Wikipedista:Evavla/Pískoviště

Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra České republiky (SUZ) je provozovatelem přijímacích, pobytových a integračních azylových středisek. Správa uprchlických zařízení MV (SUZ) je organizační složka státu podřízená náměstku Ministra vnitra pro veřejný pořádek a bezpečnost, jejímž primárním úkolem je zajistit žadatelům o azyl bezpečnost a možnost správního řízení o udělení mezinárodní ochrany. Otázky azylu a migrace jsou v plné kompetenci těchto tří složek Ministerstva vnitra:

   Správa uprchlických zařízení (SUZ)
   Policie České republiky (PČR)
   Odbor azylové a migrační politiky (OAMP)

Historie

Správa uprchlických zařízení byla zřízena 1.1.1996 jako rozpočtová organizace Ministerstva vnitra ČR. Vznikla rozdělením tehdejšího Odboru pro uprchlíky MV ČR z důvodu oddělení výkonu státní správy v oblasti azylové politiky a správního řízení o azylu, od zabezpečovacích služeb žadatelům o udělení mezinárodní ochrany. Od roku 2006 má SUZ ve správě i zařízení pro zajištění cizinců, od roku 2009 provozuje centra na podporu integrace cizinců v krajských městech. Od roku 2009 čerpá prostředky také z Evropského návratového fondu a Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí.

Činnost

Jedním ze základních úkolů SUZ je obstarávat provoz veškerých pobytových služeb pro cizince třetích zemí, kteří na našem území žádají o azyl nebo pobývají bez pobytového oprávnění. Provozní služby by měly zajišťovat základní lidské potřeby cizinců a jejich důstojnost. Ubytovací prostory splňují hygienické předpisy a jsou vybaveny tak, aby zajišťovaly bezpečí, soukromí a rodinný život klientů. Samotné standardy kvality ubytování v zařízeních SUZ zahrnují celkem 13 položek: místnosti pro ubytování, společné prostory s volným přístupem, společné prostory s režimovým přístupem, dětské centrum, koupelny, toalety, prádelny, stravování, venkovní prostory zařízení, chodby, návštěvní prostory, prostory pro poskytování právní pomoci, přístup k telefonu, přístup k informacím a bezpečnost klientů.

SUZ poskytuje klientům široké spektrum služeb v pobytových střediscích i ambulantně v Centrech pro podporu intergrace cizinců (CPIC). Cíle sociální práce ve všech zařízeních Správy je možno shrnout do následujících třech oblastí s tím, že způsoby a rozsah naplňování těchto cílů se tedy liší dle typu zařízení:

1. Podpora schopnosti adaptace klienta na nároky a podmínky situace a prostředí.

2. Zprostředkování zdrojů a služeb.

3. Efektivní a humánní způsob podpory klienta a jeho rozvoj.

Klient má možnost využít bezplatně tlumočnických služeb, psychologické péče a právního poradenství. V rámci integračního procesu je klientům nabídnuta možnost výuky českého jazyka, volnočasové aktivity a sociokulturní kurzy. CPIC centra organizují pravidelné kulturní akce a zajišťují činnost regionálních poradních platforem. V projektu repatriace se každoročně do svých domovských zemí dobrovolně vrátí několik desítek žadatelů. V roce 2015 toto bylo umožněno 110 lidem. SUZ zajišťuje Program boje s nelegální migrací a Program pomoci obětem obchodu s lidmi.

Klienti a partneři

Služeb SUZ využívají muži, ženy, děti nebo celé rodiny.[1] Podle postupu vyřizování žádostí o azyl jsou klienty:

• žadatelé o mezinárodní ochranu
• azylanti a lidé, kterým byla udělena doplňková ochrana
• lidé bez pobytového povolení nebo v rozporu se zákonem

• cizinci třetích zemí legálně pobývající na území ČR

Tito lidé mají podle právního systému různá práva a povinnosti. SUZ spolupracuje s řadou neziskových i mezinárodních organizací, státní správou a územní samosprávou. Tyto organizace pomáhají naplňovat potřeby cizinců a pomáhají jim zorientovat se v jejich vlastní situaci a v českém prostředí. Mezi tyto organizace patří například Adra, Arcidiecézní charita Praha, Organizace pro pomoc uprchlíkům, Berkat, ENARO, Czech Kid, obce a další.

