Třída Mărăşti
| Třída Mărăşti | |
|---|---|
 Mărăşti | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Rumunské námořnictvo Sovětské námořnictvo Regia Marina Španělské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 4 |
| Osud | vyřazeny |
| Nástupce | třída Regele Ferdinand |
| Technické údaje Aquila (1918)[1] | |
| Výtlak | 1410 t (standardní) 1723 t (plný) |
| Délka | 95,1 m |
| Šířka | 9,5 m |
| Ponor | 3,3 m |
| Pohon | 1 tosiho turbína, 5 kotlů 29 420 kW 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 35 uzlů |
| Dosah | 1700 nám. mil při 15 uzlech |
| Posádka | 139 |
| Výzbroj | 3× 150mm kanón (3×1) 4× 76mm kanón 2× 47mm kanón 4× 450mm torpédomet (2×2) 100 min |
Třída Mărăşti byla třída torpédoborců Rumunského královského námořnictva. Torpédoborce byly objednány před první světovou válkou v Itálii. Za první světové války byly zrekvírovány pro potřeby Italského královského námořnictva. Za války představovaly vůbec největší torpédoborce italského námořnictva.[1]
Po válce byly první dvě jednotky vráceny Rumunsku, přičemž druhý pár později získalo Španělsko. Rumuni své dva torpédoborce nasadili ve druhé světové válce, po níž je na krátký čas získal SSSR. Po navrácení Rumunsku sloužily až do svého vyřazení na počátku 60. let.[2]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Stavba čtyř torpédoborců této třídy byla zadána roku 1913 neapolské loděnici Pattison. Stavba proběhla v letech 1914–1920.[3] Dne 5. června 1915 byly zabaveny italským námořnictvem.
Jednotky třídy Mărăşti:
| Jméno | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|
| Mărăşti (ex Vijelie, ex Sparviero, ex Lovkij, ex D12) | 26. března 1917 | 1917 | vyřazen 1963 |
| Mărăşeşti (ex Vartez, ex Nibbio, ex Logkij, ex D11) | 30. ledna 1918 | 1918 | vyřazen 1963 |
| Melilla (ex Vifor, ex Aquila) | 1917 | 1918 | vyřazen |
| Ceuta (ex Viscul, ex Falco) | 1919 | 1920 | vyřazen |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Torpédoborce Aquila a Falco byly dokončeny se silnou výzbrojí tří 150mm kanónů, čtyř 76mm kanónů, dvou protiletadlových 47mm kanónů a dvou dvojitých 450mm torpédometů. Zároveň mohly nést až 100 min.[1]
V letech 1925–1926 byly dosavadní tři 150mm kanóny nahrazeny pěti hlavněmi ráž 120 mm. Za druhé světové války jejich výzbroj tvořily čtyři 127mm kanóny, čtyři 37mm kanóny a čtyři 20mm kanóny.[2]
Pohonný systém tvořily Tosiho turbína a pět kotlů Thornycroft vytápěných mazutem.[1] Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů. Dosah plavidel činil 1700 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]
Operační služba[editovat | editovat zdroj]
Za druhé světové války byly torpédoborce Mărăşti a Mărăşeşti nasazeny v oblasti Černého moře. Po podepsání příměří se SSSR v roce 1944 Rumuni museli své lodě odevzdat Sovětskému svazu. Torpédoborce poté získalo Černomořské loďstvo, které je přejmenovalo na Lovkij a Logkij.[2] Už v roce 1946 byly obě lodě vráceny Rumunsku, kde sloužily jako D 11 a D 12. V roce 1963 byly vyřazeny a následně sešrotovány.[3]
Torpédoborce Aquila a Falco po válce zůstaly v Itálii. Roku 1937 byly prodány španělským nacionalistům.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Mărăşti na Wikimedia Commons
