Přeskočit na obsah

Wikipedista:1000oci/Bigflo a Oli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bigflo a Oli
Bigflo a Oli při vystoupení v červenci 2022.
Bigflo a Oli při vystoupení v červenci 2022.
Základní informace
NarozeníVilleneuve-sur-Lot
PůvodFrancie
Žánryrap
Aktivní roky2005-současnost
VydavatelPolydor
OceněníŘád umění a literatury
RodičeFabian Ordoñez
Webhttp://bigfloetoli.com
Současní členové
Florian Ordoñez, Olivio Ordoñez

Bigflo a Oli (v originále Bigflo et Oli) je francouzské rapové duo z Toulouse, které působí od roku 2005. Skupinu založili bratři Florian "Bigflo" a Olivio "Oli" Ordoñezovi. Během svého působení od roku 2005 vydali čtyři plnohodnotná studiová alba, kterými se etablovali na frankofonní rapové scéně[1]. Jejich poslední album, Les autres, c'est nous, vyšlo v roce 2022 a duo jím ukončilo svou dvouletou tvůrčí pauzu.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a mládí (1993-2005)[editovat | editovat zdroj]

Florian a Olivio se narodili do smíšené rodiny – argentinskému[2] otci a francouzské[3] matce s alžírskými kořeny. Vyrostli ve čtvrti Minimes v Toulouse v regionu Okcitánie[4]. Již od dětství byli svými rodiči vedeni k hudbě. Jejich otec je salsový zpěvák a jejich matka poslouchala francouzské šansony (konkrétně Charlese Aznavoura a Francise Cabrela). Olivio se učil hře na trubku a Florian hře na bicí a klavír. Poslech písně J’voulais od Sullyho Sefila u nich poprvé vyvolal touhu skládat a interpretovat rapové písně, tehdy jim bylo 9 a 6 let[5].

Bigflo, vlastním jménem Florian José Ordoñez, se narodil 22. ledna 1993. Po úspěšné maturitní zkoušce s přírodovědným zaměřením pokračoval studiem cizích jazyků pro komerční praxi[6]. Studia po roce zanechal, aby se mohl naplno věnovat hudbě.

Oli, vlastním jménem Olivio Laurentio Ordoñez, se narodil 19. dubna 1996. Hudební tvorbě se věnoval paralelně s přípravou na maturitu se společenskovědním zaměřením, kterou složil v roce 2014. Oba bratři navštěvovali střední školu Saint-Sernin v Toulouse[7].

Začátky (2005-2014)[editovat | editovat zdroj]

Svůj první rapový videoklip, Château de cartes, zveřejnili v roce 2005, kdy byli ještě dětmi a zcela neznámými na rapové scéně. Videoklipu se tehdy dostalo 400 zhlédnutí. Následoval další klip, Fiers d’être toulousains, kde již tehdy vyznávají lásku svému městu Toulouse[8]. Zájem o skládání a rapování u nich zůstal i během dospívání. Brzy se zviditelnili na "rapových battlech". Předskakovali zavedeným interpretům francouzského rapu, jako například La Sexion d’Assaut nebo La Rumeur. V roce 2011 hráli na festivalu v Toulouse po boku Caliho. Scénu sdíleli také se starší generací francouzského rapu, například s Orelsanem, IAM, ale i se svými současníky 1995.

V roce 2011 zveřejnili oficiální klip C’est que le début. V červenci roku 2012 druhý klip Pour quoi pas nous? spolu s Orelsanem. V říjnu 2013 podepsali smlouvu u hudebního vydavatelství Polydor, u kterého v roce 2014 vydávají EP s názvem Le Trac sestávající z pěti písní. Píseň Monsieur tout le monde zajistí duu popularitu[9]. Ve videoklipu, režírovaném Julienem Hosmalinem, se objevuje komik Kyan Khojandi a vypráví o tragickém osudu „pana Všesvěta“ který si zlomí a následně ztratí nohy.