Přehled středisek

Přijímací střediska jsou umístěna na mezinárodním letišti Praha-Ruzyně a v Zastávce. Dohromady mají 98 lůžek. Slouží k ubytování nových žadatelů, a to do doby ukončení vstupních procedur (obvykle do týdne). Žadatel musí prokázat totožnost, projít vstupní zdravotní prohlídkou, pohovorem a sociálním šetřením, čímž je zahájeno řízení o udělení mezinárodní ochrany. Přijímací středisko není možné volně opustit.

Pobytová střediska nalezneme v Kostelci nad Orlicí a Havířově. Jejich kapacita činí 318 lůžek. Pobytové středisko slouží k ubytování cizinců, kteří mají za sebou vstupní procedury a čekají na vyřízení žádosti o mezinárodní ochranu (azyl). Tito žadatelé již mohou opustit středisko, příp. být ubytováni mimo pobytové středisko. Služby se věnují i využití volného času.

Integrační azylová střediska se nacházejí v Havířově, Jaroměři, Předlicích a v Brně. Celková kapacita činí 208 lůžek. Integrační středisko slouží osobám, kterým byla přiznána mezinárodní ochrana a sami požádali o zapojení do integračního programu. V integračním programu si osvojí český jazyk a získají zaměstnání a bydlení. Ubytování (v maximální délce 18 měsíců) je zpoplatněné.

Centra na podporu integrace cizinců jsou v Ostravě, Pardubicích, Zlíně, Plzni, Liberci, Karlových Varech, Českých Budějovicích, Olomouci a v Jihlavě.

Zařízení pro zajištění cizinců jsou v Bělé pod Bezdězem, Zastávce u Brna a ve Vyšních Lhotách. Jejich základní kapacita byla již vyčerpána a v současnosti je pomocí různých opatření (např. zprovozňování nových částí areálu nebo přistavení obytných buněk) navyšována. Dle informací Ministerstvo vnitra činí současná kapacita (16. září 2015) 1368 míst, z nichž je aktuálně obsazeno 914 lůžek. Zařízení pro zajištění cizinců (někdy také detenční či vyhošťovací zařízení) slouží k zajištění cizinců, kterým bylo vydáno pracovníky cizinecké policie rozhodnutí o správním vyhoštění a zajištění. Jsou to obvykle dvě skupiny lidí – buď neúspěšní žadatelé o azyl, kterým nebyla udělena mezinárodní ochrana, nebo cizinci, pobývající na území České republiky nelegálně – nemají příslušné doklady pro pobyt na území ČR – (v současnosti většinou imigranti, směřující do Německa v rámci evropské migrační krize).

Dne 14. listopadu 2016 bylo oficiálně zprovozněno nové Zařízení pro zajištění cizinců Balková s kapacitou 200 lůžek. Současně došlo k uzavření Zařízení pro zajištění cizinců Drahonice. Areál bude po vyklizení navrácen Ministerstvu spravedlnosti. Zařízení v uzavřeném režimu bude sloužit k ubytování zajištěných samostatných mužů, kteří nebudou moci areál opouštět.

