Volodyslav Fedorovyč
| Volodyslav Fedorovyč | |
|---|---|
 Volodyslav Fedorovyč | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1879 – 1882 | |
| Člen Panské sněmovny | |
| Ve funkci: 1902 – 1917 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Polský klub (mladorusíni) |
| Narození | 26. května 1845 Bilynivka  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 22. prosince 1917 nebo leden 1918 Kyjev nebo Vikno |
| Rodiče | Ivan Fedorovyč |
| Příbuzní | Ivan Fedorovyč (otec) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Volodyslav Fedorovyč, cyrilicí Володислав Федорович, polsky Wołodysław Fedorowycz, v českých pramenech i Ladislav Fedorovič (26. května 1845 Bilynivka[1][2] – 22. prosince 1917 Kyjev[2] nebo leden 1918 Vikno[3]), byl rakouský politik ukrajinského (rusínského) původu (ovšem římskokatolického vyznání) z Haliče, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Jeho otcem byl Ivan Fedorovyč (1811–1870), politik a spisovatel, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu.[4] Volodyslav byl rusínského etnického původu, ale římskokatolického vyznání.[5] Působil jako statkář ve Vikně.[1] Ve Vikně mu patřil velký statek. Byl mecenášem umění a sám byl vlastníkem rozsáhlé umělecké sbírky. Angažoval se ve veřejném a politickém životě. V letech 1873–1876 byl prezidentem rusínského národního spolku Prosvita, kterému věnoval 12 000 zlatých,[2] když zemský sněm odňal spolku svůj příspěvek.[5] V roce 1887 organizoval rusínskou národopisnou výstavu v Ternopilu.[2] Byl vedoucím rusínské delegace na slavnost otevření Národního divadla v Praze.[5]
Působil též jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kde usedl ve volbách roku 1879 za kurii venkovských obcí v Haliči, obvod Žovkva, Sokal, Rava atd. Rezignaci oznámil na schůzi 5. prosince 1882.[6] Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako rytíř Ladislaus von Fedorowicz, statkář, bytem Vikno.[7] V roce 1879 je řazen mezi polské národní poslance (parlamentní Polský klub).[8][9] Patřil ovšem mezi Rusíny a byl členem mladorusínského proudu.[10] Byl nicméně do voleb navržen propolským táborem.[11] Proti jeho volbě podali protest někteří rusínští voliči a protestovala rovněž haličská Ruská rada. Věc posoudil legitimační výbor Říšské rady, který v únoru 1882 regulérnost volby potvrdil.[12]
Roku 1902[5] byl jmenován členem Panské sněmovny (nevolená horní komora Říšské rady).[2] Šlo tehdy o vůbec prvního etnického Rusína jmenovaného do Panské sněmovny (kromě lvovského řeckokatolického metropolity Šeptického).[5]
Jeho statek včetně uměleckých sbírek byl v červenci 1917 vypálen ruskou armádou při jejím ústupu z Haliče.[2] Sám Fedorovyč byl vzat do zajetí.[13]
Zemřel v prosinci 1917 v Kyjevě,[2] nebo v lednu 1918 na svém statku ve Vikně.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b KNAUER, Oswald. Das österreichische Parlament von 1848–1966, Österreich-Reihe, 358–361. [s.l.]: Bergland Verlag, 1969. 316 s. Dostupné online. S. 87. (německy)
- ↑ a b c d e f g Fedorovych, Volodyslav [online]. encyclopediaofukraine.com [cit. 2015-07-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Lidové noviny, 20. 1. 1918, s. 4.
- ↑ JAVORSKYJ, Hennadij. Тернопільський енциклопедичний словник: P-I͡A. [s.l.]: Zbruch, 2008. Dostupné online. S. 512. (ukrajinsky)
- ↑ a b c d e Ze Lvova. (Neuigkeits) Welt Blatt. Prosinec 1902, roč. 42, čís. 351, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&size=45&page=124
- ↑ Národní listy, 11. 7. 1879, s. 1.
- ↑ Das Vaterland, 11. 7. 1879, s. 2.
- ↑ Salzburger Volksblatt, 3. 7. 1879, s. 1.
- ↑ Neue Freie Presse, 27. 6. 1879, s. 3.
- ↑ Vom Reichsrathe. (Neuigkeits) Welt Blatt. Únor 1882, čís. 33, s. 11. Dostupné online.
- ↑ Ukrajinci proti složení ústavního výboru panské sněmovny. Národní politika. Červenec 1917, roč. 35, čís. 199, s. 4. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Volodyslav Fedorovyč na Wikimedia Commons