La Cour des Grands (2015-2016)[editovat | editovat zdroj]

La Cour des Grands, první studiové album, vychází 1. června 2015, 21. září 2015 je oceněno zlatou deskou a stávají se tak nejmladšími francouzskými rapery s tímto oceněním[10]. Postupně si duo vydobude místo na poli francouzského rapu. Dokonce raper z IAM Akhenaton duo označí za budoucí generaci francouzského rapu. V roce 2016 vysvětluje: "Poprvé když jsem je viděl, na ně čekala v backstagi jejich matka, a to mě rozesmálo. Potom, když jsem uslyšel jejich verše jsem dostal obrovskou facku. Určitě znali L’école de micro d’argent (kultovní album francouzské rapové skupiny IAM)"[11]. O narůstajícím úspěchu bratři uvádí, že jde o jejich splněný dětský sen[12]. V červnu 2015 se krátce objeví ve videu youtubera Squeezieho.

Zveřejňují videoklip k písni Nous aussi z jejich alba La Cour des Grandes. Klip je opět režírován stejným Julienem Hosmalinem. Vyskytují se v něm tři podcasteři: Jhon Rachid, Baptiste Lorber a Jerome Niel proslavený svými tutoriály vysílanými na Grand Journalu Canalu+. Jejich videoklip Le Cordon vychází v květnu 2015. Toto video animované metodou stop motion reflektuje problematiku potratů. Po jejich první tour po Francii přichází s druhou v roce 2016, kdy hrají na mnoha velkých hudebních festivalech, což jen napomáhá jejich rostoucí popularitě[13].

V roce 2016 vychází nová verze alba s bonusovými skladbami. Mimo jiné aktivity se toho roku i účastní charitativního koncertu pro nadaci Abbé-Pierre AbbéRoad[14].

La Vrai Vie (2017)[editovat | editovat zdroj]

Jejich druhé album vychází 23. června 2017. Sedm dní po vydání alba oznamují vznik jejich vlastní značky oblečení Visionnaire[15].

Na albu hostují mezinárodně úspěšní umělci jako americký rapper Busta Rhymes a hvězdy francouzského rapu JoeyStarr a Stromae, který se podílel na složení písně Dommage[16]. V titulní písni La Vrai Vie se BigFlo opře do rapera Orelsana, který odmítl spolupráci kvůli svému nabitému programu[17]. V červenci 2017 se znovu objevují ve videu Squeezieho, kde ve třech složí píseň za jednu hodinu. Video nasbírá více než devět milionů zhlédnutí. Tři měsíce po vydání La Vrai Vie, 18. září 2017, získá album ocenění platinové desky.

La Vie de Rêve (2018-2019)[editovat | editovat zdroj]

Původně se album mělo jmenovat La Vraie Vie 2, jasně tak navazuje na předchozí album dua. To se nakonec rozhodlo dát albu jiný název, aby album nebylo vnímáno jako bonus k tomu předchozímu a aby si posluchači nemysleli, že se dá poslouchat pouze v návaznosti na La Vraie Vie. Album vychází 23. listopadu 2018 a rychle zaznamená obrovský úspěch. V prvním týdnu se prodá více než 44 000 kopií. Do deseti dní získá ocenění zlatá deska[18] a do měsíce platinová deska.

Tvůrčí pauza (2020-2021)[editovat | editovat zdroj]

V roce 2020 vychází dvě EP: Freestyles insolent a Un été quand même, které vzniklo ve sploupráci se skupinou Bon Entendeur[19]. Na poslední skladbě tohoto EP se jako host objevil herec a komik Édouard Baér. Tři měsíce nato, 8. října, vychází dokument na streamovací platformě Netflix s názvem Presque trop, na jehož konci bratři představí čerstvý singl Au revoir[20]. Ten předesílá jejich mediální pauzu, která potrvá rok a půl.

Jak uvádí v několika rozhovorech, hlavním důvodem přestávky bylo naprosté vyčerpání, blízké syndromu vyhoření. Bratři uvádí, že jejich hudební tvorba představuje jejich vášeň, a proto se dříve nedokázali šetřit. Zpětně mluví o dlouhodobém vystavení tlaku ze sociálních sítí, tlaku z plánování, z umělecké produktivity. Šlo o pauzu zejména mediální, bratři zůstali v Toulouse, kde se soustředili na psaní a skládání.

