Wikipedie:Článek týdne/2009/08

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
První ruské vydání Slova o pluku Igorověroku 1880.

Slovo o pluku Igorově (rusky Слово о полку Игореве) je podle obecně přijímaného výkladu staroruský hrdinský epos napsaný neznámým autorem koncem 12. století, jehož námětem je neúspěšná výprava novgorodsko-severského knížete Igora Svjatoslaviče (11501202) proti kočovným Polovcům (Kumánům) roku 1185.

Epos doprovází stejně jako české Rukopisy spor o jeho pravost. Podle literárních historiků (zejména ruských), kteří jej považují za autentickou středověkou literární památku, byl epos složen někdy koncem 12. století neznámým černihivským autorem (někteří považují za autora samotného knížete Igora a jiní dokonce velkoknížete kyjevského). V průběhu času byl text eposu komolen nedbalými písaři, čímž se vysvětluje celá řada nejasných míst, které odpůrci pravosti eposu považují za bohemismy či učené hebraismy. Epos se dochoval pouze v jediném rukopise ze 16. století, původně vevázaném k chronografu uchovávanému v klášteře Krista Spasitele v Jaroslavli. Rukopis roku 1795 ukradl běloruský mnich Iol Bykovskij a prodal jej dvořanu carevny Kateřiny II. hraběti Alexeji Ivanoviči Musinu-Puškinovi (17441817), který také financoval jeho první vydání roku 1800. Než však mohl být rukopis vědecky prozkoumán, shořel při požáru Moskvy roku 1812, takže se Slovo dochovalo pouze v opise pořízeném pro Kateřinu II.

Podle odpůrců pravosti eposu neexistují žádné písemné doklady o tom, že by skutečně kdy existoval domnělý originální rukopis. Epos kromě toho vykazuje celou řadu preromantických znaků (dynamika přírodních popisů, tolerovaná úloha pohanských božstev, folklórní ladění textu), které jej umožňují zařadit mezi takové literární mystifikace, jako jsou Macphersonovy Ossianovy zpěvy nebo Rukopis královédvorskýzelenohorský.