.[1][2] Zda získala i svůj podíl na dědictví dcera Petra Cíle známá jako Voršila nebyly nalezeny žádné záznamy.[2] Svojšického statku se ujal syn Václav po dovršení své plnoletosti, a následně se oženil s Kateřinou Lehomskou z Malevic. Narodil se jim syn Jiřík Václav (†1594/1596), který je spolu s otcem v záznamech zmiňován ještě v roce 1589, což znamená, že byli oba naživu. Kdy Jiřík Václav přesně zemřel nevíme, ale připadají v úvahu dva roky 1594 ev. rok 1596. Společně s Václavem žili na tvrzi a statku ve Svojšicích také Václavovi synové z druhého manželství s Žofií z Příchovic. Byli to bPetr Kryštof (†1613), Jan Jindřich a nezletilí bratři Jan Rohovec a Vilém Tomáš. Vilém Tomáš později vlastnil Podolí, Jan Jindřich hospodařil v Podmoklech, kde měl v roce 1603 šest poddaných. Ostatní bratři sídlili na Svojšicích (Petr Kryštof a Jan Rohovec)[2]. Jejich otec Václav Cíl koupil 29. června 1599 poplužní dvůr v Lehomě. V Roce 1603 vlastnil Václav Cíl ve Svojšicích 15 poddaných. Větší část Svojšic – 26 poddaných resp. 6 komínů (domů) náležela ve stejné době také Janu Jindřichu Běšínovi z Běšin. Václav Cíl zemřel v roce 1609 a ve stejném roce se v záznamech objevuje ve Svojšicích také Bedřich Karel Cíl, který byl synem Jiříka Václava, syna Václava Cíle.[1][2] pozn. Syny Jiříka Václava byli Zikmund Vojtěch, Jan Jindřich, Bedřich Karel a Petr Cíl.

Po smrti Václava Cíle v roce 1609 byl svojšický statek rozdělen na dva díly. Kromě toho zde byl ještě jeden díl Svojšic, který Václavovi v době jeho smrti pravděpodobně ani nepatřil. V roce 1615 sídlili na Svojšicích synové Jiříka Václava (Zikmund Vojtěch a Petr Cíl ze Svojšic) a také Jan Jindřich Běšín z Běšin z nichž každý vlastnil ve vsi 5 poddaných.[1]

Zikmund Vojtěch byl ženatý s Eliškou z Janovic a vlastnil první podíl svojšické tvrze až do roku 1647, kdy jej prodal svému zeti (manželu Elišky Kateřiny ze Svojšic) Adamu Bartoloměji Kocovi z Dobrše a na Kunraticích. Adam Bartoloměj vlastnil podíl na Svojšicích dlouhých 40 let a poté jej 10. listopadu 1684[1] prodal svému zeti Ladislavu Zikmundovi Běšínovi z Běšin.[1]

Druhý podíl svojšické tvrzi patři s jistotou rodu Cílů, protože ještě v roce 1700 sídlili ve Svojšicích Petr, Zikmund Albrecht, Jindřich Karel a Bedřich Cílové[2]. Z výše zmiňovaných bratří Petr Cíl zemřel v roce 1708 a další ze synů Jiříka Václava rytíř Jan Jindřich Cíl ze Svojšic skoupil jeho podíly ze svojšického statku v roce 1619, které po jeho smrti připadly bratrům Zikmundu Vojtěchovi a Bedřichu Karlovi. Tím získal Jan Jindřich tvrz s dvorem, pivovarem a polovicí vsi Svojšic.[2]E

Pečeť s panským kloboukem a střapci

Další důležitou osobou ve Svojšicích byla Lidmila Františka z Kocova, vdova po Ladislavovi z Běšin, obnovila z poslední vůle manžela roku 1713 faru ve Svojšicích.[1][2]

Erb[editovat | editovat zdroj]

Erb rodu Cílů ze Svojšic je jednoduchý štít s modrým panským kloboukem se střapci na zlatém poli s modrými a zlatými přikrývadly, jako klenot zápalný granát

Zajímavostí na erbu Cílů ze Svojšic je, že se výška klobouku v erbu Cílů se měnila podle velikosti jejich majetku. Nejvíce majetek Cílů rozšířil Petr Cíl za jehož života činil majetek Cílů kromě svojšické tvrze také 18 vesnic. Panský klobouk se střapci se opakuje také na Pečeťi Cílů.

Svojšická tvrz[editovat | editovat zdroj]

Budova je vysoká hranolová stavba pozdně gotické tvrze z 2. poloviny 15. století se střílnovými otvory a zbytky freskové výzdoby[3]. Doklad středověké venkovské tvrze postavená z lomového zdiva a na fasádách se dochovaly fragmenty omítky. Dovnitř tvrze se vstupuje gotickým portálem s rovným nadpražím podepřeným dvěma krakorci.[3] Nad portálem jsou patrné zbytky biblického textu a nečitelného polychromovaného erbu Cílů ze Svojšic. Na severovýchodní straně přiléhá ke tvrzi obytná stavba zámečku z 18. století.Před tvrzí je na jihovýchodní straně rybník, který patřil k jejímu obrannému systému. V roce 1757 se mu říkalo Zátvrzí.