Les autres c'est nous (2022-dosud)[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 2022 duo vydalo skladbu Sacré bordel a k němu představili videoklip. Skladba je více politicky angažovaná a vztahuje se k Francii. Přední noviny jako 20 minutes nebo Le Figaro chválili skladbu a její poselství „lásky pro Francii“, ale specializovaná stránka kritizující rap L'Abcdr du Son vyjádřila politování nad „plytkým stavem věcí, postrádajících jakoukoli perspektivu“[21].

Bigflo a Oli o několik týdnů později vypustili originální koncept: vytvořili možnost předobjednat si budoucí album, v němž si jejich fanoušci mohli vybrat z několika titulů a obalů. Tak se vytvořila oficiální verze alba z nejčastěji objednávaných návrhů, kterých se v jednom týdnu prodalo na 10 000. Jméno bylo vybráno 9. května 2022 a zní: Les autres c'est nous[22].

20. května vypustili druhý videoklip s názvem J'étais pas là, v němž se ohlížejí za dvouletou pauzou a událostmi v jejich životě. V tomto klipu potkávají spoustu jejich fanoušků při příležitosti přátelské oslavy[23]. Stejně jako jejich singl Sacré bordel, i tuto skladbu zveřejnili na svém kanálu YouTube jako živou verzi.

19. června představili třetí vybraný singl z Les autres c'est nous ve spolupráci s MC Solaar, Bons élèves[24]. Ve stejný čas oznámili první část jejich turné, které neslo označení Partie 1: Retour aux sources, v rámci kterého vystoupí v malých halách po celé Francii, stejně jako na začátku jejich kariéry[25]. V den otevření pokladen bylo mnoho hal vyprodaných během několika minut – na konci dne prodali více jak 30 000 vstupenek.

Album nakonec vyšlo 24. června a sklidilo příznivou kritiku i ohlas fanoušků. Téhož večera se konala v AccorHotels Arena "release party", která oznamovala návrat těchto rapperů na jeviště. Na tuto událost byli pozváni mj. jejich otec Fabian Ordonez, Tayc, Olympe Chabert, Paul Mirabel, Mcfly & Carlito či Russ. Po víkendové propagaci alba překročil prodej hranici 25 000 kusů.

Hudební styl[editovat | editovat zdroj]

Bigflo a Oli jsou zároveň interpreti, autoři i skladatelé. Též se řadí mezi francouzské rapery, kteří ve své tvorbě hojně využívají hudebních nástrojů a lyričnosti textu.

Texty jsou často vystavěny pomocí slovních hříček či využíváním řečnických figur, které jim dovolují navodit emoční prožitek a zároveň přesah hudebního textu[26]. Rádi vyprávějí jednoduché příběhy s poselstvím, které dojímají široké publikum. Jakožto pozorovatelé nacházejí inspiraci v každodenním životě.

Rap pro ně zůstává především slovním soubojem s důrazem na plynulý proud slov, která tak získávají autenticitu. Oli a Bigflo si snažili udržet odstup od některých rapových moderních klišé, díky čemuž jejich styl často působí jako návrat ke kořenům „rapu staré školy“. Atypickým zdrojem jejich inspirace je klasická hudba, která je specificky využita v hudební kompozici. Oba používají mixážní pult pro aranžování a obohacení jejich skladeb. Mezi ty nejznámější se řadí Monsieur tout le monde, který poukazuje na rozmary běžného života občas vedoucího k vražednému šílenství, nebo Gangsta, kde odsuzují zažité představy o raperech a odmítají obraz podsvětí, který jsou nuceni přijímat v rámci uznání v hip hopové sféře. Obdobná výpověď se nachází také v Jeunes influençable.

Texty Bigflo a Oli jsou často příznačné odmítáním společnosti konzumu, jež znevýhodňuje ty nejslabší, a také vyzdvihováním oslav a kolektivní tvorby. Jedna z nejznámějších písní z jejich prvního alba La Cour des grands, Comme d’hab, tematizuje hedonistická klišé nočního života, což dokazuje zaměření skupiny na dospívající posluchače – to byla jedna z výtek, které se na jejich debut snesly v době jeho vydání[27].

