Tazovskij
| Tazovskij Тазовский | |
|---|---|
.gif) znak .png) vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 67°27′ s. š., 78°42′ v. d. |
| Nadmořská výška | 20 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+5[1] |
| Stát |  Rusko |
| Federální okruh | Uralský |
| Autonomní okruh | Jamalo-něnecký |
 Jamalo-něnecký autonomní okruh na mapě Ruska | |
  Tazovskij Osada na mapě Jamalo-něneckého autonomního okruhu | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 41,4 km² |
| Počet obyvatel | 8 441 (2021 ▲) |
| Hustota zalidnění | 203,9 obyv./km² |
| Etnické složení | Rusové, Ukrajinci, Tataři, Něnci |
| Náboženské složení | pravoslaví |
| Správa | |
| Vznik | 1883 |
| Oficiální web | tazovsky |
| Telefonní předvolba | +734940 |
| PSČ | 629350 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tazovskij (rusky Тазовский) je osada v Jamalo-něneckém autonomním okruhu v Rusku. Je správním střediskem tazovského okresu. Žije zde 8 441 obyvatel (2021).
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Osada se nachází v severní části Západosibiřské roviny asi 540 km vzdušnou čarou východně od Salechardu a 180 km severovýchodně od města Novyj Urengoj. Tazovskij leží na levém břehu hlavního ramene řeky Taz, 8 km od jejího ústí do Tazovské zátoky Karského moře.
Od roku 2014 je Tazovskij součástí ruského hraničního pásma, které je v Jamalo-něneckém autonomním okruhu zřízeno v pásu země širokém 10 km od mořského pobřeží.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
V roce 1883 sibiřští obchodníci Funka a Murzein spolu se stavitelem lodí Jakovem založili ruskou obchodní stanici Chelmer-Sedě, což přeloženo z jazyka Něnců znamená Hora mrtvých. Jméno vzniklo od toho, že na místě původní ruské faktorie byl starý něnecký hřbitov. Rusové nejprve vyměňovali od domorodců nalovené ryby za cukr, čaj, zápalky a další spotřební zboží. Od roku 1884 Rusové sami začali v oblasti lovit ryby. S příchodem obchodníků Plotnikových v roce 1907 byly na vysokém levém břehu řeky Taz budovány sklady, obytné budovy, obchody, pekárna a obchodní kancelář.[3] V průběhu následujících let kolem obchodní stanice vyrostla osada.
V roce 1949 byla osada přejmenována na Tazovskoje, což bylo odvozeno od řeky v osadě. Od 60. let byla osada rozšiřována a stala se základnou pro rozvoj severovýchodní části regionu pro ropný a plynárenský průmysl.
V roce 1962 bylo nedaleko osady objeveno největší ložisko ropy a zemního plynu na Jamalu, které bylo pojmenováno Tazovské pole.[4]
V roce 1964 byla osada přejmenována na současný název Tazovskij a stala se sídlem městského typu.[5] V roce 2012 byl status změněn na vesnickou osadu.
V roce 2022 bylo postaveno v Tazovském několik vysokopodlažních obytných domů, kam byly přestěhováváni obyvatelé Gaz-Sale.[6]
Ekonomie[editovat | editovat zdroj]
Tazovskij je jedním z center průmyslového rozvoje Arktidy. V osadě jsou podniky ropného a plynárenského odvětví - Gazprom, Lukoil, Geologická expedice Taz. Jsou zde také zemědělské a potravinářské podniky jako TazovskAgro, TazAgroRybProm. V okolí osady domorodí Něnci pasou soby a věnují se rybolovu.
Hlavním zdrojem příjmů osady jsou daně od energetických společností.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Letecká doprava[editovat | editovat zdroj]
Severozápadně od osady je letiště pro regionální dopravu (ICAO kód USDT), které obsluhuje ruská společnost Yamal Aviation Transport Company JSC. Lety jsou prováděny zejména na vrtulnících Mil Mi-8.
Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]
Tazovskij je napojen na ruskou silniční síť asfaltovou silnicí, která ho spojuje s osadou Gaz-Sale. S okolními osadami Antipajuta, Gyda a Nachodka je Tazovskij spojen cestou z betonových panelů.
V osadě existuje autobusová hromadná doprava. Pravidelná autobusová linka spojuje obec s osadou Gaz-Sale.
Kultura a památky[editovat | editovat zdroj]
Od roku 1993 (od roku 2005 v nové budově) je v Tazovském Okresní vlastivědné muzeum, které se věnuje především kultuře Něnců a vystavuje předměty jejich každodenní potřeby a jejich ručně vyráběné výrobky. Dalším tématem je počátek ruského rozvoje této části Sibiře v 17. století - zejména město Mangazeja, které se nacházelo 200 km proti proudu řeky.[7]
V září 2019 byl na kopci nad obcí odhalen památník něneckého hrdiny Vauli Piettomina, který vedl povstání proti Rusku v první polovině 19. století.[8]
V Tazovském vysílá regionální televize Studio Fakt a vychází regionální noviny Sovetskoje Zapolarje.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Тазовский na ruské Wikipedii a Tasowski na německé Wikipedii.
- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
- ↑ Правила пограничного режима в ЯНАО » Официальный сайт МО г. Муравленко. muravlenko.yanao.ru [online]. 2019-12-08 [cit. 2022-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-12-08.
- ↑ Triumfální vjezd do vesnice Tazovsky. Mbu "masmédia okresu Tazovsky" "skutečnost o studiu" Jak vypadá jedno apartmá junior v "Tazovchanka". schkola4kotovo.ru [online]. [cit. 2022-10-04]. Dostupné online.
- ↑ ГАВРИШ, Ольга. В правительстве ЯНАО поздравили всех причастных с 60-летием открытия Тазовского месторождения. Ямал-Медиа [online]. 2022-09-27 [cit. 2022-10-02]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Тазовский. bse.sci-lib.com [online]. [cit. 2022-10-02]. Dostupné online.
- ↑ «ЯМАЛ-МЕДИА». Газсалинцы смогут переехать в Тазовский и Новый Уренгой в 2022 году. Ямал-Медиа [online]. 2020-11-18 [cit. 2022-10-02]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Тазовский районный краеведческий музей | открытая музейная информационная система "ОМИС". museum.tazovsky.ru [online]. 2012-01-19 [cit. 2022-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-01-19.
- ↑ В поселке Тазовский установили монумент Ваули Пиеттомину. AiF [online]. 2019-09-18 [cit. 2022-10-02]. Dostupné online. (rusky)
