Vojenský převrat v Nigeru (2023)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek reaguje na aktuální nebo nedávné události.
Informace zde uvedené se vzhledem k neustálému vývoji mohou průběžně měnit. Je třeba je se zvýšenou péčí aktualizovat a doplňovat.
vojenský převrat v Nigeru
Trváníod 26. července 2023
MístoNiger Niamey, Niger
Výsledekúspěšný státní převrat:
  • rozpuštěna Nigerská vláda
  • zrušena platnost ústavy
  • ustavena vojenská rada
  • uzavřeny státní hranice, vyhlášen zákaz vycházení
  • generál Abdourahamane Tiani prohlášen hlavou státu
Strany
Niger Nigerská vláda

Politická podpora:

Národní rada pro ochranu vlasti (CNSP)

Politická podpora:

Velitelé
prezident Mohamed Bazoum generál Abdourahamane Tchiani

náčelník generálního štábu Abdou Sidikou Issa

Síla
Nigerská armáda (do 27. července) Nigerská armáda

prezidentská stráž

Zatčení
Zatčení
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Během vojenského převratu v Nigeru v červenci 2023 byl nigerský prezident Mohamed Bazoum zadržen prezidentskou stráží a vlády se zmocnila Národní rada pro ochranu vlasti v čele s generálem Abdourahamanem Tchianim, který byl o dva dny později prohlášen novou hlavou státu.

Převrat odsoudila většina světových mocností, hospodářské hnutí ECOWAS hrozí vojenským zásahem. Vojenskou vládu podpořily Mali, Burkina Faso a Guinea, ve kterých po převratech v minulých letech rovněž vládnou junty.

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Od rána 26. července se objevovaly informace, že prezidentská stráž uvěznila prezidenta Bazouma s jeho ženou, synem a s ministrem vnitra v prezidentském paláci.[2]

27. července proběhla v hlavním městě Niamey série protestů, demonstrující zapálili sídlo prezidentovy Nigerské strany pro demokracii a socialismus (PNDS), skandovali protifrancouzská hesla a někteří vyjadřovali podporu Rusku.[3][4] Velení nigerské armády v čele s generálem Abdou Sidikou Issem vyjádřilo podporu převratu.[3]

Generál Tiani 28. července vystoupil v nigerské státní televizi, kde byl představen jako předseda nově vzniklé Národní rady pro ochranu vlasti (CNSP). Zároveň bylo jedním z důstojníků armády oznámeno, že předseda rady je zároveň hlavou státu a zastupuje Niger v mezinárodních vztazích a že CNSP přebírá od vlády veškerou zákonodárnou a výkonnou moc. Tiani v projevu ospravedlnil puč zhoršující se bezpečnostní situací v zemi a požádal nigerský lid a mezinárodní partnery o pomoc a podporu.[5]

Čadský prezident Mahamat Idriss Déby Itno podnikl 30. července diplomatickou návštěvu a setkal se se zadrženým prezidentem Bazoumem.[6] Ve stejný den se konalo mimořádné zasedání západoafrického společenství ECOWAS, které dalo nigerské juntě týdenní ultimátum k propuštění prezidenta Bazouma a obnovení právního státu. Do té doby organizace oznámila přerušení styků s Nigerem včetně uzavření pozemních i vzdušných hranic a ke stejnému kroku vyzvala i ostatní místní organizace. V případě nedodržení výzvy nevyloučila použití síly.[7][8]

Na stranu CNSP se 31. července postavili zástupci Mali, Burkiny Faso a později Guinei. Jakýkoliv zásah proti vojenské radě vládnoucí v Nigeru by se podle nich rovnal vyhlášení války.[9][10] Mluvčí CNSP, plukovník Amadou Abdramane, tentýž den ve státní televizi oznámil, že Niger vypovídá celkem pět vojenských smluv s Francií z let 1977 až 2020, pozastavuje vývoz uranu a zlata, a obvinil Francii z příprav vojenského zásahu. Povolení k náletům podle něj Francie obdržela od Hassoumiho Massoudouma, ministra zahraničí svržené vlády. Šéfka francouzské diplomacie Catherine Colonnaová tyto zprávy popřela.[1][11]

5. srpna, krátce před vypršením ultimáta, oznámili ministři obrany států ECOWAS, že mají připravený plán intervence, včetně toho, kde a kdy by státy společenství udeřily, pokud by sesazený prezident Bazoum nebyl propuštěn a dosazen zpět do úřadu.[12] Proti vojenskému zásahu se ale vymezila většina Nigerijského senátu a také prezident Alžírska Abdelmadjid Tebboune, který vojenskou intervenci označil za hrozbu pro svoji zemi.[13] Námitky proti intervenci vyslovila i Itálie, ministr zahraničí Antonio Tajani vyjádřil naději v prodloužení ultimáta. Nigerská junta výzvy států ECOWAS odmítla a před vypršením lhůty uzavřela vzdušný prostor země.[12]

Vztah afrických zemí k převratu; červená: Niger a státy nabízející vojenskou podporu; slabě červená: politická podpora; světle zelená: politická opozice převratu; zelená: státy vyhlášivší vojenskou opozici.