Bigflo a Oli jsou pro svou popularitu považováni za francouzský rapový mainstream. Deníku Parisien popsali jejich rap jako "dostupný, rodinný, jednoduchý a trochu kýčovitý" - zatímco většina rapperů pochází z vyloučených lokalit, ani jeden z bratří nemusel přežívat ve specifických podmínkách předměstí francouzských velkoměst. Po vzoru předchozího Orelsana směřují své texty na "provinční středoškoláky žijící normální život a všechny lidi, kterým nikdo nedal slovo a kteří zároveň nejsou zváni na pařížské trendy večírky". Stojí v opozici žánru pouličního rapu, přesto zpracovávají i těžká témata jako je domácí násilí v Dommage, prostituci v Salope! nebo rasismus a nacionalismus v Rentrez chez vous. Pro svůj přístup k tvorbě, která je takřka bez vulgarit a rapových klišé, přesahuje jejich posluchačská základna fanoušky rapu. Bigflo a Oli nakonec dokázali svým rapem oslovit i publikum, které rapu nehoví, a zároveň odradit posluchače tvrdého rapu[28].

Mediální prezentace a kontroverze[editovat | editovat zdroj]

V roce 2015 moderátor Cyril Hanouna duo přizval do vysílání rádia Les Pieds dans le plat, kde Bigflo a Oli předvedli „výměnu rýmů“ s žurnalistou Pierrem Bellemarem. V Bellemareovém televizním vysílání Touche pas à mon poste! začali v roce 2016 bratři přispívat do rubriky, kde prezentovali své názory a zároveň v rekordním čase psali skladby[29]. Přijetí veřejnosti bylo vlažné, publikum tyto dva rapery příliš neocenilo, na rozdíl od spokojených fanoušků. Po zveřejnění rozšíření tvůrců o herečku Véronique Genest oba bratři odmítli další spolupráci s televizí. Problémem byly hereččiny komentáře a tweety o islámu a muslimech, které považovala a prezentovala jako „nebezpečné“. Na to Oli a Bigflo reagovali: „Hostem dne je osoba, která nesdílí některé naše hodnoty tolerance, bratrství a otevřeného ducha, což jsou základy naší výchovy,“ pokračovali – přesněji, že herečka „nás několikrát šokovala neomaleností svých výroků, zejména těch mířených na víru naší babičky a několik našich bližních“. Dodali, že už nemají „chuť vrátit se k bezvýchodným debatám o tématech, které jsou mimo nás“[30]. Redaktoři další den debatovali o „bojkotu“, Enora Malagré litovala jejich rozhodnutí a Isabelle Morini-Bosc soudila oba bratry za "špatné srozumění s interpretací Julie Lescaut jako rasistické"[31]. Domnívala se totiž, že Bigflo a Oli chtějí jen mediální pozornost. Později se v jednom rozhovoru ukázalo, že Bigflo a Oli se rozhodli k tomuto rebelství, které mělo zarazit vytváření nepříjemností na place, aby vytvořili něco pro zamezení vytvoření dalšího povyku[32].

Začátkem roku 2016 zrealizovali skladbu pro závěrečné titulky Cyprienova třetího krátkého filmu La Cartouche. V říjnu 2016 oba rapeři vydali videoklip ke skladbě Pour un pote, která se pak objevila v soundtracku filmu Brice 3.

Duo se dvakrát stalo členy poroty v pěvecké soutěži. Poprvé v lednu 2017 v belgické verzi amerického The Voice, The Voice Belgium[33], a poté v roce 2023 v The Voice France, francouzské verzi téže soutěže[34].

