Vodárenská věž (Tábor)
| Vodárna | |
|---|---|
 uliční pohled | |
| Základní informace | |
| Sloh | renesance |
| Výstavba | 1492-1502 |
| Poloha | |
| Adresa | Tržní nám. 1, Tábor, Tábor,  Česko |
| Ulice | Tržní nám. |
| Souřadnice | 49°24′54,11″ s. š., 14°39′37,52″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 45850/3-4658 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vodárenská věž (také stará vodárna) je věžový vodojem) na území městské památkové rezervace v Táboře,[1] v blízkém sousedství pozdně gotické radnice na Žižkově náměstí. Stavba je chráněna jako kulturní památka.[2]
Věž je významným industriálním dědictvím, představuje vzácnou renesanční památku technického charakteru a zároveň je historickým dokladem renesanční výstavby města. Jako dominanta v dochovaném pásmu městského opevnění (je přičleněna k městským hradbám) má objekt také urbanistický význam.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Stavba staré vodárny na pravidelném pozemku p. č. 562 o výměře 34 m²,[3] je situována na jižním konci Tržního náměstí (dříve tzv. Velký šanc),[4] a na severním konci Žižkovy ulice. Vodárenská věž byla vestavěna do hlavní hradební zdi, která je z období vlády Přemysla Otakara II.
Stará vodárna byla postavena na přelomu 15. a 16. století (v roce 1502), po vybudování Jordánu. Důvodem budování byl nedostatek pitné i užitkové vody ve městě. Vodu do věže, nacházející se 32 metrů nad hladinou nádrže, vytlačovalo čerpací zařízení z tzv. vodárenských mlýnů. Poté byla voda dřevěným potrubím rozváděna do městských kašen.[4]
Po velkém požáru v roce 1559, kdy ohni podlehla velká část domů v centrální části města, byla stavba obnovena. Až do 16. století bylo základní stavební surovinou dřevo, a tak paradoxně ničivé požáry z let 1525–1559 pomohly dalšímu rozvoji města. Byly důvodem ke kamenné přestavbě, a často i k uplatnění nových architektonických prvků.[5] Také při obnově vodárenské věže vznikly dva renesanční obloučkové štíty. Roku 1874 byl na věži vyměněn rezervoár a v letech 1877 a 1925 byla věž průběžně opravována.
Při opravách v roce 2020 proběhla mj. výměna oplechování (za původní měděné), také díky použití tzv. trassové malty, regulující vlhkost zdiva, se prodloužila jeho životnost. Mechanicky i chemicky byla očištěna celá fasáda, odstraněny lišejníky a mechy, proběhlo její zakonzervování.[6][7]
Ve věži se nachází galerie, sloužící pro výstavy výtvarného umění. Galerii Vodárenská věž provozuje město Tábor od roku 1997, v jejích netypických prostorách vystavují zejména mladí a začínající výtvarníci, kteří nejsou svázáni konvencemi.[8]
Architektura[editovat | editovat zdroj]
Vodárenská věž je renesanční stavbou, přičleněnou k původnímu městskému opevnění (východní stěnou stojí na hradbách). Je zdobena sgrafitem, severní a jižní průčelí jsou ukončena obloučkovými štíty.
Hranolová věž má obdélný půdorys, je třípatrová, zakončena sedlovou střechou z modřínových šindelů (dříve krytou bobrovkami).[7]
Zdivo je smíšené, omítka v přízemí hladká, od patra začíná sgrafitová výzdoba. Psaníčková sgrafita pokrývají plochu věže ve všech patrech, ze všech stran. Jednotlivá patra prolamuje několik okének různých velikostí. V prvním patře je prolomeno okno na jižní straně, ve druhém patře na západní, jižní a východní straně a ve třetím patře se nachází větší, segmentově zaklenuté okno, otevřené směrem k severu.
Průčelí je ukončeno úzkou profilovanou korunní římsou. Severní a jižní štít se skládá ze tří řad obloučků, jejich vnější stěny jsou kryté oplechováním. U severního štítu jsou v prostřední řadě obloučků dvě okénka.[9]
Vstup do věže je ze západní strany, jedná se o úzké svlakové dřevěné dveře v segmentovém záklenku. Dveře jsou z vnitřní strany uchyceny pomocí horizontálního kování na trnech. V interiéru, osvětleném úzkými okénky s kamennými ostěními, jsou patra přístupná po úzkém, poměrně strmém dřevěném schodišti, konstrukce mezi patry je také dřevěná.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Tábor – památková rezervace [online]. Národní památkový ústav.cz [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
- ↑ Vodárenská věž [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
- ↑ Katastr nemovitostí. nahlizenidokn.cuzk.cz [online]. Český úřad zeměměřičský a katastrální [cit. 2021-02-02]. Dostupné online.
- ↑ a b Vodárenská věž. www.visittabor.eu [online]. Město Tábor [cit. 2021-02-02]. Dostupné online.
- ↑ ZAVADILOVÁ, Petra. Městská památková rezervace Tábor. Jihlava, Bakalářská práce. .
- ↑ Tábor: Vodárenská věž má opravené klempířské prvky, střechu, sgrafita a omítku spodku. Parlamentní listy [online]. Naše média, 2020-12-09 [cit. 2021-02-02]. Dostupné online.
- ↑ a b DVOŘÁK, Luboš. Táborská vodárenská věž už je bez lešení. Táborský deník.cz [online]. 2020-12-06 [cit. 2021-02-02]. Dostupné online.
- ↑ Galerie města Tábora.cz [online]. Město Tábor [cit. 2021-02-02]. Dostupné online.
- ↑ Detail dokumentu – G0465717 [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-02-02]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JANKOVEC, O.: Výběrový katalog urbanistických a stavebních proměn historické zóny města Tábora. Město Tábor, 2002
- ROHÁČEK, M.: Program regenerace městské památkové rezervace Tábor a okolí pro roky 2007–2010
- MICHALKOVÁ, J.: Přehled proměny Starého města Tábora od roku 1990 do roku 1999
- BRATKA, Petr aj. Tábor Městská památková rezervace. 1.vyd. Tábor, Ars Monument, 1992. ISBN 80-901174-0-6
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vodárna na Wikimedia Commons - Digitalizovaný diapozitiv z archivu Šechtla a Vosečka