Mali a Burkina Faso do Nigeru 7. srpna (den po skončení ultimáta) jako výraz solidarity vyslaly společnou delegaci.[12] Ve stejný den navštívila zemi delegace amerického ministerstva zahraničí v čele s jeho náměstkyní Victorií Nulandovou. Americká delegace se podle ní setkala s odpůrci převratu i s některými čelnými představiteli junty, jejich požadavku o setkání se zadrženým prezidentem Bazoumem nabylo vyhověno. Pokusy o navázání mírových rozhovorů s pučisty označila Nulandová za "obtížné".[14]

Dne 10. srpna 2023 společenství ECOWAS uspořádalo druhý mimořádný summit od začátku převratu v nigerijské metropoli Abuja. Zástupci států se shodli na dalším prosazování sankcí. Kromě toho byli ministři obrany členských států pověřeni sestavením pohotovostních jednotek, zápis z jednání ale zároveň zdůraznil potřebu diplomatického řešení. Na summitu nebyli přítomni zástupci Nigeru, Mali, Burkiny Faso a Guiney.[15]

19. srpna jednali zástupci junty včetně jejího vůdce Tianiho s delegací společenství ECOWAS i se svrženým Mohamedem Bazoumem. Junta navrhla tříleté přechodné období vojenské vlády, což společenství ECOWAS odmítlo.[16]

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Niger již dříve, od získání samostatnosti v roce 1960, zažil čtyři státní převraty v letech 1974, 1996, 1999 a 2010.[17]

Mohamed Bazoum se stal prezidentem v roce 2021, kdy v druhém kole voleb jako kandidát vládnoucí PNDS porazil exprezidenta z let 1993-1996, jímž byl Mahamane Ousmane.[18] Už krátce před jeho nástupem byl zmařen pokus o vojenský puč.[19] Země se dlouhodobě potýká s útoky teroristických skupin napojených na Islámský stát a Al-Káidu.[18][20]

Reakce[editovat | editovat zdroj]