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Studiová alba[editovat | editovat zdroj]

  • La Cour des grands (2015, v reedici 2016)
  • La Vraie Vie (2017)
  • La Vraie Vie (Deluxe) (2017)
  • La Vie de rêve (2018)
  • Les autres c'est nous (2022)

EP[editovat | editovat zdroj]

  • Le Trac (2014)
  • Insolents (2020)
  • Un été quand même (feat. Bon Entendeur) (2020)

Singly[editovat | editovat zdroj]

  • C'est que le début
  • Pourquoi pas nous ?
  • Monsieur tout le monde
  • Gangsta
  • Jeunesse influençable
  • Nous aussi
  • Comme d'hab
  • Le Cordon
  • La Tempête
  • Du disque dur au disque d'or
  • Mytho
  • Aujourd'hui
  • Je suis
  • Pour un pote
  • La Vraie Vie
  • Alors alors
  • Personne
  • Dommage
  • Ça va trop vite
  • Papa
  • Demain
  • Nous aussi 2
  • Plus tard
  • C'est que du rap
  • Rentrez chez vous !
  • Sur la lune
  • Promesses
  • L'Hzmne de nos campagnes 2019
  • Bienvenue chez moi
  • Que ça dure
  • Coup de Bleuses / Soleil
  • Au Revoir
  • Sacré Bordel
  • J'étais pas là
  • Bons élèves
  • 30 ans
  • Tandem

Jako hosté[editovat | editovat zdroj]

  • Musique Nègre (Kery James, Lino & Youssoupha, album Mouhammad Alix, 2016)
  • Pas du même monde (Guizmo, album Renard, 2018)
  • Sale journée (Black M, album Il était une fois..., 2019)
  • Papa (Version espagnole) (Fabian Ordonez, album El Padre, 2019)
  • Pour un flirt avec la crise XXV (Tryo, album XXV, 2020)
  • L'Hymne de nos campagnes 2019 (Tryo, Claudio Capéo, Gauvain Sers, Sylvain Duthu de Boulevard des Airs, LEJ, Vianney, Zaz, album XXV, 2020)
  • Bigflo & Oli (Caballero & JeanJass, album High & Fines herbes, 2020)
  • Tu es (LEJ, album Pas peur, 2020)
  • Ce qu'il nous reste (Demi Portion, album La bonne école, 2020)
  • Que ça dure (Jul, album La Machine, 2020)
  • Frères lunaires (Hayce Lemsi & Volts Face, album À des années lumières 2, 2020)
  • Tête à cœur (Médine, album Grand Médine, 2020)
  • Moments (Kalash Criminel, album Sélection naturelle, 2020)
  • Respire 2020 (Mickey 3D, singl, 2020)
  • C'est pas bien (Spider ZED, album Jeune intermittent, 2020)
  • Rien n'est grave (7 Jaws, album Je vois les couleurs, 2021) (pouze Bigflo)
  • Que du buzz (Alkapote, album Ogre, 2021)
  • One Life (McFly, Carilto, album Notre Meilleur Album, 2021)
  • Pachémwa (Kikesa, album Rubi, 2022)
  • PLUS VITE (Berywam, album No Instrument, 2022)

Videoklipy[editovat | editovat zdroj]

