Vojenský hřbitov (Martínkovice)
| Vojenský hřbitov | |
|---|---|
 Památník obětem 1. světové války pohled od JZ | |
| Lokalita | |
| Stát |  Česko |
| Obec | Martínkovice |
| Zeměpisné souřadnice | 50°33′33,28″ s. š., 16°21′17,35″ v. d. |
 | |
| Odkazy | |
| Kód památky | 16232/6-1800 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vojenský hřbitov v Martínkovicích (Srbský hřbitov) na Náchodsku se nachází v severozápadní části obce Martínkovice na návrší naproti kostelu svatého Jiří a svatého Martina. Má rozlohu 13 724 m²[1] a je chráněn jako nemovitá Kulturní památka České republiky.[2].
Historie[editovat | editovat zdroj]
Hřbitov vznikl v průběhu 1. světové války v dolní části zajateckého tábora. Byli zde pohřbíváni zajatci, kteří zemřeli na fyzické vyčerpání nebo na skvrnitý tyfus. Internováni zde byli převážně Srbové (2599), Rusové, Italové, několik Poláků, Litevců a Rumunů. Zemřelí rakouští vojáci ze strážních oddílů byli nejdříve pohřbíváni na farním hřbitově, později bylo pro ně zřízeno na vojenském hřbitově zvláštní oddělení. Původně byl hřbitov obehnán ostnatým plotem a hroby byly označeny dřevěnými kříži. Několik hrobů kryly pomníčky se srbským nebo chorvatským nápisem. Po rozpadu křížů byly hroby označeny prostými tabulkami s čísly.[3]
Roku 1917 byl podle návrhu zajatého ruského inženýra na hřbitově vztyčen památník z litého kamene, na jehož stavbě se podíleli sami zajatci. Jedná se o čtyřboký monument s masivním ozdobeným křížem, umístěným na dvouvrstvém kvádru se širším základem. Uprostřed kříže je hlava Ježíše Krista.
Nápis na straně s křížem je německý: "FRIEDE MIT EUCH" (Pokoj s vámi).[3]
Dvouřádkový nápis na protilehlé straně je v azbuce s letopočty 1914 – 1918 a v přepise latinkou: "MIR SVJEM" (Mír všem).[3]
Dvouřádkový nápis na levé straně je psán německy: "HIER RUHEN KRIEGSGEFANGENE SERBEN UND RUSSEN" (Zde odpočívají váleční zajatci Srbové a Rusové).[3]
Na pravé straně je srbský nápis v přepise: "OVDE POČIVAJU ZAROBLJENICI SRBA I RUSA" (Zde odpočívají zajatci Srbští a Ruští).[3]
Po roce 1918[editovat | editovat zdroj]
Roku 1927 byly ostatky srbských vojáků exhumovány a převezeny do mauzolea v Jindřichovicích, kde se nacházelo centrální pohřebiště Srbů. Exhumované ostatky Rusů byly v témže roce převezeny do Milovic u Nových Benátek.[3]
V letech 1939 – 1945 bylo na hřbitově v jeho severozápadní části pohřbeno 116 sovětských zajatců ze zajateckého tábora z Broumova, založeného roku 1941. Táborem prošlo přibližně 200 zajatců.[3]
V 70. letech 20. století byly odstraněny náletové dřeviny v areálu a keře na hranici hřbitova. Z vysazených lip se dochovalo jen několik. Povrch hřbitova byl nerovný, na některých místech vyčnívaly kameny s čísly u šachtových hrobů.[3]
Po roce 1989[editovat | editovat zdroj]
Roku 2007 začala obnova památníku z iniciativy srbské firmy za pomoci Obecního úřadu Martínkovice, Ministerstva kultury ČR a velvyslanectví Srbska.[3]
Zajatecký tábor z 1. světové války[editovat | editovat zdroj]
Tábor se rozkládal na pozemcích martínkovického klášterního dvora a na pozemcích některých sedláků obce. Byli sem shromažďováni převážně Srbové, Rusové a Italové. Stavba rozlehlého tábora začala v červnu 1915, kolaudace pak byla koncem dubna 1916. Nacházelo se zde 256 baráků - pro strážní oddíl, pro zajaté důstojníky, pro mužstvo, zvláštní baráky pekárny, kuchyně, truhlárny, kovárny, ševcovské a krejčovské dílny, prádelny, lázeň, místnost pro hudební a divadelní produkce, školní místnost, operační místnosti, pitevna a vysvěcený kostelní barák. Voda pro tábor byla odebírána z vodovodu z Broumovských stěn ze tří pramenů, z nichž hlavním zdrojem byl takzvaný "Pramen bojovníků". Vodovod položili táboroví zajatci podél martínkovické silnice až ke křižovatce silnic Broumov - Božanov.[3]
Do konce roku 1915 bylo v táboře internováno 9000 zajatců (Srbů přibližně 8000). Poslední transport do tábora dorazil 24. června 1918. V průběhu existence tábora bylo zde internováno přes 30 000 zajatců.[3]
Po skončení války a po zrušení tábora bylo na jeho místě vybudováno letiště. Roku 1917 zde několik měsíců působil spisovatel Jaromír John.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Český úřad zeměměřický a katastrální: Informace o pozemku parcelní číslo 2219 . Obec Martínkovice [574228]. Katastrální území: Martínkovice [692166]. [cit. 2016-10-08]. Dostupné z WWW.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 1958-05-03]. Identifikátor záznamu 126771 : vojenský hřbitov z let 1914-18, 1939-45 návrší nad obcí. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e f g h i j k l ROŠKOVÁ, Adéla. Obec Martínkovice a kostel sv. Jiří a sv. Martina. Brno, 2012 [cit. 2016-10-08]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Helena Krmíčková. s. 15–21. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vojenský hřbitov na Wikimedia Commons - Spolek pro vojenská pietní místa: Martínkovice. Milan Lašťovka, Jana Valentová, 13.06.2015.
- Obec Martínkovice: Vojenský hřbitov z 1. a 2. světové války. Archivováno 14. 10. 2017 na Wayback Machine.
