Svícen (opera)
| Svícen | |
|---|---|
| Svietnik | |
| Žánr | opera |
| Skladatel | Igor Dibák |
| Libretista | Igor Dibák |
| Počet dějství | 1 |
| Originální jazyk | slovenština |
| Literární předloha | Anton Pavlovič Čechov: Umělecké dílo (Произведение искусства) |
| Datum vzniku | 1975–1976 |
| Premiéra | 12. června 1977, Bratislava, Slovenské národní divadlo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svícen (ve slovenském originále Svietnik, původně Kandeláber, op. 15) je komorní komická opera o jednom dějství a čtyřech výstupech slovenského skladatele Igora Dibáka. Libreto si napsal skladatel podle povídky Antona Pavloviče Čechova Umělecké dílo. Premiéru měla 12. června 1977 ve Slovenském národním divadle v Bratislavě.
Vznik, charakteristika a historie díla[editovat | editovat zdroj]
Krátkou komickou operu na námět Čechovovy povídky napsal slovenský Dibák původně na objednávku bratislavského studia Československé televize a koncipoval ji jako vhodnou pro televizní nebo rozhlasové médium, nakonec však byla poprvé uvedena na tradiční divadelní scéně. Jedná se o komorní dílo jak obsazením orchestru – který obsahuje jen dechové kvinteto, klavír a smyčce – tak počtem účinkujících. Čtyři hlavní mužské role byly napsány tak, aby vždy dvě mohly být hrány týmž zpěvákem, což posiluje antiiluzivnost děje; toto řešení přijala i premiérová inscenace. Vedle toho jsou zde epizodní ženská a mluvená role.[1][2]
Libreto zachovalo ducha Čechovovy předlohy včetně jmen postav a četných rusismů ve slovníku. Rovněž hudba má navozovat dobovou atmosféru a má podobu parodické adaptace až deformace užitkových salónních žánrů – pochodů pro rázné nebo naopak vážné momenty, valčíku pro momenty lyrické nebo rozmarné. Ke karikaturní charakterizaci postav přispívají i jiné prostředky, například velké intervalové skoky v partech většin postav nebo koloratura v závěrečném monologu mládence Saši. Hudební materiál opery je založen na rozvíjení deseti motivů, v naprosté většině homofonním, což usnadňuje srozumitelnost zpívaného textu. Opera má rychlý dramatický spád. Stylově vychází hudba Svícnu z neoklasicismu, zejména z tvorby Igora Stravinského, jehož Mavra byla pro Dibáka vzorem. I přes důraz na zachycení dobového rázu ruského předrevolučního období tato groteska zachycuje atmosféru normalizace – pokrytectví a vnějškovou prudérii, podplácení a vzájemné úsluhy, jakož i povrchní a neupřímný vztah k umění.[1][2]
Roku 1979 natočil tuto operu jako televizní inscenaci pro Československou televizi Bratislava režisér Miroslav Fischer.[3]
Novou divadelní inscenaci nastudovala roku 1989 Komorní opera Slovenské filharmonie v Bratislavě.[4]
Osoby a první obsazení[editovat | editovat zdroj]
| osoba | hlasový obor | světová premiéra (12.6.1977)[5] |
|---|---|---|
| Saša / advokát Uchov | tenor | Juraj Hurný |
| Dr. Košeľkov / herec Šaškin | baryton | Jozef Špaček |
| Dáma (Šaškinova ctitelka) | soprán | Anna Czaková |
| Maskér | mluvená úloha | Tibor Beňo |
| Dirigent: | Viktor Málek | |
| Režie: | Miroslav Fischer | |
| Scéna: | Pavol Mária Gábor | |
| Kostýmy: | Ludmila Purkyňová | |
Děj opery[editovat | editovat zdroj]
(1. scéna) Doktor Košeľkov vyléčil Sašu, jediného syna nezámožné vetešnice, z nebezpečné nemoci. Jako výraz vděčnosti mu mladík donesl dar: je to zvlášť ošklivý starožitný svícen s postavami v lascivních pózách. Lékař se snaží dar odmítnout s poukazem na to, že to není vhodný předmět do jeho domácnosti, kde je jeho manželka a děti. Jenže Saša nadšeně vysvětluje, že je to přece umělecké dílo, nad kterým by se pohoršovali jen zcela nekulturní lidé, a vnucuje svícen doktorovi tak urputně, že jej nakonec musí přijmout. Po Sašově odchodu přemýšlí, jak by se svícnu zbavil – vyhodit by ho byla škoda, ale komu ho darovat?
(2. scéna) Doktor Košeľkov přináší svícen svému známému, advokátu Uchovovi, jako pozornost za prokázanou přátelskou úsluhu v jisté právní věci. Vychvaluje mu tuto starožitnost, a protože advokát Uchov je starý mládenec, pikantní výzdoba svícnu nebude vadit. Pak lékař kvapí pryč a zanechává protestujícího advokáta se svícnem. Uchov však také nemá pro svícen použití: co kdyby ho vidělo služebnictvo, a co by si pomysleli klienti! Rozhoduje se ho darovat herci Šaškovovi, který má dnes benefici a jako umělec jistě umělecké dílo nejlépe ocení.
(3. scéna) Šaškov přijímá svícen od Uchova s potěšením i pobavením, ale ukáže se, že ani on si jej nemůže nechat. Po představení se k němu dobývá jedna z hercových četných ctitelek a Šaškov si uvědomuje, že by mu erotický svícen mohl u dam uškodit. A protože má vždy nouzi o peníze, rozhoduje se ho raději prodat. Maskér mu poradí jednu vetešnici, o které je známo, že vykupuje bronzové předměty.
(4. scéna) U doktora Košeľkova se objevuje znovu Saša a nese mu nový dárek. Jeho matce se totiž podařilo najít pro lékaře druhý vzácný svícen přesně do páru s tím, který od nich už dostal! Doktorovi se tváří v tvář nadšenému jinochovi nedostává slov…
Instrumentace[editovat | editovat zdroj]
Flétna, hoboj, klarinet, fagot; lesní roh; klavír; smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabasy).[1]
Diskografie[editovat | editovat zdroj]
- 1987 (LP 1988 Opus 9116 01872). Zpívají (Saša) Vojtech Kocián, (Košeľkov) Jozef Špaček, (Uchov) Peter Oswald, (Šaškin) Štefan Hudec, (dáma) Anna Czaková. Symfonický orchester Československého rozhlasu řídí Ondrej Lenárd.[6]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c VAJDA, Igor. Slovenská opera. Bratislava: Opus, 1988. 368 s. 62-001-88 SOP. S. 194–195.
- ↑ a b VAJDA, Igor. Nová slovenská buffa. Hudobný život. 1977-08-15, roč. IX, čís. 14, s. 5. Dostupné online [cit. 2016-04-29]. (slovensky)
- ↑ LEXMANN, Juraj. Slovenská hudba 20. storočia – Hudba v televízii. In: ELSCHEK, Oskár. Dejiny slovenskej hudby od najstarších čias po súčasnosť. Bratislava: Ústav hudobnej vedy Slovenskej akadémie vied / ASCO Art@Science, 1996. ISBN 80-88820-04-9. S. 380–383. (slovensky)
- ↑ Svietnik [online]. Divadelný ústav Bratislava [cit. 2016-04-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-31. (slovensky)
- ↑ Svietnik [online]. Divadelný ústav Bratislava [cit. 2016-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-31. (slovensky)
- ↑ Igor Dibák – diskografia [online]. Bratislava: Hudobné centrum / Music Centre Slovakia [cit. 2016-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-04. (slovensky)