  • Fiers d'être toulousains
  • Freestyle
  • C'est que le début
  • Pourquoi pas nous
  • L'héritange
  • Monsieur tout le monde
  • Gangsta
  • Jeunesse influençable
  • Le rap avant la tempête #1 (Freestyle)
  • Le rap avant la tempête # (Freestyle)
  • Nous aussi
  • Comme d'hab
  • Le Cordon
  • La tempête (Freestyle)
  • Du disque dur au disque d'or
  • Aujourd'hui
  • Pour un pote
  • Début d'empire
  • INSOLENT #1: Un soir au studio (Freestyle)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ « La Vie de Rêve » de Bigflo & Oli est certifié disque de platine en moins d'un mois !. Gentsu [online]. 2018-12-23 [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  2. ↑ Bigflo & Oli. Genius [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ Bigflo & Oli. Genius [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ Rap. Les Toulousains Big Flo & Oli dévoilent le nom et la pochette de leur premier album. actu.fr [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. ↑ Bigflo & Oli: "Qu’on fasse du rap n’a aucun sens !" - Les Inrocks [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  6. ↑ Bigflo & Oli: "Qu’on fasse du rap n’a aucun sens !" - Les Inrocks [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  7. ↑ Revoir Bigflo & Oli, révélation hip-hop des Vieilles Charrues. Franceinfo [online]. 2015-07-19 [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  8. ↑ Big Flo & Oli : la relève du rap toulousain en concert à la Dynamo ce 21 février. actu.fr [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  9. ↑ Bref, Big Flo et Oli : le clip dont on parle. ladepeche.fr [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  10. ↑ SQUAT. Bigflo et Oli : leur album est disque d'or ! [online]. 2015-07-02 [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  11. ↑ PÉROU, Olivier. Le Point Live : Bigflo & Oli, le nouveau souffle du rap français. Le Point [online]. 2015-06-25 [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  12. ↑ Bigflo & Oli : «Ce qu'il se passe est un rêve d'enfant». ladepeche.fr [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  13. ↑ Revoir Bigflo & Oli, révélation hip-hop des Vieilles Charrues. Franceinfo [online]. 2015-07-19 [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  14. ↑ MOUV', Team. Disiz, BigFlo & Oli, Youssoupha sur scène pour la troisième édition d'Abbé Road !. Mouv' [online]. 2016-07-04 [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  15. ↑ VISIONNAIRE. vision-naire.com [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. 
  16. ↑ Bigflo & Oli – Dommage. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  17. ↑ Bigflo & Oli – La vraie vie. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  18. ↑ L’album « La vie de rêve » de Bigflo & Oli certifié disque d’or en 10 jours ! [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  19. ↑ RÉDACTION, La. Un été quand même, le nouvel EP de Bigflo et Oli avec Bon Entendeur et Édouard Baer. www.lejournaltoulousain.fr [online]. 2020-07-18 [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  20. ↑ Toulouse. "Presque trop", le documentaire Netflix de Bigflo et Oli, sort ce jeudi. actu.fr [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  21. ↑ Le dispensable retour de Bigflo et Oli - Sidekicks. Abcdr du Son [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  22. ↑ Bigflo & Oli : les fans ont tranché, l'album s'appellera "Les autres c'est nous". chartsinfrance.net [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. 
  23. ↑ Bigflo & Oli : les fans ont tranché, l'album s'appellera "Les autres c'est nous". chartsinfrance.net [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. 
  24. ↑ Bigflo & Oli dévoilent "Bons élèves", un morceau-confession en duo avec MC Solaar. Yahoo News [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  25. ↑ Bigflo & Oli en concert près de chez vous ! Ils choisissent la proximité avec leur public pour leur prochaine tournée. www.infoconcert.com [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  26. ↑ Où sont passés les métaphores, les oxymores, les litotes ?. Genius [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. 
  27. ↑ BODOC, Clemence. Bigflo et Oli s’installent dans « La cour des grands », un premier album… mais pas un coup d’essai. Madmoizelle [online]. 2015-06-01 [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  28. ↑ À 16H48, Par Tanneguy de Kerpoisson Le 15 novembre 2018; À 17H10, Modifié Le 15 Novembre 2018. Bigflo & Oli, rappeurs des familles. leparisien.fr [online]. 2018-11-15 [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  29. ↑ LEONI, Emilie. Les rappeurs Bigflo & Oli de retour dans TPMP : Twitter divisé ! (VIDEO). www.programme-tv.net [online]. 2016-01-12 [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  30. ↑ À 07H08, Par Le 18 septembre 2012. Islam : Véronique Genest dérape et s'explique. leparisien.fr [online]. 2012-09-18 [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  31. ↑ "TPMP" : les rappeurs BigFlo et Oli annulent, Enora pousse un coup de gueule. TF1 INFO [online]. 2016-01-20 [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  32. ↑ Big Flo et Oli la boycottent ? Véronique Genest n'en a "rien à foutre". TF1 INFO [online]. 2016-01-21 [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  33. ↑ TELESTAR.FR. The Voice Belgique : les rappeurs Bigflo & Oli deviennent coac... - Télé Star. www.telestar.fr [online]. 2016-08-25 [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  34. ↑ Jury de "The Voice": Bigflo et Oli arrivent, sur le même fauteuil. La Croix. 2022-09-14. Dostupné online [cit. 2023-03-21]. ISSN 0242-6056. (francouzsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:1000oci/Bigflo_a_Oli&oldid=22746452“