  • Organizace spojených národů Generální tajemník OSN António Guterres vyzval k okamžitému propuštění Bazouma a vyzval k respektování právního státu.[3]
  • Evropská unie Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell označil převrat za „naprosté porušení demokratických principů, na kterých se zakládá rozdělení politické moci v regionu.“ Evropská unie podle něj v případě porušení ústavního pořádku odvolá veškerou materiální podporu země.[4]
  • Africká unie Předseda Komise Africké unie Moussa Faki Mahamat 26. července odsoudil převrat, vyzval k propuštění prezidenta Bazouma a vyzval nigerský lid, ekonomické společenství ECOWAS a zbytek světa ke stejným krokům.[21]
  • Česko Český ministr zahraničí Jan Lipavský na jednání ministrů zahraničí EU podpořil hledání diplomatického řešení situace.[22]
  • Francie Francouzský prezident Emmanuel Macron prohlásil, že Francie je připravena podpořit sankce proti Nigeru, požadoval propuštění Momameda Bazouma a označil převrat za nebezpečí pro celý region.[4]
  • Spojené království Britský ministr pro rozvoj a Afriku Andrew Mitchell oznámil, že Velká Británie pozastaví rozvojovou podporu, poskytovanou Nigeru, podporuje úsilí společenství ECOWAS obnovit demokracii v Nigeru a volá po propuštění prezidenta Bazouma, ale Spojené království podle něj nepřestane poskytovat humanitární pomoc.[23]
  • Německo Německé ministerstvo zahraničí odsoudilo násilný převrat.[3] Uzavření hranic a vzdušného prostoru znamená komplikaci pro odsun vojáků Bundeswehru z Mali. Hlavní město Niamey v dosud stabilním Nigeru bylo důležitým logistickým bodem pro všechny operace mírových misí, jelikož v okolních státech Burkina Faso a Mali proběhlo vícero převratů.[24] Snížení kontroly na hranici s Libyí může vést k nárůstu migračního proudu přes Středozemní moře.
  • Rusko Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov označil převrat za protiústavní a prohlásil, že je potřeba v Nigeru obnovit pořádek.[25]
  • USA Americký ministr zahraničí Anthony Blinken odsoudil dění v zemí a podpořil Mohameda Bazouma,[3] ale Spojené státy dosud situaci v zemi neoznačily za převrat.[26] USA po převratu pozastavily pomoc Nigeru určenou na rozvoj i bezpečnost v hodnotě přesahující sto milionů dolarů (2,2 miliardy korun).[12]
  • Vůdce Wagnerovy skupiny, Jevgenij Prigožin, podpořil převrat a označil ho za "boj nigerského lidu proti kolonizátorům".[4] O zapojení Ruska nebo Wagnerovy skupiny do převratu podle USA nic nesvědčí.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g Pučisté v Nigeru stopli vývoz uranu a zlata do Francie. Chystá podle nich vojenský zásah - Novinky. www.novinky.cz [online]. [cit. 2023-08-07]. Dostupné online. 
  2. ↑ Mutinous soldiers claim to have overthrown Niger's president. AP News [online]. 2023-07-26 [cit. 2023-07-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f Nigerská armáda podpořila puč skupiny vojáků. Západ volá po propuštění prezidenta. ČT24 [online]. [cit. 2023-07-29]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d BEAUMONT, Peter; O'CARROLL, Lisa. Niger coup leader calls for support amid claims he is now head of state. The Guardian. 2023-07-28. Dostupné online [cit. 2023-07-29]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  5. ↑ Niger má novou hlavu státu, vláda byla rozpuštěna a moc vykonává vojenská rada, oznámili vůdci puče. ČT24 [online]. [cit. 2023-07-29]. Dostupné online. 
  6. ↑ HOLMES, Oliver. First image of Niger’s ousted president appears online. The Guardian. 2023-07-31. Dostupné online [cit. 2023-08-01]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  7. ↑ JONES, Sam. Niger coup: Britain cuts aid and neighbours ‘may use force’ to restore president. The Guardian. 2023-07-31. Dostupné online [cit. 2023-08-01]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  8. ↑ LIMITED, Daniel Inaju-Challydoff. Final communique – Fifty First Extraordinary Summit of the ECOWAS Authority of Heads of State and Government on the political situation in Niger | Economic Community of West African States (ECOWAS) [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ V Nigeru posiluje vliv Ruska. Pomoc juntě nabídli i wagnerovci. ČT24 [online]. [cit. 2023-08-02]. Dostupné online. 
  10. ↑ SHARP, Alexandra. Niger’s New Coup Allies [online]. 2023-08-01 [cit. 2023-08-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ ‚Jsem rukojmí.‘ Svržený prezident Nigeru vyzval USA k pomoci. Nové velení vypovědělo smlouvy s Francií. iROZHLAS [online]. 2023-08-04 [cit. 2023-08-07]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c d Nigerská junta uzavřela vzdušný prostor. Vypršelo ultimátum pro návrat prezidenta. ČT24 [online]. [cit. 2023-08-07]. Dostupné online. 
  13. ↑ MAR. Ultimátum končí. Vojenská intervence v Nigeru je ale nejistá - Echo24.cz. www.echo24.cz [online]. 2023-08-06 [cit. 2023-08-07]. Dostupné online. 
  14. ↑ Acting Deputy Secretary of State Victoria Nuland on the Situation in Niger [online]. [cit. 2023-08-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Final Communique – Second Extraordinary Summit Of The Ecowas Authority Of Heads Of State And Government On The Political Situation In Niger | Economic Community of West African States (ECOWAS) [online]. [cit. 2023-08-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Západoafrické společenství odmítlo návrh junty v Nigeru na přechodné období vojenské vlády. ČT24 [online]. [cit. 2023-08-27]. Dostupné online. 
  17. ↑ Timeline: A history of coups in Niger. www.aljazeera.com [online]. [cit. 2023-07-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ a b Volby v Nigeru mají finalisty. O druhém demokraticky zvoleném prezidentovi se rozhodne v únoru. ČT24 [online]. [cit. 2023-07-29]. Dostupné online. 
  19. ↑ U prezidentského sídla v Nigeru se střílelo. Podle vlády to byl pokus o puč. ČT24 [online]. [cit. 2023-07-29]. Dostupné online. 
  20. ↑ TURSE, Nick. Niger’s cycle of deadly violence raises questions over US counter-terror role. The Guardian. 2023-05-29. Dostupné online [cit. 2023-07-29]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  21. ↑ The Chairperson of the African Union Commission condemns the coup attempt in Niger. | African Union. au.int [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  22. ↑ Nechceme vojenskou intervenci v Nigeru, prohlásil Lipavský. Novinky.cz [online]. [cit. 2023-09-14]. Dostupné online. 
  23. ↑ JONES, Sam. Niger coup: Britain cuts aid and neighbours ‘may use force’ to restore president. The Guardian. 2023-07-31. Dostupné online [cit. 2023-08-01]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  24. ↑ Bundeswehr in Bedrängnis: Putsch in Niger stürzt Afrika ins Chaos und spielt Putin in die Hände. www.fr.de [online]. 2023-07-28 [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. (německy) 
  25. ↑ Лавров назвал переворот в Нигере "антиконституционной затеей". Interfax.ru [online]. 2023-07-27 [cit. 2023-07-31]. Dostupné online. (rusky) 
  26. ↑ Západ stahuje své lidi z Nigeru, jeho sousedé hrozí vojenským zásahem - Novinky. www.novinky.cz [online]. [cit. 2023-08-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vojenský_převrat_v_Nigeru_(2023)&oldid=23726502“