Mezinárodní legislativa o uprchlictví

Pro činnost SUZ je směrodatné mezinárodní, evropské a vnitrostátní právo o uprchlictví a azylu. Obecnou platformu pro mezinárodní uprchlické právo představuje Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948, která podle čl. 3, 5 a 14 uznává právo na život, svobodu a v kontextu problému uprchlictví na osobní bezbečnost. Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu a má právo požádat o azyl v jiných zemích. Po druhé světové válce vyvstala potřeba, vytvořit mezinárodní dokument, který by zajišťoval ochranu lidem, kteří ve své zemi toto bezpečí nemají. V červenci roku 1951 v Ženevě vznikla Úmluva o právním postavení uprchlíků, jenž se stala jedním z pilířů uprchlického práva. Protokol této Úmluvy byl vydán o několi let později v roce 1967 a její znění více časově a geopoliticky zobecnil. Základní body těchto dokumentů definují pojem uprchlíka, práva a povinnosti vyplývající z tohoto postavení a zavazují smluvní státy ke spolupráci s UNHCR, jehož poviností je dohlížet na aplikaci Úmluvy. Také Česká republika se zavázala k mezinárodní ochraně uprchlíků a obsah těchto dokumentů je pro ni závazný a určuje směrnice pro podmínky udělování azylu. Důležitou částí Úmluvy je článek 33, který zakazuje násilný návrat uprchlíka do země, kde by byl ohrožen na životě či na svobodě na základě rasy, náboženství, národnosti či politického přesvědčení. Tato zásada je známá jako pravidlo non-refoulement. V rámci vzájemné spolupráce navštívil v roce 2009 některá střediska SUZ multifunkční tým zastoupen členy UNHCR, OAMP, Veřejného ochránce práv a zástupců dalších organizací. Tým vedl s klienty SUZ rozhovory, diskuzní skupiny a zúčastněná pozorování. Výstupem byla řada doporučení ke zlepšení poskytování služeb v rámci azylové procedury a následné integrace.

Evropská azylová politika

Evropská azylová politika stojí na základech mezinárodního práva a odvolává se přímo na Ženevskou úmluvu a Protokol z roku 1967. Jejím cílem je "rozvíjet společnou politiku týkající se azylu, doplňkové a dočasné ochrany s cílem poskytnout každému státnímu příslušníkovi třetí země, který potřebuje mezinárodní ochranu, přiměřený status a zajistit dodržování zásady nenavracení." Česká republika jako člen EU se zavazuje podle čl.67 a čl.78 Smlouvy o fungování EU k solidaritě a spravedlnosti k občanům třetích zemích a k participaci na společné evropské azylové politice. Podle čl.18 Listiny základních práv EU má každý právo požádat o azyl podle Úmluvy a Protokolu z roku 1967. Evropský Parlament a Rada vydali opatření, která směřují ke společnému azylovému systému. Tato opatření zahrnují jednotnou definici žadatele o azyl a kvalifikační, procedurální a přijímací směrnice. I přes existenci směrnic a nařízení, jejichž cílem je harmonizace v rámci celé EU, jsou mezi jednotlivými členskými zeměmi stále velké rozdíly v přístupu k ochraně, šancím a míře přiznávání právního postavení uprchlíka stejně jako v podmínkách přijímání, mezi něž patří například zdravotní péče pro muže, ženy a děti žádající o azyl. Podle článku 13 EÚLP jsou státy povinny zajistit pro žaloby podané v souladu s Úmluvou opravné prostředky před národním orgánem. V souladu se zásadou subsidiarity nesou státy primární odpovědnost za zajištění plnění svých závazků podle EÚLP, přičemž poslední možností je obrátit se na ESLP. SUZ je nositelem práv přiznaných občanům třetích zemí ve výše zmíněných právních dokumentech. Příklad judikatury Evropského soudu je možno nahlédnou v případu Rashed v. the Czech republic.

Právní rámec zákona o azylu v ČR

Česká republika se zavazuje poskytnout azyl pronásledovaným osobám na základě politických práv a svobod dle čl.43 Základní listiny práv a svobod.[2] Činnost SUZ je regulována řadou zákonů ČR. Primárním právním předpisem je zákon o azylu č.325/1999Sb., který zahrnuje jak ustanovení hmotně-právní, tak i procesně-právní a tím stanovuje práva a povinnosti účastníků azylového řízení. Zákon definuje v §79- §84 kritéria pro azylová zařízení a jeho další činnosti. Dále reguluje možnost zajištění žadatelů o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku na území a v přijímacím středisku v tranzitním prostoru mezinárodního letiště.

