Wikipedie:Článek týdne/2024/02
- název
- Endoplazmatické retikulum
- obrázek
- Soubor:Endomembrane system diagram cs.svg
- orientace (obrázku;
na výšku/na šířku) - na šířku
- šířka (obrázku; obvykle stačí výchozí)
- popisek (obrázku)
- Endoplazmatické retikulum a další membránové buněčné struktury
- anotace
Endoplazmatické retikulum (ER) je soustava vzájemně propojených miniaturních membránových cisteren a kanálků, která se nachází v cytoplazmě drtivé většiny eukaryotních buněk. Napojuje se na buněčné jádro a obvykle i na Golgiho aparát. Endoplazmatické retikulum zvětšuje vnitřní povrch buňky, což má velký význam pro metabolické procesy. Rozlišují se drsné (nebo hrubé) ER, na jehož vnějším povrchu jsou přisedlé ribozomy, a hladké ER bez přisedlých ribozomů.
Drsná část endoplazmatického retikula se specializuje na syntézu některých bílkovin a procesy s tím související, jako je skládání těchto proteinů a jejich oligomerizace či navěšování jistých cukerných zbytků na tyto bílkoviny. V drsném ER také probíhá rozklad špatně sbalených či poškozených bílkovin – mechanismus za to zodpovědný se označuje jako ER-asociovaná degradace proteinů. V hladkém endoplazmatickém retikulu se odehrávají zcela odlišné procesy – odstraňování toxických (odpadních) látek, některé části metabolismu lipidů a metabolismu hemu. Dále se mohou z hladkého ER regulovaně uvolňovat vápenaté ionty.
První pozorování endoplazmatického retikula se uskutečnila již světelným mikroskopem, ale výzkumníci neměli představu o tom, co vlastně pozorují. Příkladem jsou Nisslova tělíska objevená Franzem Nisslem v nervových buňkách v roce 1884. Endoplazmatické retikulum jako takové tak bylo ve srovnání s ostatními organelami objeveno až poměrně pozdě – v roce 1945 –, a to díky použití elektronového mikroskopu ke studiu buněk.
- nominace (NČ / DČ / české / ostatní)
- DČ
- rok (formát: RRRR)
- týden (formát: TT)
- poznámka (k návrhu)
- návrh
Navrhl/a: OJJ, Diskuse 5. 3. 2022, 10:28 (CET) - recenze (
{{čt/ano| --~~~~}}/{{čt/ne| --~~~~}}/{{čt/komentář| --~~~~}})