Dolejší Krušec (zámek)[editovat | editovat zdroj]

Dolejší Krušec je renesanční tvrz[4] [5]přestavěná na zámek ve stejnojmenné vesnici Dolejší Krušec u obce Hartmanice v okrese Klatovy. Stavitelem renesanční tvrze z 2. poloviny 16. století byl Beneš Cíl ze Svojšic[5], který jej společně se dvorem zdědil po otci Petru Cílu ze Svojšic při dělení majetku 23. prosince 1555, od té doby se píše jako Beneš Cíl ze Svojšic a na Dolejším Krušci. Jeho dědicem se v roce 1582 stal syn Jan Cíl a po něm v roce 1603 Heřman Cíl ze Svojšic a na Dolejším Krušci. [4] [6] pozn. Dochovala se listina v níž dává Beneš Cíl ze Svojšic a na Dolejším Krušci k svobodnému užívání (1555 - 16000) majetek "člověku javorskému z Javora".

Stavovské povstání[editovat | editovat zdroj]

Pobělohorské konfiskace se majitelů Svojšic příliš nedotkly. Jan Jindřich byl v roce 1629 pokutován a Zikmund Vojtěch byl uznán v roce 1623 nevinným. Podstatně hůře dopadl Heřman Cíl ze Svojšic a na Dolejším Krušci, jehož tvrz byla v roce 1620 obsazena císařským vojskem a pravděpodobně byla také vypálena, přestože se Heřman stavovského povstání (1618–1620) nezúčastnil. Zkonfiskované panství bylo, i přes Heřmanovy námitky, roku 1623 prodáno Johaně Malovcové z Bukovan.

Příbuzní[editovat | editovat zdroj]

Příbuzní rodu Cílů ze Svojšic jsou: Cílové na Dolejším Krušci, Běšinové z Běšin, Janovských z Janovic a Klenové, Klenovští z Klenové, z Hořovic, Záborský z Brloha, Záborský z Prostého, z Příchovic, Želinský ze Sebuzína, z Pakoměřic, ze Sudoměřic, z Hradiště, z Barštejna, z Kokořova, z Tamfeldu, z Kokořova, z Hazenburku, z Malevic, z Čejkovic.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference:[editovat | editovat zdroj]

  1. SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze Království českého. Prácheňsko. Svazek XI., Praha 1890, Tiskem i nákladem knihtiskárny Františka Šimáčka, Kapitola Tvrze v okolí Velhartic, s. 124–125. Dostupné online.
  2. BAŠTA J.: K otázce poznání a interpretace strážišť, Svojšice s. 58-67, Dostupné online.
  3. Tvrz Svojšice [online]. Národní památkový ústav, Katalog památek [cit. 2023-01-31]. Dostupné online.
  4. ÚLOVEC, Jiří: Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. Díl 1. A–M. Praha: Libri, 2003. 504 s. ISBN 80-7277-099-3. Kapitola Dolejší Krušec, s. 136 - 142 Dále jen Úlovec (2003).
  5. Tvrz a Zámek Dolejší Krušec, Národní památkový ústav, Katalog památek [cit. 2023-01-31]. Dostupné online.
  6. ÚLOVEC, Jiří: Zaniklé památky na rod Cílů ve Svojšicích In: Západočeské archivy [cit. 2023-01-31].2020. Sv. 11 (2020), s. 38-49. Dostupné online.
  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Prácheňsko. Svazek XI. [online]. Praha: Tiskem i nákladem knihtiskárny Františka Šimáčka, 1890 [cit. 2023-01-30]. S. s. 124–125. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n BAŠTA, J. K otázce poznání a interpretace strážišť [online]. BAŠTA J.: K otázce poznání a interpretace strážišť, Svojšice s. 58-67, Dostupné online. [cit. 2023-01-30]. S. Svojšice s. 58-67. Dostupné online. 
  3. ↑ a b TVRZ SVOJŠICE, Národní památkový ústav. Katalog památek Svojšická tvrz [online]. [cit. 2023-01-31]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. Díl 1. A–M [online]. Praha: Libri, 2003 [cit. 2023-01-31]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV, Katalog památek. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. Díl 1. A–M [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2023-01-31]. S. Tvrz a Zámek Dolejší Krušec, Národní památkový ústav, Katalog památek [cit. 2023-01-31]. Dostupné online.. Dostupné online. 
  6. ↑ ÚLOVEC, Jiří. Zaniklé památky na rod Cílů ve Svojšicích [online]. Západočeské archivy, 2020 [cit. 2023-01-31]. S. s. 38-39. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Miru_Cílová/Pískoviště&oldid=22430299“