Tlučkův mlýn
| Tlučkův mlýn | |
|---|---|
 Přibližná podoba mlýna z 20. let 20. století | |
| Poloha | |
| Adresa | Borečnice,  Česko |
| Souřadnice | 49°21′26,9″ s. š., 14°8′58,8″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tlučkův mlýn (též Sulanův) je název historického mlýna na levém břehu Otavy v katastru vsi Borečnice.[1] Mlýn byl stejně jako řada dalších zbořen v roce 1960, kdy došlo k výstavbě Orlické přehrady. V průběhu století se na něm vystřídala řada mlynářů. Někteří byli vlastníky, jiní si objekt pouze pronajímali. Od konce 19. století máme zprávy o rozšiřování a postupné modernizaci mlýna. K mletí na zakázku se přidalo mletí komerční, po určitou dobu zde fungovala pila na dřevo, restaurace s parketem. Na mlýně bylo možno přespat. Vedle činnosti mlynářské jeho obyvatelé obhospodařovali pole a lesy, měli právo lovu ryb.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o mlýně pochází z roku 1405, kdy ho Mikuláš Volyňský dává v užívání píseckému špitálu.[2] Později se vlastníci a nájemci mlýna pravidelně střídali. Koncem 19. století za mlynářování Matěje Šebelleho jsou uváděna čtyři mlýnská kola na spodní vodu na mletí především žitného a ječmeného zrna. Páté kolo sloužilo pile.[3]
V roce 1871 byla nad mlýnem dokončena kaple Kaple Panny Marie Lurdské. Kaple byla postavena z lámaného kamene a pojmenována po vzoru poutní kaple v Lurdech, údajně na žádost babičky místního mlynáře Kubrichta. Roku 2012 byla kaplička obnovena a znovuvysvěcena.
Po roce 1880, za mlynáře Aloise Kubrichty patřílo k mlýnu deset hektarů polí, les, právo rybolovu v délce dva kilometry a slup. V této době také skončilo využití mlýna k řezání dříví.[4] V roce 1923 za Stanislava Sulana mlýn vyhořel a musel být znovu postaven.[5] Byl modernizován a získal i generátor elektrického proudu.[6] Byla zde zřízena letní restaurace s parketem, kterou Sulan pronajal jiným podnikatelům a sám hostům ve mlýně nabízel pokoje. V roce 1931 Sulan pronajal mlýn Jindřichu Caisovi ze zdíkovského mlýna na Šumavě. Ten pokračoval v modernizaci. Za druhé světové války mlel Cais na černo a po nocích prodával mouku lidem.[5] Když Jindřichu Caisovi skončil v roce 1945 pronájem, začal zde pracovat Stanislavův syn Václav.[7] Ten rozšířil selské mletí o obchodní. Na místo mletí pro sedláky z okolních vesnic tak začal zkupovat zrno, mlít a mouku prodávat pekařům v Písku.[8] V roce 1951 převzalo mlýn Hospodářské družstvo v Písku a poté Jihočeské mlýny v Českých Budějovicích. Po povodních v roce 1954 byl mlýn uzavřen a v souvislosti s výstavbou Orlické přehrady v roce 1960 zbořen. V současné době se v místě nachází jen torzo jezu, které ale zaplavuje rozliv Orlické přehrady.[9]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Zbytky jezu, který sváděl sílu vody zprava doleva (obráceně po proudu) na Tlučkův mlýn (zhruba v místě křoví nalevo) -
Místo bývalého mlýna v zimě -
Stav jezu u Tlučkova mlýna v září 2009. Kameny vystupují nad vodní hladinu jen při nízkém stavu vody v Orlické přehradě. Foceno z pravého břehu. -
Voda protékající kameny jezu u Tlučkova mlýna
-
Kaplička Panny Marie Lurdské
.JPG){kind=small}
_(21).JPG)
.JPG)
_02.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ PIXOVÁ, Jaroslava. Tam, kde zpívala řeka aneb čarovná léta kolem Smetiprachu. 1. vyd. Putim: Nakladatelství Blanice, 2014. 171 s. ISBN 978-80-905501-3-1. S. 91.
- ↑ FRÖHLICH, Jiří. Stará Otava mezi Pískem a Zvíkovem. 2. vyd. Písek: Prácheňské nakladatelství, 2012. 113 s. ISBN 978-80-86566-53-5. S. 65.
- ↑ Pixová, s. 94.
- ↑ Pixová, s. 95–96.
- ↑ a b Pixová, s. 98–100.
- ↑ Pixová, s. 106.
- ↑ Pixová, s. 100.
- ↑ Pixová, s. 111.
- ↑ Fröhlich, s. 68.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tlučkův mlýn na Wikimedia Commons