Česká republika ratifikovala Úmluvu o právech dítěte publikovanou zákonem č.104/1991 Sb., čímž se zavazuje k ochraně práv dětí s uprchlickým statusem dle čl.22 a umožňuje jim být se svými rodiči a vést rodinný život.

Správní řízení o udělení mezinárodní ochrany provádí Ministerstvo vnitra České republiky jako orgán I. stupně. Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra lze podat žalobu k příslušnému krajskému soudu, který se řídí správním soudním řádem zákon č. 150/2002 Sb. Proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ve věci mezinárodní ochrany lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Základní listina práv a svobod - Česká republika se zavazuje poskytnout azyl pronásledovaným osobám na základě politických práv a svobod dle čl. 43 viz klienti SUZ Zákon o azylu č. 325/1999 Sb. - Definuje v §79 - 84 kritéria pro azylová zařízení a jeho další činnosti. Dále reguluje možnost zajištění žadatelů o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku na území a v přijímacím středisku v tranzitním prostoru mezinárodního letiště. Zákon o pobytu cizinců na území ČR č. 326/1999 Sb. - Tento zákon se přímo vztahuje ke střediskům SUZ v §130-151 a upravuje proces a dobu zajištění cizince, který nemá pobytové povolení. Zajišťovací středisko Bělá-Jezová bylo v době migrační krize (srpen 2015) podrobeno šetření veřejné ochránkyně práv Mgr. Anny Šabatové, Ph.D., která následně upozornila na nevyhovující ubytovací podmínky a na špatné zacházení s klienty střediska. K její zprávě se připojila i Rada vlády pro lidská práva a apelovala na ministry vlády ČR ve věci nezákonného zadržování cizinců a podmínek zadržení pro děti-cizince. Zákon č. 104/1991 Sb. - Česká republika ratifikovala Úmluvu o právech dítěte publikovanou v tomto zákoně, čímž se zavazuje k ochraně práv dětí s uprchlickým statusem dle čl. 22 a umožňuje jim být se svými rodiči a vést rodinný život.

Smlouvy o fungování EU - Česká republika jako člen EU se zavazuje podle čl. 67 a čl. 78 k solidaritě a spravedlnosti k občanům třetích zemích a k participaci na společné evropské azylové politice. Součástí azylové politiky ČR jsou i veškerá pobytová zařízení SUZ. V rámci vzájemné spolupráce navštívil v roce 2009 některá střediska SUZ multifunkční tým zastoupen členy UNHCR, OAMP, Veřejného ochránce práv a zástupců dalších organizací. Tým vedl s klienty SUZ rozhovory, diskuzní skupiny a zúčastněná pozorování. Výstupem byla řada doporučení ke zlepšení poskytování služeb v rámci azylové procedury a následné integrace. Evropský Parlament a Rada vydali opatření, která zahrnují kvalifikační, procedurální a přijímací směrnice a jednotnou definici žadatele o azyl. I přes existenci směrnic a nařízení, jejichž cílem je harmonizace v rámci celé EU, jsou mezi jednotlivými členskými zeměmi stále velké rozdíly v přístupu k ochraně, šancím a míře přiznávání právního postavení uprchlíka stejně jako v podmínkách přijímání, mezi něž patří například zdravotní péče pro muže, ženy a děti žádající o azyl. Záměrem SUZ je poskytovat pobytové a bezpečnostní služby dle směrnice Rady 2003/9/EC.

V červenci roku 1951 v Ženevě vznikla Úmluva o právním postavení uprchlíků, jenž se stala jedním z pilířů uprchlického práva. Protokol této Úmluvy byl vydán o několik let později v roce 1967 a její znění více časově a geopoliticky zobecnil. Základní body těchto dokumentů definují pojem uprchlíka, práva a povinnosti vyplývající z tohoto postavení a zavazují smluvní státy ke spolupráci s UNHCR, jehož povinností je dohlížet na aplikaci Úmluvy. Česká republika se zavázala k mezinárodní ochraně uprchlíků a obsah těchto dokumentů je pro ni závazný a určuje směrnice pro podmínky udělování azylu.