Přeskočit na obsah

Wikipedista:IvetaK

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Trestný čin propadnutí majetku

Za spáchání trestního činu dle trestního zákoníku v platném znění č.40/2009 Sb. mohou soudy uložit tyto tresty:

Druhy trestů § 52 zákona č. 40/2009 Sb.:[editovat | editovat zdroj]

a) odnětí svobody b) domácí vězení c) obecně prospěšné práce d) propadnutí majetku e) peněžitý trest f) propadnutí věci g) zákaz činnosti h) zákaz pobytu i) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce j) ztráta českého titulu a vyznamenání k) ztráta vojenské hodnosti l) vyhoštění

Propadnutí majetku[editovat | editovat zdroj]

je jedním z trestů, které mohou soudy uložit za trestný čin. Propadnutí majetku je pokládáno za nejpřísnější majetkový trest. Postihuje celý majetek odsouzeného nebo tu část, kterou určí soud (např. nemovitost) v souladu s § 66 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění. Výrokem o propadnutí majetku zaniká zákonné společenství majetkové, tím je myšleno společné jmění manželů. Vlastníkem propadlého majetku se stává stát.

Vyloučení z propadnutí majetku[editovat | editovat zdroj]

Trest propadnutí majetku se však nevztahuje na prostředky nebo věci, jichž je nezbytně třeba k uspokojení životních potřeb odsouzeného nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat.

Ukládání trestu[editovat | editovat zdroj]

Soud může trest propadnutí majetku uložit spolu s dalším trestem za předpokladu, že se odsuzuje pachatel nejčastěji k trestu výjimečnému nebo za zvlášť závažný zločin, jímž pachatel pro sebe nebo pro jiného získal nebo se alespoň snažil získat majetkový prospěch. Tento trest však může být uložen rovněž samostatně, a to za předpokladu, že vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a k osobě a poměrům pachatele není nutno uložit trest jiný, tento trest lze totiž uložit rovněž alternativně. Text stránky.[1]Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění.

Trest alternativní[editovat | editovat zdroj]

Trest propadnutí majetku může být rovněž trestem alternativním, tzn., že je alternativou k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Pachatel trestného činu tak není uvězněn, nýbrž má povinnost dodržovat určité povinnosti a respektovat omezení. Tento trest je tak mnohými považován za alternativní tzv. v užším slova smyslu, nicméně vzhledem k tomu, že není spojen se ztrátou svobody (s nepodmíněným trestem odnětí svobody), tak jejich zařazení lze považovat za diskutabilní. [2]

  1. Text odkazu, další text.Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění.
  2. ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vydání.. vyd. Praha: Leges, 2014. 31 s. ISBN 978-80-87576-93-9.